|
Beskyd Tour 10.07.2004 účastníci: doprovodný tým: Sýkorová Kateřina -
„Káťa“ s dcerou Veronikou Hrubeš František a Hrubeš Jéňa Brzezniak Kazimir délka 190 km,
převýšení 2 300 m |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Komentáře
účastníků: Čtvrtek (dva dny před závodem) Přesouváme se s rodinou za úmorného vedra
do Mostů u Jablunkova (FM). Pátek (den před závodem) Vyjíždím
po druhé hodině na místo srazu do Rožnova. Jedu přes
Slovensko. Čadca, Turzovka, Makov a zpět domů na Bumbálku a dolů
do Rožnova. Předpokládaná délka trasy je 55km, ale protože
Slovenskou část jen odhaduji vychází to na 70km. Jedu taky ve
svižném tempu 27 km/h, abych se trochu rozjezdil. Od Švihu jsem
pořádně neseděl na kole. Možná, že jsem to přeťáp a na závod jsem mohl být
odpočatější. Okolo
17té hodiny přijíždím na prezentaci a SMS vybízím Kolíkáče,
kde je. Ten však řeší problém se svým upadeným výfukem. (Výraz jsem si
vypůjčil od autora). Mám
tedy spoustu času. Dám si jedno a jedu se tedy rovnou ubytovat.
Kolíkáč mi naznačoval, že chata Mír je nad prezentací, ale o
žádném 3km stoupání na vrcholky Beskyd nemluvil. Totálně upocený a
urvaný přijíždím na chatu. Je to další nečekaná
zátěž před závodem. No uvidíme zítra. Po
příjemné večeřičce vycházím na procházku dolů se
zaregistrovat. Mám dost času a proto vymýšlím, jak bych si ho
zkrátil. Kontaktuji dvojici servismanů BT a
klábosím s nimi o kolech a BT skoro 3/4 hodiny. Mám domluveno, že
mi na startu vycentrují mé zadní kolečko, které trošičku hází. Po osmé
hodině už přijíždějí Honza s Vláďou a po
registraci mě berou s sebou na Mír. Další výšlap bych asi
nezvládl. Nějaký to pivečko
a jdeme si výjimečně brzy lehnout J Je
01:00. Sobota (den závodu) Ráno si dáváme k snídani švédský stůl
a raději to nepřeháním. Honza nás s Vláďou sveze
dolů a pak se jen motáme Rožnovem, abych vůbec našel
start. Začínám cítit, že nejsem úplně v optimální
formě. Včerejší přesun a horská prémie první kategorie na
Mír, na mě zanechaly stopy. Servismani už
jsou dávno na místě a kupodivu mají volno, takže je za pět min
hotovo. Jsme poměrně blízko startovního roštu, ale zdání
klame. Na startu mi viditelně chybí Kotě. Revanš za Rampušáka musí počkat. Start 8:30 Start. Stojíme. Zatímco pravá půlka pole jede
branou, naše levá stojí. Start je trochu nespravedlivý, protože
úzkou silnicí není možné předjíždět, navíc se pole
roztáhlo do dlouhého hada. Taky rozmlácená cesta na rychlosti nepřidá.
Ani nemluvím o tom, že silnice není uzavřena, jak to na podobných
závodech bývá. Hned po startu stoupání roztrhalo peloton na malé
skupinky. S Kolíkáčem (Ko)o sobě víme a jedem asi v 25-ti
členném balíku. Je to nahoru dolů, než přijde stoupání na
Dušnou.
Tam se mi podaří dohnat odpadlíky ze skupinky před námi a ve sjezdu
se jich udržet. Za Vsetínem nás také dojíždí Ko. První bufet v obci Ratiboř a
zastavujeme jen my dva. 1. bufety jsou všeobecně dávány
příliš brzo po startu a druhé až na 100km, takže
raději zastavujeme a děláme dobře. Nicméně balík nám
odjel a my si jedem v pěti v pohodě vstříc
Držkové J. Po chvíli
najíždíme na trasu Mamuta
a pak zase ta nepříjemná Podkopná ves a je to tu. Všemína. Ani turistická mapa neznačí cestu
kudy vede BT. Z vyprávění jsem o tomto kopci slyšel ledacos,
ale v reálu je to ještě těžší J.
Předčilo to všechna moje očekávání. První, druhý,
třetí kopec se dal zvládnout, ale čtvrtý, tam už skoro
každý šel a ten pátý, ten by byl dobrý kdyby bylo dost sil. Nakonec
se kopec přede mnou musel sklonit, ale zadarmo to nebylo. Ve sjezdu mezi
pískem a bahnem ztrácím bidon a před stoupání
na Liptál mě chytá dost silná křeč
do pravého stehna. Naštěstí se mi jí daří napodruhé rozehnat. Ko je už v trapu, tak jen doufám, že
nepojedu na Karolinku sám. Za semaforem ve
Vsetíně se formuje 10ti členná skupinka a valíme to přes 30.
Nemůžu se nějak rozjet a navíc mě dochází voda.
Vesměs se vezu, protože tempo je na mě vysoké. Karolinka, bufet
přišel jako na zavolanou. Ko tam už taky
stepuje. Nakonec ho ještě musím pobízet, jinak by strávil na bufetu
mládí. Blíží se Soláň. Kopec
přišel jako na zavolanou. Konečně jsem se rozjel a
začíná se mi dařit. Jedeme chvíli s Ko,
ale ve stoupání ho ztrácím. Ze skupinky jsem nahoře první, ale nehorázné
zrychlení dolů vůbec nejsem schopen zachytit. Je to k vzteku
zase jedu sám a Ko
nikde. Horní Bečva
– další bufík. To jen ukazuje jak jsou
pořadatelé neschopní. Dát po 20km dva bufety – nechápu. Jedeme dál
s Kolíkáčem na Hlavatou. Je vidět, že má trošku
problémy ve stoupání. První část jel výborně a možná trochu
přepálil. Také problémy s dechem ho sužují. Obdivuji ale jeho
zarputilost se vždy dotáhnout do skupinky. Na Bílou se převážně klesá a
točíme to ve čtyřech co to dá. V Ostravici se
ohlížím a zjišťuji, že jsme Ko
někde ztratily. No nic. Stoupání na Smrček. Už se cejtím OK a skupince zase poodjíždím.
Jediný problém je že mi na posledním bufetu špatně
dovřeli bidon a voda mi teče všude.
Dojel jsem jednoho vyčerpaného borce. Příjemné stoupání
s tvrdšími úseky vystřídá nebezpečný sjezd po úzké
asfaltce. Proti jedou auta a je to dost drsné se jim vyhýbat. Zvlněnou
krajinou přijíždím na poslední bufet. Bystré. Doplňuji vodu a cpu se hrozinkami.
Nikomu se nechce jet dál. Tak se zvedám asi po třech minutách a vybízím
ostatní. Ohlédnu se a vidím Ko jak akorát přijíždí a kouká někam
do ... Napadlo mě, že si bude chtít vorazit
a tak jedu, ale on hned jede za námi. Je to obdivuhodné, jak mě zase
dojel. Tak mu to konečně vyšlo. Spolupráce do posledního
bufetu a pak si to rozdat J. Jede opravdu na krev a těsně před
stoupáním na Pustevny ho vidím už za námi. Nechce se mi věřit.
Chytil druhou mízu. No ještě to bude boj. Pustevny. Tak jsem zde přesně na týden po
10 letech. Měřím si čas.Tenkrát jsem to šlapal 50 min
s plně naloženým kolem (20kg). Ty kila namíň
mi teď pomáhají. Cítím se velmi dobře a tempo mě nijak
neklesá. Zpočátku jedu s jedním ve dvojici a asi 30s za námi Ko, ale
za první vracečkou už jedu sám,
předjíždím další dva borce a držím si svojí 12tku. Ko musel
zvolnit, protože na další obrátce jsem ho už neviděl. A
už 1km do cíle a 500m a 200m. Ten konec je nejtěžší.
Sedlo 27 min. a AVG 12,4. Nekoukám a pouštím se dolu. Jestli chci obhájit
prvenství z Rampušáka, musím jet co to dá. Ko
mě ve sjezdu stáhne a pak je ještě 10km po rovince. Jedu sám a
rvu to. Mám kupodivu dost sil a daří se mi Bečvy jet okolo 40km/h. Předjíždím ještě jednoho odpadlíka
a vybízím ke spolupráci, ale ten není schopen ani sedět v sedle. Rožnov. Už jen to poslední krátké
stoupání. Cíl 15:55 Nikdo mě kupodivu nedojel. Ko je
jen 5 min za mnou. Konec dobrý všechno dobré. Nebyl to pro mě
optimální závod, proto si vítězství cením více než na Rampovi,
kde mi vše hrálo do karet, ale Ko
mě dnes pěkně prohnal. Zlepšil se hodně a
Vysočina bude určitě vyrovnaná. Tam ty stoupání nejsou dlouhé.
Vysočina bude závod roku. Domácí půda. Víc mi asi bude ale
vyhovovat Král Šumavy. Jen doufám, že přijede i Kotě aby
byla konkurence. Doprovodný tým mi oznámil, že pro mě
přijede okolo sedmé, tak mám spoustu času na odpočinek, na
večeři a na sprchu. Ještě zkontrolovat tombolu, jestli
jsem zase něco… a hele pumpička, no prosím. Honza s Vláďou přijíždějí
hodinku a něco po nás. Všichni jsme OK a jako vždy letos po
maratónu prší. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Po menších problémech po cestě (upadený výfuk) nás pohostinně přivítala tradiční horská chata Mír,
uložili jsme Verču ke spánku a už
jsme se mohli věnovat plně předstartovnímu
„večírku“, na kterém byl alespoň přes mobilní
signál i Adam, který nám popřál mnoho úspěchů. Po pár
iontech a výborné
večeři (jenom jsme se dohadovali co znamená u p. Hrubeše
to P ČA) jsme dali rozbor trasy, ladění strojů a focení se startovními
čísly. Ráno
bylo pro někoho krušné, ale po vydatné snídani se švédskými
stoly jsme se všichni stavěli na start bojovně naladěni. Start
nebyl oproti minulým ročníkům u
skanzenu, ale v postranní ulici u řeky Bečvy. Bigmig
ještě ladil svoje kolo u svých mechaniků, ale pak jsme
již vyrazili vstříc asi nejtěžšímu závodu
silniční velosérie. Můj
plán byl následující:
ale hlavně
udržet se co nejdéle Bigmiga (dále jen BM) !!! Jak
šly kilometry: 1.km:
netradiční
první kopec po úzké silničce směrem na Vidče,
v půlce najednou ostrá levá a prudký sjezd po rozmlácené
cestě a nájezd na klasickou stoupající silnici na Hlaváčky.
Držím se BM vcelku bez problémů, snažíme se dostat co nejvíce
dopředu. 7.km: Valašská
Bystřice - ve sjezdu se snažím dohnat mírně poodjetého BM 12.km: vodní nádrž
Bystřička - jsme zase pohromadě asi ve 40-ti členném
balíku, přichází stoupání na Dušnou, které se v minulých
ročnících nejezdilo vzhledem k probíhajícím automobilovým
závodům, tak letos je to pro nás premiéra, BM poznamenává: „tento
kopec to roztrhá ...“ 18.km: a měl pravdu,
už je to roztáhlé po celém kopci, dupu jak při časovce do
kopce a pak po závodě zjišťuji, že max. tep jsem
měl asi v tomto kopci 213, ale moc se mi to nezdá, možná,
že jsem to zachytil do „tepáku“od nějakého
závodníka vedle mě. BM mi ujíždí asi o 300m v rychlejší
skupince, já se naštěstí chytám asi trojice odpadlíků,
kteří mají snahu sjet BM a spol. 25.km: Vsetín, po divokém
sjezdu, kde jsme to prali hlava nehlava jsme je sjeli, trasy se
rozdělují, my doprava na dlouhou, a hlavně na chvíli oddech,
protože jedeme po rovině a první bufet není daleko.
V předtuše dalších kopců rozdělávám první tubu
a piji Magnesium. 30.km: odbočka do
Ratiboře, moc času na oddych není, i pro rovině se tempo
pohybuje přes 35km/hod. jedeme ve velmi silné skupince asi 15 lidí,
poznávám některé borce okolo sebe a je čest jet vedle nich,
protože zatím jsem je viděl pouze na stupních vítězů ve
starších kategoriích 32.km: Ratiboř -
bufet, malebná vesnička, kde se narodil můj děda,
průměr okolo 31km/hod., s BM se rozhodujeme absolvovat bufet,
já jen poznamenávám, že zastavíme asi jenom my dva z této grupy, a
taky že jo, všichni ostatní přesviští
bufet jako by vůbec nebyl. Doplňujeme bidony,
beru banány, pivo není. 34.km: dohnat rychlíky
před námi by bylo nad naše síly a tak jíme banány, jsme asi ve
čtyřech lidech, pravidelně střídáme, víme, že bude
lepší počkat na další skupinu, která se určitě
řítí za námi 40.km: napojujeme se na
trasu Mamut Tour a hvízdáme si to po nádherném novém asfaltu
přes vesnici Držková, před
Kašavou najednou ze zadu přilítne
jak hejno vos asi 15 cyklistů a tak zase jedeme společně s
nimi jako o život 50.km: Podkopná Lhota -
máme za sebou pěkný brdek po rozbitém asfaltu, BM mi zase frnknul, ale
v následujícím sjezdu do Trnavy ho dojíždím a společně se
připravujeme na kopec kopců, mýty opředenou Všeminu. Vzpomínáme, jak jsme si o ní vyprávěli
někdy v únoru přes ICQ, jak jsme byli natěšeni
až si to konečně vyšlápneme a ono už je to tady a
přišlo to tak strašně rychle. 60.km: Všemina, tento rok suchá silnice, takže kolo
nepodkluzuje, první dva „hupy“ se
celkem v pohodě překonávají, ale závěrečný „hupák“ už je horší, většina je
sestřelena ze sedel a jde raději pěšky, já s BM
se statečně rveme s každým metrem tohoto krpálu. Mě ještě navíc otravuje vzduch
okolo mě neukázněný řidič, který tůruje
svého miláčka ... a jsme nahoře, pocit je to k nezaplacení,
pomalu mizející nápisy na silnici ("Kurňa
to byl kopec a včil bacha") nám
mávají na rozloučenou, okolo postávající diváci nás varují: „pozor
ve sjezdu je to mokré a je tam bahýnko“. Proti nám jezdí borci
z „Miko Cycles“,
kteří asi nejedou Beskyd Tour, ale jen si
dávají tréninkově Všeminu z druhé
strany. Ve sjezdu ztrácím BM a dostávám se do nadějné skupinky.... 65.km:
sedlo
nad Liptálem, další krutý brdek je za námi,
skupinka se roztrhala, poprvé jsem ve stoupání před BM, který má ztrátu
asi 200m, rychlý sjezd do Liptálu, a s velkým
úsilím ještě s jedním borcem sjíždíme na hlavní silnici
asi 10 závodníků, teď vím, že je důležité jet po
kupě, čeká nás rovinatý průjezd přes Vsetín a mírně
se zvedající placka do Karolinky a tam by
„jízda vlka samotáře“ ubrala dost sil. Otáčím se
dozadu, ale BM nevidím. 75.km: Vsetín, silnice
vyfrézována, takže lítáme přes hrany jak kaskadéři, jede se na
krev, stoupání ve Vsetíne ke kostelíku mě uzemňuje do posledních
pozic a v následujícím sjezdíku to není
jednoduché je sjet, ale naštěstí jim svítí červená na
křižovatce, a tak jsem zase v závětří, načínám
druhou tubu, a dopíjím druhé magnesium, piji co můžu, musím to do Karolinky vydržet s nimi ... BM stále
někde za mnou 101.km:
Karolinka, konečně
bufet, jel jsme většinu na chvostu grupy, průměr se
pohyboval mezi 35 - 40 km/hod., když jsem na chvíli vypadnul
z rytmu, tak pak následovalo pekelných pár stovek metrů než se
zase člověk přisál na konec, před Karolinkou
jsme to dokonce i chvíli táhnul, bufet většina nevynechala, a tak
si dávám spolu s ostatními příjemné občerstvení: rohlík se
solí, meloun, banán, nemám ani moc hlad, tuby působí ... BM
přijíždí na bufet asi po 3 minutách, prý ztratil bidon u Všeminy a tak se
musel vracet ... vyprazdňujeme ještě své útroby
a vyrážíme vstříc Soláni 112.km: vrchol Soláně, jako každý rok mě tento kopec moc
nesedí, většina mě předjíždí, BM asi o 400m
a bohužel zůstávám vzadu osamocen bez možnosti jízdy jet
s někým dohromady následující dlouhý sjezd a placku na bufet
v Horní Bečvě, žeru banán, doplňuji energii a stále
se otáčím, jestli za mnou není nějaká dušička, ale nikde
nikdo ... 120.km: Horní Bečva -
bufík, naštěstí je tu ještě BM
a tak rychle nacpu banán a šáteček do kapsy a razíme dál 127.km: Hlavatá -
odbočka směr Staré Hamry z hlavní silnice, absolvovali jsme
nepříjemné stoupání, ve kterém se rozpadl jednomu závodníkovi držák
na bidon, BM má navrch, zase mi ujíždí... 136.km: Bílá - šlapu
si to společně s BM a dvěma borci nádhernou krajinou
s hustými lesy, pěkný asfalt a stále mírně s kopce - no
prostě romantika 140.km: trať se
mírně vlní, v kopcích mi ujíždějí, v klesáních je
zase sjíždím 147.km: Ostravice - po
dlouhém sjezdu jsem bohužel osamocen, poslední brdek před sjezdem
mi až moc ulítli a ve sjezdu se mi je nepodařilo dojet, ale
teď už je to vcelku jedno, jede se po úzké cestě a
přichází stoupání na pekelný Smrček. Celkový průměr mám
zatím přes 28km/hod., údaj, který mě naplňuje velkým
optimismem, ale to nějak nedomýšlím co mě ještě
čeká.... 150.km: vrchol
Smrčku, kopec jako kráva, chvílemi stoupání i přes 15%, teď
už je to jenom o vůli (jak by řekl Adam), kolo se pomalu
otáčí rychlostí 8km/hod., víc už to prostě neroztočím. BM
a spol. jsou někde v nedohlednu, jsem smířen s tím,
že už to dojedu na samotku 155.km: uzoučké
silničky na úpatí takových brdečků jako je např. Velká
Stolová ( 1049 m n.m.) vedoucí nahoru a dolů, prudké zatáčky,
před jednou z nich dokonce na silnici varující nápis „U-turn“, ale i přesto je vidět
v krajnici a v okolní trávě, že si toho někdo
nevšiml ... Jedno nenápadné stoupání je zpestřeno dýmem
z pálící se trávy, je to i o technice jízdy, nohy jedou
samočinně, teď je důležité jet hlavně hlavou,
ale co mám dělat, když mi hlava většinou už moc
nefunguje ... cpu do sebe třetí tubu, dopíjím láhev, vím, že za
chvíli přijde bonbónek celého závodu - Pustevny 160.km: Bystré - bufet,
jaké je moje překvapení, že tu je ještě BM, který ale,
když mě zvětří
rychle nasedá na kolo a spolu s dalšími dvěma borci
odjíždí, já doplňuji bidon, dva banány do
kapsy a jedu „stíhat BM“ (Kotě, dávám ti za pravdu, je to
náročné) 162.km: silnička je
široká asi 3m, kroutí se vzhůru, je hezky vidět do dálky a
tak BM stále vidím, říkám si, zkusím ze sebe vymáčknout poslední
zbytky sil 165.km: dojel jsem jednoho
borce před sebou, to mi dodává hodně optimismu, že zase nejedu
tak špatně, nevím proč, ale v paměti mám nějak
zapamatováno, že stoupání na Pustevny je dlouhé přes 10 km, ale
právě tento borec mi sděluje, že je to „pouhých“ 6
km, a v tuto chvíli do mě vstupuje záchvěv mohutné
vnitřní síly, roztáčím to přes 13km/hod. ... 169.km: začátek Pusteven jedu velmi nadějně a v prvních
zatáčkách vidím nad sebou BM a to mi dodává sil. Halekám na něj:
„Lásko, počkej na mě !!!“. Stále si říkám, taky na
něj musí někdy přijít krize, vždyť na těch
bufetech není jeho oblíbený doping pivo, tuby nejí, z čeho on tu
energii bere ??? ... 171.km: moc dlouho mi to
nevydrželo, nohy se mi zakyselují, stoupání vůbec nepovoluje,
rychlost klesá, BM mi mizí ... smekám před ním, je to prostě super vrchař, a jet Pustevny okolo 12km/hod. po
dnešním průběhu závodu, na to já prostě stále
ještě nemám 172.km: krize ...
šílená krize ... jako vždy mě Pustevny dorazily,
přicházejí na mě ty pesimistické myšlenky, jako
že na kolo už nikdy nesednu, že na nějaké
Vysočině či Králi už mě tento rok nikdo neuvidí, a
jaká že je to kravina jezdit vůbec na kole 173.km: jenom sleduji cyclocomputer, počítám a očima posunuji
každý přibývající metr na displeji, hlemýždím tempem
9 km/hod. se plazím k vysněnému 176.km, kdy konečně
budu nahoře 174.km: střídavě
chodím ze sedla, zkouším jet přes 10 km/hod. ale prostě to
nejde, nohy nejedou, tepy pod 150, ze zadu cítím atak závodníků, které
jsem trhnul na posledním bufetu svým rychlým průjezdem 175.km: na asfaltu napsáno
„1 km“, už jenom jeden blbej kilák a mám to za sebou 175,5.km: další nápis
„500m“, no to snad není možný, to je snad nejdelší
kilometr v životě, už mě ze zadu dojeli,
všichni jedou jako by nic, já prožívám hrozný muka, chodidla mám
jako bych chodil po rozpáleném uhlí 176.km: konečně,
brána s nápisem „Beskyd Tour -
prémie“, okolo stojící a tleskající diváci, já se svojí tradiční
hláškou: „Tak jsem asi nevyhrál co ?“ a odpovědí je mi
smích a pěkná věta: „No kolo jako prémii ne, ale nad sebou
jsi určitě zvítězil“ ... ano, ano mám to za sebou,
teď jenom přečkat rychlý a dlouhý sjezd a pak hurá do cíle 177.km: ještě
že mám návleky, rychle je natahuji, protože ve sjezdu
v rychlosti přes 60 km/hod je pěkná zima 184.km: Prostřední
Bečva - ve sjezdu jsem předjel jednoho promrzlého borce, který moc
na spolupráci nevypadal, cítím, že posledních 10 km do cíle musím
s někým jet, sám už to nerozjedu ... 189.km: jedu co
můžu, ale rychlost leze jenom slabě přes 32km/hod, a to
asi na dojetí BM nebude stačit, naštěstí mě dojíždí další
spolupracující borec, konečně to trochu jede, ale už je
příliš pozdě ... 194.km: cíííl, je 16:01 hod., mám to za sebou, svůj plán
jsme si splnil, Katka dokumentuje, BM se šťastně usmívá -
najel na mě 5 min ... údaje z cyklocomputeru:
194,33 km, 7:21:00 hod, průměr 26,44 km/hod, max. 70,5 km/hod., tep
průměr 155 Bylo to jako vždy náročné,
tentokrát konečně i zpestřené o další Šlapku se
kterou jsem se snažil jet společně a která mě
vyhecovala k maximálnímu výkonu, BM jel parádně, ty kopce mu
prostě sedí ... Absolutorium zaslouží Vláďa
s Honzou,
kteří nepodlehli žádné větší krizi v Beskydských
velikánech a dojeli spokojeni do cíle. Cílové špagety, sprcha, vcelku
kvalitní výhry
v tombole
a příjezd Anděla s kluky byl tečkou za letošním
Beskyd Tour. Večerní odměnou jsou pak
ještě domácí borůvkové knedle a „náročná“ Vláďova
oslava 1000 km najetých na silničce. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Páteční příjezd po reprezentaci
na chatu Mír byl z mého hlediska trošku více méně žíznivý
naštěstí jsem přišel na chuť (určitě jsem
nebyl sám) pivínku Radegast "mňáám" a teď k samotnému závodu. Ranní stávání není má oblíbená činnost
kor, když vidím po otevření jednoho oka
samé bílé čtverečky (Kolíkáč nás fotil) no snad to rozkoukám
na prvním stoupání. Start "těpic do
kopce, radši ty bílé čtverečky", ale jede se a dost
rychle vypadá to, že nahoře dávaj snad
něco zadarmo, že se tam všichni tak ženou. Po vydrápaní na
první kopeček vidím něco krásného pravej
"cyklistickej had" mooc
hezký tak se snaží k nim se připojit hlavně to neutavit
na začátku čeká mě přece jenom sice necelých 200km a
když chci mít tentokrát lepší čas tak to musím jet hlavou. Do
Vsetína přijíždím s borcem, který si mi stěžuje, že
má ruplé špice tak jede krátkou a dává mi
mapku kdybych na dlouhé bloudil a tak mu poděkuji stáčím to doprava
a mažu co nejrychleji k prvnímu bufetu pití dochází tak nechci opakovat
chybu z Rampušáka. Tady mě dojíždí
Honza tak se k němu přidávám, ale při mírném stoupání
opouštím Jendův balíček a jedu si své tempo
"samotářského vlka" a pořád to jde nahoru po každé,
když někoho minu tak se na mě zadívá pohledem (ty asi
nevíš co tě čeká) Všemina to je (kurňa kopec) no přiznávám barvu tady
těsně pod vrcholem (né mého) se zapojuji
do skupinky tlačitelů. Do sjezdu nespěchám tady je to moc na
mě úzké tak radši se spouštím sám. Před Vsetínem
zapomínám na frézovanou silnici a skáču přes hrany s bidonem v ruce na světlech se situace uklidní a já
si doplním tekutiny které stále scházejí. Karolinka
mě vítá bufetem, kde ochutnávám koláček mezitím dojíždí Jenda
a moc se nezdržuje a už velí k odjezdu tak rychle zhltnu
koláček a pomalu pádím za nimi trošku berou křeče tak
radši volím volné tempo spěchajícího hlemýždě mezitím se
dozvídám, že nás čekaj další
kopečky a opravdu jsou tu ... Soláň no to byl zase
brdek tak rychle v bufiku se zotavuji
pomerančem a už jedu vstříc dalším Beskydským kopcům
po hlavní silnici to docela jede a tak není divu, že se mi nechce
odbočovat na Staré Hamry stoupání mě vrací do tvrdé cyklistické
reality, že se stale nacházím v horách aspoň ta příroda,
že skýtá tak nádhernej pohled ještě
v této divné době tady se dá zapomenout a vnímat jen tu krásu,
protože to mezi panelákama nikdy
nemůžu vidět a vůbec mi nevadí, že se zase hrabu do
kopce. Příjezd do Bystré to je poslední bufet pak jsou
nekonečně dlouhé Pustevny, občerstvení si vychutnávám a
čekám na příjezd Honzy mám starost čekání je nekonečné
mezitím přijíždí další Beskydský zdolavatel
a ptám se kde nechal Jendu při sdělení, že se někdo tam
otáčí s vozíkem na tak úzký cestě mě docela děsí,
ale když vidím Honzu přijíždět jsem v klidu. S velmi velkou rozvahou sedáme na stroje
rozjíždíme se za "BLUDEM" jménem Pustevny tady stoupám a v
uších mi zní skladba od Citronu (rocková banda) - Hon na bluda to mě drželo abych úplně neusnul i
když mi hlava párkrát lehce klimbla
to pomyšlení, že se blížím do míst kde stojí a rozjímá
"RADEGAST" přece to nevzdám radši až za chvíli. Ale
kdy vždyť tady je to směrem dolu a cíl je tak blízko, že
stačím jen zalehnout a už se adrenalin jen lehce uvolňuje.
Nájezd na rovinovou část jsem nějak nevnímal prostě jsem jel
najednou po hlavni silnici a věděl jsem, že teď mě
čeká jenom to mírné stoupání do cíle sice jsem ho nevyjel tak jak jsem
si to představoval, ale dojel jsem a to se přece počítá. Neděli jsme si zpestřili s Honzou
výjezdem k "Radegastu" je nádhernej.
Honzovy moc děkuji, že se mnou jel tak to jsem si
připomněl chvíle, kdy podobné výlety jsme podnikali v zimě na
lyžích s Tátou v Krušných horách, kde jsem se narodil, ale to je
jiná reportáž. Zdar u dalších "MARATÓNŮ". |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6 Historie 6 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
