|
Poslední
šlápnutí – POS 28.10.2005 účastníci: doprovodný tým: Bigmig’s team Jéňa a František Pohl’s team Eliška a Jindříšek hosté: Mirek
Zbuzek Ondra Charvát Jakub Charvát Co nás čekalo:
délka 49km, převýšení
435m Komentáře účastníků: |
||
|
Za překrásného počasí celá naše rodina dorazila na POS. Trať byla správně upravena jen z malé části, na které ještě ke všemu při závodě překáželi a zdržovali jezdci na silničních kolech. Vůbec jsem netušil, jak na tom jsem, a jak POS pojmu. Říkal jsem si, že uvidím podle okolností. Začalo se zvolna, a jen, když byl vepředu Vyhup, bylo třeba se snažit. Pokud se týká mého výkonu, nepamatuji si závod, kde bych se takto skrýval. Ve větší skupině jsem ze závětří vůbec nevystrčil nos, a v tříčlenné skupince s Kolíkáčem a Bigmigem jsem rozhodně nebyl důstojným spolupracovníkem. Bigmig jel sportovně (tedy Diablo říkal cosi o zesměšňování soupeřů) na prastarém kole s dětskou sedačkou, aby nám tolik neodjížděl. Celkem v poklidu jsme se blížili k cíli. Abych alespoň zamezil spekulacím a taktizování před závěrem, šel jsem v posledním kole do čela již před Tachlovicemi, a odtáhl to až k lesu, kde se přese mne chlapci převalili. Povedená akce, skvělé počasí, pro mě skvělý čas. Co více si přát. |
||
|
Můj report z POSu chronologicky vzato: 7.30 Páteční ráno, počásko zatím nic moc,
ovšem předpověď příznivá. Jsem jako na trní,
protože se dneska jede POS, neboli Poslední šlápnutí. Není to
žádný oficiální závod, spíš jen vyjížďka na závěr
sezony, ale bude se měřit a jede se na předem dohodnutém
okruhu celkem pětkrát. Pro mě to bude premiérová jízda v barvách
Šlapek (i když ne tak docela, protože ještě
nemám dres), takže se budu samozřejmě snažit jet na svoje
možnosti co nejlépe. 10.00 Vyrážím z domova autem. Přece jen je to
na start nějakých 11.00 START! Než jsem se stačil rozkoukat,
čelo bylo pryč. Ne že bych s tím nepočítal, ale takovej
fofr! Ocitl jsem se na úplném chvostu pelotonu, naštěstí pro
mě se na něm vytvořila skupinka ve složení Anděl,
Miky, Šemík, Kolbaba a ve druhém kole se rozrostla ještě o
Hynaulta. Jejich výletní tempo mi
vyhovovalo, avšak já výletně nejel ani zdaleka. Snažil jsem se
udržet co to dá a snad by se mi to i povedlo, ale ve třetím kole mi
spad řetěz a já, nezkušený, jsem zastavil, abych ho nasadil.
Netrvalo to moc dlouho, ale skupinka mi poodjela nějakých sto
metrů. Trvalo mi cca kilometr než jsem je zase dostihl, ale stálo
mě to spoustu sil, takže jsem se už neudržel. Zbylá
dvě kola jsem jel úplně sám a asi to bylo dost znát na
průměru. Za vydatného povzbuzování Šlapek, které už byli
v cíli (tzn. všechny), jsem se doplazil s vypětím všech sil do
cíle v čase 1:43:00. Závěr: Počasí se krásně vybralo, dobře se
mi jelo a poznal jsem pár prima lidí. Na padesátce mít průměr cca |
||
|
Komentáře
hostů: Mirek Zbuzek (CK Záluží) Tak
tady máme zase konec sezony. Na PoS jsem se dost těšil, měla
to být taková pohodová tečka za celým závodním rokem, ale tempo
v průběhu závodu ale rozhodně pohodové nebylo. Ráno
u nás byla pořádná mlha, takže cestu na start na kole jsem zavrhl a
v klidu jel autem. Po půl jedenácté jsme se všichni
začali scházet u Kuchaře. Kvůli 50m vyfrézované silnice byla
původní trasa v ohrožení, ale demokratickým hlasováním jsme
rozhodli, že pojedeme i přes tuto překážku. Po
jedenácté hodině je odstartováno a jedem. Už v prvním kole
v mírném stoupání k Vysokému Újezdu se jede docela svižně
a snažím se držet blízko čela, abych zbytečně
nezůstal někde vzadu, to se mi celkem v pohodě daří
a jedeme všichni pohromadě. Ve druhém kole za cyklokrosovou
vložkou se tempa ujímá Vyhup a jede hodně ostře. Pořád se
držím u čela, tak nemám přehled, co se děje vzadu, ale
v balíku nás pomalu začíná ubývat. Ve sjezdech se také občas
objevuju na špici, ale moc se tam nezdržuju a snažím se
šetřit síly, abych co nejdéle vydržel jet s čelem
závodu, při tepovce okolo 190 ve stoupání (jestli se tak dá říkat
kopci 1,5-2%) se moc sil
neušetří J . Občas se někdo snaží nastoupit a
odjet, ale všechny pokusy jsou marné.
Při nájezdu do čtvrtého kola už nás vpředu moc
není, jestli si dobře vzpomínám tak jedou Vyhup, Vítek,Ondra Charvát a
já. Při tak vysokých tepech mi nějak přestává fungovat
paměť. Ve čtvrtém stoupání na Vys. Újezd odpadá i Ondra
Charvát, a dál jedeme ve třech. Snažím se viset za Vyhupem a
Vítkem, na čele se moc neobjevuju a čekám, kdy utrhnou i mně.
Vím moc dobře o Vyhupových kvalitách (třetí místo v kat. 40+
na Králi Šumavy MTB,nebo jeho
330km trénink s průměrem 30km/h na samotku J), a Vítek na svůj věk jezdí také velice
dobře. Nemám čas se ani napít, natož abych kontroloval, jak
vypadá situace za námi. Při posledním průjezdu cyklokrosovou
částí mám co dělat, abych dobrzdil před nájezdem na trávu.
Teď už se musí i zariskovat, protože Vyhup opět
rozjíždí svoje tempíčko a jak by se udělala díra, tak bych
odpadl. Ani v posledním kole si nepřipouštím, že bych
s Vyhupem a Vítkem uvisel až do cíle. Nakonec se mi to
nějakým zázrakem podařilo. Nějakých 200m před cílem jedu
dokonce na prvním místě, ale pak mě s přehledem
přespurtoval Vítek a těsně před cílovou čárou (jel
jsem takovou podlahu, že jsem ji vůbec neviděl J ) mně předjel i Vyhup. Po asi minutě
přijíždí Kolíkáč, za ním Bigmig na svém aerodynamickém
speciálu a za ním další. Škoda, že neuvisel Kolíkáč a
Bigmig, kdyby nejel s 15kg kolem s dětskou sedačkou na
nosiči by tam určitě také nechyběl. Mohlo to být
v cíli ještě zajímavější. 3. místo a průměr
35km/h považuju za další osobní úspěch, o tom, že bych
spurtoval s Vyhupem a Vítkem o
první místo se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších
snech. Sezona
je tedy za námi. Už teď se těším na další, doufám,
že se zase o kousek zlepším a že vyjde nějaká spolupráce
na maratonech, jako se povedla Vysočina
s Kolíkáčem a nebýt mého defektu krátce po startu Krále Šumavy, tak by to
vyšlo i tam. |
||
|
|
|
|
|
|
6 Historie 6 |
|
