Král Šumavy - MTB 28.05.2005 účastníci: Aleš Vyhup Co nás čekalo: 101 km (převýšení 3600m) 73 km(převýšení 2000m) mapka Komentáře účastníků:
Aleš Připojuju se ke gratulaci Vyhupovi. Já jsem se mezi 40 - 60 km viděl nejméně na 8 hodin nebo na téměř nedojetí. Na teploměru jsem měl na loukách ve stoupáních 40 stupňů, nalil jsem do sebe dobře 12 litrů ředěných ionťáků, spořádal 2 slizy a půlku banánu. Nakonec mám trochu horší čas než loni - 13,6 s. Přitom jsem se v kategorii umístil lépe než loni. Celkově se asi jelo tedy pomaleji. Moje polovička tvrdila, že oproti minulým ročníkům jí ti, co přijížděli do cíle připadali, že "táhnou od stalingradu". Večer jsem potkal kolegu, který to dojel za 11:50 - tedy těsně po tom, co vypli časomíru - vypadal dost opotřebovaně. Od svého doprovodu měl instrukce, že má stát na místě a čekat, až si ho vyzvednou, zatímco hledali ztraceného syna bývalého šéfa.... V tu chvíli to bylo pro něho zajisté jediné vhodné řešení, jinak by se určitě ztratil stejně jako pětiletý Marek Stanzel. Jo abych nezapomněl - poté, co jsem se vysprchoval mi došla SMS, vůbec jsem si neuvědomil, že mě zařadili na krátkou - v té bych byl ve 30 % startovního pole. Po reklamaci mi do 10 minut došla nová SMS, která oznamovala o 50 sekund lepší čas než je teď v předběžných výsledcích, nicméně taky hlásala 77 pozici v kategorii - že by na KŠH platila nepřímá úměra? Takže reklamací jsem si vlastně pohoršil, protože takhle jsem celkově v nějakých 57 % startovního pole....Můj nejlepší výsledek na KŠH od 1999 od kdy jezdím (vždy dlouhé) - to abych se trochu pochlubil. A hlavně dík za gratulace, i když teda jsem naprosto ve stínu Vyhupa. Jestli se nebudu zhoršovat, možná, že bych se mohl dostat na bednu tak někdy v 85 letech...
Vyhup Něco ke Králi Šumavy MTB: Do Klatov se těším již standardně snad celoročně. Pokaždé je pro mne nový ročník znovu a znovu jakousi nedefinovatelnou výzvou. Od roku 1999 pravidelně a za podpory vždy neuvěřitelně příznivého počasí a stejně tak i letos vyrážím v pátek v předvečer. Nocleh prodělám v autě, řádně ke spaní přizpůsobeném. Ráno není důvod někam zvlášť spěchat především díky vyjeté první vlně, čímž mi odpadá zdlouhavé vydupávání výhodné pozice na startu. Jediná věc mi narušuje poklidný ranní rituál a to je na třikrát po jistých intervalech provedená "velká potřeba" (tak jako každoročně), jen je mi záhadou, že je pokaždé co vydávat. Alespoň nepovezu s sebou zbytečné gramy navíc, což se v hřebenovitém profilu tratě lehce projeví. Ve třičtvrtě na devět jsem na náměstí a porozhlížím se po kamarádovi Honzovi, který s námi trénuje v Kolodějích a přijel do Klatov s velkými ambicemi na umístění v kategorii nad 50 let. Samosebou již hlídá pásku na startu, je-li správně napnutá a tak se přidám zkontrolovat totéž. S postupem času se začínají notně zaplňovat i přední lajny a i pár minut před výbuchem se ještě namačkávají zpoza přední pásky otrlí borečkové, kteří si rozhodně netroufají pozice vystávat. Ale místa je už věru málo, vzájemně se odíráme jeden o druhého, lehce si vytetuji na poslední chvíli lýtko sousedovým převodníkem a vyzdoben nezbytnou parádou už jen trnu poslední minutky za doprovodu nádherné skladby od "Párplů", kdy se vyvalíme z náměstí. Ani se nestačí ozvat BUM BÁC a my už našlapujme a kmiháme řidítkama  i nohama co to dá, jen aby se nespadlo. Honza mi tradičně ze startu odjíždí rutinně blíž ke špici, a takto valíme zhruba 4 km po hlavní silnici za zvuku objemného čmeláčího roje, tedy odezvy stovek plášťů všeho druhu. Jisté obavy mám z následného vlítnutí ze silnice do terénu, kde vzduch je v okamžiku prosycen oblaky prachu a já si zrovna na brýle nepotrpím, tak pouze pomžourávám a modlím se. V lese už je vše v pohodičce a podle mých představ, po půl kiláčku docvakávám Honzíka, opět jako v loni, něco pronesu na povzbuzení a pak už jen dupat první stoupák na Hejno a došlapat co nejrychleji mezi předek bajkérů tak, aby mi moc lidí z předku nezdrhlo moc brzo. Trochu na hraně sjíždím asi kilometrový "singltrack" pěšinku v úbočí kopce ke Střeziměři, kde se snažím abych měl borce před sebou a zároveň nebrzdil nikoho za mnou, ale zvládám to. Následuje nové stoupání  a zase sjezdík, ale již se snažím na tepovce hlídat si maximální hranici, abych se neuvařil a stačil rozumně dýchat. Vše vypadá skvěle, protože ze 176 tepů slevuji na průměrných 170 a cítím se i při téhle úlevě bezva, nohy jedou jak chci. Zbývá jen, aby nepřišel jedině nějaký technický nedostatek na kole. Prvně mi padá tepovka směrem dolů až při sjíždění silnice k Velharticím, kde se za notného hlaholu ve velkém počtu sešlého obecenstva na návsi prokličkujeme asi 50 km rychlostí. Pak přichází kopec ,kde se vloni muselo v jistém úseku šlapat po vlastních, kvůli kamenité vodou promleté cestě a tak je to tady znovu i letos a možná ještě promletější. Kolo rvát přes šutry, tretrami sjíždět a stepovat po šutrech, a přitom tepovka je jen lehce pod maximem, dřina jako v uranovejch dolech. Konec téhle šlechtěné stezky je docela vysvobozením. Kopec je ale dlouhý i nadále a sjezd po cestě mezi loukami k Hlavňovicům je taky pěkně zrádný. Celý úsek tvoří dvě hluboké vyjeté brázdy a loni šel přede mnou kluk právě tady nechutně na tlamu. Dávám si tedy předem majzlíka a zcela se rozradostňuji, když se náhle vedle cesty objevuje nově vyjetá a sjízdná stopa v louce. Paráda. V Hlavňovicích očerstvení a tak trhám kelímek dívčině z rukou , zkouším udýchaný a současně šlapajíc pít, ovšem daří se tak na 50%, další půlka se ocitá všude jinde, jen cítím, jak se mi pramínky vlévají hluboko pod dres. Naštěstí je stanice obseta podávajícími holčinami podlouhlá, tak proces obnovuji, ačkoliv se stejným úspěchem. Pomalu se připravuji na nejdelší a netěžší stoupání v celém průběhu závodu , na Keply. Takže je nutné opět mírně odebrat něco na frekvenci srdíčka a je mi docela s podivem, jak rychle se nakonec nahoře ocitám, to snad ani nemohlo být těch 370 metrů převýšení. Jen se utvrzuji, že vše klape dokonale. Občas mne znervózňuje pouze drncání ve vidlici, kde je již znát několikaletý provoz a vybudovaný mírný vakl. Za Keplama na mokřadech již obvyklé óbr louže, skoro jak rybníky, a nejen dlouhé, ale i řádně hluboké  a jen s úšklebkem a lítostí pozoruji při objíždění jedné z nich maníka, který si troufl střemhlav do louže vlítnout. Zbytek kola, který jsem mohl ještě následně zhlédnout, byla už jen horní rámová trubka, řidítka a sedlo se závodníkem bez jakékoliv rychlosti, jenž se neurvale a hlasitě kvůli něčemu strašně rozčiloval. Ale času moc nebylo na divácké představení a věnoval jsem se přeci jen raději vlastní jízdě. Na řadě byly brodíky v Ostružné a vody v ní opět víc než je zdrávo. Jenže v tomhle pařáku jsem se do lázně docela těšil. Vletěl jsem do peřejí, jako bych měl pod nohama vodní lyže a ne cyklpedály, vybudoval jsem si tím  vynikající osvěžovací gejzír, který mne zlil, jak jsem si přál. Osvěžen zvenčí jsem podél říčky ujel 2 kiláčky a znovu do vody, ale tady už pro jistotu po vlastních. Na kopci v Zahrádkách přichází na rozdělení tras a koukám, že se mezi námi, co vyrážíme po krátké objevuje i pár duševních nalomenců z dlouhé. Ale není se moc čemu divit. Na loukách sluníčko peče a těla se smaží, a né každý má zrovínka svůj den. Do cíle mi už zbývá něco přes 20 km a již tuším, že když nepřijdou technické závady a defekty, dojedu do Klatov podle svých představ. Podél trati občas někdo prohodí, na jakém asi fleku zrovna jedu a jaký máme odstup od prvního, tak lehce posuzuji, že plán vychází. Ještě dva těžké výjezdy, skoro na "kašpárka" a posledních desítka kilometrů je spíše silniční záležitost. To již jedeme opět s "dlouhány" a tak se lze i občas za někoho nachvilenku schovat do háku. Jenže tam vydržím vždycky jen pár vteřin a už mažu zase podle sebe. Ve vísce před Klatovama dojíždím kohosi, na kterém je více jak patrné, že náleží do mé kategorie nad 40 let. Již se začínám smiřovat s osudem cílového spurtu na stadíku, když přichází komplikovanější podjezd pod hlavní silnici a onen veterán nedbá ladným gestům slečny regulovčice a místo doprava pokračuje rovně. Chytám se příležitosti a cucám z organizmu zbytky sil, abych si vytvořil dostačující odstup, což se daří okamžitě a s rozhodným, docela slušivým tempem se šplhám posledním mírným stoupáním v chatové části Klatov. Pak už jen kliky háky před prkenným sjezdem na dráhu stadionu a cíl protínám s neuvěřitelným zlepšením oproti loňsku, o plných 20 sekund. Několik kelímků ionťáků do žaludku a vydýchaný se vydávám na očistu kola a i sebe hned, dokud je v cíli relativně poklid. Co pak následovalo, už asi každý ví. Cením si času a třeba i toho, že dvě místa za mnou skončil lyžař Lukáš Bauer, cením si i menší ztráty na vítěze (22 minut proti loňským 31), jen konkurence byla příliš silná a loni bych takhle mohl být na stupínku nejvyšším. Ale uvidíme, co bude dál....
bVýsledky Šlapekb		Celkové výsledky z Krále
µFotodokumentaceµ	M Profil M		—Diskuze—
6 Historie 6 2001 2002 2003