|
Poslední
šlápnutí 28.10.2004 účastníci: Pohl Jiří (JZM) doprovodný tým: Literová Martina se synem Matějem Pravdová Simona - „Síma“ se
synem Lukášem Sýkorová Kateřina -
„Káťa“ s dcerou Veronikou Co nás čekalo:
propozice Komentáře účastníků: |
||
|
Historicky
první „Vinošlapácký závod“, Honza vymyslel krásný okruh,
předpověď slibovala teplo a hlavně nedeštivo a tak
jsem se hodně těšil ... Mrzelo mě jen, že se
některé Šlapky zalekly snad ranní mlhy nebo své formy a
nepřijely ... no škoda, mohl to být pořádný souboj. Ale i tak
to bylo nakonec parádní, přijel horký favorit Víťa Novák
s tátou, Jirka Pohl na MTB, stabilně jezdící Šlapky a
v průběhu závodu překvapivě i Michal Pravda
s rodinou. Start
trochu narušoval Kotě, který musel měnit svoji přední
duši, a tak se nakonec až v 11:09 hod. slavnostně
odstartovalo a 10-ti hlavý „dav“ se opřel do pedálů.
Přes veškeré návrhy, že se pojede volně alespoň
jeden okruh se na špici usadil Víťa a začal točit
rychlost II.divize UAC. Za ním se v závětří jako had táhli ostatní,
šetřící síly do dalších okruhů. Bohužel nám ve
Vysokém Újezdu rozkopali část silnice a bahno se rozjezdilo
po přilehlých cestách a tak jsme tu měli i cyklokrosovou
vložku. To už se na špici začalo pravidelně
střídat, Jirka, Soused, Kotě a Kolíkáč se snažili
Víťovi pomoci. Jako správný otec se syna držel i Michal Novák. V
rychlém sjezdu do Tachlovic se pole moc neroztrhalo, ale v houpácích
před cílovou rovinkou prvního kola začali někteří
závodníci odpadávat a na Víťu se přilepila smůla v podobě
defektu, a tak se čelo smrsklo na čtveřici Jirka, Kotě,
Soused, Kolíkáč. První okruh jsme měli pod 17 minut a tempo
neupadalo. Stále se pravidelně střídalo až do chvíle, kdy
před Vysokým Újezdem odstoupil Kotě pro změnu s defektem
na zadním kole. No
a rázem jsme byli ve třech a to nám vydrželo až do posledního
okruhu. Oťukával jsem si soupeře, furt jsem nemohl uvěřit
tomu, že se Soused udrží, ale ten jel famózně, nechtěl
jsem připustit závěrečný hromadný spurt, ve kterém jsem
si moc nevěřil, protože i Jirka, ačkoliv na MTB, si
zrychloval, kdy se mu zachtělo. A tak jsem na začátku posledního
okruhu zavtipkoval: „Teď to bude hlavně o taktice ...“,
Soused na to: „Já vím o taktice prd ...“ a já mu možná, a to
mi došlo až za chvíli, nechtěně napovídám: „No to
jo Sousede, ty nevíš nic o taktice jo ? Teď nám v tom
sjezdu ujedeš a vyhraješ ...“ Museli jsme ještě
společně odrazit pár útoků Jirky a pak to přišlo ...
sjezd z Vysokého Újezda Soused roztočil k 60 km/hod., Jirka se
za něj pověsil, já se občerstvoval, jak bylo zvykem
v předešlých okruzích a rázem tam naskočila asi 20 m
díra, která za nic na světě nešla sjet. Točil jsem 53/11,
ale Soused to neskutečně rozdupával, zatáčku
k Tachlovicím navzdory štěrku prolétl jako vítr a už se
hnal za statečně bojující Andělou, kterou jsme dojeli o jeden
okruh. Pozbýval jsem veškeré naděje na vítězství,
naštěstí před Tachlovicemi Jirka zvolnil, já jsem si
řekl: naperu to až k tý křižovatce a tam půjdu
na brzdy, věřil jsem, že Soused trochu zpomalí, ale on ne, ani
nezahlásil, že je volno a už si to svištěl k cíli.
Předposlední houpák, moje šance, teď nebo nikdy, dupu co to
dá, začíná mě píchat v boku, jo to je přesně to co
potřebuji, Jirka se vyváží za mnou, Soused se začíná
přibližovat, možná se to ještě podaří, Soused
se s hrůzou otáčí, už jsem těsně za ním, na té
rovince před posledním brdkem ho předjíždím, ale
ještě není vyhráno, teď to ještě vydržet
až do cíle. Euforie mě žene vpřed, udělal jsme si
náskok asi 100 m, který sice v cílové rovince ještě Soused
stáhl, ale už je to pro mě dobré, projíždíme za jásotu
doprovodného týmu do cíle ... Bylo
to velmi vyrovnané, a s velkou dávkou štěstí jsem vyhrál,
Kotě s Víťou měli smůlu, Soused mi zle šlapal
na paty, byl to okruh jak stvořený pro něj, to on umí, Jirka
předvedl parádní formu a jen díky tomu, že jel na MTB jsem ho
předjel. Smůlu měl i Igor, který píchnul, svoje ambice do
příští sezóny prokázal Vlk, který ačkoliv kroužil sám,
tak měl ztrátu jenom 6 min na naší skupinku, Michal Novák
udržel svůj náskok před dotírajícím a skvěle jedoucím
Honzou, Anděla si to prožila sama, ale byla v cíli spokojená a
o tom to je ... |
||
|
Michal
Novák - Kolbaba - CFC Kladno (kladenský dopisovatel) Pohádka : „Jak Kolbaba se Šlapkami
slavili 28.říjen“ Jednoho podzimního rána
vykoukl pan Kolbaba z okna a nestačil se divit. Všude na
domech, na sloupech, lampách i stožárech, ba i na autobusech vlály
červenomodrobílé vlajky, lidé byli slavnostně oblečeni a
usmívali se na sebe. To bude asi nějaká sláva, povídá pan Kolbaba. Já
vím, co to je, povídá Vítek od počítače, dnes přece
Vinohradské Šlapky pořádají nultý ročník slavného závodu
„Poslední šlápnutí“. Aha, řekl pan Kolbaba,
v novinách psali, že večer bude pan president předávat na
Hradě ceny, to bychom si neměli nechat ujít. A šli. Vítek
přinesl ze sklepa kola, pan Kolbaba připravil automobil,
převlékli se a vyrazili. Po cestě se zdravili
s usměvavými řidiči a nepronesli ani nezaslechli jediné
sprosté slovo. Jeli přes Unhošť a Červený Újezd, Ptice a Úhonice
dál přes Rudnou až k tachlovické silnici. Auto si vesele
broukalo a za chvíli byli na místě. Tam Vám bylo Šlapek! Všude
kam se podíváte samé oranžové dresy, byl tam Honza a Kolíkáč,
Soused i Anděl, Kotě a vousatý Igor i Vlka zahlédli a Michala
Pravdu, ba i jeden cyklista na mauntinovém bajku přijel. Všichni
nedočkaví, jen jen vyrazit. U silnice stály slavnostně
přistrojené ženy a děti s vlaječkami. Pan Kolbaba a
Vitek pozdravili, zaparkovali automobil, sundali kola a odebrali se ke
startu. Pak paní Kolíkáčová zavelela a závod byl zahájen. Nejrychlejší Šlapky
na čele pelotonu rozjely spolu s Vítkem veliké tempo, až pan
Kolbaba stěží popadal dech. Okolo se míhaly vesnice a značky a
sedláci v polích, vyplašení zajíci i dělníci u výkopů jen
tak tak uskakovali z cesty. Pan Kolbaba pevně svíral řídítka a
ustaraně sledoval svůj tepoměr, výhrůžně se
blížící 180. Ve stoupání za Kuchařem nohy poprvé zaskřípaly,
ale Vítek se jen zasmál – to jedeme, panečku! Pan Kolbaba nemluvil, jen
se posunul na konec skupiny. Několik ostrých pravoúhlých zatáček
prověřilo řidičské schopnosti všech závodníků a
pak přišlo další stoupání před nájezdem do druhého kola.
Nohy zaskřípaly podruhé a pak se zastavily. Pan Kolbaba osaměl a
smutně se rozhlížel po liduprázdné silnici. Když spatřil
přijíždějícího Vlka, chtěl se přidat se
k němu, ale ani vlčí tempo nebylo to pravé. Netrvalo dlouho a
i Vlk zmizel v dáli. Unavený a posmutnělý přijel pan Kolbaba
do cílové rovinky, kde uviděl v příkopě Vítka, který
měnil duši, klel a všelijak se rouhal. Ve druhém kole
začal foukat nepříjemný protivítr a pan Kolbaba jen lamentoval,
jaký to byl ťulpas, trulant, hlupák a nerozuma, když takhle
přepálil tempo. Vesnice a značky okolo silnice se už nemíhaly,
ale jen zvolna sunuly, zajíci v poli klidně pokukovali a
dělníci u výkopů se chápavě usmívali. U jednoho příkopu
potkal pan Kolbaba osamělé Kotě bez duše. Až vymění
a sjede se s Vítkem, tak mě brzy dostihnou, pomyslel si, pozdravil
a sunul se dál. Druhé kolo a po něm třetí. Na konci třetího
okruhu za sebou uviděl červený puntík, který se brzy
zvětšil v přijíždějícího cyklistu. To bude
Kotě, řekl si pan Kolbaba a zkusil přišlápnout a pak
ještě a znova a ejhle - odpočaté nohy přestaly
skřípat a kola se otáčela stále rychleji. V konci třetího
okruhu už pan Kolbaba uháněl jako o závod, ve čtvrtém kole
jako k ohni a v pátém jako od ohně. Stále se ustaraně
ohlížel, kdy už ho protivník dohoní, ale nikdo ho nedohonil. Když
pak popáté a naposledy proťal cílovou pásku, slezl s kola a pozdravil
čtyři jezdce před sebou. Zejména blahopřál vítěznému
Kolíkáčovi, který byl ze všech nejrychlejší,
nejstatečnější a nejobratnější, neupadl ani nepíchl.
Mezitím se v cíli ukázal červený stíhač a nebylo to Kotě,
byl to tempista Honza, po něm dorazil i Kotě a Igor a Anděl,
jen Vítek stále ne. Ustaraný pan Kolbaba se jej vydal hledat a nalezl ho
v příkopě ve Vysokém Újezdě zabláceného, otrhaného a
odřeného, bez duší a neslušného. Dál už nemluvili,
vyměnili, nahustili, dojeli a naložili. Zbytek oslavy pak strávili
v hostinci v Řeporyjích, kde si všichni
společně pochvalovali, jak se letos ten 28. říjen
pěkně vydařil. |
||