Okolo Tater

30.07.2005

 

účastníci:

Honza

Igor

Jura

Kolíkáč

 

doprovodný tým:

Nataša Jermolájevová

 

Co nás čekalo: mapka

215 km, profil, převýšení: 2500m

Komentáře účastníků:

 

 

Igor

Neni pravda, ze jsem se choval jako diktator, choval jsem se jako hodny car, ktery se dokaze postarat o podane, nakrmit je, dat strechu, a pokud se zenou moc rychle, tak pribrzdit J.

Ale vazne, marathon byl nadherny. Jeli jsme porad spolu a snazili jsme se drzet unosne pro Honzu tempo, prave proto jsem obcas daval pokyn zpomalit.

Na prvnim bufetu jsem zazil takovy sok… Nu jak bych vam to priblizil? Nu predstavte se, davas si panaka, druheho, a ve tretim je voda…  Nakonec my jsme se ale meli paradne, Natasa zajela do samosky a bylo vystarano. Chudaci ale, co takovou moznost nemeli.

Dojezd byl ze vseho nejhezci. Kolikac nam sice zdrhnul, ale podarilo se mi Juru udrzet silou autority, ziskane vekem (prece jsem o 21 let starsi). A spolu jsme sjizdeli soupere a 106. Vymyslel jsem spravnou taktiku predjizdeni, jet potichu, nekecat, abychom je zbytecne nesplasili a nevyprovokovali ke snaze s nami zavodit. Zbytecne starosti, ti byli uplne grogy, a ani nereagovali na nas. Po prejezdu cilem male divadelko: zensky tleskaji, ja se jim uklonim a podekuji, nacez trefim do pole pozornosti p. Bakalare. Ten to taky nemel lehke, porad neco vymyslet na pobaveni publika, a tady takova prilezitost, zavtipkovat ohledne nazvu naseho klubu.

Zaverem. V porovnani se zavodmi Veloserie bylo to o dost lehci, vetsinou velmi kvalitni silnice, prevyseni “jen” 2450 m. Kdyby tolik nezklamaly bufety, hodnotil bych to na 1, ale subjektivne to udelat muzu, ponevadz my jsme nouzi netrpeli.

 

 

Jura

Zda jet tento závod nebo ne, to jsme se rozhodovali dosti dlouho, ale naštěstí jsme se domluvili a poprosili Igora, aby nás přihlásil a zaplatil. Igor vůbec pro nás udělal na tomto závodě velmi mnoho a jemu a jeho ženě Nataše bych touto cestou velmi rád ještě jednou poděkoval.

 

Pátek 29. července 2005

Jsme domluveni na 18:00, ale stal se zázrak – Honza přijíždí před tímto termínem – asi 17:40. Jsem tím tak konsternován, že když jim jdu otevřít, beru s sebou zrovna kolo. Kolíkáč začíná vybalovat svoje auto a s Honzou skládají vše do jeho auta. Já si jdu ještě nahoru dojíst rohlíky s paštikou a vzít zbytek věcí. V 18.15 odjíždíme směrem Slovensko za neskutečného vedra 35 stupňů. Cesta se nese v duchu srandy, protože nikdo neví, co máme očekávat, kde budeme spát, jak vše dopadne, a zda tam vůbec dojedeme. Za západu slunce zastavujeme v Rožnově pod Radhoštěm, kde nám paní v restauraci na dotaz, jestli se u nich dá najíst oznámí: „Blázníte??!! Tady je přes den 40 stupňů! Ještě abychom tady vařili!“. Ale poradí nám jeden dobrý podnik, který celkem bez problémů nacházíme a jsme překvapení jeho interiérem. Jídlo mají hotové a dobré a tak v dobré náladě sedáme opět do auta a vyrážíme již za tmy směrem na Bumbálku. V Dolní Bečvě poznamená Honza „… nějak tu zatáčku nevidím“ na což mu dovětím „… to bude možná tím, že jedeš v dědině kilo …“, načež Kolíkáč vybuchne nekontrolovatelným smíchem a rozesmívá nás všechny, že Honza ještě zrychluje na 110 km/h. Cestou na Bumbálku vzpomíná Honza s Kolíkáčem na bývalou trasu Beskyd Tour a nechápeme, jak mohli tehdejší závodnící vyjet tak hnusný táhlý nekonečný kopec. Přejíždíme Bumbálku a dole v Makově projíždíme celnicí a ocitáme se u bratů Slováků. V Makově se mě Kolíkáč ptá, jestli už pojedeme jenom z kopce a já mu tvrdím, že jo. On však odporuje, že si pamatuje ze své cesty z roku 1991, že tady byl ještě jeden pekelný kopec. Já se ho snažím přesvědčit, že to není možné, ale to již stoupáme asi 12% do horského sedla … Následuje poměrně prudký 14 km sjezd, který Kolíkáč komentuje „… tudy bych nechtěl šlapat znovu s brašnama nahoru!“. V Bytči na Slovensku nás dostaly ukazatele na Žilinu, které ukazovaly doleva i rovně. Zahnuli jsme doleva a po optání jednoho místního, která nás ujistil, že jsme na zkratce, pokračujeme dál. Mezitím chodí zprávy od Igora, který nám zajistil start, zaplatil startovné a postupně zajišťuje i ubytování. Ještě že ho tam máme, pomyslíme si a díváme se na ceduli: „Poprad 151 km“. Pohledem na hodiny zjišťujeme, že do půlnoci tam rozhodně nebudeme. U Žiliny volá Igor, že nocleh je zajištěný a že nás bude čekat u obecního úřadu pod vlajkami ve Staré Lesné. Kolíkáč mu odvětí, že jsme u Martina a že tam budeme mezi 12 a 01 hodinou ranní. Další cesta probíhá dle předpokladu pomalu, ale jde to – cesta je plná kamiónů a nemá smysl předjíždět. Za odbočkou na Dolný Kubín se vše vylepší a jakmile vjedeme na dálnici u Ružomberoku, vše už jde jako po másle. O půl jedné jsme v Popradu a odbočujeme na Starý Smokovec. Asi po dvou kilometrech nám na cestu vbíhá prase a Honza vyrábí z pneumatik slicky. Vše je ale v pořádku a tak pokračujeme až do Smokovce. Tam odbočujeme směrem na Tatranskou Lomnici a před ní na Starou Lesnou. Tou jedeme asi 3 km a už se chceme vracet, když najednou je před námi obecní úřad a u něj čeká Igor. Ubytuje nás a my jdeme všichni po pár pivečkách do pelechu.

 

Sobota 30. července 2005

Ráno vstáváme asi v 6:30 a na 7:30 jsme domluvení s Igorem, že vyrážíme na start. Lehce posnídáme a již v 8:00 se fotíme s majitelkou penzionu u vrat a v povzdálí již netrpělivě Igor túruje svoji dieselovou Oktávii. Vyrážíme na start do Starého Smokovce. Cestou jsme překvapeni výhledem, který jsme v noci pochopitelně neměli, a který umožnil polom v loňském roce. Na startu ještě s Honzou přehazujeme jeho zadní plášť a já mu seřizuji zadní brzdu a již vyrážíme k pásce. Tam zjišťujeme, že nám vše naživo komentuje Robert Bakalář a fotíme se plní optimismu s tatranskými štíty v pozadí. Nataša nám dělá doprovodné vozidlo, což se ukázalo na tomto závodě jako naprostá nezbytnost. Přiletí vrtulník, který má hlídat čelo pelotonu a za jeho hřmotu vyrážíme směrem na Štrbské pleso. Start je asi 1000 m.n.m. a začínáme stoupat až do 1250 m.n.m. Hned na začátku utváříme skupinku a ujasňujeme si střídání, které zatím do kopce nemá moc smysl a tak si spíš povídáme. Na Štrbském plese se obracíme dolů a následuje asi 30 km sjezdu až do Liptovského Mikuláše do 580 m.n.m. Cestou dolů utváříme krásný vláček a pravidelně střídáme všichni kromě Honzy. Přidává se k nám několik jedinců, kteří zase odpadají a vydrží s námi jenom jeden Rakušák. S ním projíždíme Liptovským Mikulášem a kolem Liptovské Mary si to hasíme směrem ke Kvačianské dolině. Pořád jedeme v balíku a pravidelně střídáme po 2 minutách, jak stanovil Igor. Vše funguje jak má a výsledkem je na 60. kilometru průměrná rychlost 31,8 km/h. Začíná asi 10 km stoupání Kvačianskou dolinou na horské sedlo ve výšce 1070 m.n.m. Cestou potkáváme závodníky, kteří jdou pěšky, vzdávají, nebo se chladí v různých pramíncích. Slunce pálí a teplota šplhá k 34°C. Jedu několikrát napřed a fotím celý ten nádherný kopec – asi nejlepší stoupání z celého závodu. Nahoře si s Igorem zasoutěžíme o HP na 84. km a již na nás čeká bufet, kde je taky Nataša. V bufetu nemají k mému překvapení kromě cisterny s vodou, jablek a zbytků melounu zhola nic. Ani banány už nejsou. Tak se najíme z auta, doplníme vodu a nádherným sjezdem pokračujeme do údolí. Zase předjíždíme několik závodníků s defekty apod. Utváříme opět vláček a jako expres se řítíme údolím kolem 40 km/h. Postupně se na nás nabalují další závodníci až je nás přes 10. Tak postupujeme po relativních rovinách (asi 700 m.n.m.) až začne cesta zase mírně stoupat a Igor rozhoduje, že tempo je příliš velké (asi 35 km/h) a že necháme poodjet ty co chtějí jet. Zvolňujeme asi na 28-30 km/h a zůstáváme sami. Ještě však před celnicí a zároveň dalším bufetem některé z nich dojíždíme – síla balíku je ohromná. Suchá Hora, kde je celnice nás přivítá vedrem okolo 37°C. Honza na sebe lije vodu, já ji liju do sebe a opět nás zachránila Nataša, která nám rozdává jídlo. Je to 135. km a vjíždíme do Polska. Cesta se pořád mírně zvedá a vyjíždíme na sedlo do 950 m.n.m. a začínám sjíždět do Zakopaného, kterému Honza neustále říká Krakow. Zakopaným projíždíme za silného provozu, ale dokonalá organizace od místních policistů, kteří jsou na každé křižovatce. Konečně opouštíme Zakopané a začínáme opět stoupat na hřeben mezi Polskem a Slovenskem – ten přejíždíme v 1100 m.n.m. a sjíždíme ještě mírně do údolíčka do 950 m.n.m. a znovu do 1100 m.n.m. a již následuje celnice a jsme opět doma na Slovensku. U celnice je opět na 177. km bufet a u něj Nataša. Opět stoupáme a otvírají se nám krásné výhledy na Belianské Tatry, které ani nestíháme fotit. Konečně opouštíme vysoké partie a z 1080 m.n.m. začíná sjezd podél hlavního hřebene Belianských Tater, které už tentokrát fotím za jízdy v 60 km/h až do 700 m.n.m. Zde opět utváříme expres a řítíme se vstříc Tatranské Lomnici. Před ní (asi 12 km před cílem – pořád do kopce) se rozhodujeme, že odtud závodíme a Kolíkáč okamžitě nastoupí a vytvoří si asi 2 minutový náskok. Honza zůstává pozadu a já s Igorem se po chvíli rozhodujeme, že to Kolíkáčovi nedáme zadarmo a systematicky ho začínáme sjíždět. Při tom předjíždíme jednu dvojici závodníků za druhou (dohromady jich bylo na té cestě k cíli asi 15-20) v naprosté euforii, že jsme plní sil a pereme to kolem nich 25 km/h do kopce, kam se oni plahočí tak 15 km/h. Kolíkáč se nám objevuje v zatáčkách a jeho náskok stahujeme asi na konečnou minutu a čtvrt. Krásně unavení přijíždíme do cíle, kde ještě závěrečným spurtem předjíždím naprosto vyčerpaného borce. Igor dojede asi 15 vteřin po mě a ihned ho odloví Robert Bakalář a dělá s ním rozhovor. Držím Kolíkáčovi kolo a posílám ho, aby to šel točit. Chvíli čekáme na Honzu a ten asi za 10 minut taky doráží a všichni jsme šťastní z vydařeného závodu.

 

Závod byl velmi zajímavý a velmi odlišný od našich cyklomaratonů. V prvé řadě bylo velké horko a v druhé řadě se asi 40% tratě jelo nad 1000 m.n.m., kde jak se Honza vyjádřil „…jsme chytali molekuly kyslíku.“ Honza jel ovšem fantasticky a díky vzorné spolupráci všech zúčastněných jsme dosáhli krásného výsledku – průměrné rychlosti 26 km/h. Díky všem za výjimečný zážitek a všichni, kteří tento závod nejeli, mohou jenom litovat.

 

bVýsledky Šlapekb

Výsledky z Tater podle kategorie

Celkové výsledky z Tater

M Profil od Igora M

—Diskuze—

ľFotodokumentaceľ

šVideo - Igor s R.Bakalářemš

šVideo TV Popradš