|
Král
Šumavy 2003 – silnice 06.09.2003 účastníci: doprovodný
tým: Pardonová
Blanka s dcerou a vnukem Strnad
Jan - neaktivní Šlapka rodiče
Deitla |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
krátká trasa - 160km - převýšení 2500m dlouhá trasa - 250km - převýšení 4000m Přes
celoroční velké sliby nakonec na Šumavu nevyrazily dvě Šlapky (Adam a Míma), a tak jenom osvědčené stálice
týmu (Deitl, Honza, Kolíkáč) s novou posilou Bigmigem se vydaly zdolat „šumavské
brdečky“.... |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Deitl napsal: Z letošního Krále už jsem nebyl tak nervní jako loni, kdy to byla premiéra. Poměrně slušně jsem v srpnu potrénoval a tak jsem se dost těšil. Jediné z čeho jsem měl trochu obavy bylo počasí. Po pátečních iontech v restauraci a dále Honzových speciálních na pokoji jsem v sobotu ráno neměl daleko ke kocovině. Ostrý vzduch na startu mě však definitivně probral. Prvních cca 50 km do bufetu v Sušici pro mě bylo asi nejhorších. Než jsem se trochu rozjel dost mi to trvalo. Až po setkání s Kolíkáčem na cca 30 km jsem trochu chytil tempo, ale šlo to ztuha. Ze Sušice pod Šimanov jsem se vyvezl za několika zuřivci na trekových kolech, kteří jeli jak o život a ani nevyžadovali střídání, tak jsem jim to nenutil. Po výstupu (stále nemám potřebné převody na takovou prasárnu) na Šimanov jsem požil první energo-gel, který přesně jak jsem doufal začal fungovat na úpatí Javorníka. Díky této bombě jsem na Javorník doslova vyletěl. Pak přišlo již osvědčené pivo v Rejštejně a celkem klidný výjezd na Srní. Ze Srní jsem se trochu trápil sám v protivětru, ale asi po 5-ti km sólojízdy se nás sjelo asi šest a už se to dalo vydržet. Na třetím bufetu jsem užil další gel a na následném stoupání to bylo znát - jeden „zkušeňák“ za kterým jsem jel mě ohodnotil slovy: “Ty se držíš jako klíště“. Pak už přišel závěrečný sjezd a rovinka do Klatov, což jsem si tentokrát užil v asi 10-ti členné skupině, kde jsme pravidelně střídali a rychlost byla i na rovině pořád okolo 40 km/h. Snažil jsem se to dřít na krev, protože jsem tušil, že zlepšení loňského času je reálné. Dokonce jsme si i „zaspurtovali“a ve skupině jsem dojel 2. Když to shrnu tak jsem spokojen - perfektní počasí, žádná krize a drobné zlepšení času. Už se těším za rok !! |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Král
Šumavy Krále Šumavy jsem jako každý rok chtěl vynechat. Vůbec mě ta komerční akce nelákala. Nicméně příchodem do klubu Vinohradských Šlapek se ledacos změnilo.Bylo mi dohodnuto, že by bylo dobrý závod jet a tak jsem ho po dohodě s nejbližšími jel. Upřímně řečeno - vůbec toho nelituji. Příprava na závod v podstatě nebyla žádná. Protože od Vysočiny jsem nejel nic delšího než 100 km, nepočítám-li úterní trénink, kde jsem z práce domů zajel nehlášených 150 km. Počítám si tedy jen km najeté do práce a zpět. Rozhodnutí jet závod padlo jeden den před uzavírkou, takže se toho nedalo moc vymyslet. Taktika zněla - jet co nejdéle společně. Úterním tréninkem jsem si sice najel 3/5 předpokládané sobotní zátěže, ale také jsem si přivezl zřejmě zárodky angíny, které jsem druhý den ráno v metru ještě podpořil. Ihned jsem se začal dopovat prášky jak to šlo a naštěstí v pátek večer bylo nejhorší zažehnáno. Počasí, které celý týden nevěstilo nic dobrého se jako mávnutím proutku před závodem proměnilo v azuro a hlavně teplo, což jistě každý prvňák na králi přivítal. Sobota ráno 6:15 stojíme na startu. Náměstí je plné cyklistů. Startovní výstřel zazněl, a za 5 minut jsme mohli vyjet. Je to zážitek. Dav cyklistů se řítí ulicemi jako had. Náš čtyřčlenný tým hned na začátku dostal trhlinu, protože Honza ztratil pumpičku. Ohlížíme se po něm, ale nikde není na obzoru. Postupně se rozjíždíme každý svou rychlostí. První kopečky nás prověřují pozvolna. Nevím proč, ale pořád se mi honí hlavou skladba od Nine Inch Nails „Head Like A Hole“. Vycházející slunce také dodává optimismu. Cítím se velmi dobře. Stoupání na Zámyšl mě překvapilo výborným povrchem. Předjel jsem odhadem tak 50 až 100 lidí. Ty nejlepší už byly samozřejmě v trapu. To se to jede. Sjezd byl ovšem horší. Píseček, píseček - to není to pravé co by mi sedělo a proto mě zas tak 20 lidí předjelo zpět. Zase abych se za nimi honil. Koukám, kde jsou kluci, ale nikdo nikde. Počkám v Sušici u bufetu. Alespoň budu mít čas se v klidu nasnídat. Sušice Bufet. Dorazil jsem s AVG=25.7 km/h. Což nebylo na začátek špatné, ale pobyt se zde trochu protáhl. Volám Kolíkáčovi, kde je a jestli mám čekat. Nakonec jsme čekali ještě na Honzu, takže se pobyt v bufetu protáhl na 20 min. Nevadí alespoň jsem se pořádně nadlábl koláčků. Nultý ročník Krále beru jako seznamovací, takže důležité je dojet a hlavně si oťukat terén. Jedeme společně vstříc Šimanovu. Slyšel jsem o něm dost monstrózních informací. Honza jede v pohodě, ale je vidět že spolupráce nebude v Šumavských kopcích tak pružná jako na Vysočině. Ve stoupání se ale zase začínáme rozjíždět. Obavy ze smrtonosného kopce se rychle rozpouštějí. Před vrcholem je dokonce krátký sjezd. 18% stoupání ale zase není tak dlouhé jak vypadá. Přesto to sesadilo hojný počet lidí z kola. Musel jsem se zasmát, jak jeden expert vytáhl kolo pěšky těsně pod sedlo a když jsem ho předjížděl, tak nasedl a ještě mě v sedle se superlehkým převodem převálcoval. Popojel jsem kousek abych nebyl v chumlu diváků a čekal, kdo se za mnou přižene. Kolíkáč za minutu dorazil a společně sjíždíme do Nezdic. Nebyl to příjemný sjezd, zvlášť když mě dva borci vytlačili v zatáčce ze silnice. Sjíždíme se s Kolíkáčem na dalším stoupání na Javorník a čekáme na Honzu asi 10 min. Honza ve své obvyklé pohodě šlape se skupinkou, která už od pohledu jede krátkou. Začínáme se trošičku obávat, aby jsme se vešli do limitu na odbočení na dlouhou trasu. Musíme zrychlit. Snažím se do kopce trochu přidat, ale odezva není. Počítám s tím, že mě kluci dojedou v Rejštejně. Přes Kašperské Hory je profil víceméně klesající. Je tam ale zase nebezpečný píseček. Honza s Kolíkáčem opravdu přidali a jsou mi v patách. Bufet Rejštejn. Očekávám pivo, ale netočí se. Dal jsem si k obědu nějaký ten rohlíček a už vyhlížím kluky. Přijeli v podstatě hned za mnou, takže můžeme zase dál společně. Podcenil jsem ale přísun tekutin. Vůbec jsem si nedoplnil láhev. Honza se na bufetu zase nezastavil a tak měl přede mnou a Kolíkáčem asi pětiminutový náskok. Máme 100 km za sebou a těšíme se dál. Zatím necítím žádné problémy. Odbočku na Kvildu máme před sebou a na dlouhou trasu nás pustili. Je to dobré. Tak jedem vstříc nejdelšímu stoupání. Kolíkáč mě hned na začátku mírně naznačuje, že není ochoten akceptovat mojí třináctku a zařadil rychlost 12. Pomalu se vzdaluju a dojíždím další borce, co se ještě vešli do limitu. S Honzou se scházíme na Svojše. Ještě že ho sleduji jak podivně zajíždí ke kraji na koberec sčítacího komisaře. Jinak bych určitě jel dál. Honza - píííp 262 a pak já - píííp 263. Povzbudivé číslo. Honza mě žene dopředu a povzbuzuje mě. Mám chuť na něj nahoře počkat, ale je tam zima a studený vítr. Nechci prochladnout. Čeká mě dlouhá cesta o samotě. Nedá se nic dělat. Nikde nikdo koho bych se chytil a jeli jsme spolu. Projíždím Kvildu a směřuji na Filipovu Huť. Cestou potkávám roztomilou rodinku s dvěma malými dětmi-cyklisty. Tatínek děti upozorňuje, že je předjel závodník. Všechny jsem jednotlivě pozdravil a zasmál jsem se. Vzpomněl jsem si na našeho Jéňu. Taky už na kole dovádí. Třeba tady jednou.... No raději se vrátím k závodu. Je tady docela dost rušno. Hodně turistů, žádnej závodník. Přes Modravu přijíždím do Srní. Ohlížím se hodně zpátky, jestli mě někdo dojede, ale nikoho nevidím. Zde se připojuje kratší trasa, ale tady se jen těžko můžu s někým střídat. Vesměs jedou „Havrani“ typu mám 100 km najeto, hurá na Krále. Kam jsem se to dostal. Jeden sedí půlkou zadku na sedle, druhý snad jede s obrněným transportérem s košíkem na nákupy. Cykloturisti jak má být. Vrchol tomu nasadili dva chlapi před Prášilama. „Můžeme se chytit za sedlo ?“ Povídám jim, že jedu dlouhou. „My taky,“ ozval se jeden z nich. „Jedeme krátkou, ale dlouho“. No radši jedu. Totiž jedu. Kostky! Snad kilometr toho nejhoršího kamení. Mám snad přelámaný prsty v tretrách. Musím to ale vydržet do bufetu. Skelná - třetí bufet. Mám prázdnou láhev a raději vylézám z bot. To je úleva. Nové tretry ještě nemám vyšlápnuté. Pivo! Tady točí pivo! To je paráda. První zašumělo, druhý na žízeň. Třetí Géčko přikusuju k rohlíku. Po asi 12-ti minutách vidím Kolíkáče. Přijel v pohodě i s Honzou. Hned si přiťukáváme. Mezitím jsem si jedno pivo vylil, když jsem ve dvou rukách držel tři předměty. Nevadí je zadarmo -:))). Honza.... a to už musím zkopírovat.... Honza se na bufetu zase nezastavil a tak měl přede mnou a Kolíkáčem asi x-minutový náskok. Rocková kapela v bufetu nehrála ani tak dobře jako hlasitě. Nejvyšší čas jet dál. To jsem se zase zasek. Povzbuzeni bufetem šlapeme s Kolíkáčem na Vysoký Hřbet. Množství alkoholu v krvi dává zapomenout na to že už zase jedeme a tretry nezlobí. Živě diskutujeme o letošním ročníku KŠ. Honzu jsme dojeli těsně na vrcholu. A pohoda. Na rozcestí tras (Starý Brunst) zjišťujeme, že jsme jen o 3 min splnily limit na dlouhou trasu. Najíždíme na hlavní frekventovanou silnici do Železné Rudy. Následuje krátké stoupání s dlouhým sjezdem. Očekávám, že mě kluci brzy dojedou, ale nepovedlo se jim to ani v Železné Rudě. Stoupám tedy na Špičák sám. Buď je to ostřejší stoupání, nebo mě již docházejí síly, ale jedu jen desítkou. V kopci chytám borce, co měl „údajně“ defekt. My víme sví. Snaží se mě dojet, tak na něj čekám abych zase nejel sám. Je vidět že je dost vyčerpaný. Špičácké sedlo vydřel, ve sjezdu mi dost pomohl. Do Nýrska ho musím táhnou. Alespoň se nám trochu zvednul průměr. Nebyl vůbec schopný střídat. Nýrsko bufet. Tady je velmi početná skupinka. Dávám si pivo a čekám na Kolíkáče s Honzou. Nějak nejedou. Asi po 10 min, když odjíždí větši skupina nasedám na kolo a jedu s nimi. Moc jsem si nepomohl. Nikdo neměl sílu střídat. Navíc jsem v prvním větším kopci ujel a bylo po srandě. Nevadí, odpadlíci najednou přibývají. Bohužel většinou nemůžou. Komunikace se omezuje na „Ahoj. Můžeš přidat ?“ „Ne“. Cestou do Všerub jsem předjel asi pět lidí, ale nic z toho nekoukalo. Za Všerubami je to zase kopcovitější, tak přibývá i odpadlíků. Jeden, (Martin CISÁRIK), se už už chtěl chytit, ale jen jsem se otočil už tam zase nebyl. Před Kdyní projíždím kolem třech kluků. Stojí vedle silnice. Než jsem se zmohl na slovo slyším. „Hele, tenhle je ňákej čerstvej“ .... Už jsem dál ani nepokračoval v monologu. Kdyně. Přijíždím na hlavní domažlickou silnici. Důchodce s praporky zastavuje dopravu a hlásí: „Do cíle máš 35 km“. Poděkoval jsem a po 100 m odbočuji na Koráb. Na křižovatce stojí chlapec s praporky, zastavuje dopravu, a hlásí: „Do cíle máš 40 km a bufet 15 km“. Jak je s časem všechno relativní..... Stoupání na Koráb provázejí zpočátku zase kostky, ale to nejsou ty kostky co byly na Šumavě. V stupání vidím někoho před sebou. Ohlídnul se a přidal, abych ho nedojel. Nespěchám. Ohlídnu se a koukám, že mě přeci jen dojel Martin. Sebral všechny síly a jede dobře. Zvýšili jsme rychlost z 13 km/h na 15 km/h a předjeli na Korábu dalších 5 lidí. Ve sjezdu je lepší. Držím se ho zuby nehty, ale on na mě stejně čeká a jedem spolu do Koloveče. Koloveč. Poslední bufet je už pořádně vyjedený. Dávám si teplého Gambáče z basy. Za normálních okolností bych to nepil, ale žaludek už teď asi na nic jiného nenaučím. Martin si dává čaj. Pro jistotu dvojitou porci. Nezdržujeme se dlouho, ani není důvod. Hlavní informátorka a vedoucí bufetu hlásí 28 km do cíle. Později jsme zjistily, že je to jen 21 km, ale to je součást taktiky pořadatelů. Závod je těžký i tím, že neustále dostáváš i zkreslené informace a musíš se s tím poprat. V prvním stoupání se mi hned Martin ztrácí. Když na něj nahoře čekám, přiznává že pil čaj. Avizoval únik do lesa za jistým účelem, ale udržel se. Naštěstí to hned rozchodil, spíše rozjezdil. Čeká nás ještě Poleň. Občas dojedeme nějakého odpadlíka. Těsně před stoupáním na vysílač projíždíme opět sčítací koberec. Martin - píííp 232 a pak já - píííp 233. Je vidět, že jsme od Svojše už pár lidí předjeli. Poleň je takový pěkný kopeček na závěr. Martin stojí, já sedím a jedeme vedle sebe. Těsně před vrcholem vidíme nepěkný pohled závodníka, který leží v příkopu hlavu v dlaních. Na defekt ani na karambol to nevypadá. Je vyčerpaný. Ještě jsme předjeli čtyři lidi, a věřím kdyby to vedlo dál, tak by ještě někdo padnul. Konečně Klatovy. Čekal jsem je sice později, ale dobře, že jsou tady. Na stadion vjíždíme společně a na zavodění už nemá nikdo pomyšlení. Martin mě nechal nějakou tu desetinku k dobru. Dáváme si kolo do depa a jdeme na večeři. Zatím se najím, než přijedou kluci. Nechci vypadat jako kverulant, ale ten guláš bez guláše a bez masa, to je síla. Zlatá Vysočina. Asi jsme dojeli pozdě a ty lepší kousky už byly snědeny. Zúčastňujeme se ještě večerního vyhlášení výsledků v kulturním domě. Je to show jak na TV NOVA. Vrchol všeho byla tombola. Losovat od nejlepšího dárku k nejhoršímu, to jsem ještě nikde jinde neviděl. Není divu, že jsme taky nic nevyhráli. Odešli jsme raději před koncem. Tak to byl můj 0-tý Král Šumavy. Příští, jedenáctý ročník už bude můj první. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Kolíkáč napsal: Prolog aneb páteční večírek Večerní ladění formy probíhá tentokrát v Přešticích, kde jsme ubytováni v hotelu Sport, osvědčeného z Krále roku 2000. Asi 100m od hotelu bydlí u příbuzných i nová Šlapka Bigmig. Nejdříve ale zajíždíme na prezentaci do Klatov, já s Honzou dáváme kola do depa a poté se vracíme do Přeštic. V apartmánu nás již očekává našláplý Deitl a vyrážíme na véču a tekutý rohypnoly značky Gambrinus, které moc Honzovi nevoní a tak se těší na lahvové vývozní pivo, kterého má dostatečné zásoby na pokoji. Doráží i „Velký Miguel Indurain alias BigMig“ a nad mapou a profilem trati se radíme jakou taktiku zítra zvolíme. Chceme jet pohromadě jako družstvo a máme následující časový plán:
Před 23,00hod. jdeme na pokoj, kde ještě Deitl vytahuje studentskou pečeť a Honza lahvové. Čumíme na porno (Peříčko), fotíme se s dresy a děláme poslední přípravy. Ráno Ranní budík v 4,50hod. je tragický, ale s vidinou nádherného zážitku vstáváme jako rybičky, snídáme, mažeme se emulzemi a v 5,30hod. nakládáme Bigmiga a míříme směr Klatovy, kde si Honza dává ranní pivéčko a Deitl cigárko... |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
V 6,15hod stojíme na náměstí, kde je asi dalších 1400 chrtů připravených zdolat šumavské velikány. 0,5.km: ztrácíme Honzu, kterému vypadla pumpička 4.km: předjíždí nás Milan Poláček, se kterým jsme taky počítali do družstva a tak já s Bigmigem se za něj zavěšujeme a dupeme s ním, ptám se Milana jestli neviděl Honzu, odpovídá že ano, ale už je to delší čas, ztrácíme Deitla 12.km: serpentina za Chlístovem, jedeme slušným tempem a většinu předjíždíme 15.km: kopec zvaný Maloničák - narvaná silnice cyklisty, Bigmig s Milanem se hrnou dopředu, já zvolňuji, snažím se počkat na Honzu 17.km: vrchol Maloničáku, jdu na malou, stále se ohlížím po žlutých dresech, ve kterých jede jak Honza, tak i Deitl, sjíždím do Velhartic 20.km: stoupání na Zámyšl, jedu volně kol 10 km/hod., očekávám zezadu atak zbytku týmu 23.km: jsem nahoře, stále mě nedojeli, klesám k Hlavňovicím, silnice je po opravě posypána jemným štěrkem, jedu opatrně 32.km: Petrovice u Sušice - odbočka k Hartmanicím, dojíždí mě Deitl, o Honzovi neví a tak jedeme pospolu až k prvnímu bufetu 40.km: před Sušicí jedeme v pěkném vláčku, u cedule Sušice volá z bufetu Bigmig kde jsme, odpovídám: „Za minutu jsme u tebe.“ 48.km: s pokřikem „Šlapky jedou“ vjíždíme s Deitlem na první bufet v Sušici, vše natáčí „Deitl senior“ a najednou se překvapivě ozve další bojový pokřik: „Šlapky hop hop hop“ a on to Honza Strnad - neaktivní Šlapka, který přišel povzbudit svůj tým. Doplňuji vše potřebné, Honza Strnad mě mezitím drží kolo a vyhlíží Honzu. S Bigmigem se radíme jak dál, po 10 min. zkouším Honzovi zavolat - schránka. Jdu na malou a v tu chvíli vjíždí za povzbuzování Honzy S. matador teamu se slovy „Vše v pohodě, ale do kopců to nejede...“ Děkujeme Honzovy S. za milou podporu a vyrážíme ve třech s 20-ti minutovou ztrátou oproti plánu stíhat Deitla, který vyrazil o chvíli dříve. 55.km: rovinatější část před Šimanovem jedeme konečně jako tým, chybí jen Deitl, kterého marně stíháme 63.km: Šimanov, nejstrmější stoupání na trase, v této části startovního pole již většina závodníků jde, v pedálech předjíždím pěšky jdoucího Deitla se slovy: „Lešení Ekro“ 64.km: Bigmig na nás čeká, Honza je bohužel v nedohlednu 69.km: dole pod dalším stoupání na Javorník čekám s Bigmigem na zbytek týmu, po chvíli přijíždí Deitl a se slovy: „Vy mě dojedete“ míří vstříc 7 km kopci. Honza přijíždí asi po 5 min. a pokračujeme dál. V tuto chvíli se mění moje motivace z „jízdy podle plánu“ na „podpořit Honzu a dojet s ním dlouhou“ 76.km: jedu stále na dohled Honzovi a snažím se ho vyburcovat k většímu tempu, což se nám na vrcholu Javorníku vcelku daří, předjíždíme několik závodníků a nádherným sjezdem se řítíme dolů ke Kašperským Horám. Bigmig v kopcích točí svoji frekvenci na vyšší otáčky, takže nám mizí v dáli. 85.km: před Kašperkami vidíme v dáli modré Bigmigovy elasťáky, takže nám o tolik neujel, ale stejně se s ním setkáváme až na bufíku v Rejštejně 98.km: druhý bufet, na kterém byl nejdřív Deitl, poté Bigmig a pak já s Honzou, rychlé Honzovo občerstvení a v čase 11:09 hod. pokračuje dál, já s Bigmigem a Deitlem se obžerstvujeme déle a děláme fotky, máme 30 min. ztrátu oproti plánu |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
100.km: dělení tras, odbočuji s Bigmigem doleva na Svojše a Kvildu, čeká nás jedno z nejdelších stoupání u nás s převýšením 800 m, sděluji Bigmigovi že pojedu max. 10-12 km/hod., což mu nevyhovuje a začíná mi ujíždět 101.km: čipový koberec, který mě registruje 103.km: volá mi Blanka P., že jsou v Rejštejně, posílám je za námi 104.km: dojíždím Honzu, který pravidelnou frekvencí ukrajuje kousek po kousku zbývající kilometry k vrcholu, Bigmig je v nedohlednu |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
106.km: konečně nahoře, dávám šáteček s marmoškou a banán, dojíždí mě Honza na kterého se nalepil 61-letý maratónec, jedoucí na F1 z Rokycan, na nosiči má igelitovou tašku ovázanou gumicukem, na nohou tenisky a na zádech startovní číslo - opravdový šílenec 112.km: Kvilda, dnes vynecháváme oblíbenou pekárnu a za nádherného slunečného a bezvětrného počasí šlapeme dál... 115.km: stoupání k nejvyššímu bodu trasy na Tetřevskou slať, povrch silnice se zhoršil 120.km: Modrava - z místní zahrádky nás povzbuzuje doprovodný team, který si dává kachnu 128.km: Srní - dlouhá trasa se spojuje s krátkou, začínáme předjíždět vše co nám stojí v cestě, a v trojčlenném vláčku, který na popud Honzy tahá šílenec z Kvildy 140.km: kostky, připadám si jako v masážní vaně, vibrace jsou to neskutečné |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
145.km: Skelná - třetí bufet, očekává nás Bigmig a doprovodný tým, Honza po chvíli v čase 13:45 hod. odráží dál, já s Bigmigem dáváme zasloužená pivéčka a s více jak hodinovou ztrátou oproti plánu valíme dál |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
150.km: Vysoký Hřbet, bok po boku s Bigmigem se snažíme dohnat Honzu, kterého dojíždíme až v bývalé vesničce Zhůří 160.km: dělení tras, je 14:27 hod., jedeme 3 min. před uzavřením dlouhé trati, oproti našemu plánu máme hodinové zpoždění, stoupáme k Železné Rudě, Bigmig ujíždí a setkáváme se s ním až v cíli 165.km: Železná Ruda obložená trpaslíky, soustřeďujeme se na výživné stoupání do Špičáckého sedla, které mě před rokem energeticky totálně vycuclo, dnes to vypadá o trochu lépe |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
... Špičáckého sedla (čas 15:07
hod.)
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
169.km: jsme nahoře, dojíždí nás uzavírací vůz, Honza si od něj doplňuje bidon 190.km: nádherným sjezdem jsme přilítli na čtvrtý bufet v Nýrsku a po minimální zastávce pokračujeme dál 193.km: nekonečný brdek, bez zatáček, je vidět na vrchol a furt se to zvedá |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
200.km: jedeme okolo hranice s Německem, přes údolí jsou vidět obdělaná políčka nebo pečlivě vypasené louky jako někde ve Švýcarsku 205.km: Všeruby, okolo romantického rybníku najíždíme na hlavnější silnici, Honza chytá nový dech a schován za mnou v závětří ukrajujeme další a další kilometry 210.km: Kdyně, po kostkách si to šineme k nádhernému serpentinovému stoupání na Koráb, na křižovatkách stále stojí regulovčíci a zastavují kvůli nám dopravu, někdy i zatleskají či povzbudí, víme že za námi již nikdo, jen uzavírací vůz ... 215.km: vrchol Korábu, jeli jsme ho celkem slušně okolo 12 km/hod., s uzavíracího vozu slyšíme: „ještě jeden kopec a jste v cíli..“ 223.km: místy dost rozbitou silnicí dojíždíme na poslední bufet v Koloveči v čase 17:40 hod., jsou zde ještě dva občerstvující se závodníci, jeden z nich vyráží před námi, druhý - fousatý běduje, že ten poslední kopec bude tlačit. Je tu překvapivě i náš doprovodný tým, který nám dodává psychickou sílu, o fyzické už ani nevíme, protože nohy jedou samy jako dobře namazaný stroj ... |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
233.km: najíždíme na poslední brdek - Poleň, kde je chipová kontrola, dojel nás a po chvíli i předjel „fousáč z bufetu“, takže jsme zase poslední, mačkáme ze sebe zbytkovou energii, jedeme vcelku slušně 235.km: „poslední kopec“ je za námi, z uzavíracího vozu se ozývá tleskot, který nám zní jako vítězný, málem jsme sjeli fousáče, dostáváme se do fantastické euforie, prožívám to ještě silněji než před rokem, dokázali jsme to 240.km: sjezdem, který jedeme na max, předjíždíme fousáče, v jedné ze zatáček málem Honza končí v příkopu, ale nakonec vše dobře končí a vítají nás vytoužené Klatovy 246.km: průjezd městem, s fousáčem se držíme u sebe, předem hlásíme, že spurtovat nebudeme, chceme projet cílovou páskou vedle sebe s rukama na ramennou... 250.km: je to tady, cílový kopec, v čase 18:45 protínáme chipový koberec |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Epilog Jel jsem to hůře než před rokem, nesplnil jsem si svůj časový plán, ale jsem spokojen, protože jsem si to parádně prožil, neměl jsem žádnou větší krizi, netrápil jsem se nikde sám a pomohl jsme alespoň trochu Honzovi, který překonal sám sebe, vydržel 12 hodin v sedle a v takových kopcích, protože největší umění v cyklistice je dojet do cíle, nevzdat se, i když to moc nejede ...a to on dokázal !!! Klobouk dolů !!! |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkové výsledky |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
