Zimní Vysočina na MTB

23.01.2005

účastník:

Co mě čekalo:

mapka, délka 73 km

Komentář:

O víkendu jsem byl s rodinou v Bystřici nad Pernštejnem, všude spousty sněhu zralého na lyžování, ale já magor, znervózněn zprávami o naježděných kilometrech Šlapek v lednu, vyrážím v sedle kola, alespoň částečně, po stopách Vysočiny Road.

Začátek je po prosolené silnici, naštěstí mám blatníky a tak jsou nohy v suchu. Je pod nulou, občas vysvitne slunce zpod hrozivě vyhlížejících mraků, ze kterých zatím nesněží. Jedu přes Písečné, kde se pořádají v sezóně motokrosové závody, a protože se blížím k řece Svratce, na které je přehrada Vír, končí chemický posyp a já si to pěkně metelím po uježděném sněhu. Před Dalečínem míjím auty obsypané „zimní středisko“ - dva vleky s docela slušnou frontou. A přijíždím do Borovnice a začínám ukusovat první metry ze stoupání, které jsem si v létě protrpěl díky křečím. Teď se jede bez problémů, dokonce předjíždím pár běžkařů, kteří se chtějí mnou nechat táhnout. Nahoře v lese mi volá Zvary a společnými silami připojujeme jeho síťový disk na PC, takže ani nějak nevnímám, že jsem nahoře ... a je tu opravdu nádherně. Projíždím přes Daňkovice a pak už přes malý ďolík vjíždím do Sněžného. Tady na té křižovatce byla v létě taková průtrž mračen, že se musela i Dáda schovat do zastávky. Že by do této ? A teď zimním údolím jako někde na Šumavě dolů do Jimramova, cestou ještě potkám další zimní středisko s vleky, jede se krásně, počasí se stále drží, nesněží a nefouká vítr.

Jsem v Jimramově, marně hledám bufet s domácími koláčky a Kofolou, teď jsou všude jen sněhové bariéry ... a vzhůru na Věcov, jóóó to je parádní brdek, holt nejlehčí převod má taky něco do sebe. Nemůžu chodit moc ze sedla, protože to začne hned podkluzovat, občerstvuji se mandarinkami a sušenkou a trochu s hrůzou začínám zjišťovat, že bidon mám již poloprázdný. Začínám nabírat nadmořskou výšku, přibývá sněhu a vzpomínám, jak jsem tady dělal doprovodný vůz pro Honzu a Bigmiga při LVR 2003. No tak kopec je to slušnej, dostávám pekelnou žízeň a bidon je naprosto prázdný ... ale krása té okolní zasněžené krajiny mě vnitřně naplňuje a tak na žízeň pomalu zapomínám. Projíždím okolo značené cyklostezky č.1, která vede z Prahy do Brna, teď v zimě je asi na kole nesjízdná, protože vede přes lesy po zapomenutých, neupravovaných asfaltkách. Blížím se k poslednímu brdku, ze kterého je pak nejrychlejší sjezd na trase, ale dnes na tom sněhu moc neriskuji ... Nové Město na Moravě, před kolejemi se odpojuji z trasy LVR a vracím se zpátky na Bystřici, chci jet po vedlejší silnici, která se v zimě neudržuje. Na jednom ze železničních přejezdů, vlítnu do vyjetých kolejí od vlaku a prdnou mi oba blatníky v místech, které jsem musel „zeštíhlit“ kvůli brzdám ... no tak to mi ještě scházelo. Bohužel i počasí se horší, sněží a začíná foukat nepříjemný vítr. Cesta je prohrnuta jen do první vesnice Zubří, za kterou se silnice ztrácí pod vrstvou navátého sněhu ... žízeň se znovu ozývá, kolo nemůže v hlubokém sněhu jet ... končím ... pěšky se vracím na udržovanou silnici a oklikou dojíždím docela vyřízen za tmy domů.

Tak jsem si to jako vždy hezky „užil“ ...

Fotodokumentace

(modrá čísla čas vyfocení)

Borovnice