Hlásná -
časovka do kopce 03.09.2005 účastníci: doprovodný tým: Pohl’s team Eliška a Jindříšek Soused´s team Martina a Matěj Co nás čekalo:
délka 2,5km,
převýšení 168m, průměrné stoupání 6,4% Komentáře účastníků: |
|||
Jak
mám ve zvyku se na každou časovku v rámci možností
připravit, tak na Hlásnou se mi to letos bohužel vůbec
nepodařilo. Když nepočítám jeden výjezd se Šemíkem po
B-Švihu, tak jsem tento brdek letos vůbec neokusil. Spoléhal jsem
tedy na znalosti z minulých ročníků. Na
start vyrážíme společně s Andělem a setkáváme se s vinošlapáckým
vláčkem na Kopanině. Kolíkáč,
Vyhup, Vlk,
Šemík jedou Kopaninu nahoru a my se připojujeme.
Idylku přerušuje Diablo
registračními informacemi v místě závodu, čímž nám
asi na 10 min blokuje Kolíkáče.
Probíráme co se dá a příjemně nám ubíhá cesta na start. Přijíždíme do Hlásný v 10.30 a mám co dělat
připravit kola na start. Mezitím se zdravíme s ostatním Šlapkami a s novou posilou a
přestupem roku Mikim.
Ještě trochu protahuji nohy a jdeme na to. Přede mnou Miki a za mnou Vyhup. Hned na startu průser. Už
delší dobu se nemůžu dokopat si vyměnit naprasklý kufr.
Cvak a zabírám do prázdna. Škoda těch pár sekund, ale už se
soustředím na jízdu. Nějak furt slyším neustále divné
skřípaní a to mě děsí, že už je za mnou Vyhup. Neodvažuji se otočit,
zato v poslední zatáčce před rovinkou vidím Mikiho. To mě povzbuzuje
k vyššímu výkonu, ale nejde to tak snadno jak se zdá. Miki jede opravdu velmi dobře a po
rovince se mi nedaří stáhnout vůbec nic. V druhé fázi stoupání
se konečně začínám trochu prosazovat. Předjíždím Mikiho a poohlížím se po Kolíkáčovi, který je
překvapivě taky na dohled. Zapomínám na Vyhupa za mnou a přidávám ještě
na síle, ale je to hodně prudký, musím zpomalit. Je mi jasný že Kolíkáče nedojedu je už
v cíli, ale ve hře je Beruška.
Nejde to. Prohrávám imaginární souboj o 2s. Mezitím si uvědomuji,
že jsem dojel do cíle aniž by mě Vyhup předjel. To se mi letos
ještě nepovedlo. A hlavně se mi podařilo vylepšit
čas z loňska, což je v silném větru taky dobré.
Nakonec musím i 6. místo v Hobby hodnotit jako úspěch, přeci
jen se sešla tady velká konkurence. Loučíme se a společně s Vlkem, Šemíkem,
Diablem, Mikim, Zvarym
a Jirkou vyrážíme doprovodit Šemíka do Rakovníka. Cestou hledáme
vhodnou hospodu na oběd. Po několika neúspěšných pokusech
končíme v Berouně na náměstí. A tady pro jistotu
končí i moje reportáž. Jdu spát J |
|||
Nu, bylo to něco. Přijel jsem s čerstvým novým
kolem s tím, že buď nedám šanci nikomu, nebo naopak všem.
Byť jsem neskutečně dřel, nastala varianta druhá. To,
že někteří nabízenou šanci nevyužili, je jejich
věc. Hned po startu se mi jelo velmi špatně, ale první prudší
část jsem ještě vyjel poměrně rychle. Když
mně na rovinatém úseku předjel pozdější vítěz se
znatelnou lehkostí, zatímco já jsem se nemohl dostat ze ztuhlosti a
křečovitosti, bylo jasné, že to dobré nebude. Poté, co jsem
nebyl schopen se srovnat ani na úseku po prudké pravé, který mi tradičně
vyhovuje nejvíc, věděl jsem, že jsem ztracen. V závěru
jsem již jen toužebně vyhlížel cíl. To, že jsem si
musel dost dávat, jsem si ověřil na zpáteční cestě, kdy
jsem jel s Hynkem a Diablem a nebyl jsem schopen otočit nohama a uvisel
jsem jim jen s největšími obtížemi. Velmi gratuluji Bigmigovi.
Opravdu pěkný výkon. O Vyhupovi a Hance ani nehovořím, tam je to
jasné, i když předpokládám, že Hanka také spokojena nebude.
Uznání ale patří všem, kteří tuto dřinu podstoupili.
Simona byla tentokrát v pohodě (po RadotínuII mi dost nadávala, co ji
tahám někam, kde nemá rovnocenné soupeře). |
|||
6 Historie 6 |
|||