Vítání Martina na bílém kole 12.11.2005 účastníci: Anděl Diablo Gejza Honza Igor Indurain Kolíkáč Petr Robert Soused Vlk Zvary Co nás čekalo: délka 80km Komentáře účastníků:
Kolíkáč Týden před Vítáním Martina jsem stále nevěděl, zda-li zvládnu v sobotu vyjet, ale tradice této vyjížďky mě velmi lákala. Vždyť si úplně živě vybavuji, jak jsme na 1.ročníku uvítali ve svých řadách Šemíka, Souseda a Kotě … to setkaní v Radotíně, v zamlženém ránu, na to se nedá zapomenout. A minulý rok, když hrdinně v dešti vyrazil i Anděl s Bigmigem a pak v Srbsku nás vítal rozesmátý „nováček“ Diablo … ne, na to se znovu nedá zapomenout :-). A letos, když se začala potvrzovat účast a vypadalo to na více než deset Šlapek, nemohl jsme odolat a vyrazil jsem. Bylo asi nejtepleji ze všech ročníků, na Vinohradské čekal Petr a už jsme to valili pod Barrandovský most. Tam už netrpělivě postával Igor, Vlk a Robert, Gejza přelézal koleje a Honza zrovna přibrzďoval .. jo první sraz se povedl. V tom volá Zvary, že bude na Hlásné, Miki nás pozdravuje SMSkou z vyhřáté postele a my už jedeme v nádherném vláčku přes Radotín a Kopaninou stoupáme k Ořechu, tam už přichystaní Anděl, Indurain a Soused a šlape se dál, přesně podle časově naplánovaných průjezdů. V Kuchaři nás jen tak tak dojíždí Diablo, vládne báječná atmosféra, žádné zavodění, jenom se kecá a kecá … :-) Sjezd za Vysokým Újezdem vyprovokuje Petra a Anděla trochu k zavodění, takže odbočku k Loděnici přelítnou, ale zavčas jsou odchyceni a jedou společně s námi. Určujeme dvěma pneumatikami cíl vrchařské prémie a už to pálíme ostrým sjezdem dolů. Indurain smykuje v rychlosti přes 60km/hod., ale naštěstí to všichni uřídíme a už si to stoupáme k Bubovicím. Vlk závodí a na vrcholu je z nás nejdřív, Gejza se odpojuje domů, Anděl spurtuje s Diablem, Robert s baťohem statečně točí nohama a už jsme na Mořině, kde na nás mává Zvary. Sjíždíme Hlásnou, trochu podceňujeme organizaci startu rychlostní prémie, takže jsme roztáhlí v roztrhaném vláčku, který se snažíme se Sousedem spojit dohromady, bohužel Anděl zrovna svačí, takže se nestačí připojit, což nám pak drsně vyčte v Srbsku, ale snažili jsme se jet volně přes Karlštejn a závodit se začalo až za ním. Za mnou furt visí Zvary, jede famózně, dokonce leze i na špici a roztáčí pekelné tempo, před Srbskem nastupuje jako tradičně Vlk, Diablo se se mnou schovává v háku a šetříme síly na závěrečný spurt. Konečně vlevo u řeky domy, nastupuji, Diablo za mnou, ne, asi to nevydržím, ta cedule Srbsko je příliš daleko, stále čekám až se přese mne převalí, stále nic, ještě kousek … jé já to nakonec vyhrál. Příjemně praskající krb, vychlazený Gambrinus a zvěřina … co více si přát na bufetu. Zabíráme dva stoly, diskutujeme o novém webu a ostatních důležitých věcech. Jenom je škoda, že je s námi Igor, který nás honí do sedel, sedělo by se o hodně déle J. Stoupáme serpentinami nad Srbskem a sjíždíme do Sv. Jána, v nádherném hadu se kroutíme chladným údolím a děláme fotky. V Loděnici se odpojuje Robert s Indurainem a zbytek se žene na vrchařskou prémii. Vlk bojovně naladěn hlásí, že s čelem chce držet krok až na vrchol. A taky že jo, roztáčí svoji frekvenci a odskakujeme společně s Diablem. Nakonec všichni dojeli spokojeni na vršek, překvapením dne je Zvary, je teď ve vrcholné formě, což potvrzuje i na vrchařské prémii, kde své soupeře nechává za sebou. Začíná čas loučení, Zvary se odpojuje a míří na Bubovice, Honza si jede ještě zakroužit na PRS, Petr s Vlkem do Radotína, Soused s Andělem do Řeporyj, Diablo do Sobína … já s Igorem jedeme na Smíchov. Bylo to krásné rozloučení se sezonou, i v tom zamračeném dni se nás sešlo tolik, že jsem byl znovu hrdý na Vinohradské Šlapky. Díky všem.
Robert Na Vítání Martina jsem byl hodně zvědavej. Jednak jsem nikdy nejel v takový zimě (nezkušenost mě donutila vzít batoh pro případ, že bych to přehnal nebo naopak podcenil) a druhá taková dálka! :) Pod most jsem dorazil přesně ve čtvrt. Na startu se nás sešlo sedum a v pohodičce jsme se rozjeli, dokonce se dalo i pokecat - až taková oddechovka to byla :) Kolem desátý jsme nabrali v Ořechu další tři kousky, v Kuchaři jeden a na Hlásný taky jeden, poslední. Během sešupu dolů do Hlásný se pelotonek kapku roztrhal a mě v tom fofru atakoval nějakej cizí pošuk v zelený vestě. Avizovaný start RP se změnil na start letmý. Nijak jsem se nehnal kupředu, jen toho cizáka v zelenym jsem chtěl předjet za každou cenu a to se mi povedlo. K hospodě jsem dorazil jako jedenáctý a se svým umístěním jsem byl spokojen – získal jsem cenný bod do Šlapky roku! :D Po lehkém obídku a malým pívku mi hustě ztěžkly nohy, okolí je ale nádherné, takže se kochám a šlapu víceméně automaticky. V Loděnici už není čím se kochat, takže únava propuká v plné síle. Při představě toho kopce na vápenkou se mi před očima tmí a já další trasu vzdávám. I tak bude návrat krušný... U Krahulova mi došla pára tak dokonale, že jsem musel zastavit. V batohu jsem měl naštěstí dvě tatranky, takže jsem stav kalorií vytáh alespoň z červenýho. V tu chvíli se přeze mně převalil Indurain. Říkal jsem si, že by bylo fajn se zavěsit, ale nějak jsem se nemoh přesvědčit k nasednutí a nějakýmu šlapání... Šel jsem asi sto metrů pěšky a trochu se rozhejbal. V Chrášťanech defektík a když už jsem balil cajky, projel okolo Diablo. Vyrazil jsem za ním a asi se už kochal okolím, protože jsem ho na Zličíně dojel :) Doma jsem sotva vylez schody (4. patro bez výtahu) a pak zjistil celkový počet najetých kilometrů za výletík. 95!! Kdyby mi tohle někdo řek před tím, než jsem vyjel, asi bych se mu vysmál. Protože jsem přežil, děkuji všem zúčastněným šlapkám za hezký svezení.
bVýsledky Šlapekb	µFotodokumentaceµ	—Diskuze—
	6 Historie 6 2003 2004