|
Velikonoční
trénink po stopách Vysočina Road 26.03.2005 účastníci: doprovodný tým: Hrubeš František
a Hrubeš Jéňa Co nás čekalo:
délka 132 km, převýšení 1750 m (
střední trasa LVR, ale nejeli jsme
začátek přes Českou Bělou a napojili se
v Chotěboři ) Komentáře účastníků: |
||
|
Letošní
Velikonoční Vysočina byla ještě ve znamení zimy. Než
začnu procházet sobotní události, musím se vrátit ještě o den
dříve. To jsem dostal nápad projet oblast Přibyslavska, kde se také
jede LVR. V okolí vesnice Vepřová se mi stala neobvyklá událost. Ne
zrovna často bývám zvyklí se brodit ve sněhu, ale po dvoudenních
zkušenostech, že už nikde sníh skoro není jsem vyrazil do lesů,
kde silnice byla označená cyklotrasou. Po dvou kilometrech drobný sníh
s ledem začínal přibývat až jsem ztrácel balanc a musel
jsem občas koloběžkovat. Vrchol všeho přišel
v poslední třetině cesty, kdy se mi podařilo narazit na
třičtvrtě metrovou hradbu sněhu uprostřed lesů.
Zpět se mi už nechtělo a odbočit doprava a bloudit
taky ne. Tu jsem pochopil jak náročný sport je cyklokros. Mokrý sníh mi
dosahoval nad kolena, kolo na zádech zcela pokryto sněhem, na kufrech
zledovatělé polštářky a zhruba kilometr do vesnice před
sebou. Zcela vysílen jsem dorazil po hodině brodění do obce
Vepřová kde mě přivítala hradba sněhu asi cca 2m vysoká.
Značka silnice se v zimě neudržuje mě nemohla více
pobavit. A
teď už k sobotě Ranní
déšť mě trochu zaskočil a vzbudil obavy, zda někdo
přijede, ale jak Šemík s Igorem, tak Kolíkáč dorazili
včas. Bez blatníků na mokré silnici a v poměrně
husté mlze vyrážím do hor. Už od začátku je vidět,
že mám ze všech Šlapek venku letos najeto nejméně. Šemík
s Igorem si to frčí bez zadejchání a já se raději držím
zpátky, abych nepřepálil. Kolíkáč vybaven blatníky vepředu i
vzadu vesele mele všechen píseček na prach J Jak
přejíždíme Železné hory ze strany na stranu, tak se mění
i intenzita deště. Ten je největší těsně
před Kamenkou. Omylem jsem podřadil, takže jsem to musel rvát na
stojáka co to dá a navíc se mi zapotili brýle. Těsně pod vrcholem
jsem navíc chytnul smyk a byl jsem donucen slézt z kola. První Kaménka
v životě co jsem nevyjel. No, jednou s tím začít
musím. Dále
na Seč už se začalo počasí vylepšovat a silnice
schnout. Po svačince a fotu s výčepním sjíždíme do míst,
kde žije černohub.
Další stoupání na Krásné mi naštěstí už nedělalo
takové problémy, ale začátek sezóny je znát. No nevadí, hlavně
že to zatím jede. Ve
sjezdu do Nasavrk mě zaskočil snad jen Krocan, který se
napařoval, jak kdyby mu patřila celá silnici. Srážku
s ním nechci ani domyslet. Následuje rovinka do Ležáků a pak
slavný stoupák Holetínský. Navrh má jasně Šemík s Igorem a já
s Kolíkáčem čelíme útoku zdrogovaných místních mafiánů. Konečně
oběd. Igor nám domlouvá přesunutí kol do restaurace, tak se
můžeme věnovat už jen jídlu. Po
obědě to mažeme na Dědovou a Kameničky. Kolíkáč
posílen obědem to pálí tak rychle až mu odešel drát a zadní
mlýnek začal brousit blatníky. Po kratší opravě
pokračujeme na Herálec a Světnov. Mě se také na kole
rozezvučel střed, zřejmě ze včerejší
sněhové koupele, tak působíme jak pojízdný orchestr. Závěrečnou
pasáž ze ždárecké silnici do Bílku roztočil Šemík na maximum,
takže jsem měl problém se udržet i uhvízdat. Ve Ždírci
jsem při pauze zjistil, že pískání zřejmě způsobila
rezonance pumpičky, ale to nevadí. Byla to na začátek sezóny myslím
perfektní projížďka. |
||
|
Nu, reknu to kratce: bylo to supr. Dorazili jsme s Semikem na
misto presne podle dohody v 8:00, rychly caj, prevlikani, a v 8:52 jsme
vyrazili. Zjistilo se, ze Honza ani Andel nejedou, a pak uz bylo jasno, ze
budu nejslabsim clankem ja. A fakt, v kopcich chlapy na mne museli cekat,
zase na rovinkach jsem problemy nemel a obcas se dokonce i zaradil na
spicku. Jinak vyjizdce jednoznacne kraloval Semik, a to po cele trati. Nejvic tekuteho bahynka jsme uzili prave na zacatku, a tak muj
zluty dres stal navic puntikatym. Misty pod sterkem nebylo videt asfalt, a
tak jelo se opatrne. Kolem 13.00 dorazili jsme do hospody, a nechavat nese
drahe stroje venku na stojanu se nejak nechtelo, tak byl jsem poveren zkusit
se dohodnout, zda muzeme dovnitr i s nimi. Nu to vite, takovemu
duverehodne vypadajicimu ctyricatnikovi s lamanou cestinou se odmita tezko,
a tak uz za chvili kola mame oprena o hraci automat a vybirame si neco
dobreho. Po obede vyjizdime uz trosku pomalejsim tempem, promlouvaji nam
do toho i technicke problemy, ale o tom povedeji ostatni. Projizdime ty
nejvyssi partije trasu, v lese lezi snih, stoji husta mlha, dycha se
nadherne. Pak zeverecna rovinka, Semik uz je asi otraveny pomalou jizdou, a
roztaci to o 106. Snazim se udrzet skupinky, ale nejde to. Porad tak asi
50 m prede mnou, ale dojet je nemuzu. Ale zase ani oni mne neujizdeji. V tak
az skoro do cile. Andel, jak to patri, zachranuje nas cajem a mazancem..Diky
jeste jednou, jses opravdu Andel. Pak sup do auta a domu, dokud jeste svetlo.
Na konec trosku statistiky: Ujeli jsme
stredni trat LVR, vzdalenost 131,4 km, cas (nepocitam obed) 5:50, Prum.
rychlost 22,5 km/h |
||
|
Od
05,00 hod. nespím, nervy jak před maratónem a přemýšlím jestli
vyrazit přímo z Bystřice na kole na Bílek a dát si tak
navíc neplánovaných 40 km, ale počasí je proti, mlha, jemně
mží a jelikož moje letošní kilometry jsou hodně
slaboučké, tak sedám raději do vyhřátého auta ... A
na Bílku už je vše nažhaveno, Igor dostává nový dres a
osedlává svého nového Šírera, Bigmig se Šemíkem tradičně
správně rozpáleni. Projíždíme Chotěboř, mlha se nezvedá a
my vzpomínáme na letní Vysočinu,
kdy jsme tady dupali hlava nehlava. Teď jsou všude mraky
štěrku, a tak jedeme opatrně pospolu, až první
vážnější stoupání na vyhlášené Barovice začíná
náš „balík“ trhat a dopředu se tlačí Šemík
s Bigmigem. Já s Igorem šetříme síly na další proslulé
stoupání, a tím je Kaménka, před kterou nás pokropila vydatná
přeháňka a tak silnice je pěkně kluzká, využívám
svého trojtáce a v poklidu vyjíždím nahoru, kde je však
přede mnou s velkým náskokem Šemík - vrchař, který to
vyjel na zadních 25 zubech ... jó bacha má formu :-) V Seči
sámoška těsně před zavíračkou a hned vedle pivko a
čaj u vrchního - cyklisty, který nám to přinesl až ven. Okolo
přehrady, kde jsou ledopády a naše „močopády“ a
už si to klesáme rozmláceným štěrkovým sjezdem do Bojanova,
kde je delší rovinka na které se dá vcelku střídat, a tak díky
Igorovi - rovináři to pálíme okolo 40 km/hod. Ale už je tu
zase stoupání, a ne ledajaké, přímo 15% na Krásné. Jsme nahoře a je
nám opravdu „krásně“, začíná prosvěcovat slunce
skrz zataženou oblohu a my začínáme vzorně spolupracovat, Igor
se Šemíkem to táhnou svojí zimní přípravou, a já s Bigmigem se
šetříme a žereme tatranky... Holetíny,
kdo jel Vysočinu, ví o čem je řeč, nenápadné 9 km
stoupání, které se neskutečně vleče, Šemík s Igorem
nám zmizeli vepředu, takže naštěstí dnes s Bigmigem
v poklidu, a dokonce i s „doprovodným vozidlem“
nějakých magorů, kteří do nás zběsile najíždějí
... holt každý není cyklista. Na Čertovině těsně za
Hlinskem, zalézáme díky Igorovi do hospůdky i s našimi
miláčky a energie do nás jenom teče, česnečka, file,
kuře ... a oblíbený Rychtář, Igor čaj. Když začínáme
nabírat cestovní rychlost směr Bílek, tak mi prdne drát na zadním kole,
malé zdržení, na zadním kole osma, která škrtá o blatníky, nelze
vycentrovat, škvára se ještě s větší intenzitou
mele v mém zadním kole a k tomu se přidává Bigmigův
orchestrion z jeho šlapacího středu. Okolo Herálce nádherné
lesy se sněhem, Cikháj, Světnov a už jsme na hlavní silnici
Žďár – Ždírec a nastupuje Šemík, za kterého se
naskládáme a v krásném vláčku si to šupajdíme na Bílek. Díky
chlapci bylo to s Vámi zase nezapomenutelné ... Neplánovaná
večerní tisková konference v místní restauraci na Bílku, která se
protáhla do pozdních nočních hodin a na které se probralo veškeré
dění ve Šlapkách už byla jen takovým bonbónkem na tom
„Velikonočním beránku“ z Vysočiny. údaje
z cyklocomputeru: najeto 131,84 km, čas v sedle 5:33hod,
průměr 23,69 km/hod, max. 60 km/hod., tep průměr 143, max
181 |
||
|
Tak
trénink na Vysočině byl určitě nad očekávání.
Příjemnou společnost Bigmiga, Kolíkáče i Igora tu jsem
čekal. Pěkné kopečky na Vysočině jsem si také
vyzkoušel už loni. Ale to že budu zkušenějším
kolegům stačit to pro mě bylo příjemné
překvapení. Takže na rozdíl od minulých tréninků, které
jsem většinou protrpěl vlající za balíkem, tenhle jsem si
opravdu užíval. Kolegové už podrobně popsali trasu i
průběh tak jen pár mých poznámek. Můj
hlavní takový soukromý cíl bylo otestovat nové převody. Loňský
rok jsem odjezdil s nejlehčím převodem 39/30. A to byl
opravdu příjemný převod pro prudké stoupáky, nebo jízdu v
úplném vyčerpání. Na letošní sezónu jsem ale namontoval
kazetu pouze s 25 zuby a sám jsem byl zvědavý co to udělá. A
vida celkem to šlo. První kopec Barovice se mi líbil už loni,
v lese, samá zatáčka, přesně takové mám rád. Vyjeli jsme
ho s Bigmigem bok po boku, tep nepřelezl 172, naprostá pohoda.
Myslím že jsem nebyl sám kdo se tímhle tréninkem bavil, Bigmig s
Kolíkáčem vzpomínali na loňský ročník, navíc
Kolíkáč si vesele mlel mezi pneumatikou a zadním blatníkem
písek. Pěkně mrholilo, no hezký den. Další a
nejtvrdší oříšek byla jednoznačně Kaménka, po
mrholení pěkně kluzká. S ohledem právě na zrádný povrh jsem
to radši rozjel svižněji a rval jsem to co to šlo.
Nahoře jsem byl sice první ale 185 tepů (mé maximum)
jasně popisuju vynaložené úsilí a to si to Kolíkáč s
úsměvem a v klídku roztáčel svůj trojpřevodník
jen pár metrů za mnou. Tak tady byl těžší
převod jednoznačně na škodu. Sakra pěkně jsem
si máknul. Zakyselený svaly jsem pak cítil ještě ve stoupání
na Krásné. Dostával mě Igor, v kopcích se nikdy nenechal
vyprovokovat, v klídku si jel svý tepy. Klidně si nás nechal
poodjet a jen co se silnice narovnala už byl zase s náma. Nakonec
jme objeli skoro celou střední trasu LVR, škoda toho
Kolíkáčova prasklého drátu. Ten nás sice trochu zbrzdil ale
Kolíkáč pokračoval bez zaváhání dál a mě zase dal
šanci nabrat sílu na poslední svižnější kilometry. |
||
