První šlápnutí

Nadherne pocasi, hodinku a pul rozehrati uklidem, startujeme. Hned na zacatku delam skolackou chybu: zarazuji se na spicku a palim na max. Pochopitelne po trech kilometrech jsem totalne vydychany a neuderzim se balika. Pak ujizdi mne i druha skupinka, snazim se ji znovu dojet, jednou ji mam skoro na dosah, ale nejde to: slapou ve terch, stridaji se a ja proti nim proste nemam sance. Nic se neda delat, jedu to jako casovku, a snazim se udrzet porad stejny tep. Na konci tretiho kolecka koukam: skupinka prede mnou se rozpadla, a pak je to jasne, dojizdim BM. Panecku, ve dvou se to jde! Jasne, ze ani ten pred nami nema sance uniknout, na konci ctvrteho kola ho dojizdime. Ted ve terch se to pojede! Vsak osud tomu nepral: mam defekt . Nic se neda delat, ztracim zase 5,5 minuty, dojizdim vece mene v klidu. Snad na podzim, na Posednim slapnuti se mi ta trat' konecne povede bez defektu .

Kolíkáč

První závod sezóny, celou tu dlouhou zimu jsem se těšil, až to konečně odmávneme a zacvakneme pedály....

A ono už je to za námi ... a musím říci super.

Úterní a čtvrteční trénink z Kolodějí mě utvrdil v tom, že i po to zimě jsme schopen trochu uviset rychlejší tempo, v pátek jsme to ještě s Vyhupem probrali takticky přes ICQ J

Sobotní ráno jsem strávil v příjemné společnosti uklízecí čety, Vlk dostal dres, přijel na expedičním kole, kde dovezl i 3 košťata … Zametali jsme jako divý, lidi z vesnic na nás vždy nevěřícně koukali co se stalo, protože to ještě asi nikdy nezažili, zahřál jsem se opravdu dokonale, ale bohužel jen horní polovinu těla, takže rychlý začátek závodu jsem opravdu protrpěl. S cílem, že se musím udržet v čelním balíku aspoň tři okruhy, jsme se díval jen na přední gumy jezdců, na začátku to roztáčel Igor, ale pak už se přes něj převalil Vítek, za chvíli Vyhup a já plápolal s ostatními za nimi, asi rozhodující zatáčka před Vysokým Újezdem balík trhla a zůstali jsme jen ve čtyřech. Teď dolů sjezd, žádný odpočívání, nyní se do toho dal i Šemík, před přejezdem v pravotočivé zatáčečce mi naskakuje asi 10 m díra na Vítka a Šemíka, ale naštěstí je za mnou Vyhup, který mě „tlačí !!“ nazpět do skupinky … no tak to jsme ještě při závodě nezažil… a je tu stoupání v Tachlovicích, kde odpadá Šemík, já už taky melu z posledního, přece jenom je to na mě příliš rychlé, to další čtyři kola nemůžu vydržet. Cílová rovinka prvního kola, jedeme to za 15:50 min., říkám, teď už můžeme zpomalit ne ? Odpovědí je mi strojové tempo, které před Vysokým Újezdem neudržím a propadám se dozadu ... 5m, 10m, 20m …. končím, nemám nárok, dávám si tyčinku, piju a ohlížím se kde je Šemík. Naštěstí ten šlape perfektně a nepřitáhne za mnou zbývající závodníky a tak si to začínáme kroužit společně…

V posledním okruhu se hecujeme, na posledním brdku za Tachlovicemi nastoupím, Šemík ztratil asi 5 m, ale stále je za mnou, dupu co ta dá, dejchám jak lokomotiva, a ten cíl je ještě setsakra daleko a furt se to mírně zvedá, nadávám si, že jsme nastoupil příliš brzy a že to neudržím a Šemík mě v cílovém spurtu převálcuje. Stále se otáčím, díra je stále standardních asi 20m … vypadá to dobře … už je to za mnou ... Šemík mě nedojel.

Byla to pěkná sobota, gratuluji Vyhupovi k vítězství a všem ostatním Šlapkám k jejich výkonům, myslím, že jsme si to všichni báječně užili.

Tak na podzim zase na našem okruhu AHOJ !

Vyhup

Zdravím všechny absolventy dnešního PRSu, i ty, kteří se na start v dnešním parádně jarním dni postavit nemohli, ať už z důvodů jakýchkoliv. Ti mohou litovat. Po zimních na bílo oděných nekonečně dlouhých týdnech,bylo nebe do modra vymalované s již směle hřejícími slunečními paprsky doslova balzámem na duši všem cyklistům. Rád jsem se seznámil s dalšími, jak jsem mohl dobře postřehnout, převážně usměvavými členy "Šlapek". Jsem o to víc rád, že jsem nyní jedním z vás, a že snaha o ponechání poháru Šlapkám na další období, se vydařila. Nezměnil to ani věru silný nájezd od Kladna z CFC. Prostě je patřičně doma. Díky především Kolíkáčovi. Naštěstí to byl vydařilý trénink.:-), (je to tak aspoň prezentováno v rubrice "cykl. akce“). Kdyby to měl být závod, kdo ví ....třeba bych nejásal. Ještě by mohli podobně potrénovat ostatní, ať je kolona oranžových dresů plná sil do počátku letošních všemožných závodů. Ten vlak už se fest rozjel a naskočit později by mohlo znamenat, že nástup se nezdaří. A nemusí to být přeci měsíčně za každou cenu tisícovky kilometrů. Netřeba se ostýchat prvních bolestivých vyjížděk. Každý je má.

Šemík

No nádhera. Už se těším na další závod. Na podzim jsem Poslední šlápnutí nejel a teď říkám byla to chyba. Tenhle okruh je opravdu povedenej a atmosféra jak na velkých závodech. Jinak upřímně čekal jsem úplně jiný průběh, říkal jsem minimálně tři kola se pojede pohromadě, a pak chytit ten správnej unik. No a všechno bylo jinak. Rozjel to celkem rozumně Igor. Pohodové tempo, tak takhle by to šlo, ale Vítek na špici trochu přitvrdil a pak Vyhup, to už opravdu byla síla. Tep se mi ustálil na 178, bušil jsem do toho co to šlo. Na konci prvního kola jsem boj o bednu vzdal. Metr po metru se mi Vyhup, Vítek a Kolíkáč začali vzdalovat, prostě jsem na ně neměl. Koukám za sebe a nikde nikdo, to bylo překvapení. Po chvíli váhání jsem se rozhodl zkusit to solo, nohy se začali znova rozjíždět a ten náskok před ostatníma vypadal dost dobře. Navíc riskovat pozdější spurterský souboj se Sousedem se mi opravdu nechtělo. A vyplatilo se, trvalo to tak půl kola a dojel jsem čekajícího Kolíkáče, taky Vyhupovo tempo nevydržel. No a to už byla úplně paráda, ve dvou už jsme si to užívali, střídali jsme, občas i pokecali a to už jsem fakt věřil že nebudu horší než čtvrtý. Dopředu jsme se dohodli, že si to rozdáme o třetí místo až v pátém okruhu za kolejema. Celkem jsem si věřil, občas když jsem tak zkusmo otestoval Kolíkáče po výjezdu z nějaké zatáčky a vždycky jsem pár metrů získal a ani to nebolelo. Ale Kolíkáč je zkušený cyklista, určitě si během společného kroužení všiml, že mi nesedí závěrečné stoupání k cílové rovince a nezaváhal. Nerisknul závěrečný spurt a nastoupil přesně tam, kde měl a dostal mě. Doprčic, ale bylo to dobré. Moc dobré.