Klikovy vrchy 2005

Jet tento závod mi bylo dohodnuto až v sobotu ve večerních hodinách shodou několika okolností. Neváhal jsem tedy ani na chvilku a v neděli ráno v 9.15 stepuji v Chrášťanech na křižovatce. Po 15sec. stepování se šine vláček Šlapek vedený Kolíkáčem a za ním Petr a Šemík. Někteří nejsou překvapení, že jsem tam, a jiní taky ne, protože to tušili. Jedem ještě naložit Diablo do Červeného Újezda a pak hurá do Velkej Dobrej.

Počasí je nádherné jako předloni. Registrujeme se rafinovaně do kategorie C, aby jsme jeli společně s Diablem, Miki, Kolbabou, Vejvodou …. Boříkem, Jirkou, Toníkem a dalšími. Doplníme se ještě povzbuzujícím G a pak dáváme 10 min fóra startujícím z A a B skupiny.

Už od začátku si říkám, že pojmu tento závod jako přípravu na B2O a jedu si velmi pozvolně. Jenže s postupem času zjišťuji, že mi čelo ujíždí a že bych taky mohl skončit odříznut od reality, tak raději zapínám na vyšší obrátky dojíždím Kolíkáče, Diabla a Miki. Za Lánským kruhákem se trhá přední skupina na dvě a držím se té rychlejší zuby nehty. Je tam se mnou i Vítek. Zanedlouho ovšem rána nepříjemného bohužel častěji známějšího zvuku. Ano opět plochý přední drát. Přemýšlím zastavit a drát ulomit, ale nechce se mi ztratit kontakt s čelem. No dojíždím do městečka, bohužel ve sjezdu je to děsnej randál a drát lítá kolem. Postupem zjišťuji, že při rychlostech nad 42 km/h zřejmě setrvačné síly již nabývají takové intenzity……Tak velké, že se to zkrátka nedá poslouchat. Elipsoida předního kola se naštěstí s časem nemění. Technický stav vozu mi ještě dovoluje udržet krok ve stoupání z městečka, ale ve sjezdu do Roztok mi definitivně Vítek a spol odjíždějí. Zatracená kraksna, no snad mi to vydrží do cíle. Ve stoupání na Leontýn se mi celkem daří dojet onu grupu, ale do Zbečna to bude zase dost dolů, takže se ani moc netrápím. Samozřejmě, že ve Zbečně na mě čekají už jen borci, kterým jsem dal ve Velkej fóra 10min J. Dáváme dohromady 4členou skupinku, je tam i někdo od Sosáků. Očekávám však už jen to, kdy mě Kolíkáč dojede. A netrvá to ani moc dlouho. Před Žilinou je tu a táhne „před sebou“ Miki. Konečně mě to zase začíná bavit a šlapu závěr na doraz. Přední kolo, nepřední kolo na doraz. Miki perfektně rozjela spurt. No paráda. S Kolíkáčem to bylo na krev až na pasku. Super.

To nejlepší ale přišlo hned po závodě, kde jsme poseděli na zahrádce za krásného skoreletního počasí. Tisková konference se zde jako každý rok velmi vydařila J Asi po půl hodině dorazil i bojovník Adam svíjející se v křečích. Vzpomněl jsem si jak předloni chudák dorazil z Klikáčů až do Rakovníka. Cestu zpět si bohužel zase až tak moc nepamatuju.

Kolíkáč

Je nedělní ráno a já se začínám připravovat na Klikovy vrchy (dříve CFC vrchy), Šemík zvoní, jde si ještě dohustit, jako již tradičně, nějaké PSI do svých duší a sděluje mi, že dole čeká i Petr Chalupa, nová Šlapka již od srpna, ale tu čest ho poznat osobně mám až dnes. Tyto ranní jízdy Prahou úplně zbožňuji, málo aut, liduprázdné ulice, prostě paráda. Blížíme se ke Zličínu a Šemík navrhuje jet přes Sobín, ale já říkám, ne pojeď podle plánu, třeba ještě někdo v Chrášťanech bude. A taky, že jo. Nervózně popojíždějící oranžový dres, no jo, je to on, kdo jiný, Diablo přislíbil účast již včera, a tak musí taky jet, aby udržel Šlapku roku…ano, je to Bigmig. Cestou nabíráme ještě Diabla a užíváme si tu cestu na start …

Po předstartovních přípravách je tu START, mám za cíl uviset Miki, tak nějak zavzpomínat na letošního Krále, kde se nám spolupráce velmi podařila. Valíme to po hlavní silnici, nejede se moc rychle a tak je to zážiteček jet vedle hvězd amatérské cyklistiky a mezi nimi vidět se proplétat oranžové dresy Šlapek, Diablo se dokonce sápe i na čelo, to já se držím v závětří, vím, že ta největší dřina teprve přijde a je třeba šetřit síly. Přichází první hupy, které se ještě dají uviset, jedeme po krásné nové silnici okolo Lán, kruhový objezd a konečně se do toho jde, tepovka stoupá do závratných výšin, ale naštěstí je tu sjezd do „myší díry“, kde se ale jede taky fest, začíná se to trhat a přichází kopec, o kterém mluvil Víťa, že je potřeba pořádně rozšlapat a člověk je najednou nahoře, no to se mě moc nepodařilo na rozdíl od ostatních, včetně Bigmiga, ale naštěstí tu je Miki a tam dupeme bok po boku, nabízím koláčky, ale chce tvarohové a já mám zrovna jen makové…

A jsme nahoře, čelo je nenávratně v tahu, ale my jsme zformovali asi 5-ti člennou skupinku a Miki to začíná rozjíždět, roviny prostě nefláká a překvapivě i ostatní členové minipeletonu skvěle střídají, takže tempo se jede parádní. Ve stoupání z ďolíku „Nový dům“, trochu Miki začíná ztrácet a tak zvolňuji, skupinka ujíždí, ale věřím, že je do Městečka zase sjedeme. Spolupráce se vydařila, funguje to jako na Králi, je to báječný pocit a po vjezdu na hlavní silnici od Rakovníka už si zase vesele šlapeme v závětří rychlovlaku. Sjezd do Městečka i následnou ostrou zatáčku zvládáme bez problému a již se šineme na Bukovou. To je kopec, kde jsem si to vždy v minulých letech neúspěšně užíval s Bigmigem, letos už mi ujel dávno před tím, no jo, chlapec má formu. Jedeme kolem 17-18km/hod., takhle jsem to asi nikdy ještě rychle nejel, ta motivace uviset Miki je veliká a i skupinka ví, že nemá cenu ujíždět, a tak na vršku se zase řadíme za sebe a společnými silami se řítíme do Roztok, ve sjezdu k Berounce trošinku ztrácím, ale po mostě je začínám sjíždět, kopec na Leontýn, který nás teď čeká, musím jet s nimi, minulý rok jsem zde totálně vykysl, tak uvidíme co letos….

A daří se, sice to bolí, jedeme pro mě neskutečnou rychlostí kolem 17km/hod., na tepoměr se raději nedívám, stále sleduji zadní pláště přede mnou, obdivuji Miki, které vždy po menším zaváhání naskočí 5-10-ti metrová díra, a ona i v tom nejprudším stoupání je schopna vstát ze sedla a „spurtem“ je sjet…to já si točím svoje nejlehčí převody a zrychlit už moc nedokážu. Když už si myslím, že jsme nahoře, tak se za zatáčkou zvedne závěrečná stojka, a to už nevydržím a začnu nahlas nadávat, jak tu cyklistiku miluji …

Tááák a máme to za sebou, teď ještě Sýkořičáček, a tu závěrečnou placku …..najednou před námi oranžový dres, no to snad není možný, že by Bigmig ? Néé to není on, tak divně jede ze strany na stranu…. Ale kdo jiný by nás mohl předjet ? Jééé on je to Adam, no paráda, aspoň trochu oživení, sjezd do Zbečna pálí s námi, sděluji mi, že Bigmig má prdlej drát u kola ... a zase kopec, pojmenovaný po mě :-), ten si mě dnes vychutnává rychlostí kolem 18 km/hod., ale už tomu začínám věřit, dojedu v této skupince. Miki jede bez známky únavy a na vršku to zase začíná roztáčet na nejvyšší obrátky, fouká trochu vítr a tahání špice je pro mě už hodně vysilující, takže vždy rychle odstupuji, ale stále se bezvadně točíme a tempo neupadá.

Před Ploskovem zahlídneme v dáli před námi skupinku ... a je tu další motivace, je to cítit na všech členech našeho soukolí, zrychlujeme a začínáme se přibližovat, nééééé to není možné, je tam něco oranžového, že by Bigmig, blbost, to je nesmysl, ale jo, na helmě má světle zelený pruh a před Žilinou je to jasné, ten letošní sen se naplňuje, dojíždíme Bigmiga, říkám to Miki a ta začíná ještě více přikládat pod kotel, jedeme rychlostí blesku a já přeskakujícím hlasem nadšeně halekám na Bigmiga:„Lásko pojeď!“. Minuli jsme ho a já si připadám jako v cílové rovince, jsem na špici a jedeme k 50km/hod., v té euforii nějak zapomínám, že do cíle se to ještě párkrát zhoupne, obě skupinky se spojily, takže Bigmig je s námi, nějak jsem si bláhově myslel, že nás neuvisí, ale kdepak, je to bojovník a i s prdlým drátem a naraženým kotníkem z Krále dupe dál.

Kamenné Žehrovice, horečně přemýšlím jak to udělat, abych BM porazil, budu se držet stále za ním a v posledních metrech to zkusím, ale začíná mě pocukávat v pravém stehně z důvodu křeče, to není možný, taková příležitost, ještě chvíli vydrž, prosím! Točím lehčí převody, stále v závětří, musím, musím, jedeme jako k ohni, je tu závěrečné stoupání do Velké Dobré, jsem nalepen za Bigmigem, cílová rovinka, jdu ze sedla, cuk, cuk ... mrcha křeč...nééé nepůjde to, prostě se to zase nepovede, to je k vzteku...................................je lepší, je lepší, co se dá dělat.

Po vzájemných gratulacích usedáme na místní zahrádku a očekáváme další Šlapky a „hosty“ v cíli, kteří v parádních časech a s velkou spokojeností přisedají k našemu stolu a hodnotí dnešní vydařený závod.

Petr

Neděle,půl osmé večer.Alonso bude co nevidět korunován žampionem F1.Mimoděk si stále pořád dokola pěji:“To koukáte,to koukáte,co jsem měl dnes k večeři“.A nebylo toho málo.Těch chodů jsem měl asi šest.Když jsem se pak přemohl a osprchoval ,tak za mírného pochechtávání mé manželky jsem na gauči u televize zaujal stabilizovanou polohu,a spánek,který se dostavil, mi přinesl krásný sen KLIKOVY VRCHY 2005.

Je krásné nědělní ráno a budík u ucha vyhrává líbeznou melodii.Zcela automaticky na sebe připevňuji hrudní pás měřiče TF.Pokud někdo nechápe proč,tímto ho odkazuji na populárně-vědecko-fantastickou literaturu z pera nám všem dobře známého vypravěče Cara-chmeleho.Výsledky měřiče jen potvrzují můj pocit,totiž že jsem přes noc neumřel.Vstávám a s hrůzou si uvědomuji realitu,která mě v následujících hodinách očekává.Někdy od úterý si totiž pohrávám s myšlenkou,že na start bych dojel pěkně po svých a to v doprovodu mě milých Šlapek,kterým chci jěště jednou poděkovat za vlídné přijetí.A to prosím,na rozdíl od ,též nového člena,MIKI-,která je pravidelně na bedně,u mě nehrozí.Maximálně,že bych byl na bednu,ale předem Vám nechci nic veřejně slibovat.Propočet kilometrů sem,tam + závod mi dává dohromady cca 160.Tolik jsem v rámci jednoho dne jěště nedal.Ale těžko se odolává,zvlášť když Kolíkáč cestu tam a zpět tak krásně a hlavně každý rok stejně annoncuje.Copak v úterý,ono i v sobotu večer to vypadá krásně a romanticky jak VELOZOOM ve Velu.Ono to vypadá jak Grand Boucle v TV.Zkrátka a dobře,abych zbytečně nezahlcoval náš web,na start jsem se dopravil kolmo přibrav cestou Šemíka,Kolíkáče,Bigmiga a El-Diabla.Ve Velké Dobré pak můj palubní kompjůtr ukazoval DD = 40 km.Po příjezdu jsem do sebe narval banán a Bebe Dobré ráno /já prostě tu reklamu na hospodyňku jak po tom může celý den prostě žeru /.Přesto jsem zřejmě udělal nějakou dietní chybu,Bigmig a Kolíkáč si dali pivo a oba skončili přede mnou ! Pak věřte reklamám .

10.10 SEČ – start 2.vlny.

Popis trati,aneb jednotlivé úseky za sebou: rovina v mezích normy,první stoupání,dolů hlava nehlava / ty kostky jsou fakt chutný /,přejezd Berounky ,vražda nahoru,dolů,podruhé přes Berounku,třetí a poslední stoupání v kterém jsem zjistil o čem ta cyklistika vlastně je a na úplný závěr opět rovina v mezích normy ovšem v mém případě s příjemným doprovodem.Dohromady to pak vše dělá 75 km.

Začátek Klikovek byl z mého hlediska docela sympatický.Rovina se jela poměrně pomalu,zřejmě všichni,nejen já,si uvědomovali že chleba se bude lámat jinde.A tak jsem poprvé zakusil trochu toho opojného pocitu jet ráfek na ráfek s Šemíkem,Gavošem,Diablem,Kolíkáčem ba i s Bigmigem.Jen tu MIKI jsem už nezahlédl.Zas tak dopředu jsem si netroufal.Z ostatních mě známých budu jmenovat jen Dr.Kolbabu z Kladna.Když píši poměrně pomalu,nemyslím to ovšem ze svého hlediska.Já pod 170 nešel / TF neplést s km/hod / ! Ale i tak se balík začínal pomalu roztahovat a bikeři, vědomi si terénu před sebou,počínali konzumovat svoje sacharidy.Pod první kopec jsem přijel se skupinou,v níž jasný prim hráli Šlapky.Složení:já,Gavoš,Šemík,Kolbaba a 2 další bikeři.Již teď musím napsat,a bude to platit pro celý článek,že mé vzpomínky na závod jsou pod vlivem mých extrémních tepových hodnot.Proto pokud jsem někoho ve svých vzpomínkách vypustil,někoho zrychlil či zpomalil,přeřadil vpřed nebo vzad – omlouvám se.Ta tepovka je holt prevít.Jestliže jsem ve složení skupiny uvedl sebe na čelním místě,ve skutečnosti to bylo obráceně.Takto jsem uvisel i první stoupák.Jak je z literatury známo,po každém stoupání přichází i klesání / nejen v cyklistice / .Toto konkrétní klesání jsem pokřtil „dolů hlava nehlava“.Nikdy,opravdu nikdy bych nevěřil,co vše jsem schopen riskovat / v tomto případě své krásné nové kolo a helmu / ,abych uvisel i ve sjezdu.Adrenalin mi stříkal i z uší.Pokud jsem pojmenoval sjezd k Berounce,musím pojmenovat i následující stoupání.Pro mě to byla doslova vražda.Už v půlce jsem věděl,že tohle stoupání naše skupina nepřežije pospolu.Kolbaba pro to dělal co mohl a i Šemík mi dával metr po metru.Nejhorší okamžik.Já to odborně nazývám Ulrichovým momentem.Hlava chtěla jet,ale zbytek byl proti.Nahoře rezignovala i ona a já se rozhodl,že pokud přežiji i poslední stoupání tak se dále budu jen kochat.Vida,někam se mi ztratil Gavoš.Sakra,chlape,kde ses mi ztratil ? Poslední stoupání.Jak jsem ho dokončil ? Nevím.Faktem je,že jsem jakoby zdálky slyšel nějakého pološílence řvát nepublikovatelná slova.Možná jsem to byl i já.Žádný kopec nemá naštěstí v Čechách víc jak 10 km,neměl je ani tento,šílenství pominulo a já mohl začít s kocháním.Projížděl jsem krásnou krajinou,zdravil jsem se s míjejícími cykloturisty.Napít se, či sníst banán najednou nebyl problém.Jen na jedno jsem se nechtěl podívat.Na svůj kompjůtr.Nijak zvlášť mě to ovšem „nermoutilo“,bolest v nohách jasně signalizovala že jsem se neflákal.Do konce mi chybělo tak 15 km.Jel jsem svoji „kochací“,když tu,kde se vzala,tu se vzala bikerka no.603.V dresu ČVUT vypadala přímo výborně,tak krásně držela kadenci.Pokud jsem si ten pohled chtěl náležitě vychutnat,nezbývalo mi nic jiného než znovu přemluvit své tuhnoucí svaly k vyšší aktivitě..Řeknu Vám :“někdy se na ty křivý nohy nedá koukat“.Tyhle nohy byly ovšem z jiného těsta. Šlo nám to báječně.Bikerka vytahovala ze svého rejstříku vše nejlepší co jí sportovní pánbůh nadělil,já se jen vezl a kilometry do cíle vesele utíkaly.Cílem jsme pochopitelně projeli v pořadí,které jsme dodržovali po celou dobu našeho náhodného setkání.Na rozdíl od jedné,zde raději nejmenované Šlapky,si myslím,že to byla přinejmenším slušnost,a pak,co když to číslo 603 neměla náhodou ? V cíli jsem pak slušně poděkoval za doprovod,popřál hezkého dne a slíbil jí pochvalný článek.Tímto tak činím.V místě startu a cíle jsem pak se Šlapkami poseděl,podebatoval ba i občerstvení bylo.Hořce jsem jen litoval,že bez osobního automobilu jsem přijel.

Nezbylo než,po nutném odpočinku,osedlati svého,nyní již značně zvadlého oře, a vyraziti ku Praze.Blížívše se k rodnému městu,naše ekipa se jala zcvrkávati,tak jak předtím nabývala.Nezávislý pozorovatel z nábřeží tak mohl zříti již jen dvojici,MIKI a mě.Domů jsem to v tu chvíli měl necelých 6 km.Miki před Budějárnou odbočila k domovu,nebo kam to jela trénovat,a mě v tu chvíli došla štáva.Ne ta v bidonu,ta „životní“.Nohy se tak nějak sice pořád otáčely,možná ze setrvačnosti ale spíš jen proto,abych nespadl.Mozek propočítával různé varianty cest k domovu.Řešil následující.Jak se dostat z bodu B do bodu A s vyloučením veškerých stoupání,přičemž bod B má nadmořskou výšku nižší než bod cílový.Zřejmě i mému mozku došly definitivně sacharidy,neb si s touto veskrze triviální úlohou neporadil. Mé myšlenky zřejmě byly zcela soustředěny na získání potravy.Díky mé milované manželce jsem si stravu nemusel zaopatřovat jak neandrtálec a oběd i večeři jsem tak požil jak kulturní člověk.U stolu a s příborem.Těch chodů bylo asi šest. Když jsem se pak přemohl a osprchoval ,tak za mírného pochechtávání mé manželky jsem na gauči u televize zaujal stabilizovanou polohu, a spánek,který se dostavil,mi přinesl krásný sen KLIKOVY VRCHY 2005.

vševysvětlující slovník :

žampion = šampion

Car-chmel = obyvatel USA

palubní kompjůtr = ta obrazovka na řiditkách,která nám ukazuje jak pomalu jedeme

DD = ujeté km za den

2.vlna = ambiciózní závodníci,kteří vědomi si svých schopností dávají ostatním soupeřům náskok v délce 10 min.

č.603 = vtipná autorova narážka na silný osmiválcový automobil značky TATRA

došla štáva = lidově řečeno,spadl mi „řemen“,neplést s řetězem !

grafická a pravopisná úprava by Romana Chalupová

hosté:

Kolbaba

Tak takhle nějak to vypadá, když začíná končit sezóna a forma pomalu odchází jako babí léto.

Ne že by mi to vysloveně nejelo nebo že by snad nedejbůh chyběla lehkost, do kopce totiž nejezdím lehce nikdy, ale celé je to tak nějak rozladěné, skřípavé a ... a vůbec, všechno mi z rukou padá a cosi si na mne šahá, jak zpíval Pražský výběr. Jindy víš přesně, nakolik motor šlape a když přitlačíš na podlahu, můžeš s klidem říct, že tohle je plný plyn a nic už nezbývá. Jenže teď, když bych se potřeboval dotáhnout, mi není ani dušno, ani blivno a ani ten zatracený tep není až tak vysoko, jen to prostě rychleji nejde a snad je to proto, abych měl výčitky svědomí. A ti tři se mi pomaličku vzdalují ...

Přitom to zezačátku nevypadalo nijak zle. Ještě kousek za Ploskovem jsme pohromadě a já si vychutnávám, jaké to je být v balíku. No, vychutnávám...Jedu mezi několika Šlapkami a zleva Kolíkáč ahoj, pohoda a zprava Diablo ahoj, pohoda a já přitom cítím každý brdek jako princezna na hrášku. Pohoda, pohoda … jak pro koho. Vlastně budu docela rád, až se to před vjezdem do lánské obory konečně přetrhne a dál pojedeme normálně. A se mnou zůstane Pepa Slavík a zelené pruhované Kelme a spousta oranžových Šlápot - Gavoš, Šemík, Petr...zkrátka slušná skupinka. Jenom Honza Adámek bude někde vepředu ale věřím, že v téhle sestavě ho nakonec dojedeme...

Jenže tahle sestava se mi teď rozpadá. Vepředu ujíždí Josef, Gavoš a Kelme a díra je čím dál větší a já dobře vím, kde bych měl být a kde ve skutečnosti jsem.

Vlastně jsem ani neřekl, kde jsme.

Tak tohle je prosím první Klikův vrch. Buková od Městečka u Křivoklátu. To je takové to městečko u Křivoklátu. Na jaře jsme tu jeli Peklo. Jenže dole za kostkami místo rovně na Křivoklát odbočíte doprava přes šraňky, a pak tři kilometry úbočím kopce pořád nahoru nejdřív po louce a pak lesem až vysoko nad Berounku A nalevo je pak vesnice Velká Buková a napravo Nezabudické skály a za nimi už jen veliká krása. A dolů k řece je to jedna serpentina za druhou pěkně kolem skal a vyhlídek až do Roztok. A po té cestě dolů teď zkouším něco stáhnout, ale ani ve sjezdu to není úplně ono, ty kristiánky se netočí samy jako dřív a nohy si musím pořád hlídat, abych nezakopnul a občas dokonce brzdím.A pak…

V Roztokách pod kopcem je šipka a zatáčka a most a jak to tam sklápím, tak kde se vzal, tu se vzal, proti mně parní válec!

Fuj, to by teda byl konec! Kde leží pan Kolbaba? To máte pokoj 23,24,25,26 …Tak vší silou brzdím, vyhýbám se a koukám, že most tu není ! Odbočil jsem o deset metrů dřív na staveniště.... Tak takhle nějak to vypadá, když začíná končit sezóna a forma pomalu odchází jako babí léto...

Kde jsem to… Aha, Roztoky. Tak to je druhý Klikáč. Leontýna od Roztok.

To je asi nejtěžší kopec v kraji. Taky se mu někdy bůhvíproč říká Sklady, možná proto, že za vesnicí vlevo jsou nějaké sklady. A Leontýna je takový lesní zámeček a od Roztok je to proto, že se dá jezdit ještě od Zbečna přes Újezd, což je taky vydatný kopec, ale jednak je to v protisměru a jednak pořád odbočuji jako Zdeněk Nejedlý

A protože sám nemám rád, když si někdo stěžuje, jak mu to vůbec nejelo a přitom mi napráská, tak teď mi to docela jede, protože za sebou nechávám Šemíka i Petra i ty další lidi, co jsme s nimi jeli. A než se otočí nalevo do toho sedýlka, tak před sebou naposledy uvidím

ty tři a koukám, že už to jsou tři minuty, zatracenej válec. Ale konečně se dostávám trochu do tempa a když před vjezdem do lesa v takové té nejprudší zatáčce zahlédnu žlutomodrý dres CKKV, tak přidám a ještě před vrchařskou prémií si ho dojíždím. Jenže to asi není taková sláva, protože chudák hned zůstává vzadu a ve výsledcích ho už nenajdu.

Asi je tam nejspíš ještě teď pod náhrobkem Neznámého CK Kváka.

Za Leontýnou pak silnice padá zpátky k řece a je to moc pěkný sešup, určitě lepší, než se tudy štrachat nahoru. A dole ve Zbečně podruhé přes železnici a podruhé přes řeku, načež přijde poslední vrch zvaný Sýkořičák, možná podle vesničky Sýkořice, ale kdoví, že pane Kolíkáč. Každopádně tenhle kopec jezdím rád a snad právě proto zrovna tady z dáli přiletí dobré znamení v podobě oranžové a zelené šmouhy, které už zdaleka netvoří skupinku.

A tepák i nohy jsou mi svědkem, že teď jedu naplno, protože kdy už, a ta bližší zelená šmouha se mi zvolna zvětšuje a proměňuje se v kolegu Hejdu v pruhovaném dresu Kelme.

Stejně je zvláštní, kolik profitýmů posílá své zástupce na závody UAC. O Liborovi Vašíčkovi v barvách Banesto už byla řeč na jaře. A v Královicích jsem zase chvíli zápolil s vyslancem stáje Discovery Channel. Jenže ten byl v tom dresu nacpaný jako Savoldelli s Lancem dohromady, a tak jsem ho někde ve stoupání ztratil.

No a Kelmeho jsem dojel na rovině před Ploskovem. Vypadal že sotva točí nohama, ale na to, aby zasekl drápek, mu síly ještě zbyly. A co se dělo potom po cestě na Dobrou, to jsem ještě neviděl. Kdyby nás někdo sledoval, musel by si myslet, že jedeme o první místo, nebo že toho člověka z duše nenávidím. Tolik jsem se snažil ho setřást a tak úpěnlivě se on držel. Chvílemi to vypadalo jako na rodeu.

Znáte to, jak je rodeo a takový malý mužíček se jako jediný udrží na rozzuřeném býkovi ?

A když pak přebírá cenu, tak se ho ptají, jak je to možné, a on že to prý nic není, to byste měli vidět, když měla manželka černý kašel……

No fuj…

Ale nic osobního v tom nehledejte. Snad jen trošku pomstychtivosti za Bukovou, snad snahu dojet Gavoše, který byl stále na dohled a s kterým mi Kelme nemohl pomoci. Jinak jen čistý sport. Najíždíme na karlovarskou silnici. Poslední kopeček a blížíme se na Dobrou. Gavoš na sto metrů, Kelme na zádech. Snažím se rozjet finiš, ale daří se mi sotva zvednout ze sedla.

Jestli mě teď přespurtuješ, tak tě zabiju……

…to jsem nebyl já …

Cíl.

Pepa Slavík a Honza Adámek jsou tu už pět minut. Gavoš kousíček přede mnou. Vašek Kelme raději zůstal za mnou. Děkuje mi, že jsem ho přivezl. Opravdu není zač.

Nadřel jsem se dnes jako kůň.

Ale bez práce nejsou Klikáče.

bVýsledky Šlapekb

µFotodokumentaceµ

—Diskuze—

Celkové výsledky z Klikových vrchů

6 Historie 6

2003 2004