Brdské dvoukolo 01.10.2005 účastníci: Anděl Bigmig Diablo Gejza Honza Igor Indurain Jirka Kolíkáč Soused Vyhup – nedokončil hosté: Honza Adámek Michal Novák - Kolbaba Vít Novák - Vítek doprovodný tým: Kolíkáč´s team - Káťa s dcerou Veronikou Jirka’s team – Beruška, Eliška, Jindříšek Miki Igor’s team - Nataša a pes Dara Co nás čekalo: délka 67km mapka Komentáře účastníků:
Bigmig Závod sezóny, který měl rozhodnout o velkém úspěchu či malém úspěchu, začal ráno v půl osmé. Zbudila mě babička, která přijela hlídat děti. Potácím se po bytě a koukám se začít připravovat na odjezd. Domluvil jsem Andělovi, že by bylo dobré jet na start kolmo, abychom se trochu rozjeli. Nejedeme jako ostatní auty a nemusíme brát cestou benzín. To však neznamená, že by se nic nedělo. Je velká zima a celkem bezvětří. Zimní oblečení se nechá unést až do Haloun. Ještě klasicky telefón od Gejzi, ať ho zaregistrujeme, že asi nebude stíhat. Docela by mě zaskočil, kdyby řekl, že zaregistruje nás. No standard. Cesta do Řevnic ubíhá v poklidu za slunečného počasí, kdy slunce sice svítí, ale nehřeje. V Řevnicích nás předjíždí auto řízené Kolbabou. U závor tak máme čas prohodit pár povzbuzujících slov typu: Hola, hola tam Kolbaba. Hola, hola tam Bigmig. Za Řevnicemi nás předjíždí auto řízené Diablem, který chvíli vytváří clonu proti větru. Bavilo ho to pouze chvíli, není divu. Málem bych zapomněl, že nás ještě předjíždí Igor, ale ten ani nezpomaluje, natož zastavuje. Konečně přijíždíme na start do Haloun. Zdravíme se s Igorem a Jirkou a přijíždíme na prezentaci. Tam už se pečlivě připravuje Martin Štorek. Podáváme si ruku a představuji mu Anděla. S další rukou přispěchává Lucka Kočí. No je vidět, že se za tu sezónu už všichni dobře známe. Ano. Hned se mě paní u prezentace ptá: „Hanka přijede?“ S mezidechem zadrmolím něco, že marodí. No je vidět, že Miki je pro veřejnost již pevně zakotvena ve Šlapkách. Když už ubíhají poslední vteřiny před startem je tu telefon a volá Vyhup. „Jsem před Řevnicí. Začátek je v 11:00?“ No snažím se ho nakolejit, že už v 10:40 ať sebou hodí. Bude to mít o prsa :( Ale já taky jestli hned nevyrazím. Mňo. Přijíždím na start minutu před výstřelem. Rád bych si ještě odskočil, ale z časových důvodů vyloučeno L Za mnou se ještě rychle řadí Soused. Uvědomuji si, že jsem se chtěl ještě před startem najíst. No tak snad cestou. Jede se hned od začátku 25 km/h, na což mi letos síly stačí. Loni se jelo 22km/h. Jediného známého koho poznávám je Libor Janoušek. Celkem se cejtím v pohodě. Čelo se mi v lesích daří udržet až na Stožec. Pak přichází prudký sjezd, který mi loni nevadil, ale letos… bojím bojím, pád z KŠ je ještě na mě dost znát. Hlavně dnes také nechci riskovat pád. Nechávám čelo daleko před sebou a jedu sám na Hradec. Ve sjezdu dolů mě konečně dojíždí tříčlenná skupinka. Ano jsem ten vrchař, jak píše Kolbaba, co v kopcích uniká a po rovině se veze. Podél Brd jedem na mě až dost rychle okolo 45km/h, ale uvezu se :) jen vyjímečně. Sice moje přidaná hodnota není motorem skupinky, ale aspoň to nevypadá tak blbě. Jsou tam i horší. Druhé kolo si ráčkuje s prvním jako vejce vejci Stoupání OK, sjezd zase hrůza. Opět kopce na Stožec OK a sjezd na samotku. Ano. Jedu sám na Hradec, to už jsme slyšeli. Ohlížím se kdy přijede 3. skupinka, ale nikdo nikde. Začíná časovka do cíle. Jedu si 37-42 km/h a čekám kdy mě zase Kolíkáč dojede. Zakousnu se. Je to poslední závod, tak makej. A opravdu, buď jsem měl tak obrovský náskok, nebo jsem opravdu jel na úrovni. Časovku se podařilo zvládnout, protože v cíli mě ještě zbylo snad 10s před pronásledovateli J V cíli už mě čeká s otevřenou náručí (přesně řečeno s pažemi těsně přitisknutými k tělu) Miki obalená ve svém zimním skafandru. Klepe si zuby o sebe a oznamuje že má 38 °C. ano, ideální teplota na kolo. Čekám a mrznu. Dozvídám se o svém 7. místě v kategorii a 18. celkově. Kolíkáč nikde, ostatní Šlapky taky. Co se to děje. Že by nějaký technický problém? Nakonec se vše postupně začne dostávat do cíle. Jen Honza a Anděl ještě chybí. Kolíkáč přiznává, že píchnul, ale to mi muselo být jasné, protože takovou ztrátu na mě by nikdy neměl. Zmrzlí jak rampouch se snažím se Sousedem dostat do auta. Klíče má bohužel Indurain, který také vyrazil na jedno. Na jedno dvoukolo myslím. Na jedno teď vyrážíme my. Miki mezitím jede naproti Andělovi a dotahuje ho tak, že Anděl zvládá závod pod 3 hodiny. Megaprocedura vyhlašování může začít. Vyhlášení se snad ani nedá popsat slovy. Je to jedno překvapení za druhým 3. místo v plašácích jsem nečekal a musel jsem s knedlíkem v puse a s kšandy na půl žerdi na bednu J. To už mi začínalo být jasné, že pohár by neměl uniknout. Doba bronzová je tedy dokonána, ale to mi dojde asi až časem. K bronzu ze švihu dnes bronz z dvoukola a bronzový pohár navrch. O Andělovi ani nemluvím, tam se to dalo tušit. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem Šlapkám, bez Vás bych to nedokázal. Speciální dík za celou sezónu za metodické vedení a všestrannou podporu od Miki a Vyhupa, kteří svým příchodem do Šlapek zvedli výkonnost určitě nejen mojí.
Igor Krátká předmluva: Nataša Rostova tanči na plese s knížetem Balkonským. Najednou mu sdělí: „Kníže, mate mastný flek na kalhotách“. Balkonský zbledne, odejde do vedlejší místnosti a zastřeli se. Nataša tanči s hrabětem Bezuchovym. Najednou mu sdělí: „Hraběte, mate roztrhanou kravatu.“ Bezuchov zbledne, odejde do vedlejší místnosti a oběsí se. Nataša tanči dál, s poručíkem Rževským. „Poručíku, mate bláto na botách.“ Poručík se podívá dolu: „Tak to nic, to není bláto, to je hovno, usuší se, samo odpadne“. 1 října ráno vedu kolo k autu, dát ho na nosič, najednou vidím, na přední kolo se nabalila hromada listí. To si říkám, nic se nedá dělat, podzim. Ale pak se mi začíná byt podezřelé, že to listí nějak nechce odpadnout. Aha, tak to není listí! Nu nic, usuší se, samo odpadne. Ještě že to kolo nevezu v salonu. Cestou přemýšlím, proč se mi v posledních dvou týdnech vůbec nechce na kolo. Buď jsem se přetrénoval, anebo to jev je rýze psychologický, vím, že od 3 října mám naplánovaný odpočinek, a jako vždy mám snahu popohánět čas. Po dojeti zjišťují, že ono se to opravdu dost usušilo, a na louce, kde se parkuje, opatrně obcházím a objíždím další hromádky (je jich tam požehnaně). A je odstartováno. Kupodivu jede se dost v klídku, ono vlastně ani není kam spěchat, čeká na nás dlouhý kopeček. Pak ale postupně a postupně všichni mi odjíždějí. Naprosto standardně na konci stoupaní zůstávám sám, ale ten nejbližší vepředu je na dosah, a za chvílí jsme spolu, pak máme dalšího, a na rovince už je nás osm. Jede se parádně, první kolo máme za 1:13. Jsem spokojený, podle loňských výsledku počítám s časem tak asi 2,5 hodiny. Ale, kohopak to vidí mé bystré oko? Není to Kolbaba? Nu je to Kolbaba! Ptám se, co tady dělá, když už dávno má byt v cíle. Nějak se ani neusměje a šlape dál. Začíná se druhé kolo. Přemýšlím, mám se chytit Kolbaby, nebo se radši snažit zachovat tu naší skvělou skupinku. Nakonec volím třetí možnost, nasazují tep, o kterém vím, že jsem schopný ho udržet několik desítek minut, nic neřeším, a jede si mi neuvěřitelně dobře. Kolbaba postupně, ale velmi postupně mi mizí za horizontem, před sebou sice nikoho nemám, ale pootočím se, a hele, celá ta naše skupinka je tady! Do kopce se jede pomalu, jen ať se svezou, na rovince jich budu potřebovat. A vyplatilo se, na závěrečné rovince to pálíme a dojíždíme ještě jednu dvojící. Jede se mi pořád dobře, nějak se moc nešetřím, pokud se mí zda že jedeme pomalu, rázně nastupují, a zkouším skupinku roztrhat. Kdepak! Jsou to lišáci, ani se ode mne nehnou, evidentně jedou pod své možnosti, taktizují, a čekají na spurt. A už se začínají kecy, tak co, kdo nastoupí první, že dojet jen tak, bylo by to znevážení závodu, a nakonec jeden chlap to fakt nasazuje. Tak to sakra neumím, tyhle nástupy jsem v tréninku naprosto zanedbal. Ale chlapy vzadu mne povzbuzují, Šlapko, máš na ní, dojed ho, sakra. Je to příjemné slyšet tohle od spolubojovníků, a snažím se co to jde. Marně. Dokonce těsně před čarou předjíždí mne ještě jeden.Vůbec nejsem naštvaný, jsou to takové hry pro dospělé. Pak upřímně děkují všem, kdo se mnou jel. Celkový čas vyšel něco kolem 2:21:40. Co bych si ještě mohl přát? Cestou zpět přemýšlím, že přetrénovaný asi nejsem, jen jsem líný. Když vedu kolo od auta domu, nějak se mí na přední kolo nabaluje listí. Nebo to není listí? Nu nic, ve sklepe se usuší a s časem odpadne.
Jirka Juch, to bylo příjemné. Starci odstartovali velmi vlažně, až jsem si říkal, jestli se nemám chytnout 1. ligy. Moudře jsem ale usoudil, že bych sice uvisel úvodní kopec, ale to by bylo z mé strany pro tento den vše. Jel jsem si tedy svoje tempo, a nahoře počkal na 2. stařeckou ligu. Byla z toho početná skupina. A také…, hned jsem ji poznal 6, 0, 3, no to je snad ona, Šlapeckými mýty a bájemi opředená 603, tady, z masa svalů a kostí. Nu, to hoši museli šlapat hodně dobře, když s 603 dokázali jet. On tedy v některých situacích a za jistých okolností v sobě člověk objeví netušené možnosti, že. Naše skupina jela těžkou pohodu, spíše lehkou. Do kopců jsem si jel svoje, po rovinách se jel klídek. Jen je nevýhoda početné skupiny, že tempo je poněkud trhané. Bál jsem se kopce před sjezdem na Malý Chlumec, kde jsem měl minulý rok velké potíže, ale letos to bylo dobré. I ve druhém kole jsem ho přejel s přehledem, ale za ním přišly problémy. Jednak se přiblížila moje kritická meta 60ti km, jednak se z kopce a po rovině začalo závodit, a hlavně mě již ve sjezdu začaly brát silné křeče. Jen jsem tak plápolal, a párkrát jsem měl co dělat, abych ve skupině vůbec uvisel. Cestou jsme posbírali smolaře Kolíkáče a nějaké odpadlé mlaďochy, a přiblížil se závěrečný kopec. Ta tam byla ale má lehkost v kopcích. Vůbec to nešlo. Funěl jsem na konci skupiny, a tak nějak i dojel. Co říci závěrem. Oddělení starých a mladých má své výhody a nevýhody. Výhodou je, že se ve starcích mnohem méně blázní. Netušil jsem, že se dá závod absolvovat v takovém poklidu. Nevýhodou je, že lidí je méně, navíc opravdu výrazně rozdělených na dobré a slabé, a nic moc mezi. Navíc člověk ztrácí přímou konfrontaci s tradičními soupeři z mladých. Velká gratulace patří Bigmigovi. A to ještě jel v jeho kategorii T.O., jeden z nejlepších „zájmových“ cyklistů z Prahy a okolí.
Kolíkáč Po „Klikáčích“ na mě skočila nějaká viróza, a tak jsem využil volného dne a ve středu zalehl dokonce do postele, abych byl na Dvoukolo v pořádku. Situace se vylepšila, ale stejně při sobotním ránu jsem cítil, že to není stále ještě OK. Ale počasí a naděje na „Šlapkovské bedny“ při závěrečném vyhlašování „CKKV Hobby Cupu“ a slibovaná účast Šlapek mě navnadila, že to bude hezký den. Hned po startu, který byl do kopce, jsem ale začal cítit, že v mém podání to určitě vrcholný výkon nebude … špatně se mi dýchalo. Po vjezdu do lesa jsem odpadl z čelní skupiny ve které se vezl BM a začal jsem jet volněji a čekal na další Šlapky, se kterými jsme si říkal, budeme spolupracovat, a hezky si to užijeme. Za chvíli přilítl Gejza a už to bylo veselejší, střídali jsme a jeli vcelku v nadějné skupince, ve které byl i Jirka Sladký z KPO, který však měl před Stožcem defekt, a taky tam byl Petr Okruhlica, můj velký soupeř v celkovém hodnocení poháru. Při sjezdu ze Stožce ztrácíme Gejzu, já mám motivaci uviset Petra O., takže jedeme spolu a ještě s jedním borcem z H-H Smíchov. Ve stoupání na Hradec se jezdci různě míchají, na vrcholu povzbuzuje nachlazený Mirek Zbuzek a už si to šupajdíme přes Chlumce na rychlodráhu směr Halouny. Sjelo se nás asi kolem 8 lidí a tak se jede na plný plyn. Začínáme stoupat k cílové metě, ale čeká nás ještě jeden okruh, z naší skupinky odskočili dva borci, já jedu stále v kontaktu s Petrem O. a je tu fandící Miki, která mě nakopává k většímu tempu a dávám si za cíl dojet dvojici uprchlíků. Ujíždím skupince a decimetr po decimetru začínám stahovat náskok, který se mi podaří sjet až v prvním sjezdu, ale je to dobré, teď se s nimi udržet až do cíle. Před Stožcem nás předjíždí zaváděcí auto II.divize a rychlostí blesku přilítne za chvíli i čelo ve složení Kakač, Vejvoda a junior Charvát. Zavěšuji se za ně a po rovině je vcelku bez problémů uvisím, ale v prvním vážnějším stoupání odpadám, jedou neskutečný „kule“. Za chvíli vidím u krajnice Kakače s defektem… Sjezd ze Stožce, jedu ve 4-členné skupince, už se nějak podvědomě vidím v cíli, říkám si, ještě že jsem nepíchnul, a nejednou, do háje, přední kolo se začalo nějak divně vlnit, hmm to bude tím asfaltem, néééé já píchnul, přední plášť začíná měknout, začínám ukrutně nadávat … Hradec vyjedu na polovypuštěném kole a věřím, že nahoře bude Mirek a možná bude mít v autě kolo a jenom to přehodím … ale bohužel kolo nemá, ale naštěstí je tu více postižených lidí jako já, utvořili jsme zde v příkopu malé depo a dokonce je tu i velká pumpa, všichni nadávají, předjíždí nás další a další borci, mezi nimi i Petr Okruhlica… Mám spraveno a už dupu dolů, ale co to ? něco mi někde škrtá, zastavuji a přední kolo znovu usazuji správně na střed mezi vidlici, tak a je to dobré jedu jedu…Dojíždí mě větší skupinka z II.divize a v ní se veze Šlapka, paráda je to Jirka Pohl. Jede na svém MTB a jede skvěle, rychlodráhou to valíme k 50km/hod., parádně se střídá, takže cíl se přibližuje velmi rychle. V cílovém kopci se to začíná trhat a v rádoby spurtu projíždím cílovou metou. Škoda defektu, čas mohl být o cca 8 min lepší. Atmosféra „U Paviána“ byla „srdcová“, tak nějak jsem si to představoval, sice jsem na bednu nedosáhl, ale soupeři byli lepší, a vše mi vynahradil Bigmig a Anděl, kteří zaslouženě stanuli na stupních vítězů a udělali nádhernou reklamu všem Vinohradským Šlapkám. Díky.
bVýsledky Šlapekb	Celkové výsledky ze Dvoukola	Celkové výsledky v poháru
µFotodokumentaceµ	Celkové výsledky v poháru CKKV	—Diskuze—
µFoto Bigmigµ	M Profil od Igora M	M Profil od Diabla M

6 Historie 6

2003 2004