Trénink po stopách Vysočina Road

10.04.2004

účastníci:

Komentáře účastníků:

Velikonoce na Vysocine byl muj letos prvni skoromaraton a celkove jiz ctvrta trasa Vysociny. Pocasicko bylo perfektni. Rano husta mlha, odpoledne, kdyz zalezlo slunce byla trochu zima, ale neprselo a vetsinu dne svitilo slunce, ktere v hralo predevsim v kopcich.

Trasa byla jako vzdy na Vysocine paradni. Spolehlive dala 2000m prevyseni. Musim sportovne uznat, ze jsem to byl ja kdo tahal v zaveru za kratsi konec. Nechal jsem se nekolikrat Kolikacem vyhecovat k maximalnimu vykonu, tak to nakonec ani nemohlo jinak dopadnout. 120 km jsem jeste dokazal tem dvema valcarum konkurovat a zbytek trasy jsem musel preradit na nizsi rychlostni stupen. Nakonec jsem byl rad, ze jsem si tim vyzkousel momentalni formu a navic me nemuseli druhy den moc stavet na nohy.

Takze vsechno parada. Nakonec jsem se i naucil, ze Honzovi neni dobre nosit neproverena pivaJ .Snad tam po Rychtari 12% alespon porostou ty smrcky.

Honza

Velikonoční trénink na srpnový maraton "Vysočina Road 2004". Na Bílou sobotu před devátou ranní vyrážíme z Bílku s Bigmigem a Kolíkáčem do mlhavého rána prochlazeného jinovatkou na okolních polích na Chotěboř a dál směr Železné hory po trase maratonu.

Všichni tři máme dobrý důvod vzpomínat na loňský závod, který byl ve znamení tropických teplot. Nejdříve s Bigmigem ukazujeme na silnici poblíž Sečské přehrady, těsně za výjezdem na Kaménku, Kolíkáčovi náš první vzájemný verbální kontakt (řekl bych dneska, že vyplynul spontánně z mé úlevy po vyjetí Kaménky a "nepřehlednutí" prvního jezdce o kterém jsem si myslel, že pojede dál tempem na které budu stačit. Jaká pošetilost mne to tehdá posedla! Jen díky skutečnosti, že na mne Bigmig v Jimramově počkal na občerstvovačce a odtáhl sám stoupání proti větru z Nového Města na Tři Studně jsem nedojel loňskou Vysočinu poslední. Ostatně i při letošním tréniku se v posledních kilometrech, kdy se Kolíkáč hravě chytil trénujícího profíka, který to okolo nás "pálil" cca 40 - 45 km/hod a já marně bojoval s těmi posledními několika metry se dostat do závětří, Bigmig nastoupil a hned jsme se vezli společně v závětří. No a Kolíkáč si s úlevou jistě při vrchařských prémiích s Bigmigem, kdy mne oba mizeli za obzorem, ověřil, že mu letošní parádní "fazona" do vršků drží i na delších "štrekách".

Doufám, že mne oba velkoryse odpustili mou poněkud "teatrální" degustaci místního "ionťáku". A já se těším, že mne někdy zase vezmou na nějakou společnou "ochutnávku". Všem Šlapkám vřele doporučuji, neváhejte a příště se přidejte!

Kolíkáč

Parádní počasí a kvalitní borci, kteří jeli se mnou, mě umožnili najet pěkným průměrem slušné kilometry na „zvlněné“ Vysočině. Jsem rád, že se alespoň trochu projevila zimní příprava a já zdolával vyhlášené kopce jako jsou Barovice, Kaménka, Krásné, Holetín a Sněžné společně s „vrchařem“ Bigmigem vcelku v pohodě, což minulou sezónu nebylo pravidlem. To samé mohu říci i o Honzovi, který v kopcích ztrácel opravdu minimálně, roviny jsme tahali všichni rovnocenně, no a z kopců nemusím připomínat, kdo je nejlepší „sjezdař“.

Pravidelné zastávky na doplnění tekutin byly zpestřeny několika druhy „iontů“, začalo to lahvovým Radegastem - klasik, pokračovalo to točeným Rychtářem, který Honzovi značně nechutnal (vylil ho na trávník) a gradovalo to točenou Poličkou (Honza raději dal Gambrinus). Důkazem, že jsme se neflákali jsou následující skutečnosti: dohonili jsme běžící kočku, z kopce jsme jeli přes 70km/hod., vydrželi tempo trénujícího profíka.

Celou trasu „Vysočiny Road“ jsme bohužel z časových i fyzických důvodů nemohli dát, ale i tak průjezd okolo Žákovy hory se sněhovými závějemi okolo silnice stál za to. (bohužel sněhová foto z důvodu promrzlé baterie u foťáku se nepovedla)

Údaje z cyclocomputeru: najeto 172,52km, průměr 24,18km/hod.

Bílek

08.47.28