Stodůlky Karlštejn Stodůlky 19.09.2004 účastníci: Bigmig Igor Kotě Soused Vašík doprovodný tým: Hrubešová Anděla - Anděl Hrubeš František a Hrubeš Jéňa Literová Martina a Litera Matýsek kotě ze sousedství Co nás čekalo: trasa 60km mapa
Komentáře účastníků: Bigmig Na Stodůlky se mi moc nechtělo, abych se přiznal, ale když to dlouho vypadalo, že pojede Soused sám, tak jsem ho v tom nechtěl nechat. Nakonec domácí půda je domácí půda a dojíždět k Capovi je lákavé. Ráno vyjíždíme v 9:15 na místo registrace a počasí je opravdu parádní jako v sobotu. Po chvíli hledání prezentace se setkáváme s Igorem a k mému překvapení i s Kotětem a Vašíkem. Nakonec to tedy bude pěkně vyhecované. Vyjíždíme asi s 5 min. ztrátou ze Stodůlek, a za doprovodným vozem jedeme do Řeporyjí k viaduktu. Tam se začíná teprve závodit. Čelo je opravdu moc rychlé a ujíždí nám už na Zmrzlíku. Začátek se jede opravdu na krev, až si říkám, zda to ještě rozdejchám. V Chýnici se roztrhává i druhá skupinka. Snažím se uviset. Dolů Karlíkem je to velmi drsné. Jedeme přes 40km/h. Jeden borec tam objel křoví mimo silnici. Tempo se konečně uklidňuje až v Letech. Stoupání na Mořinu zase pročistí skupinku a jedeme už zase jen v pěti. Sjezd do Hlásný je naproti motorkářům taky zážitek. V Hlásný nás míjí čelo. To má náskok tak 5min. Za obrátkou potkávám Kotěho a Vašíka v protisměru. Mají ztrátu zhruba 1:20. Hlásná nahoru se mi jede perfektně. Je to v podstatě příprava na příští týden. Směrem k cíli se jede stále rychleji. V Chýnici jsem bohužel nezachytil skupinku asi deseti borců a dojíždím sám. V kopci do Ořechu mi ještě poodjeli, takže se nedalo je dohnat. Cíl v Řeporyjích je opravdu pikantní. 18% stoupání nad restaurací U Capa z každého vyždímalo vše. Kotě přijíždí asi 4 min za mnou. Bojoval ale bylo na něm znát, že jel v sobotu MTB. Soused podal svůj standardní výkon a protože nezabloudil mohl se těšit z třetího místa. To bohužel musel pustit Vašík, který s Ořechu do Řeporyjí najel snad 10km a navíc ho proto předjel i Igor. Po závodě jsme samozřejmě zašli zapít naše výkony k Capovi. Výborný oběd ve velmi teplém zářijovém dni se protáhl až ke třetí hodině. Tady je účet.
Igor Připravuje se…
Kotě Stodulky-Karlstejn jsem jel den po Prazske 50 takze sem se necitil uplne fit. Po startovnim vystrelu se prijemne pomalu jelo az pod prvni krpal. Spice mi samozrejme ujela, BM taky. V kopci me dofunel Soused a jel semnou, tak aspon tak. Nahore sem si rekl ze BM dohonim a jak sem rekl, tak jsem ucinil a uz sem se vezl ve skupince s BM. Spice ovsem nebyla nijak extra daleko a my sme nejeli tak abychom uz nemohli zrychlit, tak sem si rekl ze bud dojedu spici sam, nebo tam dotahnu skupinku. No nejdriv to vypadalo ze pojedu sam, pak se rozjela i skupinka a kdyz uz byla spice nablizku, tak nam pomohlo poradatelske auto a spice byla nase. Jenze prisli nejaky houpacky nahoru dolu, a to sem se zakyselenyma nohama z P50ky nezvladal a spice i s BM udelala frnk. Zustal Vasik a já. Dlouho sme jeli samy, az pred sjezdem do Karliku jsme dohnali par borcu, ve sjezdu z Karliku sem vedel ze je to mozna moje posledni sance dojet BM, tak sem to palil co se dalo, ale borci nestridali vůbec a Vasik jenom tak ze sem si stihl vydechnout a uz sem zase musel na spici abych drzel to idealni tempo 45+km/h a ani o metr pomalejs. Kdyz sme sjeli do Dobrichovic, tak na rovince me chvili tahnul jeden z tech borcu, ale pak prisel stuopák a to sem vedel ze mi nepude. Stoupak sem prezil lip nez sem cekal, nahoru sme dojeli spolu s Vasikem a uz to byl pro me uspech, BM v nedohlednu. Sjezd do Hlasny sem pojal opravdu zavodne, a letel sem dolu jako kamikadze, bohuzel to odnesl Vasik ktery byl ve sjezdu pomalejsi a pak sem ho potkal na obratce, jel jenom par metru zamnou,a le ja kuli BM nemohl na nej pockat a on asi uz nemel sily me doject. Hlasnou nahoru jsem si dal tak stredne, az oddechove. A pak uz v zasade rovinka az pod cilovej kopec, par borcu sem dojel a predjel. Dvakrat trosku zakufroval kdyz na silnici byla cervena sipka doleva ale ject se melo rovne a kdyz mi poradatele na krizovatce neukazali sipka nikde a az policste me poslali zpet ze jedu blbe. Cilova stojka byla teda nic moc, s tema jetyma nohama to vubec nejelo a uz sem malem chtel sesednou a vyjit to pesky. No nakonec sem byl s vykonem spokojen, dva dvouhodinovy zavody behem dvou dnu holt neni uplne idelani.
Soused Jak sem jel SKS. Tak na tenhle závod sem se dlouho těšil. Obrovská tradice (Vzpomínám si, že mě přemlouval můj kamarád, když nám bylo asi 15 let abych ho s nim jel), domácí prostředí z důvěrně známou trasou a cíl za pípou "U Capa" - co může cyklistista z Řeporyj víc chtít. Počasí přichystalo další "babojarní den" a ráno jsme vyrazili s Bigmigem na start. Přes původně pesimistické předpovědi, že pojedu sám jsem se na startu nakonec ocitl mezi šlapkovou elitní trojicí Kotě, Vašík a Bigmig. Další překvapení nastalo, když mě oslovil neznámý cyklista: "Ty jsi Bigmig?" - Odpověděl jsem: "To nejsem, ale taky jezdím dobře." Tak se zrodil nový cyklista, který byl s námi přistižen na kole - Igor. Na startu jsem byl ohromen počtem účastníků. Můj odhad 100 frajerů a 3frajerky vyšel téměř na chlup. Zde určitě stojí si říct několik vět o startu. Z místa shromáždění ve Stodůlkách to bylo na letmý start do Řeporyj asi 5 km. Říkal jsem si. Tam se v pohodě dojede a bude se závodit až od startu. Chyba lávky - nevim jestli se někde jinde dá zažít poloton 100 frajerů jak řítí se pře celou šíří rušné dopravní tepny 50km rychlostí. Voči sem měl na vrch hlavy abych se do ničeho nezaplet. Letmý start se pojel téměř na samém konci pelotonu. Hned v prvním kopci sem docela vytuh. A pak přišla taktická chyba. Na výjezdu do Ořecha sem se utrhl od pomalejší skupinky a chtěl dojet tu rychlejší před sebou - nedojel. Ta pomalejší dojela mě. 10km sem jel sám jako magor a k ničemu to nevedlo. Držel sem se tý skupinky jako klíště a snad kůli tomu, že sem nestřídal - sem v levotočivé zatáčce na Karlíku obdržel plivanec na ucho od frajera přede mnou. To už sem začal cítit záda. Nevim co sem udělal špatně, ale začaly mě strašně bolet v oblasti ledvin a zbavil sem se toho až po závodě. Ve stoupání na Mořinu mě zase všichni ujeli a zase sem jel sám. Bolest zad se stále intenzivně ozívala. A při sjezdu z Hlásný sem jen očekával v jakejch místech začnu potkávat ty lepší, než sem já. Bylo to asi v půlce kopce. Před začátkem se míjím s Bigmigem, krátce na to s Kotětem a Vašíkem. Otočka na Karlštejně jako by mě pokropila živou vodou. Rovinku do Hlásný i kopec sem vyjel docela v tempu a začal se dotahovat na ty přede mnou. Dostal sem je v kopci nad viaduktem. Byla to skupinka asi 6ti lidí. Vědom si své taktické chyby z úvodu závodu jsem jel až do Kuchaře s nima. Najednou se mi do nohou začala vlévat nová síla, nevim odkud to přišlo, ale najednou pro mě tempo skupinky bylo pomalý. V serpentinách nad Chýnicí sem jim defintivně ujel a po těch rovinkách u Ořecha sem si to mastil furt pře 40. Ten konec mi vynahradil všechno to trápení co sem si při tom závodě prožil. Pocit kdy předjíždíte někoho, kdo nechápe jak před koncem můžete takhle jet je fakt úžasnej. – Škoda jen, že těch předjetech nebylo aspoň 30. Výsledky dopadly podle mého očekávání letos famózní Bigmig dojel v polovině startovního pole, Kotě mi nadělil taky pěknej zásek a líto je mi Vašíka. kterej by dojel taky daleko přede mnou, ale dopad jen o něco málo lépe než já na Brdskym Švihu a zabloudil. Igor byl jediný koho se mi ze šlapek podařilo porazit, ale podle jeho slov je spíš maratóncem. I když sem tenhle závod nezajel nejlépe i tak sem si odnes spousty báječných zážitků a zkušeností a blahopřeju všem šlapkám k jejich výkonům.
Vašík Připravuje se…
bVýsledky Šlapekb	bCelkové výsledky ze Stodůlekb
—Diskuze—
µFotodokumentaceµ