Brdský švih

26.06.2004

 

účastníci:

Berka Vladimír - Vláďa

Hrubeš Petr - Bigmig

Litera Martin - Soused

Mareš Jan - Honza

Sýkora Robert - Kolíkáč

Šimek Michael - Kotě

 

Co nás čekalo: mapka

délka: 90 km

převýšení: 1 270m

 

Komentáře účastníků:

Bigmig

Pred zavodem jsem mel trochu problemy s nohama. Cejtil jsem je jeste od Rampusaka, takze jsem mel trochu obavy, zda se vubec rozjedu. 5km stoupani od startu bylo pro me velmi drsne, ale nastesti se mi podarilo udrzet se cela. Jeli jsme spolecne s Kotetem a Kolikacem, nez se mi kluci nekde pod vrcholem ztratili. Ve stoupani od Mnisku jsem pomalu ale jiste zacal ztracet kontakt se spici a zacal se davat dohromady s ostatnimi odpadliky. Pred Dobrisi se konecne ustalila osmiclena skupina, ktera spolu dojela az do cile. Byl v ni take Petr Jiricek z KPO. Ve stoupanich jsem celkem mival navrch a skupinku jsem tahnul, ale ve sjezdu jsem nemel narok a dojizdel jsem je vetsinou na krev. Az dlouhe rovinky kolem Jincu mi nechaly trochu oddechnout, ale zacaly se projevovat nedostatky tekutin. Litrovka opravdu na 90km nestaci. Jeste ze jsem si dal pred startem S'pramen. Stoupani na Bykos nasi skupinku trochu provetralo, ale do cile jsme prijeli spolecne. Nevedel jsem kde je cil, tak me mile prekvapilo, ze se konci do kopce ke hrbitovu. Dojel jsem na druhem miste skupinky. Koukam kolem sebe a vidim Honzu. Nejprve me prekvapilo, ze je tady ale pri podrobnejsim prohledani mi svitlo. Hned mi take zdeluje, ze Soused zabloudil a uz je doma. Jsem rad, ze se mi podarilo zvladnout dva tezke zavody za tyden a uz se tesim na dovolenou. Pred BT si uz potrebuji nutne vorazit

 

 

Kolíkáč

V sobotu ráno jsem byl v časovém presu, abych stihnul start a bohužel na moje SMS-ko-e-mailové a diskusní výzvy o prezentaci žádná ze Šlapek nereagovala, takže nebylo času na rozjezd, ve stresovém tempu jsem se převlíkal a energeticky i pitně připravoval na náročný začátek závodu do pověstného Řevničáku ... Děkuji Vám chlapci....

Mým cílem je udržet se dvou našich leaderů, Kotěho a Bigmiga, vydržet s nimi Řevničák a pak se uvidí. Časový plán na zvládnutí celého závodu jsme si stanovil do 3:00hod. Trasu jsem docela znal z našich tréninkových vyjížděk, takže jsme byl správně nažhaven. Překvapivě jede i Honza, který si bohužel nevzal náš oddílový dres, na startu se též setkáváme s Michalem (jeho report viz. níže).

Je odstartováno, většinu kopce jedu podle plánu ... asi ve 3/4 kopce odpadává Kotě, já se držím stále Bigmiga, ale bohužel začíná nepříznivě působit předstartovní energogel, v žaludku mám jak v rozpáleném hrnci, tepy lezou přes 190 a asi 300m pod vrcholem Řevničáku taky odpadávám z čelního balíku, ve kterém se statečně veze Bigmig. Následuje sjezd, ve kterém se formuje menší skupinka s dvěma jezdci CKKV, Jirkou Sladkým z KPO a jednou závodnicí. Chlácholím se ... paráda ... zkusím se s nimi udržet a třeba se podaří dojet Bigmiga.

Ve stoupání na Novou Ves pod Pleší si potvrzuji, že jsem v optimální skupině, ve které mi tempo vyhovuje. Otáčím se a v dáli za námi vidím červený dres Kotěho, který se snaží nás dohnat. Za Voznicí dojíždíme dva osamocené jezdce - jeden CFC Kladno a druhý je paralympionik Michal Stark. Po chvíli nás dojíždí i Kotě, se kterým se v Dobříši pokoušíme rozpohybovat skupinku k rychlejšímu tempu, ale jsou to zkušení borci, kteří asi vědí co nás ještě čeká a tak jedou svoje pravidelné tempo. Já též zvolňuji, protože vím, že ve dvojici stejně moc nemáme nárok na sjetí někoho před námi.

Při sjezdu do Hostomic ujíždí Kotě ještě s jedním z CKKV, já se držím pohromadě v balíčku a doplňuji energii. Za Hostomicemi ve stoupání na Babu (neboli k Radaru) dojíždíme Kotěho, který si stěžuje na bolesti v pravém koleni. Já se cítím v pohodě a tak stoupání mi nepřipadá ani moc dlouhé, dokonce nahoře mám překvapivě hodně sil a tak ujíždím ostatním, ale po chvíli mi mozek říká, uklidni se, stejně moc daleko sám nedojedeš a tak se zase v poklidu občerstvuji a pokračuji dál s ostatními, bohužel Kotě zůstává za námi.

Jízda se zrychlila díky rovinatému profilu, najíždíme na hlavnější silnici směr Jince a v jednom rychlém sjezdu naneštěstí vymetu díru a vylítne mi nářadí. Asi 2 sekundy se rozmýšlím jestli se mám vracet, ale představa jet bez duše, lepení a nářadí dál mě zastavuje a já se vracím. Nadávám jak dlaždič, skupinka mi beznadějně mizí v dáli a pomalu se smiřuji s pocitem, že pojedu sám. Nevím odkud, ale začíná do mě vstupovat energie a odhodlání k tomu, že je musím dojet. Naštěstí je profil rovinatý, spíše mírně z kopce a tak zběsilou rychlostí okolo 45km/hod. začínám stahovat borce a borkyni přede mnou. Po chvíli se raduji, protože zjišťuji. že můj boj není marný, v dáli vidím žluté dresy CKKV. Ještě zrychluji, zatáčky švihám co to jde a na konci Jinců je sjíždím - toto je moment, kterého si asi nejvíce cením na sobě v tomto závodě. Už se jede veseleji, dávám si Magnesium proti křečím, müsli tyčinku a docucávám i poslední zbytky energogelů.

Jsme v Neumětelích, vzpomínám na Horymíra a Šemíka, že je škoda, že nejel. Přichází poslední stoupání do Housínského sedla okolo prasečáku, kopec, na kterém znám snad každý kamínek a tak správně rozkládám síly a naše skupinka se trhá, ujíždím s borcem z CFC Kladno a borcem CKKV, ostatní zůstávají za námi.

Bykoš, Měňany a Liteň, to už je domácí půda, pravidelně střídáme ve trojici a dojíždíme odpadlíky. Sjezd do Třebáně, v paměti mám zapamatováno cíl u hřbitova, stále přemýšlím, kde je v Řevnicích hřbitov a mylně si myslím, že dole u vody, sil mám vcelku ještě dostatek a tak do toho dupu co to jde, na kostkách marně vyhlížím cíl a když se najednou šipka otáčí směrem doprava do kopce ... je mi jasno ... vždyť ten hřbitov je nad Řevnicemi ... úplně mě opouští všechny morální i fyzické síly a silou vůle se plazím kopcem, který vždy sjíždíme s blaženým pocitem dolů, nahoru směrem k cíli.

S přehledem mě předjíždí moji spolujezdci, poslední zatáčka, vím, že si splním cíl to jet pod 3:00 hod., ozývá se slabý tleskot, pokouším se vstát a zaspurtovat, ale nohy a dech už nemůžou, a tak asi 5 m před cílovou lajnou svěšuji nohy a cílem projíždím div že nespadnu. V prostoru cíle gratuluji Bigmigovi a s hrůzu naslouchám Honzovi a Michalovi o jejich pádech

Na Bigmiga stále ještě nemám, ale i přesto jsem spokojen, utvrdil jsem se, že forma se trochu zlepšila, tak teď aby vydržela do Beskyda.

 

 

Kotě

Brdský švih. Už když sem se dozvěděl, že start je dokopce, tak sem veděl, že bude nějakej průšvih. Ale stejně sem si věřil, že po delší době ukážu šlapkám, kdo je leader:). Zklamal sem, hlavně sebe. Po startu sem se snažil držet se špicí. Na Bigmigovy bylo vidět, že mu starto do kopce vyhovuje. Ve ľ kopce sem se raději odpojil od vedoucí skupiny, aby mi srdíčko neprdnulo. Kolikáč s Bigmigem jely dál. Jel sem zhruba stejně jako Dáša (Likusová). Na vršku mi trošku odjela, ale když se začalo svažovat dolů tak sem ji dojel. Řekl sem jí ať se chytí, ale ona podotkla, že se z kopce bojí. Tak sem jel stíhat Kolikáče:). Když sem viděl jak daleko je Kolikáčova skupinka a jak eště dál je Bigmigova skupinka, bylo mi smutno. Zmáčknul sem se. Kolikáč se blížil strašne pomalu, ale blížil. V jednu chvíli se mi jeho skupinka zase trošku vzdálila. Chtěl sem se na stíhání vykašlat. Dojela mě Dáša, jela pěkně, tak sem si řekl že Kolikáče dojedu. Bohužel sem jí zase z kopce ujel tak sem jel za oranžovou helmou sám. Po delší době jsem ho konečně dojel. Stálo to hodně sil. Pár kilometrů sem odpočíval v závěsu a pak sem si řekl, že budu stíhat Bigmiga. Zkoušel sem trošku rozject tu flákající se skupinku, nikdo moc nereagoval:(. Začalo mě lehtat pravé koleno. Zjišťuju, že tu skupinku táhnu skoro pořád já. Z jednoho kopečka, kde sem čekal, že všichni pojedou vzorně zamnou, sem jim ujel s jednim borcem. Když sem se ho ptal jestli máme ve dvou šanci, podotkl, že patří mezi ctihodné a zavěsil se za mě. Koleno šimralo o trochu víc. Spadnul mi řetěz, než sem ho nandal, dojela me Kolikáčova skupinka. Přišel hezkej kopec hezkym lesem. Koleno bolí hodně. Kolikáč ujíždí. Silou vůle jsem vyjel nahoru, předjěla mě Dáša, předjěl mě handycapovaný borec, obdivuju ho. Na rovince koleno bolelo o trochu míň, tak sem zase dojel Dášu. Z kopce jí ujel. Po rovince mě zase dojela a s ní asi 10 dalších borců. Sotva je stíham, koleno bolí pekelně. Uvědomuju si, že Kolikáče nedojedu. Uvědomuju si, že budu rád když dojedu. Přestávám k pohonu kola používat pravou nohu, šlapou jenom levou. Cyklisté mě dojíždějí, předjíždějí, ujíždějí. Když se blížili dva borci na rovince, řekl sem si, že se snima trošku svezu, dal sem těžkej převod a levou nohou makal jako drak, chytil sem se a pálili sme to docela pěkně. Chvíli sem je i táhl. Ale přišel kritickej kopec, dokopce sem jim s jednou nohou opravdu nestačil. Kopec se začal zprudčovat. Když sem jel 6km/h a kadenci sem měl 30, tak sem uznal, že ten kopec levačkou nevyjedu a šel sem pěšky. Předjela mě špice dlouhý tratě. Hodně sem zvolnil abych si nezničil i levý koleno. Přeměšlel sem jestli nezastavim na třešně, vypadali opravdu dobře. Nedal sem si. Do Řevnic sem se doploužil. Kopec do cíle mě málem zabil, jak sem se snažil a jak ta levačka už nemohla. Dojel sem, přežil sem. Ale dost výmluv, prostě už na Bigmiga a asi už ani na Kolikáče nemám. Doufám, že se mi zahojí koleno a zkusim je trošku ve výkonosti dohnat. Pánové, gratuluju.

 

 

Michal Novák (CFC Kladno) - stálý kladenský dopisovatel

Charakteristika: Ve srovnání s Rampušákem o 192,5 km kratší závod s menším převýšením a s tvrdším dojezdem.

Účast: Kromě reportéra syn Vít (15, dosti rychlý junior)

Transport: Autem na trase Kladno - Řevnice. Po cestě zdravíme rychleprotijedoucího cyklistu v dresu Šlapek (patrně Bigmig), který se „rozjíždí“ na trase Dobřichovice-Mořina.

Před startem: Syn vyhledává poleposition, já zdravím oranžové dresy a Honzu, který má dres červený (patrně mimikry). Řadím se poblíž.

Start: Do Řevničáku skupina vyráží rychlostí 20 km/h, do první zatáčky snesitelným tempem. Po vracečce se silnice trochu zvedá, což balík patrně přehlédl a pokračuje nezměněným tempem. Já ale dávám dobrý pozor, nechám skupinu skupinou a řadím se do zástupu podobně jedoucích. Tempo kolem 15 km/h při 170 tepech mě stejně příjemně překvapuje, jede se docela dobře a brzy jsme nahoře. Po dlouhé době se dostávám pod 20 minut za kopec. (naposledy před 6 lety a 12 kilogramy). Nahoře zdravím fotografa a rovnám se ke sjezdu. Nabírám cestovní rychlost kolem 70 km/h a předjíždím. Když mě zleva míjí kdosi ještě rychlejší v červeném, tuším že je to Honza, kterého si takto pamatuji z Rampušáka. Chytám se do háku a padáme směr Mníšek. Do cíle asi 1 km, což zatím netuším. Po přejezdu dálnice Honza do nepříjemné pravotočivé zatáčky klopí kolo ála Valentino Rossi a já za ním. Zatáčka je dobře klopená, ale na druhou stranu. Oba nás to vynáší doleva a Honza má problémy, dostává se do smyku a padá. Já mám asi 30 milisekund na výběr stopy mezi Honzovými zády a svodidlem, které se mi zdá sjízdnější. Přistávám u svodidla a když se prach rozplyne, ohledáváme situaci. Jan má kromě dresu červenou nohu, oba lokty a bok. Říká, že dál nejede, ale že mu jinak nic není. Mně se zdá, že bych mohl ještě pokračovat, ale pohled na přední kolo ve tvaru osmičky dokazuje, že jsem skončil.

Dojezd: situaci s nepojízdným kolem řešíme vtipně takto: Pojízdný Honza si bere klíče od mého (snad) pojízdného auta, vrací se do Řevnic a po ošetření mne vyzvedává. Během čekání u silnice bez politických konsekvencí očešu poblíž rostoucí třešeň. Současně s Honzou se z druhé strany objevuje oranžový dres Souseda, který zabloudil směrem na Nový Knín.

Výsledky:

Brdské Švihnutí 2004 - 7,5 km, převýšení 300 m

1.        Mareš Jan: 23 min, 10,012 s

2.        Novák Michal: 23 min, 11,232 s

umělecký dojem oba 5,9

Dovětek: Syn Vít, dosti rychlý junior, dojel 4 minuty za vítězem průměrem přes 34 km/h (dnešní mládež nechápu). Doma po revizi bicyklu zjišťuji, že jsem se mýlil. Z předního kola není osmička, ale devítka.

 

 

Vláďa

Příjezd do Řevnic v 9.20 "hm tak kdepak maj ten Lidovej dum" naštěstí přijíždějí auta s kolama tak se vydávám za nima,ale jízda po řevnických kostkách mi jde akorát na nervy. Bliží se 10hod a začínám bejt neklidnej, žebych jel úplně sám sice jsem na to zvyklej, ale jít na start to se mi moc nechce. Nepojedu přece jenom sám objevuje se Kotě za chvíli Soused,Honza,Bigmig a Kolíkač. Start do kopce kam choděj na takové supr špeky, držím se Honzy není kam spěchat přece jenom máme před sebou 90km tak to neutavit hned na začátku na vrcholu mě Honza převálcuje tak rychle jako bychom do kopce vůbec nejeli a mizí mi v dálce s ostatními nemám ještě tu odvahu to rozpálit a to bylo asi mé štěstí přijíždím do pravotočivé zatáčky a koukám trojice cyklistu u svodidel a Honza tam je taky brzdím otačím se a slyším jak volá "jsem odřenej,ale jinak v pořadku" tak sjíždím a otačím se jestli znovu uvidím Honzův dres,až mě dojel jeden z nich a volá "jsou dobrý pojed" tak se ještě znovu otočím a vidím dres podobný Honzovy tak se dotahuji na volajícího a chvíli se s ním vezu. Do menšího stoupaní udržuji stejnou rychlost (22km) přejíždím koleje a za mnou nikdo asi si odskočil vždyť nejedu rychle. Tak průjezd Voznicí absolvuji samostatně.

Dobříš mě vítá s nemilou pravou odbočkou jen tak tak že to dobržduji a nic nejede v proti směru. Jsem zvědavej jak pojede Kellýk do toho kopečku na Hostomice, kupodivu jede a moc hezky. K Babě to jede pomalejš, ale není kam spěchat 1.divize se tu prohání jako o život já si v klídku stylem mr.Beana vyjíždím a spouštím se dolu kde mě opět předbíhá další skupinka.Před Housínským sedlem si udobřím žaludek isostar tyčinkou přitom mě dojíždí další v klidu si jedoucí lidi a čeká nás to sedlo tak se do něj zakusujem já si řadím malej tácek a šlapu ze začátku ztrácím pochvíli je doháním a pomalu a jistě jdu před ně, když míjím ceduli Liteň 8km dopíjím láhev a zrychluji. Liteň projíždím a vzpomínám jak jsem tudy projížděl do Koněprus, tak přes koleje "doufám že v tu chvíli nepojede japonský rychlovlak" přehoupneme se přes malej hrb a už se spouštím do Zadní Třebáně tady mě málem sundá houkající sanita "kam mám uhnout vždyť jsem ve škarpě" Řevnice mě uvitá dlažbou"sláva kostky končí smůla kopec začíná". Tak to je finále hlavně, když bude hřbitov otevřený ať si mám kam složit své staré tělo, vidím cíl tak v klidu se zvedám ze sedátka projedu metu a mířím rovnou k vratům hřbitova jsou zavřené tak to otočím jdu radši vrátit číslo a odjíždím k Liďáku tam taky není nikdo od nás tak doufám, že je Honza v pořádku. Další má samostatná jízda je za mnou tak příště to musím jet tak, abych stíhal našemu týmu.

 

bVýsledky Šlapekb               Celkové výsledky z Brdského švihu           Celkové výsledky v poháru CKKV

µFotodokumentaceµ                                  —Diskuze—