Kopanina - časovka do kopce 09.10.2004 účastníci: Berka Vladimír - Vlk Hrubešová Anděla - Anděl Hrubeš Petr - Bigmig Kolář Adam Litera Martin - Soused Jermolajev Igor Mareš Jan - Honza Říha Miroslav - Šemík Sýkora Robert - Kolíkáč Vach Lukáš - Vašík Zemánek Jan - Indurain Zvára Martin - Zvary doprovodný tým: Hrubeš František a Hrubeš Jéňa Literová Martina se synem Matějem Pardonová Blanka Co nás čekalo: délka 4,3km, převýšení 128m, průměrné stoupání 3,4% (kvůli znečištěnému úseku zkráceno na 3,95km s převýšením 125m) Komentáře účastníků:
Adam Na poslední časovce jsem chtěl konečně porazit Kolíkáče,který mě jako jediný dokázal na všech časovkách porazit. Bigmig byl také velká výzva,ale když se blížil start,cítil jsem,že nemám formu na pekelné tempo, které bych ne ně potřeboval. Začal jsem se tedy soustředit na také pro mě důležitý boj se Sousedem,na kterého jsem v celkovém hodnocení časovky ztrácel 2body. Odstartoval jsem za Šemíkem a po prvním rovinatějším úseku jsem cítil,že musím zvolnit,jelikož jsem se bál,že bych stejně jako 3dny před časovkou v tréninku odpadl. Proto jsem nebyl ani moc překvapen,když mě začal v polovině táhlého kopce dojíždět Soused.Byl už opravdu kousek za mnou. V tu chvíli jsem si říkal: "tak dnes mě dostane!" a jel jsem dál v průměrném tempu,nemohl jsem víc. Když mě ale i přesto Soused nedojížděl,dost mě to psychicky pomohlo a v posledním nejprudším úseku stoupání jsem se odhodlal k útoku. Soused nereagoval,tak jsem se řítil za před sebou jedoucím Šemíkem. Na konečném rovinatém(ve skutečnosti mírném sjezdu)už jsem toho měl opravdu dost a na ňáký "zdrcující spurt" už jsem neměl ani pomyšlení. Zbytek reportáže dopíšu zítra. Adam Pokračování reportáže z časovky Kopanina: Po projetí cílem házím kolo do pangejtu a zdrceně padám. Za mnou pak dojíždí Šemík a po malé chvilce Soused. Ve výsledcích se ukázalo,že ta chvilka byla delší jak 30vteřin a tak můžu slavit,že jsem odolal velkému náporu Souseda. Gratuluji vítězům!!! Byli lepší,já jsem se 4.místem spokojen.
Bigmig Tradičně poslední ze seriálu časovek byla letos uskutečněna o týden dříve než loni přesto počasí už bylo stejně víceméně podzimní. Den před závodem jsem si projel trať jako obvykle cestou z práce a za hustého deště, takže jsem si spíš zanadával, než abych vyladil formu. Bláto za lomem mě pěkně vybarvilo do hněda, skoro jsem to viděl hnědě a vítr nahoře nad Kopaninou naznačil že to asi v závodě nebude sranda. Večer jsem ještě popoháněl Anděla slovy: Jestli chceš být zítra na bedně, tak koukej makat aspoň 10 min na rotopedu. Anděl si vzal má slova k srdci a opravdu funěl co to dá. Zahřál jsem se taky na pár minut a už se těšil na závod. Ráno bylo všude mokro a zima. Volba oblečení nebyla snadná, ale volil jsem nakonec letní sadu, protože se teplota začala zvyšovat a mraků ubývalo. V půl desáté přijela Blanka s Honzou a Já s Andělem jsme jí mohli předat naše dva raubíře, protože hlídání nám onemocnělo. Čas do startu se rychle naplňoval. Vyjíždíme společně s Honzou k viaduktu, ale ten se někde zasekl u našich dětí. V cíli závodu se pak potkáváme se Zvarym a Vlkem a jedeme společně na start. Trasa je dosti zablácená a proto se pořadatelé rozhodli posunout start cca o 300m, což dělá v přepočtu asi o 45s méně než je standard. Po krátké projížďce se řadíme na start. Honza se dostavil těsně před odjezdem, takže si podstatě nandal číslo a vypálil. Tím, že byl posunut start, tak vlastně odpadlo první kratičké stoupání. Tentokrát se mi už od startu jelo výborně, nic mě nebolelo, netrápilo, ani žádná autoškola v cestě jako loni. Konkurence jela ale taky výborně, protože Kolíkáče jsem viděl až v prudkém stoupání nahoře a stáhnul jsem na něj jen minimum. Přesto jsem ale věřil, že bych ho mohl dohnat, ale nešlo to. Ztráta v rovinaté pasáži ještě narůstala a v závěrečném stoupání i když jsem to pral to nestačilo. Nakonec jsem rád, že jsem odolal vynikajícímu Vašíkovi, kterého jsem během cesty vůbec neviděl. Nakonec si myslím, že moje nejlepší časovka byla přecijen stejně Loděnice. Po závodě jsme si to celé ještě jednou sjeli dolů, abychom vrátili čísla a pak už jsme směřovali na výsledky do Ořecha. Cestou jsme zavzpomínali na podobnou cestu z Třebotovky. To to uteklo. V Ořechu jsme zabrali velký stůl a po chvíli k nám dorazily také Blanka s dětmi. Vyhlášení se sice zdrželo, ale o to bylo radostnější. Vynikajícího a historického úspěchu dosáhl Anděl, který s koncem sezóny chytil opravdu skvělou formu, druhým místem v kategorii žen, a jako první Šlapka v jednotlivcích stála na bedně. Ve stínu stříbrné záře pak stojí další skalp mužské šlapky, kdy se jí po Indurainovi z Loděnice a Svoradovi na Hlásné, podařilo udolat tentokrát Honzu. Takže gratuluju 2x. Příště prý je na řadě Zvary J. Začínám být také pomalu neklidný. J. Závěrečné posezení v domácí restauraci U Capa už tak moc popisovat nemohu, protože si toho již bohužel mnoho nepamatuji. Jen si vzpomínám, že se rozdávali nějaké klíčenky.
Kolíkáč Ranní rozjezd se Šemíkem od mostu, kde jsme pokecali a zavzpomínali na jarní rozjezd před Třebotovkou, a shodli se jak ta sezóna zběsile utekla mě příjemně naladil na poslední letošní časovku. Za Radotínem jsme se setkali s Igorem a pak již s klasickou, nejpočetnější sestavou natěšených Vinohradských Šlapek. Dal jsme si cíl: „BM mě nesmí dojet…“, vzpomínal jsem na minulý rok, kde jsem dostal od BM pořádně na frak, a tak jsem letos dupal jako o život. Roztáčel jsem co nejlehčí převody abych se neutavil, v zatáčkách před Kopaninou jsem se s hrůzou v očích otáčel …a byl tam, ten oranžový dresík a typická BM jízda do kopce, Vašík zase naopak přede mnou v dáli a já pozbýval veškeré naděje na nějaký úspěch. Naštěstí před Zmrzlíkem jsem chytil druhý dech a kopeček před cílovou „rovinkou“ jsem docela slušně vylétl, zase se ohlížím, jééé BM mě nedojíždí, je to dobré … musím to udržet. Ale bohužel jsme nějak zapomněl na Vašíka, který jel světově a málem dostal i BM, který ale znovu potvrdil, že je Vinošlapáckým králem časovek. Největší bombou dne však bylo vyhlášení výsledků v restauraci v Ořechu, kdy jsme při oznámení, že Anděl je druhá, vylétli ze židlí, jako bychom se stali mistry světa …
Soused Blahopřeji, blahopřeji, blahopřeji. Anděl výrazně přispěl k dalšímu zviditelnění Vinohradkých šlapek. Děkujeme Krátce ke Kopanině. Svou sázku jsem prohrál. Na bednu to prostě - zatím - není. Děkuju Adamovi za školu, kterou mě uštědřil. Vezl sem se za nim půl časovky s 10 metrovým odstupem a říkal si toho dostanu. Nakonec sem ale dostal já víc než 30s. Kloubouk dolů.
Komentáře dalších účastníků jsou ve vývoji ….
bVýsledky Šlapekb	Celkové výsledky z Kopaniny	Celkové výsledky za rok 2004
µFotodokumentaceµ		—Diskuze—
6 Historie 6 2003