|
Koledník -
časovka do kopce 04.09.2004 účastníci: doprovodný tým: Priharová Milada a „Matesova
milá“ Sýkorová Kateřina -
„Káťa“ s dcerou Veronikou Zvárová Alena - „Alča“ se
synem Filípkem a se psem Bonifácem Co nás čekalo:
délka 6,5km,
převýšení 245m, průměrné stoupání 3,8% |
||
|
Komentáře
účastníků: Další
ze zcela nových časovek KPO mě
tolik k srdci nepřirostla jako Loděnice,
protože zde jsou i rovinaté pasáže, dokonce sjezd, nicméně
vynechat jsem jí kvůli tomu nemohl. J Už jsem vynechal Všenory. Maratóny mají
přeci jen zelenou. Ze dvou zkušebních tréninků, jsem si odnesl
několik dobrých poznatků, jako že se to hned od začátku
nedá rvát do plných a že je dobré znát trasu a nezabloudit J. Ráno
jsme byli domluveni se Sousedem,
že vyrazíme v 9.00, ale protože se na start postavil
nečekaně i Indurain,
jel s ním Soused autem, a
my jsme s Andělem jeli na
kole. Počasíčko skoro letní, tak to byla příjemná
projížďka. Ve stoupání na Vráž nás předjíždí
startér časovek KPO Martin a baví se
jako vždy s Andělem. Má
trochu zpoždění, tak musí hnát J. Kolem
desáté přijíždíme na start a Zvary
už nás vítá. Je opravdu super počasí na září, tak ze sebe
odhazujeme všechny přebytečné hadry. Postupně se
scházíme, všechny Šlapky,
jak švábi na pivo. Mates se
zřejmě ráno zdržel v bazénu a Kolíkáč dorazil málem se
startovním výstřelem. Nakonec jsme všichni stáli včas na svém
místě. Těsně
pře výstřelem mi vjela do dráhy kopuletá dívka s taškami
a už od startu mě donutila k riskantnímu
předjíždění. Naštěstí to byla poslední brzda, a co
jsem tak slyšel od ostatních, nebyl jsem sám, komu něco stálo
v cestě. Pořádně
jsem to roztočil, abych na rovině ztratil co nejméně a už
jsem za tratí koukal, kde jsou ostatní Šlapky. Hned jsem nahoře
zahlédl Vašíka. Začal
jsem tedy ukrajovat z jeho náskoku, ale nešlo to tak rychle.
Přeci jenom jsem to nechtěl přepálit. Nohy mě boleli fest
a musel jsem jít přes bolest. Hned za první zatáčkou se objevil
i Kolíkáč a to
už jsem si říkal, že to vypadá dobře. Konkurence je na
dohled. V nejprudší
části přišla pikantní záležitost, kdy asi na sto metrech
se sešlo sedm Šlapek.
Nejprve Indurain, ten už
ale trochu ztrácel, pak Vašík, Svorada, Zvary, Kolíkáč, Mates a Anděl. Jen Soused s Vláďou měli už velký
náskok. Souseda dojíždím
asi 20 m před Koledníkem, ale pak v rovinaté pasáži mi
ujíždí. Vláďu vidím
poprvé až nad Koněprusama. Slyším za sebou funícího Kolíkáče, ale
k opětovnému předjetí nedochází. Pěkně se za mnou
vyvez J. V odbočce
na Bykoš předjíždím Souseda
po pár metrech i Vláďu. Je
to super pocit dojet do cíle na prvním místě. To se mi ještě
nikdy nepodařilo. Rozhodla délka trati, protože na kratší
trati by byli Soused s Vláďou už dávno
v cíli. Po
chvíli se dozvídám smutnou zprávu, že Anděl asi nedojede,
protože píchnul duši předního kola. Škoda, že jsem
to nevěděl dřív, mohl bych to otočit a přijet
dřív. Letím tedy rychle dolů, abych mu půjčil svoje
přední. Nacházím ho v Altánku před Koněprusy
s Dádou. Rychle mu dávám svoje přední kolo aby to dojela nahoru, ale
rozhoduje se to ještě jednou zkusit odspoda. Dáda
mi zatím půjčuje svoje přední kolo a já jedu dolů do
Berouna pro nářadí, abych opravil to píchlé Andělovo. Mezitím se dozvídám
že Anděl může jet, ale do klasifikace už se
nedostane, protože mezitím odjel poslední 100. závodník. Škoda,
šlo tady o sekundy. Příště musíme být
pružnější. Startér Martin jede s Andělem a počítá jí
čas dole i nahoře, takže to má super přesný J. Zatím
opravuji kolo a Dáda už letí dolů aby neprošvihla svoje první
místo v ženách. Po chvíli vidím projíždět nahoru Martina
a asi po dvou minutách i Anděla.
Oba se ke mně pak sjedou a Martin obdivuje Anděla, že plakala když
nemohla dojet časovku. Jeho žena by prý byla ráda, že nemusí J. Anděl
ještě trochu pofňukává, že by určitě zajela
lepší čas, ale to už se nedá nic dělat. Společně
sjíždíme do Berouna, kde už se připravuje vyhlášení
vítězů. Šlapky
už sice sedí u Štiky, ale není kam spěchat. Anděl opisuje celkové
pořadí, abychom se měli čeho chytit při tiskové
konferenci. Ke druhé hodině se přesouváme za ostatníma ke
Štice. Zůstávají tam už jen skalní a právě
přijíždějící Zvary.
Tiskovka se neplánovaně protáhne do 17.00. Pak se vracíme do Řeporyjí
raději přes Bubovice. V kopcích mám s Andělem a se sebou co
dělat. |
||
|
Po pátečním tréninku, kdy jsem zajel s rezervou čas 17:50 min. jsem si docela věřil a tajně doufal, že navážu na jarní vítězný double v časovkách. Ale to by nesměl jet leader Šlapky, BM, šílenec, který najíždí za měsíc přes 2 000 km, a o kterém si dole na startu myslí podle vizáže, že je turista :-) Ale pojďme k samotnému závodu. 0,1.km - hmmm chtělo to možná o trochu lehčí převod, moc rychle jsem se neodpíchl 0,5.km - tak jsme to rozdupal ke 40 km/hod., tep vylítl přes 180 a udrží se tam až do cíle (průměr 184, max. 192) 0,8.km - no
to snad není možný, před odbočkou na Tetín se utvořila
z aut kolona a nenechala místo pro průjezd po pravé straně, je tam obrubník,
řvu:“hej, hej !!!“ žádná reakce, musím zastavit 1.km - přichází perné stoupání, zbytečně brzo si
přehazuji na lehčí převod a rajtuji na kole jak na
splašené koze 1,3.km - Káťa s Verčou natáčí a skvěle povzbuzují,
před sebou vidím Induraina a Souseda, ale bohužel i za sebou
skvěle jedoucího Vašíka a v dáli BM 1,6.km - parádní pohled, přede mnou jako na podnose všechny
Šlapky, málem v chumlu, bojující s náročným stoupáním 2.km - předjíždím většinu s bojovným
pokřikem a najednou vedle mě beze slova přijíždějící
BM ... to není možný 2,1.km - nechávám ho předjet a ve vzdálenosti asi 10 - 15 m za ním si
to svištím nahoru, před námi zůstává už jenom Soused a
Vláďa 3.km - vrchol Koledníku, začíná odpočinková část, ale i po
rovině a ve sjezdu se to pere co to jde 5,3.km - odbočka k jeskyním směr Bykoš, neúnavný BM
předjíždí Souseda, mě to ještě bude chvíli trvat ... 5,7.km - dorážím Souseda až u parkoviště, následuje
mírný sjezd před cílovým brdkem 6,1.km - přeskakuji Vláďu, cítím, že by to chtělo
ještě trochu rozjet, síly překvapivě stále
ještě jsou a tak na těžší převod to rvu co to
dá 6,5.km - BM je v cíli, já na cílové pásce ještě svádím
souboj s jedním jezdcem |
||
|
Koledník se mi příliš nevyvedl, spíše to byl z mé strany hanebný výkon, za který se stydím. Příjezd na start 5 min. před začátkem celého závodu mi na psychice taky moc nepřidal a když jsem k tomu dva týdny před tím netrénoval a ani jsem kopec neznal, tak se není čemu divit, že to tak dopadlo. Každopádně jsem viděl co udělá s člověkem lenost, a tak se to teď budu snažit napravit v Řevnicích. Jinak jsem byl rád, že se sešlo tolik šlapek a že zase atmosféra byla skvělá. Jen už by měl někdo porazit toho neporazitelného Bigmiga J |
||
|
Trasu jsem si vyzkoušel tréninkově ve středu, kdy jsem to jel tak na 90 %, abych si hlavně správně rozvrhl síly během závodu. Při závodě jsem vyjížděl za Indurainem, Andělem a Svoradou. Po startu jsem vyjel trochu svižněji než jsem plánoval a už v prvním mírném stoupání na Jarov se mi tep docela plašil. Vidina třech šlapek přede mnou, které jsem měl na dohled, mě však motivovala k nepolevování v úsilí s nadějí jejich předjetí. Hned na začátku mě předjel Mates s výkřikem „jedem, jedem !“ a já si říkal, že je to jako vždy, že na něj nemám a že mě teď ze zadu budou atakovat postupně i zbývající šlapky. Jaké překvapení, když však Matese vidím asi 100 m před sebou zvolnit a již se mi nevzdaluje. To mi vlilo nové síly a zrychlil jsem frekvenci dupání a odfukování. V zatáčce s naší kamerou Káťou jsem dojel Svoradu a poté ještě před výjezdem na vrchol Koledníku jsem dojel i Matese, Anděla a Induraina. Nutno rovněž podotknout, že před tímto vrcholem mě předjely i všechny šlapky vyrážející ze zadních pozic. Pak už šlo jen o to dojet a nepolevit. Část trasy od Koněprus až do cíle znám notoricky dobře ze svých vyjížděk, takže stačilo akorát nemít nějaký defekt. Vše se vydařilo vč. cílového spurtu a výsledný čas byl lepší o 1,5 min než v tréninku, což jsem ani nečekal. O odpoledním dýchánku U Štiky ani nehovořím, výborná atmosféra je zachycena i na videu, celkově se den velmi vydařil a doufám, že se obdobně podaří i Hlásná, kam bych ještě rád zajel. |
||
|
|
||
|
|
||