Beskyd
Tour 2003 – MTB – „opravdu horský maratón“ 26.07.2003 účastníci: doprovodný
tým: Ivana - přítelkyně Deitla Co nás čekalo ? krátká trasa - 45km - převýšení 1500m dlouhá trasa - 100km - převýšení 3200m Deitl
poznamenal: Po loňském ročníku jsem si myslel, že vím co mě čeká, přesto jsem se nevyhnul několika překvapením. To první bylo, když jsem měl asi 5 minut před startem defekt předního kola. Takovou nervozitu a rychlost jakou jsem přezul už jsem dlouho nezažil. Díky tomu, že jsem na start spurtoval, jsem do závodu vyjížděl už pěkně rozpumpovanej. Úvodní stoupaní mi moc problémů nedělalo, týpků který to přepálili jsem si nevšímal a jel svoje tempo. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Před vrcholem jsem předjel asi 20 lidí a abych je utrh tak jsem i z následného kopce dupal naplno. Přišlo ale překvapení č.2, když cesta, která se zdála být rovná zákeřně uhnula vlevo. Na ubrždění už to nebylo a tak jsem to pustil mimo trať. Ustál jsem to bez pádu, ale celá předjetá skupina už byla zase přede mnou. Do 2.bufetu to bylo celkem v poklidu a podle času to vypadalo na zlepšení oproti loňsku. To byla obrovská motivace a tak jsem jezdil i sjezdy na doraz. V jednom obzvlášť drsnym jsem ztratil pití, čímž jsem si zadělal na pěknou dehydrataci. Tímto bych chtěl poděkovat neznámému kolegovi, který se se mnou rozdělil o pití, když už se to nedalo dál snést. Vrcholné číslo akce přišlo ve sjezdu asi 2 km před cílem, když mi vypadly řídítka z totálně vyklepanejch rukou a já jsem zabrzdil hlavou o břízku. Notně otřesen jsem nasedl na stroj a dokončil trať o minutu rychleji než loni, takže jsem byl nakonec spokojen. Teď už všechnu přípravu směřuji k silničnímu Králi, což je pro mě vrchol sezóny. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kolíkáč
poznamenal: večer: klasika na chatě Mír – řízek a
borůvkové knedle, několik pivek a až poslední malý 12° iont po zavíračce nás umrtvuje ... Mám
následující plán:
a
po loňských
zkušenostech jedu s heslem: „Prudké kopce tlačit, aby byly síly na
mírnější stoupání“ noc: klidný, ničím nerušený spánek ráno: mohutná snídaně a vzhůru na start start: teplo a vlhkost jak
v prádelně, asi 370 borců se vydává na dlouhou trať Jak šly kilometry: 1.km: začíná se stoupat na Radhošť, stále
asfalt, všichni jedou na maximum, mám toho dost - jedu kol 180 tepů 8.km: odbočka z asfaltu a dále krpálem lesem, hrozný kopec, chce se mi zvracet, Deitl vše natáčí |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
12.km: většinu kopce jsem tlačil, ostatní
dupou jak vzteklý – asi nevědí, co je ještě čeká, hrozná vlhkost - leje ze mě jako z vola, těsně pod vrcholem Radhoště
se mění sklon v prudký sjezd, přes cestu padlý strom, který musíme
přelézat 13.km: jsme zpátky na asfaltce, sjezd jsem
přežil oproti
minulému roku bez pádu, ale cesty jsou nacucané vodou po včerejším
slejváku, prudké úseky se mění ve skluzavku, předjíždím pěšky jdoucího
borůvkáře, kterého známe z chaty Mír a i smradlavého žigula,
který se nám připletl do cesty 18.km: najíždíme z lesní asfaltky na
silnici vedoucí na Pustevny, na rovinatějších
cestách se snažím s úspěchem sjíždět ty, co mě předjeli ve stoupání na
Radhošť 20.km: první bufet, doplňuji vše potřebné
a jedu dál 22.km: přichází nejdelší sjezd, všude
kluzké kameny a bahno, jedu velmi opatrně narozdíl od jiných, kteří to pálej hlava nehlava 25.km: asfaltový sjezd, ale z výmoly,
na jednom z nich mi vylétne láhev, musím se pro ní vracet – ulomilo se
víčko, ztrácím asi 5 min. 32.km: až sem vrstevnicová asfaltka, jedu
přes 30 km/hod. rozzuřen nad smůlou s lahví ... začíná se stoupat vzhůru
na Smrk, zatím asfalt, sjíždím ty, co mě předjeli ve sjezdech a při návratu
k lahvi 35.km: odbočujeme z asfaltu na lesní
cestu, na které je vyjeta úzká bahnitá stopa, jinak všude natahané klády
z lesa, moc se nedá předjíždět 38.km: začínám tlačit, trať se proměnila
ve stezku pro kamzíky, někteří se snaží stále jet, ale je to zbytečně
vysilující a jedou stejně jen cca 4 km/hod., nádherné výhledy do údolí,
částečně zahalené v mracích 40.km: asi 30 m horolezecký výstup s bikem na rameni 41.km: vrchařská prémie „Smrk“ – nevyhrál
jsem 44.km: defekt, po šíleném sjezdu - cesta
plná kamení a bahna, několikrát přehrazena odvodňovacími kanály, na jednom z
nich jsem prorazil zadní kolo, všechny co jsem předjel jedou okolo mě, jsem
psychicky na dně, časový plán se začíná hroutit, mám 30 min. ztrátu 45.km: Podolánky
- druhý bufet, na spraveném a zpola napumpovaném zadním kole dojíždím se
občerstvit, kolo napumpuji na maximum v servisním voze, cucám gel a
ampuli s magnesiem, bufet je již značně vyžrán, jeden zoufalec skáče na
svém předním kole a spravuje parádní osmu, z odřeného lokte mu teče krev 48.km: snažím se jet co to dá, cesta je
vcelku sjízdná a spíše do kopce, jede se mi dobře, znovu dojíždím ty co jsem
již jednou předjel 50.km: další parádní úsek, sjezd
k malému brodu, jdu pěšky, někdo se to snaží sjet smykem s jednou
nohou na zemi .... je to o rozkrok 53.km: skluzavka nad skluzavky, cesta se
proměnila v bahenní lázně, kolo jede jako po ledě - je naprosto
neovladatelné, mám co dělat, abych neskončil na zemi 57.km: další bahnitou cestou se brodíme
dál, boty se zanáší bahnem, nelze se zaklapnout do pedálů 63.km: Horní Bečva – třetí bufet, ruce
vymlácené z kamenitých sjezdů, nohy ošoupané z vytlačených kopců
a po „trialové pasáži“ je tu vytoužené
občerstvení – bohužel bez ionťáku. Meloun, tvrdý
sýr, rohlík a trocha chemie - gel a
magnesium mě dostává do celkové pohody 69.km: chata Martiňák
– po „vyžďuchaném kopci“ se pokračuje asi 6 km asfaltovým úsekem, vzpomínám
na minulý
rok, kdy jsem tady měl velkou krizi, letos točím slušnou frekvenci,
našetřené síly z nevyšlapaných kopců se hodí, začínám stahovat časovou
ztrátu oproti plánu 75.km: asfalt končí a znovu do terénu,
začínám pomalu věřit, že to zvládnu dojet pod
8:00 hod. 77.km: pod Tanečnicí křižujeme trasu, a
okolo Nořičí hory valíme směr Pustevny,
stále mírně stoupáme, vše se dá ušlápnout v sedle, sjíždím tlačící
borce, kterým došla energie 84.km: Pustevny
– čtvrtý bufet, s vědomím, že za chvíli budu muset zdolat pěšky
sjezdovku a mohu se při tom občerstvovat, dávám rychle šáteček do kapsy, ionťák do bidonu a šlapu dál 86.km: sjezdovka, vrstevnicovou cestou si
trochu zkracujeme oproti loňsku dlouhé tlačení, pěšky předbíhám ostatní,
v puse šáteček a v ruce bidon 87.km: konečně nahoře a po hřebenové cestě
– místní magistrále rozdělené kužely pro závod a pěší turisty jedeme směr
Radhošť 88.km: ďábelský sjezd úzkou stezkou, po
chvíli se měnící v širší lesní cestu plnou kamení, ty co jsem předběhl
na sjezdovce mě předjíždí 96.km: brod, méně vody než loni, bez
obtíží ho projíždím 98.km: poslední krpál,
začátek po asfaltu, kde mi naskakuje menší křeč a poté v terénu, kde se
to již nedá ušlápnout a tak tlačíme, předjíždím ty co mě sjeli ve sjezdu 99.km: s pohledem na stopky vím, že
to i pěšky zvládnu pod 8:00 hod. a tak si vychutnávám závěrečný sjezd okolo chaty Mír a pak lesem
k chatové osadě u Orbity 100.km: cííííl, stopky se zastavují v čase 7:44:39,
dokázal jsem to, jel jsem to o 39 min. rychleji než loni Údaje z cyclocomputeru: 97,1 km, 07:13:09 hod, 13,45 km/hod, 56,7 km/hod |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkové výsledky na http://www.beskydbike.cz |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||