|
Beskyd
Tour 2002 – MTB – „opravdu horský maratón“ 27.07.2002 účastníci: doprovodný
tým: Ivana - přítelkyně Deitla Co nás čekalo ? krátká trasa - 40km - převýšení 1500m dlouhá trasa - 100km - převýšení 3200m Deitl napsal: Beskyd Tour byl další nezapomenutelný cyklistický zážitek. Již při pátečním přesunu z Rožnova na chatu Mír, který vedl po části trati závodu jsem začal mít podivné pocity. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Vzhůru na start
|
Ranní rozcvička
|
Stoupání k chatě Mír
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Oprávněně. Počáteční stoupaní na Pustevny bylo opravdové peklo, a to jak fyzicky tak hlavně psychicky. Všichni okolo jeli jak o život, tak jsem se jich zkusil chytit, ovšem nijak moc úspěšně. Po zkušenostech z Krále jsem se snažil “jet na čas”a tak jsem se příliš nezdržoval na bufetech. Možná to prospělo výslednému času, ale mému tělu určitě ne. Rád bych se také zmínil o místních sjezdech, kde jsem si chtěl trochu odpočinout. To nešlo. Po asi třetím sjezdu jsem se těšil až se trať zase obrátí nahoru (to se mi běžně nestává!). Tolik kamenů jsem snad v životě neviděl a hlavně nepřejel. Pocity po projetí cíle byly ale parádní. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Nájezd
do ...
|
...
cílové ...
|
...
rovinky
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
10
m před cílem
|
CÍL
!!!
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Radost z celé vydařené akce mi trochu zkazila porucha klaksonu (jedna z nejdůležitějších součástí) mého automobilu při cestě zpět. Kolíkáč napsal: Nekonečnou cestu z Prahy jsme přečkali bez problémů a po úspěšné registraci na Orbitě vyjíždíme k chatě Mír, kde se chceme jako již tradičně ubytovat. Okolo chaty hodně aut, ale naštěstí mají ještě volno. Dáváme v narvané restauraci véču a kol 10,00hod. se chystá velké překvapení – striptýz. Valašská děva tu předvádí své vnady a po jejím uměleckém výstupu se místní valach Olda též začíná předvádět…. je to opravdu něco, takže objednáváme ještě borůvkové knedle a poté v místním „mražáku“ ladíme stroje a jdeme spát. Vstávám v 6,30, snídaně a sjezd ke startu u skanzenu. V 7,30 stojím asi 10m od startovací lajny a pozoruji okolo sebe perfektně vybavené a nadupané bikery. Je příjemně, teplota 25°C. V 8,00 vyrážíme neuvěřitelným tempem z výšky 300 m n.m. směr chata Mír a dále pak na Radhošť (1050 m n.m.). Zjišťuji, že moje startovní pozice byla naprosto zbytečná, protože mě všichni začínají předjíždět, nemůžu po ránu chytit dech a kopec, který jsem si před chvílí sjel, tak dupu jak magor zase nahoru…. Před chatou Mír střídáme asfaltový povrch za šutrovou cestu s ještě větším sklonem. Některé úseky začínám tlačit, ale většina závodníků dupe v pedálech dál a já začínám pochybovat jestli vůbec dojedu. Těsně pod Radhoštěm měníme sklon v technicky náročný sjezd. Na konci sjezdu přichází ostrá levá a já to zalamuji na zem. Odřená noha a loket je přesně to, co jsem potřeboval, abych se probudil, takže výjezd na Pustevny není tak tragický. Za potlesku diváků přijíždím na první bufet. Doplnit bidon, do kapes dát banány a šáteček a šlape se dál. Přichází další vrchol – Tanečnice, kde jsou vystavěny od turistů z donesených kamenů malé sošky. Krkolomné sjezdy plné kamení, trháky a´la Všemina, které se tlačí, ale i asfaltové úseky se střídají směrem k horské prémii na Smrku. Úzká stezka klikatící se strmým svahem s nádhernými výhledy na beskydské velikány se najednou mění v horolezecký výstup, kde je zapotřebí cepínů. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Slečna
jede ...
|
....
já tlačím
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Po vyšlapaných schodech od bot předešlých jezdců, kolo na rameni a přede mnou jako had se vinoucí startovní pole stoupám ke Smrku. Projíždím horskou prémií na 35.km s poznámkou: „...dnes jsem asi nevyhrál, tak snad příště...“ a vrhám se prudkým sjezdem do údolí. Na druhém bufetu, jak je již na Beskyd Tour obvyklé, není ionťák, jen čistá voda ze studny, ale já jsem naštěstí vybaven šumivými tabletami, které rozpouštím v bidonu. V blízkosti Trojačky projíždím či spíše se brodím cestou plnou bahna a vody, kufry na tretrách se zanášejí celistvou vrstvou rašeliny a s velkými potížemi se zaklapávají do pedálů a i cyclocomputer přestává na chvíli fungovat. Okolo 50.km přichází dost velká krize, do kopců jezdím 6km/hod., ale většinu jich tlačím, ve sjezdech mám vymlácené ruce od přední vidlice, připadá mi, že snad odpružení přestalo fungovat. V jednom sjezdu v posledním okamžiku objímám strom, jinak bych se skutálel do údolí, v dalším sjezdu si zase pro jistotu šikovně ustýlám na svoji odřenou nohu... Na třetím bufetu v Horní Bečvě dávám energo tyčinku, kterou jsem večer vyhandloval s Deitlem za ionťák s vírou, že se vzpamatuji. Trasa závodu vede i přes známá místa, které jsme projížděli v roce 1996, vzpomínám jak jsme si dávali na chatě Martiňák Magnum, ale dnes se pokračuje bez zastávky dál... Následuje asi 5-km asfaltový úsek, stále mírně stoupáme, ale mě to vůbec nejede. Okolo 70.km začínám chytat druhý dech (to asi ta týča) a po vrstevnicové cestě okolo Nořičí hory s fantastickými výhledy přijíždím na čtvrtý bufet na Pustevnách. Na bufiku dávám dokonce i instantní polívku, meloun, broskve a lesní cestou přijíždím k další lahůdce na trase a to sjezdovce. Pod sloupy lyžařského vleku tlačím svůj bike směrem k radhošťskému hřebenu. Hřeben je rozdělen na dvě části pro pěší turisty a pro cyklisty, ale příjemná cesta netrvá dlouho, najednou se zatáčí ostře doleva a úzkou stezkou pro kamzíky se sjíždí do Dolní Bečvy. Je to opravdu sjezd nad sjezdy, prsty bolí od nepřetržitého brždění, kameny na cestě způsobují neustálé rány do přední vidlice, takže obdivuji svůj stroj co všechno vydrží. Na 93.km nás čeká brod, který raději jdu pěšky, protože moje sebevědomí je po dnešních pádech někde v nenávratnu. V záchvatu šílenství se ještě pokouším na asfaltovém úseku předjet svoje soupeře, vcelku se mi to daří až do dalšího stoupáku, kde je nutno zase tlačit. Najednou se ocitám u chaty Mír a bez jakýchkoliv zábran se řítím do cíle. Pořadatelé ještě těsně před cílem vymysleli průjezd chatovou osadou, kde je cesta přerušena dvěma odvodňovacími kanály, na kterých málem letím přes přední kolo. Přichází cílová rovinka, či spíše kopeček a za přihlížení fotografujícího Deitla projíždím cílovou metou v čase 8:23:13 a ve své kategorii dosahuji na 201. místo. Údaje z cyclocomputeru: 100 km, 08:05:00 hod, 12,37 km/hod, 49,3 km/hod |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Finále
|
Diplom
|
Mapka závodu 100km
|
Pustevny den poté
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Fusekle Beskyd Tour
|
Odřená ruka
|
Odřená noha
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Detail startovního čísla
|
Plakát závodu
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
