CannondaleVysočina Road 14.08.2001 účastníci: Hrubeš Petr - Bigmig Kocián Martin - Svorada Vavřinec Libor - Chiappucci Co nás čekalo: mapa délka 136 km, převýšení 1 780 m délka 215 km, převýšení 2 920 m Komentáře účastníků: Bigmig Můj první závod začal velmi nečekaně. Vzpomínám si, že jsem se rozjel a než bych řekl švec byli všichni v trapu. Volili jsme pro jistotu kratší trasu, protože jsme s hromadným závodem neměli žádnou zkušenost. Svorada s Chiappuccim jeli ještě opatrněji než já a tak jsme se hned po startu rozdělili. Ano byli jsme opravdu poslední. V prvním lehčím stoupání za Novým Ranskem jsem předjel asi tři cyklisty, takže jsem hned dostal chuť do závodění. Postupně jsem se propracovával dopředu a v Barovickým stoupání jsem byl překvapen jak snadno jsem předjel dalších 20 závodníků. Možná jeli dlouhou, ale tenkrát to byla pro mě obrovská vzpruha. Měl jsem najeto před závodem asi 2000 km, takže to nebylo na žádný super průměr, ale šlo o to si osahat velkou cyklistiku. Bavil jsem se tenkrát závodem jako malej kluk. Počasí nám taky náramně vyšlo. Bylo slunečno, ale žádnej hic nebyl. Nespadla ani kapka a vítr, už si moc nepamatuju, taky nebyl. Po několika stoupáních a sjezdech, který jsem měl za ta léta na Vysočině projeté přišlo něco, s čím jsem nepočítal. Kaménka. Jako Král Šumavy má svůj Šimanov a Beskyd Všemínu, tak Vysočina má Kaménku. Už při studiu mapy před závodem my bylo divné, kam ta trasa vede, když tam žádná silnice nevede. Turistická mapa naznačovala lesní cestu, což se mi zase nechtělo věřit, že by to tam organizátoři pustili. Je to tak. Zbytky asfaltu daly šanci toto prudké stoupání vyjet. Viděl jsem hodně cyklistů, co šly pěšky, ale přece bych to nevzdal. Nakonec to ani nebolelo a byl tu první bufet. Motal jsem se tam s kolem, než jsem se k něčemu dostal. Před Sečí jsme si ještě zajeli do Běstviny a Třemošnice. Tam vedla trasa do r. 2002. Stoupání na zříceninu hradu Lichnice prověřilo opravdu každého a další stoupání na Seč proti větru bylo taky bonbónkem. Zde už se pokračovalo po stejné trase jako dnes a další stoupání, co mi utkvělo v paměti bylo na vysílač Krásný. I zde se mi podařilo několik cyklistů předjet a poprvé se mi také stalo, že mě někdo předjel. To při výjezdu z posledního místa nebyl celkem problém. Stoupání mě donutilo vstát ze sedla, což byla pro mě sváteční událost. Samozřejmě Kaménka se ani jinak jet nedá. Potom následuje sjezd do Nasavrk a následná rovinatá část na Ležáky. Jel jsem ve skupince tří a vesměs jsem ji táhnul, ale byla to zkušenost, jak se to musí dělat. Samotnému by mi bylo hůř. Cejtil jsem jak mi bere vyšší rychlost síly, ale 40tkou jsem tenkrát zas tak často nejezdil. Tak proč to nezkusit. Cíl už se blížil, ale následovalo ještě deptající stoupání na Hlinsko přes Dolní, Střední a Horní Holetín. Tak dlouhé to tenkrát bylo. Dnes je to možná delší, protože už víš do čeho jdeš. J Hlinsko. Zde se rozdělují trasy na 215 a 136. Cejtil jsem už něco v nohách, a ani mě nenapadlo jet dlouhou. A vida, další bufet. Vzpomínám na dobré koláčky, které na Kaménce nebyly. Zatímco mi z krátké jsme se valili dom přes Hamry a Studnici, zbytek to pálil na Svratku. Tady si vzpomínám, že jsem ještě dojel nějakého borce, co už vůbec nemohl a přesto jsem ho doklepal ke zrychlení. Pak mě na pásce ve Ždírci předjel. J Celkový dojem byl výborný. První závod se mi velmi vydařil po všech stránkách a už jsem byl natěšený, jak za rok zkusím tu delší. Svorada dojel asi hodinku za mnou a Chiappucci skončil v hospodě na Seči před neustále dotírajícím sběrným vozem. Výsledky:
Pořadí na trase 136	Absolvovalo 88 účastníků
59.	Hrubeš Petr	Praha 5	5:02:33
81.	Kocián Martin	Praha 4	dojel, ale neklasifikován *
-	Vavřinec Libor	Praha 4	nedojel
*Chyba organizátorů, Svorada obdržel písemnou omluvu