|
Král
Šumavy 2001 – silnice aneb Šumavské peklo 08.09.2001 účastníci: Jan Mareš - Honza Robert Sýkora - Kolíkáč doprovodný tým: rodiče Kolíkáče krátká trasa - 160km - převýšení 2500m Průběh závodu: Zpravodajství z cyklomaratonu „Král Šumavy 2001 – silnice“ je nutno začít již v pátek večer, kdy předpověď počasí na sobotu byla značně optimistická: déšť, na návětrných stranách kopců silný vítr a přívalové lijáky (na horách dokonce i sníh!). V 20,00 hod zavolal Zvary Kolíkáčovi, že se nezúčastní ...dalo se to očekávat, protože Martin hrozil již celou sezónu, že v případě špatného počasí nejede. Klasické tekuté mejdlo! Takže v sobotu v časných ranních hodinách (03,45 hod) se schází na Vinohradské tvrdé jádro, Honza Mareš, Kolíkáč, tentokrát i s doprovodným týmem (Robertovi rodiče) a při plné silnici vody, za neustálého kmitání stěračů to vypadá, že to bude opravdu „něco“. Honza je stále na vážkách, jestli si má stoupnout na start anebo otevřít lahváč, Robert už také začíná pochybovat. Přijíždíme do Klatov a déšť ustává, jen slabě mží. Robert je rozhodnut, že jede a Honza při vzpomínkách na celou letošní sezónu, ve které jsme strávili v sedlech biku nespočetně hodin a kdy jsme si letošního Krále již třikrát projeli, nakonec přemáhá sám sebe a rozhoduje se kladně – jdeme k registraci. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Triko s logem
|
Detail čísla
|
Honzova příprava
|
Kolíkáčova příprava
|
Kolíkáč s týmem
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jsme u stadionu, je 6,15 a startovní horečka stoupá, navlíkáme na sebe antivodní věci (ještě že jsme si včera přikoupili papučky na nohy – vzpomínka na Markýze de Boare), okolo nás proudí davy cyklistů vyzbrojených třeba i jenom igelitovými pytlíky proti dešti s odhodláním Krále zdolat. Stále ještě nejsme ready –Robert si dohušťuje poněkud splasklé cykloduše, nepotřebuje i Honza dohustit svou sportovní duši v této slotě ?! – ale „geroj“ už je přeci rozhodnut ! V 6,25 zní z náměstí již startovní výstřely. Honza ještě během dvou minut zaučuje tátu Roberta do obsluhy videokamery – výsledek je tomu adekvátní ( později natočené metry našich vejšlapů a spurtů jsou znehodnoceny mechanickým poškozením uzávěru kazety – otec si spletl „čudlík“!). Nasedáme na kola a s posledním pomazáním servisního vozu řítíme se na náměstí. Hlavní část pelotonu již odjela a startovní koberec se balí, takže chipy se neregistrují, ale je nám sděleno, že máme v cíli říci číslo 421. Pálíme to, abychom se chytli chvostu startovního pole, začíná slabě poprchávat, fouká silný nárazový vítr, je značné přítmí. Přichází první kopce, zima nás burcuje k maximálnímu výkonu, začínáme předjíždět promrzlé postavy jedoucí třeba jen v krátkých kalhotách. Honza má problémy, aby narval svoje papučky do klipsen, takže se rozdělujeme a Robert vyráží napřed. Velhartičák je opravdu výživný, ale při pohledu na širokou silnici narvanou cyklisty je to úžasný zážitek. Následuje sjezd a další kopec směr Zámyšl. Do vesnice se už jede z kopce a to silnicí, kterou nazval Zvary černou sjezdovkou ve Špindlu. Jsou na ní spadané větve, listí, voda ze silnice nádherně nahazuje zezadu i na ksicht, ale všichni to pálí kosmickou rychlostí 70 km/hod. směrem dolů. Na první obžerstvovačku v Sušici (49 km) přijíždí Kolíkáč jako první, „doprovodný tým“ ho již očekává, fotodokumentuje a zvídá „Bobíčku, ještě můžeš?!?“. Banány, šátečky, rohlíčky se salámem, doplnění tekutin a najednou je tu Honza, přijíždějící v pedálech ve stylu nazvaném „Armstrongův čardáš“ a se slovy, že je neobyčejně spokojený. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Kolíkáčův příjezd na bufet
|
Pomoc doprovodného týmu
|
Neobyčejně spokojený Honza
|
..a jede se dál...
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Následuje Šimanov (63 km), asi nejkrutější stoupání, kdy Kolíkáč využívá svoje převody a předjíždí cyklisty, kteří svá kola jen pracně tlačí. V tomto počasí jsou následující sjezdy opravdovou lahůdkou, voda se pomalu ale jistě dostává skrz veškeré oblečení, papučky jsou jako houba, ale bohudíky prudký vítr vše alespoň trochu vysušuje. Přichází Javorník, 7 km stoupání až do výšky 1000 m n.m., kde teplota klesá téměř k bodu mrazu (8°C). Naštěstí serpentiny dobře známe z tréninků, takže správně rozkládáme síly. Těsně pod vrcholem doping v podobě fandění doprovodných manažerů a zase krutý promrzlý sjezd. Mírné stoupání směrem ke Kašperským Horám a poté tobogán k Otavě - a jsme v Rejštejně – bufík (98 km). Honza má na Kolíkáče přibližně ztrátu 15 min. Ovšem to nejhorší nás ještě čeká. Náhorní planina ze Srní směrem na Prášily a do Skelné je nelítostná i v případě hezkého počasí a dnes je zahalena do černých neprostupných mraků. Po 10 min. občerstvení vyráží Kolíkáč serpentinami směr Srní. V polovině kopce ho dojíždí doprovodné vozidlo („šéf“ po dobrém obědě a piváči oceňuje jeho pravidelné tempo a rádoby pozitivní výraz v deštěm zamlžených očích) a hlásí, že Honza je někde v Rejštejně. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Stoupání na Javorník
|
Čeňkova pila před Srním
|
Výjezd do Srní
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Robert vymakává vrch Srní – a začíná peklo. Proti silnému čelnímu větru se opravdu nedá jet, hledají se co nejlehčí převody, aby se to dalo ušlápnout. K tomu se přidává prudký déšť, který se střídá asi s pětisekundovými výsvity slunce. Litujeme ubožáky, co spravují svá kola v příkopech, déšť je nemilosrdně skrápí a vroucně si přejeme, aby nás to nepotkalo. Honza se ještě před Srním zastavuje na Čeňkově Pile v hospůdce, aby uvolnil na místních záchodcích ventil svému žaludku a k němu napojeným střevům od iontových nápojů. Skrze Prášily, kde vzpomínáme, jak nám bylo při tréninku parádně na místní cukrárenské zahrádce, se prořítíme s pocitem „už abychom to měli za sebou“. Před Skelnou drsný, asi 1 km dlouhý úsek, vydlážděný kočičími hlavami, jak někde na Malé Straně, v dešti úplná lahůdka a kapky vlhkosti se dobře slévají ve všech tělních koutech a úžlabinách. Skelná – bufet (122 km), nedá se moc občerstvovat, protože po chvilce se do člověka dává nesmírná zima. Poslední větší kopec na Vysoký hřbet a pak sjezd, který se při letním sluníčku stává zaslouženou odměnou, ale dnes je spíše trestem. Kolíkáče chytá ve sjezdu asi na pět minut vodní smršť i s krupičkami ledu, které se nemilosrdně zakusují do tváře a rtů. Bohužel Honza, který jede asi s 50 min. zpožděním, to inkasuje pomalu na celý dvacetikilometrový padák. Před Klatovy se Robert chytá malé skupinky nadupaných borců a „voda – nevoda“ se drží jejich zadních galusek, které ho bezpečně dovádějí až pod opravdu poslední kopec, a to cílový. Konečnou vytouženou metou projíždí Robert v čase 7:56:30 hod., zatímco doprovodný tým se někde fláká a nestihne synka ani pořádně uvítat. Rychle do vařící sprchy a jít vyhlížet do cíle spolujezdce. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Bufet Skelná
|
Kolo nad hlavou
|
Pod deštníkem
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Za aplausu všech projíždí také Honza branou šumavských vodo-borců v úctyhodném čase 8:48:29 hod. Sdělování si zážitků nebere konce a jsme rádi, že jsme to dokázali a ve zdraví dojeli do cíle! |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Honza 20m před cílem
|
Cílový koberec
|
A mám to za sebou
|
Výsledková tabule
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Nad Klatovy se na oslavu všech statečných, kteří pokořili letošního Krále Šumavy, dokonce rozzáří i podvečerní slunce, byť s poněkud ironickým úšklebkem. Anebo snad jako příslib, že příště to nebude tak kruté peklo?! (res)
Celkové výsledky
V teple a suchu doma...
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
