|
Objezd
Prahy 06.06.2004 účastníci: Co nás čekalo:
délka 156km |
|
|
Komentáře
účastníků: Protože
Soused se Šemíkem napsali nádherné reporty, tak mě jenom napadá
popsat jeden moment: Když jsme
se vraceli se Šemíkem domů, tak u Botanické zahrady,
s pohledem na cyclocomputer, který ukazuje, že jsme se přehoupli
přes 200 km hranici, jenom suše konstatuji: „Šemíku,
máš to tam“....a Šemík jenom pokývá hlavou, ani nezařve
oslavný výkřik, ale myslím, že někde uvnitř se jeho
cyklistické srdce zatetelilo radostí ...a nevím proč, ale i mě
je dobře, že jsem byl u toho, a vzpomínám, kdy já jsem
překonal poprvé tu magickou dvoustovku, vždyť je to nedávno
... a pak doma vytahuji z knihy jízd svoje památné datum 28.06.2002. A
tak ti přeji Šemíku, ať ti to šlape takhle dál ... a
společně se můžeme těšit na další
Šlapky v klubu 200 :-) Když šlapu, tak žiju ! V duchu tohoto hesla jsem v neděli 7:30 ráno usedl na kolo a vyrazil směr Zlatníky, abych se zúčastnil (alespoň z části) objezdu Prahy s KPO. Obloha toho dne slibovala všelicos, ale nakonec to vyšlo. Těsně před předpokládaným místem startu ještě volám Kolíkáčovi a ptám se jestli jedou a kde se startuje. Odpověděl, že jedou a popsal mi místo startu v Zlatníkách. Bystře jsme zjistil, že stojím na správném místě, ale nikde nikdo. Přichází mi vstříc pouze jeden člověk v dresu s horským kolem (o kterém bude zmínka na konci reportáže) a představuje se jako Vláďa. Dáváme se do řeči a už v druhé větě zjišťuji, že je to nový kandidát do Šlapek. Než se odstartovalo, sjelo se tak asi 20 borců. Start objížďky stojí za zmínku. Jeden z borců z KPO (Jirka Sladký) drží v ruce mobil a tlumočí z něj pro všechny co říká organizátor. Připomnělo mi to scénu z čundrcountryshow, kde Srstka mluví za toho vyhublého maníka :) A jede se...pln očekávání, jak se pojede
rychle a kudy se snažím nikomu nepřekážet a držet se v
chumlu. První kopec. Já i Kolíkáč koukáme jak blázni. Šemík táhne
celej balík 20km rychlostí. Kopec má nejmíň 3km, ale jemu, zdá se, to
vůbec nevadí. Nahoře ho dojíždíme a ptáme se, jestli si
vůbec všim, že to bylo do kopce. "Jo trošku
jo." ...zněla lakonická odpověď. A frčí se dál, na rovinách se nejede pod 30 a
z kopců co to dá. Přes Jílové do Davle. Už vim co nás
čeká. Serpentiny nahoru nad město. Znám je, ale jen cestou
dolů. Dole, v první zatáčce, mám ještě humor a ptám se
Šemíka jestli nahoře u svého známého zařídil svařák a
perník (v zimě jsme tam byli pozvaný) - nezařídil :( Tempo je podle
mých měřítek opět vražedné první skupinka mi ujíždí
asi o 100 metrů, ale kupodivu se to furt dá...15, 17, 14...furt do toho
dupu jak blázen...funim tak, že
když předjíždím jednoho z KPO tak se s hrůzou otáčí
a prohlásí "co je to za lokotku?" Vyjel sem to a nahoře
dokonce dorazil čelo. Na tom zvlnění mezi Davlí a Mníškem se
"trochu závodilo". Rychlý sjezdy střídaly nástupy do
kopců na těžký převody - paráda. Malé zabloudění v
Řitce a už jsme v Dobřichovicích před mostem. Náhle
Šemík zastavuje. Aniž bych žádal diváky v sále o radu, nebo
přítele na telefonu :), dochází mi to - píchnul. Volám na Kolíkáče,
že Šemík píchnul. Mě, ani jemu se zastavit nechtělo, ale
dělat, že o tom nevíme už nešlo. Tak jsme mu museli
pomoct :) Šemík:"to je v p...já se na to v...a mám po
objezdu". "Nemáš: říká Kolíkáč budou stavět v
Kuchaři u stánku. Tam je dorazíme". Šemík sebral
všechny své morálně volné vlastnosti, uklidnil se a za pět,
slovy za pět! minut bylo vyměněno. Mechanici F1 od Schumachera
by čuměli. Zastávka mi nakonec byla milá, stihl jsem zhltnout
můj oblíbený Erektus a chystáme se vyrazit. Když v tom okolo nás
projíždí Vláďa se slovy "nechcete pomoct?", jen mrknul do
svého zpětného zrcátka :) a pádil dál. Čuměli jsme jak blázni,
úplně jsme v tom fofru na něj zapomněli a on měl
ztrátu jen 5 minut! Toho ještě, než dojedeme do Kuchaře
máme - neměli! Musel jet Karlík třicítkou. Já sem na Karlíku,
s Erektusem v útrobách nasadil tempo, že Kolíkáč se Šemíkem
začali pomlouvat moje kolo, jako, že je nezpůsobilé, že
jezdí moc rychle a tak...:). Pak to přišlo: stoupání pod mostem.
Chystám, že to pojedu v tempu. Pod mostem slyším
Kolíkáče: "Tady vždycky strašně řvu" a
nelhal zařval jako blázen a dupnul do pedálu tak, že sem se
nezmoh vůbec na nic, vidím jak se s každým otočením nohou
vzdaluje a vzdaluje....no co vám budu povídat, než sem dojel na horizont
měl 300 metrů náskok - zvíře :) U stánku v Kuchaři už všichni popíjeli. Vrátil jsem Šemíkovi dluh z BO v podobě jednoho Gambrinusu a vyrazili jsme pro mě na poslední část trasy k Rudný. Tam jsem se odpojil a frčel směrem domů za ženou, Matějem a kuřetem s bramborami MM. Shrnuto podtrženo: z mého pohledu báječné dopoledne na kole s vydatným tréninkem. 88 km průměr 27,9 km/h. Jestli mohu dovolím si pár poznámek k účastnícím se šlapkám: Kolíkáč: zase už se dostává do formy a bylo na něm znát jak ho to ten den bavilo. Šemík: ten už ve formě je a zároveň mu blahopřeji ke vstupu do klubu 200 a Vláďa? Nový člen Vláďa slibuje, pokud vydrží, další oživení v našich řadách. Jeho výkon byl pro mě obrovským překvapením. Abych nezúčastněným šlapkám přiblížil proč, tak musím trošku popsat jeho kolo. Já sem si jeho bika dovolil nazvat expedičním strojem. Představte si krásný horský kolo tuším, že zn. Kellys (?) vybavený na cestu kolem světa - nosiče, blatníky, několik svítilen, stojánek, zpětný zrcátko a to co mě opravdu vzalo, tak to byla 15-ti centimetrová, chromovaná trubka na troubení - prostě paráda ! No a vedle toho 1. kilové karbonové rámy závoďáků z KPO a výsledek: Vláďa zaostával jen o několik minut za čelem !! Klobouk dolů před jeho výkonem. Když
jsem lákal Honzu na tenhle Objezd Prahy, říkal, že to nebude dost
kvalitní trénink na Rampušáka a že si dá radši most. No je
fakt, že tam moc větších kopců nebylo, vlastně asi
tři. Ale, ty rovinky tempem stále přes 35 km/h a
všechny ty menší stoupání 25-30 km/h, všechno na velkou pilu.
Jo Honzo tohle pohodový výlet rozhodně nebyl. A
teď trochu podrobností z průběhu. Už po pár kilometrech
bylo jasno, dneska se pojede ostře a čekat se na nikoho taky
nebude. Od začátku se mi jede celkem dobře, čeká nás
náročný výjezd kopce ze Záhořan. Plán byl jasný, nezničit se
hned na začátku a jet schovaný někde ke konci pole a nenechat se
vyprovokovat. No jo, ale ve sjezdu se nějak dostávám dopředu a tak
do výjezdu jdu asi na třetím fleku. Plán je ten tam, nenechám se
přeci trapně předjet všema těma za mnou a tak do
toho buším. Tep na 178, pořád nějakých 16-17 km/h. V poslední
třetině kopce se nějak dostávám do čela, ať jsou
Šlapky vidět, a nakonec to vyjíždím druhý. Pak
sjezd do Davle a následné stoupání jenom potvrzuje, že to opravdu
nebude sranda. Opět tep na 180 a ostatní ještě zrychlují.
Paráda, navíc před Karlíkem jsem prorazil duši v jedné díře a
musím opravovat. Kolíkáč se Sousedem se mnou kamarádsky čekají a na
Karlíku mi ukazují jaká jsem sračka. Ujeli mi s lehkostí minimálně
o dvě minuty. Ale
co. Ostatní svačí v Kuchaři, dáváme pivko a pokračujeme dál
opět společně. Až do Roztok nás čekali spíše
roviny. Říkal jsem si, že to nejhorší mám za sebou a teď
už to přežiju, ale pánové jedou jako opravdu fest, stále
přes 30 km/h a to i do těch menších stoupání. Naprosto se
nevyplácí vézt se někde vzadu, sjíždět i nějaké 2-3 m, po
zaváhání někoho před váma je opravdu vyčerpávající. Ve Velkých
Přílepech, v trošku prudším kopci to s Kolíkáčem
trošku podceníme a rázem nám ostatní poodjeli o nějakých 30 m a i
přes velké úsilí je dojíždíme skoro po kilometru, prostě
žádný výlet. Tempo nepolevuje a já o sobě začínám dost
pochybovat. Cedule Roztoky 9 km, to prostě musím uviset, tak dřu co
to jde. Koukám na computer, avg 29 km/h. Obsluha
v restauraci prostě děs, ale alespoň je čas si
vyměnit stále ucházející duši, Kolíkáči díky !!!
No a pokračujeme, hned v tom prvním stoupání se dostávám do
totální krize, ztuhlé nohy, nestrávený oběd, kamarádi mizí v dáli, chce se
mi zvracet. To jsem si říkal, že jsem v pytli a zbytek jedu
sám. Naštěstí v dálce uvidím čekající cyklisty, úplný zázrak,
navíc nás zkrápí příjemný déšť a začínám ožívat.
Další kilometry jsou opět jen v mírně zvlněné
krajině a jede se mi celkem dobře. Tam někde asi přichází
menší snad mikroskopická krize na Kolíkáče a Jirku Sladkého z KPO a
mírně ztrácejí. Já se snažím udržet v první skupince, ale
opět zrychlují na 40 km/h a odpadávám taky a čekám na trojici
za mnou. Z dalších kilometrů si až tak moc nepamatuji, už
je to spíše o vůli, takže jen stručně. U
Říčan hnusný provoz, hnusný táhlý stoupání, Jirka Sladký s neznámým
borcem nám ukazují záda, pauza u pumpy k doplnění tekutin, poslední
km jsem skoro nepil a šťastný dojezd do Zlatníků v čase
pod 8 hod. Bylo to neuvěřitelný a skvělý, Kolíkáč jel
zase parádně a to co dokázal Vláďa na horáku, jeho dlouhá sólová
jízda, prostě smekám. Můj
první Objezd Prahy. Tak rychlý start jsem si nepředstavoval, ale taky se
dá rozdejchat a proto se se svým "Kelíkem" řadím do zadních
míst, aspoň je tu výhled na balík a přírodu. Záhořanský
kopec mi sice tahá plíce ven, ale mám je stále v dohledu a to
člověka tlačí dopředu. Při sjezdu do Davle se
řadím na své objednané místo, ale do Sloupu si už jedu sám. V
Dobřichovicích zahlédnu oranž dres - defekt - tak
přijíždím s otázkou "nechcete pomoc ?" ne, tak si
šlapu dál směr Karlík a čekám, kde mě dojedou.
Kuchař-doplnění lahve a energie. Výjezdem mi pomáhá Kolíkáč
DIKY s jeho pomocí se řadím opět na chvost balíku, ale Tachlovice
mě oddělují, pokračuji sám.... ne úplně, dohnali mě
křeče a mám o zábavu postaráno. Roztoky na dohled, teď kde je
ten oběd? Kolíkáč
mě opět pomáhá díky němu nepojedu Klecany "na
sádlo". Křeče jsou mi stále věrné i po jídle, které mi
zlepšilo náladu a tak, když jedu stoupání sám, mám aspoň klid
na trávení. Teď se nám krajina lehce vlní, dojíždím další mtb,
tak chvíli jedem spolu, začíná trošku krápat, zkouším nabrat větší
rychlost a pláště sedí "no paráda" hodím oko do zrcátka,
divím se jak se za mnou ztrácí, až úplně zmizel "snad
nepadnul". Při malé přestávce (příroda mě donutila)
jsem dostižen tříčlennou skupinkou, kde je mtb, tak se
připojuji a chvíli se nechávám vézt. Nabírám
směr Úvaly a znova se dávám do naivního stíhání předních míst.
Říčany projíždím svým stylem "nekoukat napravo nalevo a
mazat směr domů", za Jesenicí mě dojíždí
tříčlenná skupinka se slovy "dupej dupej" se snažím,
ale je to pomalé. S úspěchem míjím odbočku na Zlatníky, tak
nevědomky jedu na Vestec, když to zjistím, no to je nadávek,
dlaždič by se nemusel stydět, tak rychle na Hodkovičky a
Zlatníky jsou úspěšně na dohled, zastavím se před
restaurací, chvíli se zpamatovávám, protože hodiny mi ukazují 16.55, asi
mám mlhu před očima.... Díky
dobré organizaci KPO a psychické podpoře Vinohradských Šlapek jsem
dojel do cíle. Příští rok znovu a rychleji... |
|