|
Jeseníky
Tour 2002 – silnice 17.08.2002 účastníci: Co nás čekalo: |
||
|
trasa A - 203km, převýšení 2100m
|
trasa B - 125km, převýšení 820m
|
profily A a B
|
|
Kolíkáč napsal: Setkání
ve VelMezu, cesta do Olomouce a dále do Šternberka proběhla naprosto bez
problémů, ale za Šternberkem řidič Honza vzpomíná na Elišku Junkovou a její
Ecce Homo a začíná nám předvádět jak se jezdí zatáčky. Gumy hvízdají a my začínáme
kopírovat sobotní trasu závodu a zjišťujeme, že to nebude žádná pohodička –
je to brdek za brdkem, stoupání okolo 11%. Opava nás vítá v bouřkové tmě
a my se jedem registrovat do školního statku. Místní borci se jen potutelně
usmívají, když jim sdělujeme, že chceme jet s Honzou dlouhou trasu
s předpokladem dojezdu do cíle kol 19-20 hodiny večerní. Ptají se proč
nebojujeme s lopatou v Praze proti záplavám a doporučují nám místní
Parkhotel. Název hotelu nás navnaďuje,
ale po chvíli zjišťujeme, že je to hotel nevalné úrovně v tribuně
místního fotbalového stadionu, ale pro cyklisty jako stvořený, protože si
můžeme vzít na pokoj naše stroje… |
||
|
Kdo
je kdo ?
|
Objasnění
|
Před startem u cíle
|
|
Ranní
start na náměstí je v 8,00 hod. a vyrážíme vstříc Jeseníkům. Prvních 40
km je jen tak na rozjezd, většinou rovina, ale i tak mi dává velkou námahu
udržet se v balíku. Jízda je to nepravidelná, chvíli brždění, chvíli
zase dávání … jednou dokonce zjišťuji, že jsem na 6. místě průběžného pořadí.
Je to zážitek jet v balíku cca 60 cyklistů, okolo nabušení mladíci,
ale i dědci a ženy, pálíme to v průměru 33km/hod., cestu nám razí kamion
s houkačkami bez návěsu. V Albrechtických ostrá levá a první kopec,
do kterého snad všichni jedou stále 30km/hod., bohužel moje rychlost postupně
klesá až na standardních 10-12km/hod. a zjišťuji, že mě celý balík
předjel... Zoufale se snažím alespoň někoho sjet, a po chvíli se mi daří
dojet staršího pána v cyklooblečení ze 60 let, který mě ale
v následujícím sjezdu předjíždí a mizí v dáli, takže od 45km jedu
sólovou jízdu až do cíle. V Karlovicích se trasa rozděluje, 125km
doleva, 203km doprava, za Vrbnem pod Pradědem mi praská drát na zadním kole a
začíná trápení... Stoupáky
na Hornické skály a na Rejvíz jsou
výživné, naštěstí je na Rejvízu bufik a nádherná krajina. Na bufiku
zjišťuji, že na borce jedoucího přede mnou mám asi 5 min. ztrátu, a tak se
snažím jet co to dá, abych ho dohnal. Bohužel ve sjezdech šetřím své zadní
kolo, protože osma která na něm naskočila se nepříjemně vlní. Před Jeseníkem
dostává moje nalomená psychika další ránu v podobě prdlého drátu, pro
změnu (a naštěstí) na předním kole. Mám chuť hodit kolo do příkopu a
počkat na sběrný vůz. Při představě dalších 110 km do cíle uvažuji
o cykloservisu v Jeseníku, ale závod je závod a jede se na čas a tak
dupu dál. Silnice
se kroutí okolo horské bystřiny a začíná nepříjemně stoupat. Přichází
dopravní značka 11% stoupání a je mi mdlo. Honzův název „kopec jak prdel“
docela vystihuje tuto silničku. Nejlehčí převod, šlapání stále ze sedla,
píchání v boku, pití, rohlík, hlasité výkřiky, pálení chodidel a potoky
potu stékající po tváři provázejí moji jízdu vzhůru na Videlský Kříž.
Přichází sjezd, který ale bohužel asi po 3 km končí ve vesnici Vidly a trasa
odbočuje vpravo na Lyru. Značka 12% stoupání hovoří za vše a já prožívám
obdobné pocity jako před chvílí, znásobené mračnem much rotujících okolo
přilby a usazujících se na tváři, těle a řídítkách. Jedu kol 11 km/hod.
mávám rukama zběsile kolem sebe a přemýšlím, že bych mohl mouchy při větší
rychlosti setřást. Zrychluji a jedu 12
– nic, jedu 13 – nic, jedu 14 – stále nic, vzdávám to a říkám si „mouchy
sežerte si mě...“. Před vrcholem ve výšce 1002 m n.m. volám Honzovi, který mi
sděluje, že si právě „dává“ na Videlský Kříž a přejeme si vše nej.... Kostkový
sjezd přes Karlovu Studánku provází píseň „Sladké mámení“ ze zde natočeného
filmu „ S tebou mě baví svět“ a též vzpomínka na zimní soustředění
v nedalekém Karlově. Stále klesáme až pod další kopeček k druhému
(a též poslednímu) bufiku v Miloticích-Jelení. Nikoho před sebou ani za
sebou nevidím, a tak vojáci na křižovatkách, kteří zastavují dopravu, aby
závodníci měli hladký průjezd se mě ptají, zda-li jsem už poslední a já
sděluji, že alespoň ještě jeden jede... Obžerstvení
v Miloticích je nádherné (koblížky, meloun, banán, pomerančový ionťák),
na další křižovatce je mi sděleno „a teď furt po hlavní“. Přichází cedule
Opava 23km a nějak mi to nejde do hlavy, když mám na computeru najeto 160km.
Po dalších 10km zjišťuji, že jsem mimo trasu a pokouším se dostat na správnou
silnici. Před Opavou mě ještě čeká nekonečná rovina s protivětrem, pár
telefonátů s Honzou, který taky hledá trasu a poté dojezd cílovou
bránou u školního statku v čase 16,09hod. Zvary je již zkulturněn
sprchou a papáním a netrpělivě nás vyhlíží a fotodokumentuje.
V cíli jsou již ceny a tombola rozdány, ale do výsledkové listiny
jsem ještě zařazen na poslední místo. Údaje z cyclocomputeru: 193,47 km, 07:48:55 hod, 24,76 km/hod, 54,4 km/hod |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Kolíkáč
v cílové rovince
|
Ještě
kousek
|
Cíl
|
Vepřo,
knedlo, zelo
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
A
co Honza ? Ten
si dává podle našich telefonických rad tu pravou trasu ještě s pěknými
12% brdky a jako jezdec z profi stáje v cílové rovince zapíná dres
a s rukama nad hlavou vjíždí do cíle v 17,10hod. Při vstupu do
místního sálu, kde již všichni cyklisti i necyklisti jsou pěkně upraveni po
ionťáku značky Starouš, je Honzovi připraven aplaus a obdiv, že tuto
náročnou trať zdolal. Nakonec je mu jako odměna předán zbytek tomboly. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Honza
v cílové rovince
|
Cíl
|
Honza
s tombolou
|
Zvary
se Staroušem
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Zvary napsal: Závod se celkově vydařil počínaje ubytováním, dobrou večeří zalitou několika "Géčky", až po počasí a celou trať se vším všudy. Závod jelo velmi málo závodníků, kteří navíc všichni byli lepší než náš cyklistický oddíl, takže jsme obsadili všechna poslední místa. Prvních 40 km jsme jeli s Honzou společně, kdy jsme se neustále střídali a tak dosahovali výborného průměru někde kolem 30 km/hod. Na odbočce v Albrechticích jsme se rozdělili, a dále jsme už pokračovali každý sám. Krátká trasa, kterou jsem jel jenom já, nebyla nijak zvlášť náročná, takže jsem si to fakt užíval. Problémy nastaly akorát za občerstvovačkou, kde mě pořadatelé zmátli a neodbočil jsem, kde jsem měl. Zjistil jsem to ale až po nějakých 20 km, kdy jsem potřeboval po požití energetického gelu "Carbosnack" nutně vyprázdnit střeva (opravdu vynikající projímadlo) a při té příležitosti jsem studoval mapku, jejíž největší klad byl, že se dala použít jako toaleťák. Nicméně jsem se nějakými obklikami dostal zpět na trasu, ale protože by mi bývaly chyběly kilometry, tak jsem vyrazil ještě mimo trasu, kde jsem zdolal 6 km stoupání na rozžhaveném asfaltu až k obci Moravice. Poté jsem se vrátil zpátky na trasu a hnal jsem se do cíle, kam jsem dorazil s průměrem dle computeru 25 km/hod. Dal jsem si vynikající knedlo, zelo, vepřo, zalil jsem to "staroušem" a vyčkával jsem dojezdu Kolíkáče s Honzou. V mezidobí jsem ještě vyhrál v tombole duši na kolo. Postupně dojel Kolík a poté Honza a po nezbytném občerstvení jsme se vydali zpátky k domovu. I přes nevalné výsledky jsme ale byli všichni spokojeni a jsme plni odhodlání se příští rok zase zúčastnit. Údaje
z cyclocomputeru: 124,71 km, 04:58:43 hod, 25 km/hod, 56 km/hod |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
