Jirka Hledík

 

Je mě 48 let, jsem ženatý, mám 2 děti a pracuji téměř 25 let v jaderné energetice ve společnosti ČEZ. Ke kolu jsem se dostal díky Pavlovi Dědicovi (Jeseník) v roce 2002, kdy jsem také absolvoval poprvé ATEX TOUR aneb po stopách Tour de France. To byla pro mne opravdu tvrdá zkouška a v témže roce jsem si také zkusil co je to jet úplně sám víc jak 300km kolem 11 hodin, v témže roce jsem jel také 24 hodinový maratón v Michnově. A když už jsem tuhle sezonu nějak „přežil“, rozhodl jsem se koupit lepší kolo a zkusit jezdit. Až na pár kontaktů s kolem v mládí, kdy jsem dvě sezóny dělal triatlon, jsem začínal jako opravdový začátečník od nuly. Letošní sezóna je tedy pro mne 4. sezónou a jsem o kousek dál. K tomu mně pomohlo mimo jiné i setkání a kontakty s velmi zajímavými lidmi a cyklisty - I.Sláma, J.Fridrich, R.Lábus, V.Bartoš, L.Kozlíková, M.Hrazdíra, J.Smolík, K.Stárek. Posledně jmenovaný mě ovlivňuje dnes ze všech nejvíce. Kromě toho jsem pravidelným čtenářem Pelotonu, VELA, literatury kolem Armstronga a několika internetových stránek včetně té vaši.

Ročně najezdím cca 10.000km, jedu cca 3 až 5 závodů. Od letošního roku používám trenažér. K dispozici mám prakticky 3 kola – AUTHOR 5501 se „105“ u kterého jsem včas vyměnil kola Ritchey za MAVIC Ksirium Elite (všem doporučuji …), italskou klasiku ROSSO s Ultegrou a hodně upraveného Favorita na zimáka.

Mám jeden sportovní cíl – začít „závodit“ po dovršení „50tky“ a ve své kategorii pravidelně jezdit nejhůř do 10.místa. Ze závodů se chci účastnit některých z VELOSÉRIE, jihočeské amatérské ligy (JAL) a jednorázovek v ČR i mimo (Slovensko, Rakousko).

Mám takové heslo, které si občas musím připomenout, když mě ježdění na kole pohlcuje víc než je zdrávo – „cyklistika mě neživí“ (viz „Rozhodující jízda“ od Chrise Carmichaela) – a od toho odvíjím svůj vztah k práci, k rodině a k povinnostem kolem rodinného domku a zahradě a konec konců i k výsledkům, které na kole dosahuji. Jak jsem napsal výše, po padesátce chci začít „závodit“, ale stále s vědomím toho, že je to moje zábava a ne prestiž (svůj sportovní vrchol už mám mnoho lét dávno za sebou a v úplně jiném sportu …).

Zdravím všechny Vinohradské šlapky, přeju jim pevné zdraví a mnoho sportovních úspěchů dle jejich představ a těším se na další setkání na cyklomaratonech v ČR i zahraničí.

Ahoj Jíra