Velká Dobrá 15.05.2005 účastníci: Gejza Indurain Soused hosté: Michal Novák - Kolbaba Vít Novák - Vítek Co nás čekalo: délka 24km mapka Komentáře účastníků:
Soused 14-15. května se valná část šlapek účastnila Mamuta - dalšího ze seriálu silničních maratónů. Proto jsem horko těžko sháněl někoho, kdo by se mnou jel "Jarní časovku" ve Velké Dobré. Když na poslední chvíli odřekl svou účast Honza, zbyli jsme tři: já, Indurain a Gejza. Ráno jsme se s Indurainem rozmejšleli jestli nepojedem na kole, ale počasí se tvářilo všelijak, tak jsme nakonec naložili kola a vezli si zadky autem. Těsně před Velkou Dobrou jsme potkali na silnici pelotonek cyklistů ve stejných dresech a za nima doprovodný vůz z blikačkama. Při předjíždění jsme je identifikovali jako tým Dukly Praha. Říkali jsem si: "To je náhoda, že trénují tak blízko dnešního závodu". Náhoda to nebyla. Dojeli jsme na místo startu a první co jsme uviděli bylo, obytný auto, dodávka, osobáky s nosičema na kola, stan, tréninkový válce - všechno s nápisem "Profesional Cycling Team Dukla Praha." Na stojanech 10 kol á 100.000, mezi nima chodili závodníci, mechanici, doktoři, trenéři...bylo to jak na Tour de France. Nakonec jsme tuto situaci přijali s povděkem. Kolikrát za život si svůj výkon v časovce můžete poměřit s profesionály? Přihlásil jsem tři šlapky a šli jsme čekat na start, do kterého nám zbývalo asi něco přes hodinu. Čekání na start nám zpříjemnila přítomnost pana Kolbaby se synem a Hynka (známe se z B8). Při rozjíždění jsem si stačil projet asi půlku trati a to mi stačilo na to, abych zjistil: 1. že fouká jako sviňa (cesta tam proti větru) 2. že profil trati je tak trochu lochneska. Vždycky tak 1/2km dolů a zase 1/2km nahoru a zase a zase... Startujeme! První Indurain, pak já a nakonec Gejza. Hned při prvních metrech se dostavuje problém. Má tam tak těžkej převod, že jsem rád, že se rozjedu. (Už vím proč se profi časovky startují z nájezdu). Brzy přichází první hup a já z kopce nakládám to nejtěžší co mám. Dojíždím Induraina v stoupání, stačím jen křiknout "Honzo dávej!" a už je tu další hup a další... Snažím se co nejmíň vyčnívat z kola a bojuju s větrem. Najednou v protisměru auto s dálkovejma světlama a před ním uhání cyklista - z amplionu na něj řvou: Makej, makej, přidej!!" Chudák kluk z Dukly, takhle na sebe nechat celej závod řvát. Podle tachometru se mám blížit k obrátce, ale ta stále není vidět. Projíždím asi 2km rovný úsek mezi polema - bolí to! Konečně v dálce vidím kužel na silnici a u něj policajt se zelenou vestou. Ale co to!!! On ho snad poponáší někam dál a já furt ne a ne se tam dokodrcat. Uf! Konečně se obracím. Za obrátkou jakoby mě polili živou vodou. Vítr v zádech mě po rovině žene 55km/h! Stačím registrovat v protisměru jedoucího Gejzu i Induraina. Až později si uvědomuju, že na mě Indurain volal: "Jak je to eště daleko?" A já mu odpověděl: "Dávej, dávej!", což pro něj nebyla v tu chvilku relevantní informace. A zase přicházejí hupy. Najednou před sebou v dálce vidim cyklistu na kopci. Řikám si: "Toho sjedu!" A taky že jo! Měl jsem ho ještě před koncem kopce. Měl na nohou holinky, v ruce bandasku na mlíko, pod sebou ukrajinu a osm křížků na hřbetě. Pak zase sjezd. Jedu velkou pilu, vzadu 12, rychlost přes 60km/h. A najednou mě nejmíň 80km/h předjíždí bílej mimozemšťan se špičatou hlavou ačerveným Cannondalem. Dopr...jak je tohle možný? Zbytek tratě sice bolel, ale dojel jsem ho pořád ve slušným tempu. V cíli jsme ještě počkali na kluky z Kladna a Hynka. Mladý pan Kolbaba byl hrubě nespokojen (podle jeho otce je to obvyklé) se svým časem, i když zajel o 3 minuty lépe než já. Zhodnotili jsme závod a vydali se k domovu. Na závěr malé hodnocení. I když jsou naše umístění - vedle letošních medailových úspěchů Šlapek - nicotné, přesto jsem spokojen. Vzhledem ke konkurenci, náročnosti trati a povětrnostním podmínkám je průměrná rychlost 35km/h na trati 23km pro mě úspěchem. Myslím si, že i Gejza zajel báječně a nejvíc oceňuju výkon Induraina a blahopřeju mu k jeho premiérovému "Šlapkovskému" vítězství. Plně si ho za svůj výkon a odvahu pustit se do boje i s o dvě generace mladšími závodníky na speciálních strojích zasloužil. Za sebe můžu říct, že jsem si z toho závodu odnesl báječné cyklistické zážitky a měl zase jednou radost z toho, že můžu "jet v oranžovém za Šlapky". A vo tom to je.
Kolbaba Velká Dobrá dává ( flek, re, tuti, Bakalář a Dukla Praha) Nevím jak vy, ale reportáže z časovek moc rád nepíšu. Člověk jede sám, moc nevidí a moc řečí taky nenadělá, takže o čem psát. Připadám si trochu jako Robert Bakalář, komentující na Eurosportu čtvrtou hodinu rovinaté etapy 80km před cílem - cyklisté šlapou, a šlapou a šlapou .... v nejlepším případě s kopce nešlapou. To už se lépe komentuje šachová olympiáda - Se3- šááách ! Nezbývá než vyplnit čas odbočkami, mosty, výplněmi až vycpávkami. Ale na start. Na Dobrou jsme dorazili jsme asi 2 hodiny předem, aby byl čas se důkladně rozjet. Jenže jsem se zapovídal s Indurainem a se Sousedem a s Gejzou a ještě s někým, takže na plánovaný rozjezd směr Bratronice zbývá asi půlhodinka. Po cestě zpátky musím pospíchat časovkářským tempem, na Dobré shazuji návleky a vestu, beru malou láhev a když se řadím ke startu, ještě se ze mě kouří. Aspoň mám provozní teplotu. Start. Takže co jsme po cestě viděli: 170...175...170 drncá to ...170 ..165…170 fouká to, a tak dále, a tak dále , co taky říci publikovatelného o rovině proti větru. Na Rynholec se letos nejede, protože rejpalové poničili silnici, obrátka je pod kopcem a po větru to už docela jede. Sotva se stihnu rozhlédnout, vidím v protisměru Vítka, který startoval 5 minut po mě a teď je to tak minutka dvě, takže mě za chvilku dojede. "Tý vole…" jako komentář a jede se dál . Držím tempo a ve vesnicích mě povzbuzuje překročení povolené rychlosti. (První odbočka: tuhle motivaci nemám sám, druhdy jsem koupil naší Barunce nové kolo i s tachometrem a jeli jsme na výlet a já že si jako odpočinu, když v tom to holka najednou v kopci napálí a než se naděju, je pryč. Nahoře pak povídá, že prý tam byla značka s dvacítkou a že to chtěla zkusit. Mimochodem, myslím, že tohle vědí i dopraváci a cyklisty provokují, třeba ta 40 v Křivoklátě pod můstkem….) Ale už jsou tu Tuchlovice, otáčím se a Vítek nikde, kde je ? Asi píchnul.... A vepředu? Tam je snad někdo na kole . To bude bába s nůší, říkám si, ale co kdyby... Snažím se přidat a přidávám a v Žehrovicích co nevidím - je to cyklista a s číslem! Tohle se mi při časovce ještě nikdy nestalo, takže si to poslechněte pěkně celé: PŘEDJEL JSEM ZÁVODNÍKA MINUTU PŘEDE MNOU ! Děkuji za pozornost. Zase se otáčím se a Vítek pořád nikde. Ten bude nadávat…Blíží se cíl a já se zkouším dostat pod 40 minut ...39:50...55...57… sakra, no, 40 a chlup, taky dobře. Průměr 33 a půl, to už je Kolbaba se spěšnou zásilkou. V cíli zdravím Šlapky, hodnotíme výsledky a navzájem si blahopřejeme. (Druhá odbočka: mimochodem- Dukla Praha minutu před hasičem - nic moc, chce to asi tvrdší výcvik J) Mezitím doráží Vítek a nadává, že to nejelo a že blbě trénujeme a vůbec, zkrátka pohádáme se, takže Víťa ani nepočká na vyhlášení a odjíždí domů. (Třetí odbočka: doma za to ode mne schytal kázání a naštval se ještě víc a že se na takovou buzeraci může vykašlat a já a já že s ním teda končím jako sponzor, ať si jde do Dukly a on ať já si jdu .... , zkrátka nebýt večer našich hokejistů, tak se oddíl Nováků při CFC Kladno asi rozpadl.) Takže to je z Bakalářových odboček asi tak všechno. Historii přehazovačky a kolik krve přečerpá srdce za týden si poslechněte v originále. Nashledanou v Jedomělicích.
bVýsledky Šlapekb	Celkové výsledky z Velké Dobré	—Diskuze—
6 Historie 6 2003