Transbrdy MTB 21.05.2005 účastníci: Aleš El Diablo Jestřáb doprovodný tým: La Zorra, La Diablita, El Diablito, El Angelo Co nás čekalo: celkem 62km, převýšení mapka Komentáře účastníků:
El Diablo Transbrdy 2005 – aneb „Pumpuj, pumpuj, …“ Transbrdy byly sobotním podnikem cyklistického víkendu s „kompletním programem“ (viz též Jedomělické okruhy road – 22.5.2005). Po minulém víkendu na Mamutu, kdy jsem si užil své jak díky formě, tak díky technickým problémům (viz též Mamut tour 14.5.2005) jsem se domníval, že hůř být nemůže. Nu posuďte sami. Do obce Lety jsme celá rodina dorazili kolem deváté. Rychle zaregistrovat La Diablitu, El Angela a El Diablita do závodu dětí vyzvednout startovní tašku, čip atd. Lehce po desáté startuje La Diablita. V pohodě se vypořádala s nástrahami trati včetně pobíhajících rodičů a elegantním stylem projela cílem. Následuje El Angelův závod. Drží se skvěle ve vedoucí čtveřici, která má slušný náskok. Pak ale brnká šlapkou o obrubník a padá. Dokáže ještě nechat zbytek pole za sebou – 4. místo ve spurtu. Ještě smůlovatější průběh má závod El Diablita. I on se drží mezi prvními třemi. Pak bohužel odstupuje s prázdnou zadní duší. Utěšuji ho, že se to může stát každému. Kdybych jen věděl co bude následovat. Při čekání na můj závod potkávám i Aleše a Jestřába. Ve 12 startuje první vlna hlavního závodu. Ve 12:10 třetí vlna ve které jedu i já. Hned po sjezdu ze silnice to stoupá, stoupá a stoupá. Jedu pravidelné tempo. Tak abych nemusel moc měnit rychlost, vyhledám volnou stopu, vyhýbám se karambolům. Cítím se dobře. Kolo funguje. Zdá se že postupuju kupředu. Tak to jde dál. Občas je lepší sesednou a špunt předeběhnout. Nejsem ortodoxní biker, takže upřednostňuji efektivitu i když to znamená občas sesednout. Za 55 minut jsme na první bufetu na 20km s tím, že jsem dojel i některé dobré jezdce z druhé vlny. Vśe se zdá na dobré cestě. Kousek za bufetem vidím vedle trati ten letos tak slavný oranžový dres – Jestřáb. Volám zda je OK, on přitaká tak pokračuji. Říkám si jakou má smůlu a vzpomínám jak mi bylo na Mamutu. Neujedu snad ani jeden kilák a mám prázdnou přední gumu. Kolo ven, plášť dolů, najít díru, zkontrolovat, že tam trn nezůstal, nová duše a pumpuj, pumpuj, pumpuj….. Naskakuju na kolo, mezitím mnoho těch co jsem před bufetem dojel je přede mnou. Říkám si OK, jede se dál. Ve stoupání na Hradec známé z Brdského švihu i Brdského dvoukola předjíždím ty davy, co mne předjely během výměny. Hup zpátky do lesa. Pravotočivá zatáčka, lehce přibrzdit a …. Prásk jsem na zemi, přední kolo prázdné. Opět stejný postup. Foukám duši venku zdá se dobrá. Že by špatně zatažený ventilek. Všechno zpět. Pumpuj, pumpuj, …… Guma je tvrdá. Kousek jedu. Guma měkká. Někudy to utíká. Takže vzdát a zpět. Říkám si. Na tohle si chlapče nezvykej. Ptám se kolemjedoucích zda nemají duši navíc naprodej. Někdo neříká nic. Někdo že nemá, někdo má jedinou. Nakonec mi jeden spasitel hodil lepení. Beru tu původní duši kde vím, kde je díra a lepím. Duše zpátky a pumpuj, pumpuj, pumpuj,….. Sedám na kolo a sám úplně sám pokračuji. Na další křižovatce zastavuju a zkouším tlak. Mám už trochu strach. Pořadatel mne utěšuje, že když budu bojovat tak to dojedu. Asi ho překvapí jak silně na mne jeho povzbuzování zapůsobilo, protože na to kde se nacházím v průběžném pořadí, docela svižně odjíždím. Nikam se ale neženu, závod se mění v trénink. Přemýšlím o zítřku a Jedomělických okruzích. Po nějakém to kilometru začínám i přehazovat a zjišťuji, že šaltr jde nějak divně, mezi pastorky a nahoře padá. Protože si to chci užít a taky to moc nerozbít, tak šaltr odšroubuju a snažím se narovnat ohnutou packu. Moc to nejde a pak se trefit zpátky není taky jednoduchý. Ještě si s tím trochu hraji a nacházím nějakou kompromisní mezipolohu a způsob řazení na dojetí. Pak znovu předjíždím ty samé lidi. Cesta celkem ubíhá a po 3 hodinách od prvního bufetu jsem na 40. km, kde je další bufet. Zastavuju, pučuji si velkou pumpičku z auta a dávám do předního kola co můžu, abych ho ještě necvakl. Na bufetu už toho moc není tak nabírám pití a jedu dál. Cestou ještě škrtám šlapkou o kořen zrovna nad prudkým kamenitým srázem, takže se i kus proletím. Zpátky na kopec pro kolo a jede se dál. Za něco málo přes hodinku jsem v cíli. Celkový čas cca 5:18. Spěchám do stánku ParkTool, kde mi s ochotou opravují dnešní škody – šaltr i rozcentrované zadní kolo. Tímto Vám pánové děkuji. Cestou domů přemýšlím o tom, že bych zítra dal Jedomělice a konečně něco zajel v pohodě. Celkové hodnocení závodu: Je to skutečně místy jízda zručnosti po pěšinách a v tlačenici. Běžet kolem lesem je mnohdy rychlejší. Některé sjezdy jsou nebezpečné, zvlášť po projetí více než tisíce jezdců. Příroda ale fajn. Vzhledem k tomu, jak se pro mne závod vyvíjel asi nejsem ten správný na objektivní hodnocení. Možná ale bylo dobře, že jsem v některých sjezdových pasážích v závěru už nezávodil a vyhnul se úrazu J. Jedomělice druhý den mne bohatě odškodnily.
bVýsledky Šlapekb	µFotodokumentaceµ	Celkové výsledky z Letů
M Profil M	M Profil DiabloM	—Diskuse—