MTB Posázavím 01.05.2005 účastníci: Aleš El Diablo Vyhup doprovodný tým: La Zorra, La Diablita, El Diablito, El Angelo Co nás čekalo: celkem 45km, převýšení 738m mapka Komentáře účastníků:
Aleš Reportáže psát neumím, tak tedy strohá fakta. V sobotu jsme stavěli májku u Hamráku v Záběhlicích. Maj tam moc dobrý tramín červený - se svou ženskou to byly tři litry, já pravděpodobně větší polovinu...... Na startu jsem si zapomněl pustit stopky, protože jsem přemejšlel, jestli se mi v prvním kopci bude chtít kakat jako loni (chtělo - ale míň)..... Trvalo to přes půl hodiny, než jsem se dostal do svého(?) tempa. V cíli jsem byl podle věžních hodin někde tak do 2:20, tedy rychleji než loni i předloni. V případě pouhého stavění májky bez doprovodného pitného programu bych se cejtil asi na víc. Z toho plyne předsevzetí, že tendle tejden do Starobrna nechlastám.
El Diablo První májový den se konal MTB marathon Posázavím se startem v Mnichovicích. Vyrazil jsem s celou rodinou. Do Mnichovic jsme dorazili chvíli pred ukončením prezentace. Rychle vyzvednout číslo, převléknout, trohu rozjezdit a na start. Před startem potkávám a zdravím se s Alešem, Vyhupa hledám marně. Díky včasnému prihlášení mám číslo opravňující ke startu z první rady. Pořadatelům se ale zdaleka nedaří udržet jezdce v řadách, takže se stejně vše jestě před startem promíchá. Dav se dá do pohybu a starosta dodatečně střílí start. Začíná se po silnici. Pár zatáček a je tu první kopec, kde se pole natáhne a roztrhá. Docela to jede. Jedu rovnoměrným tempem, občas někoho předjedu, čas od času se kolem mne přežene někdo celkem nepochopitelnou rychlostí. Jede se za sebou, suché cesty práší. Jede se i po rovině, poměrně často po silnici. Při jednom sjeydu vjíždíme do zcela temného tunelu. Jezdec před sebou nevidím. Výrazně zpomaluji a k mému zděšení mne asi dva šílenci předjíždí – třeba viděli mnohem lépe než já. A už se blížíme k Ondřejovu. Dlouhý kopec se vyjíždí po silnici. Vydím se kolem mne mihnout Vyhupa. Je mi divné co tu dělá. Na občerstvovačce dohola oloupané půlky banánu. Jak ho vzít do ruky a neumazat se ??? Dále se jed lesem z mírného kopce. Ještě pár krát lesem a přes louky, občas dost rychle ve sjezdu. Docela si to užívám, podle obsahu bidonu moc nepiji a je horko – to by se příště mohlo vymstít. Před cílem ještě dva brody – jeden přejíždím po mostku – zdá se to nastejno. Prudké stoupání před cílem mne překvapilo a při přehazování na malou mám problém, takže mne pár jezdců, které jsem předtím na lesní pěšince při stoupání předjel a na pěšině v lese i přes brod udržel za sebou předjíždí – škoda L. Na vrcholu stoupání u kostela bych čekal cíl, ale pořadatelé mají rádi adrenalin, takže cíl je po několika umělých zatáčkách z kopce dolů. Přetože mám pár jezdců na dosah nezávodím a rozvážně projíždím poslední zatáčky, koukám i dozadu aby mne někdo ještě nesetřelil. Ale všichni už respektují pořadí z vrcholu kopce. V cíli dostávám tašku a vidím El Angela v novém dresu. Radostně mi hlásí, že vyhrál na novém kole závod dětí. Chvíli se motám kolem a dojíždí Aleš.
Vyhup Reportáž z Posázaví mohu v souhrnu nazvat, jako velkej kolaps ještě dříve, než vůbec začal. Snad jsem byl příliš nažhaven a přemotivován, aby mne osud nakrásně stáhnul do nečekaných nepříjemností. Vyrazil jsem v časové i fyzické pohodě z domova přímo na kole směr Mnichovice, od Říčan vzdálené lesem 14 km. Šok přišel ve stoupání na Klokočnou, kde jsem nešťastně zavadil o ostrej kámen a ráfek mi naznačil, že bebí je veliké a závod s ním nemohu absolvovat. Tímto okamžikem mi vlasně nastal start o závod s technikou i časem. Duši jsem musel vypustit, bo se na mne šklebila skrz ráfek a s plandavým, mlaskajícím pazvukem jsem 8 km do Říčan odbalancoval rychlostí svižné chůze. Čas letěl. Doma jsem uzmul přední kolo dceři, a už autem, pelášil do Mnichovic. Při přezouvání do treter poblíž náměstí, právě odbíjeli 10 hodinu a tím i samotný start. Plně vybaven jsem po pár minutách vypálil ke startu. Za páskou ale postávaly s kolma děti. Ani jsem nezkoušel zastavit a přidat se k nim a pokračoval jsem tak, jak zhruba 600 členný balik vyrazil asi před 4 minutami. První vážný kopec a na vršku spatřuji samotný chvost "závodníků". Tedy slečen, pánů s bavlněnými tričky, tretry zn. Tiong sung apod, jak směle své oře vedou vzhůru do kopečka. Nikde nebylo místo navíc a tak jsem potupně slezl . V místě, kde dva dny před tím jsem pianko točil pedálama při projíždění trati. Pak sjezd pod dálnici (naštěstí už na kole), a ve Všešímech uzoučkou pěšinkou do krpálku opětovně po svých, jako jiní. Až po této pasáži mi nastal závod zhruba podle mých možností. Neuvěřitelně nekonečný slalom mezi všemožnými i nemožnými bajkery a bajkerkami. Jel jsem kudy se dalo, občas nekompromisně mimo cesty. Ideální stopa pro mne neexistovala. Tu zabírali jiní. Občas jsem předjel někoho známého, který nechápal, co pohledávám v jeho kategorii. Občas padla nějaká nevhodná poznámka pomalejších, co magořím, že mi dojde a oni mne stejně zase v pohodě předjedou. Nevím, kolik kilometrů bych potřeboval navíc, abych dojel někoho, s kým bych mohl aspoň chvilku jet v háku. 47 km je fakt málo. Mnichovice jsem měl před sebou co by dup. V cíli jsem si vyjel své "vysněné" celkové 61. místo V kategorii 6., s časem 1:47:53, i když tím svým o 4 minutky lepším. Víc jsem pro to udělat fakt nemohl. Příští rok chystám pomstu, po loňských defektech už toho bylo dost. Omlouvám se El Diablovi, jak jsem ho kdesi na Ondřejově přehlédl, ale asi jsem měl celý ten závod černo před očima. Tak jindy, no.
bVýsledky Šlapekb	µFotodokumentaceµ		Celkové výsledky z Mnichovic
M Profil M		—Diskuze—