Křivoklátské peklo 30.04.2005 účastníci: Kolíkáč Vlk doprovodný tým: Šemík hosté: Michal Novák - Kolbaba Vít Novák - Vítek Co nás čekalo: 4 okruhy, celkem 80km, převýšení 1100m mapka Komentáře účastníků:
Kolbaba Jen počkej, Banesto! Úvod k úvodní reportáži z úvodního závodu Unie amatérských cyklistů jen krátce: na start nového ročníku v nové kategorii Ženy-Děti-Starci nastupujeme s novou energií, syn Vítek v nových botách a já s novými kufry. Potkáváme staré známé šlapky Vlka s Kolíkáčem, oba v nové hrdé kategorii Muži – dlouhá, Kolíkáč s novým kolem. Závod startuje u hospody zhruba v polovině kopce, zpočátku volně, za zatáčkou už rychleji, takže se balík natahuje, natahuje, až praskne, na potvoru zrovna přede mnou. Nechávám tedy vláček spánembohem a otáčím se, kolik že nás urvaných vlastně je Ke svému potěšení nalézám velmi sympatickou desetičlennou skupinku se čtyřmi velmi sympatickými děvčaty. Jakmile seberu v plicích trochu vzduchu, pozdravím a řadím se do zástupu. Svižným tempem pak míjíme myslivnu Píska a ve stoupání na Požáry zbývá čas na obhlídku soupeřů. Děvčata jsou jako vždy vepředu a nedají si to rozmluvit a nedají, kromě toho nás natahuje žlutý dres ze Smíchova a nějaké Banesto (asi Miguel Indurain). Na rovince se ale srovnáváme, střídáme a závod se mi začíná líbit - trať, počasí a vůbec. S úsměvem pózujeme pro fotografy, míjíme Nový Dům a otáčíme nad Městečko, kde z lesů vykukuje Křivoklát a je to veliká krása. Ale je potřeba se soustředit na sjezd, takže jdu dopředu a jsem rád, protože nás tam v zatáčce blokuje nějaký dement s autem. Pod kopcem se sjíždíme, zakroužíme a už je tu první „pekelné“ stoupání kolem hradu ( 2300 m, průměr 7,1%, první kilometr 10% a kostky, kostky, kostky). Pár lidí do kopce vletí jako by nevěděli oč jde, my ostatní drncáme s rozvahou a držíme se na dohled. Vepředu je Indurain a Smíchov, pak ještě někdo a zdá se, že se už nevzdalují. Turisté nám mávají, auta na nás troubí a my je zdravíme vztyčeným prostředníčkem. V cílové rovince foto a vzhůru do druhého kola. Nevím jak dlouho mi úsměv vydrží, protože jedu dost přes práh, no ale nohy zatím spolupracují. Ještě před vrchařskou prémií pak odjeté hochy dostihujeme a skupinka je zas pohromadě. Spolupracujeme a na rovince v presidentské oboře dojíždíme pár odpadlíků. Stále je nás asi deset, pěkná skupinka, pěkná. Střídáme se na špici, občas nějaký zajíc vystartuje dopředu, ale proti smečce nemá moc šancí. Míjíme Nový Dům a otáčíme nad Městečko, kde z lesů vykukuje hrad Křivoklát a je to veliká krása ( to už jsem myslím říkal). Ve sjezdu je tentokrát klid a do druhého stoupání najíždím jako první. Dopředu hned startuje Smíchov s Banestem, ale neujedou daleko, pod můstkem u parkoviště je dojíždím a zkouším trochu přidat. U fotografa mám asi dvacetimetrový náskok, tak ještě přišlápnu a na vrchařské prémii zjišťuji , že se nám skupinka rozpadla – za mnou asi 200 metrů oba vrchaři a děvčata bohužel nikde. Škoda, ale aspoň zkusím pokračovat v úniku a náš pěkný balíček vyhrát. Třeba se chytím předjíždějícího čela první divize a oba hochy tak přelstím. Přesně to se stalo mě. Jedna z projíždějících skupinek silnějších borců dotáhla oba usměvavé pány zpět a za Novým Domem už není Smíchov s Banestem daleko za mnou, ale daleko přede mnou. Zkouším je dohnat, ale nějak to nejede. Nad Městečkem z lesů vykukuje hrad Křivoklát.., ale to už jsem jednak říkal, jednak zrovna nemám náladu na hrady. Ve sjezdu moc nebrzdím a v podhradí zůstává odstup asi 200 metrů. Takže zbývá zkusit se dotáhnout v kopci. Ono se to řekne... Mimochodem, že prý nejezdím na krev, tady jsem si „zlepšil“ své tepové maximum – 187 ve 42 letech už hraničí s koronární jednotkou. Proplétám se mezi auty a na pozdravy řidičům už nezbývají síly. Přesto - světe div se - u parkoviště oba doháním a na dohled cíle jsme pohromadě, Smíchov zůstává vzadu, bohužel zatracené Banesto má víc sil a zůstává vepředu.... Škoda, škoda, přišel jsem o 24.místo a jeden bod... V cíli už na mě čeká syn Vítek a mračí se kvůli deváté pozici. Hm. Vydýchávám, zdravím soupeře a soupeřky, pak do auta pro peníze a do hospody pro pivo a šlapky přijíždějí a sluníčko svítí .... no jestli takhle vypadá peklo, tak se tam těším. ( to už jsem taky říkal..) Takže to je z prvního závodu asi tak všechno... vlastně ne: „Ty – Banesto – JEN POČKEJ!“
Kolíkáč Ranní cesta do „Pekla“ byla nádherná, sraz v 6,30 na Vinohradské s Vlkem, projíždíme liduprázdnou Prahou, ranní slunce začíná vykukovat, Zličín, Chýně vzpomínáme na časovku, Unhošť a už se blížíme k Bělči, jedeme naprostou pohodičku, jen tak točíme nohama, kecáme a vnímáme probouzející se přírodu. Na Křivoklátě už nás vítá Kladenské duo, dáváme si věci k nim do auta, registrujeme se a jdeme se postavit mezi nabušené borce I.divize. Je odstartováno, hned na úvod nás čeká pěkný kopec, který většina vylétne okolo mě, já zběsile šlapu, ale dech nestíhá, nahoře zjišťuji, že přede mnou asi ve vzdálenosti 50 m se utvořila solidní skupinka a chci se do ní dotáhnout, ale i na rovině to perou jako o život, spolčuji se ještě s jedním borcem z CKKV (Pavel Trachta), střídáme, ale vzdálenost se moc nezmenšuje, Pavel říká, vzdávám to, já to ještě chvilinku zkouším, ale je to marné, skupina mizí v dáli…. čekám tedy na Pavla a jedeme ve dvojce a vzpomínáme na Břežanskou osmu… Okruhy mi trochu splynuly, takže jen tuším, že někde jsme dojeli ještě další dva borce z CKKV, ve třetím okruhu jsme dojeti čelem II. divize a též potkávám protijedoucí Šemíka. Stále se jede velmi slušně, na rovinách přes 40 km/hod., kostky na Křivoklátě jedeme kolem 13-14 km/hod., využívám lehké převody, takže se ve skupince vždy vcelku udržím... Při nájezdu do čtvrtého okruhu toužebně vyhlížím Šemíka, bidon zeje prázdnotou a cítím přicházející křeče. Šemík nezklamal a stojí na vrchařské prémii, předává mi svůj naplněný bidonek, vřelé díky, díky tobě jsme to přežil… V cílové „pekelné rovince“ už nějak nemám morální síly spurtovat, celou dobu jsme se spíše vezl, tak by mi přišlo i blbé teď s nimi závodit, a hlavně sil už moc není … v cíli diskutuji s Petrem Jiříčkem a s Kolbabáky, a čekáme na Vlka, který hrdinně přijíždí naprosto vyčerpán. Kojenecká voda z místního obchůdku a následná jehněčí polévka a holandský řízek s G ve Zbečně nás povzbuzuje na cestě domů. Sýkořičák ztěžka vyjíždíme, ale před Bělčí to začíná rozjíždět Šemík, přidávám se k němu a v závětří táhneme za sebou statečně se držícího Vlka, krásně se to rozjelo a před Prahou už je to euforie, míjíme ostatní sváteční cyklisty a zažíváme tu pravou radost, jak nám to hezky „šlape“ …
bVýsledky Šlapekb	µFotodokumentaceµ		Celkové výsledky z Pekla
M Profil M		—Diskuze—