|
Lhotské
okruhy 04.09.2005 účastníci: Co nás čekalo:
propozice Komentáře účastníků: |
||
|
Diablo ]:-> Za idealniho pocasi, velke
ucasti jak zavodniku, tak divaku se zucastnil znacne proridly tym Slapek ve
slozeni Hynault, Igor, Petr a Diablo Lhotskych okruhu. Diablo po marnem
stihani "Hynaultovi" skupiny v prvnich dvou stoupanich stravil v
prijemne spolecnosti Kolbaby dalsich 7. V zaveru pak Kolbaba prokazal
vynikajici formu, srdce i hlavu, kdyz perfektne naplanovanym a provedenym
utokem setrasl Diabla v poslednim (10tem) stoupani. Zajimavosti je konverzace
zachycena pri najezdu do predposledniho kola: |
||
|
Zdravím všechny Šlapky a
účastníky "Lhoty" zvlášť. Myslím, že nikdo ze zúčastněných
nelitoval, byl to opravdu hezký závod(ne dlouhý, ale dost tvrdý), pro Vás
maratonce skutečně ostrá příprava na KŠ. Po avízované počáteční
pomalé jízdě za vodícím Harleyem, kdy rychlost neklesla pod 47km/h, jsem
nepředpokládal, že dojde v prvním stoupání k takovému roztrhání balíku.Omlouvám
se týmu, ale když jsem,ač jsa postižen tradiční těžkou krizí v
1. okruhu, neviděl za sebou žádnou oranžovou barvu(a nebylo to tím,že
bych viděl jen rudě), nezbylo mi než pokračovat v
různě se přelévajících skupinách. Po krizi v posledním
okruhu,(mimochodem pořád mám dojem jestli jsem nejel o kolo navíc), jsem
neuvisel ve skupině mladíků a marně čekajíc, kdy mne
dojede nějaká skupina jsem v poklidu dostoupal do cíle. Podle toho, jak bylo
pole rozdrobeno, lze usuzovat, že spolupráce v takovém terénu, kde není ani
kousek roviny, je trochu problematická. Gratuluji p.Kolbabovi k úspěšnému
spurtu! Porazit spurtéra jako je El Diablo vulgo Mario Cipolini je
úspěch. (Ještě štěstí, že jsem ujel). |
||
|
Jak to bylo ve Lhotě, aneb Ďáblův
skalp. Já
vím, milý čtenáři, že už
netrpělivě očekáváš reportáž z Krále Šumavy, ale
pěkně popořadě. Koneckonců Král startuje až za šest
dní. Zatím jsme na startu posledního testu, a to pěkně ostrého.
Trať prvního ročníku nového závodu UAC jménem Lhotské okruhy
vytýčil můj kamarád Karel Kozel a dal si opravdu záležet. Malebné
údolí říčky Loděnice se, vezmeme-li to proti proudu, po dolomitské
pasáži okolo Svatého Jana pod Skalou na chvíli narovná a zklidní u
stejnojmenného městečka, aby se za Chrustenicemi znovu zahryzlo
mezi kopce a podél osad Podkozí a Poteplí (mimochodem,
proč zrovna tyto skvosty bratři Tesaříci opominuli, to
nechápu. Nemuseli by se hrabat v Řitce) nás zavedlo až k Mosteckému
Mlýnu a Dolnímu Bezděkovu. A jsme na trati. Ta křižuje údolí na deseti
kilometrech hned dvakrát a kousek roviny tu nenajdeš ani s vodováhou. No a krát pět to mělo bejt. Pořadatelé na ničem nešetřili
a zajistili opravdu všechno. Novou silnici, vymetené kamínky, sluníčko,
Harleye na startu i kapelu v cíli. Karle,
díky. Na
startu potkáváme Igora s Petrem Chalupou, El Diabla a Hynka. Přijíždí veliká
síla dalších známých i méně známých cyklistů a ospalá vesnička
Lhota se proměňuje v etapové město. Scházejí snad jen pionýři. Ale mě ne. Startujeme.
Motorkáři na Harleyi, který měl podle Karlových slov až do první
ostré zatáčky brzdit tempo, se dá uviset jen za cenu sprinterského
vypětí. Jo, sluníčko a
devadesát, to je zkrátka Easy Ride. V plné rychlosti míjíme koňskou
farmu, pak vodič odbočuje a my pokračujeme kolem zrcadla
doleva vzhůru na Horňák. Pěkně ostrý kopec. Když jsem
byl asi tak o deset let mladší, trénoval jsem tu maximálky. Protože jsem neměl
sporttestr, odhadoval jsem intenzitu podle toho, jestli jsem nahoře u
lesíka zvracel nebo ne. Ten
lesík mezitím vykáceli, ale i tak teď cítím ranní muffiny až v nose. Jedeme asi moc rychle. Po chvíli sjíždíme dolů
k mlýnu a jdeme znovu do kopce, tentokrát na Bratronice. Pepa Slavík už je
kdesi vpředu a teď mě opouští další kladenský dres Jiřího
Semence. Zůstávám sám mezi cizinci. V zatáčkách se zvolna formuje
asi tříčlenná skupinka a tempo se uklidňuje. Rozhlížím se
kolem. Kolega z PIJAS se už taky vydýchal a má teď modrý jenom
dres. Nedaleko před námi zápasí s bicyklem pohledné děvče
v žlutočerném. Jako vosa,
Vlastičko, jako vosa. Ještě
kousek dál stojí na horizontu lípa, pod ní je křížek a u něj
Diablo. Možná neustál nasazené tempo, snad ho tu rozhodila opozice, zkrátka dnes mu nějak
vyhaslo pod kotlem a sotva otáčí kopytem. Netrvá to dlouho a za vsí ho
dojíždíme. To je letos prvně.
A bylo nás pět. Pozdravováni špalírem diváků dokončujeme první
kolo. Druhé a třetí jedeme celkem v klidu. Za hřebčínem
vyrušuje Vosička a snaží se
nám do kopce ujet. Jakmile se silnice narovná, náskok zase ztrácí. A tak
pořád dokola. Za mostem se jí snaží napodobit El. Já to tu znám a jedu
si svoje. Takhle trhat tempo bych uměl taky,
vy chytráci. Zrovna minulý týden jsem tu trénoval „speed intervals“. To je
třicet vteřin naplno a třicet vteřin vydýchat a znova a
znova až do zblbnutí. Během vydýchávání mě v zatáčce dojíždí
cyklista. Protože už je dvacet devět, tak jen letmo pozdravím a vyrážím
vpřed. Zůstává vzadu, ale já za půl minuty znovu stojím. Dojíždí
mě a kroutí hlavou. Zase mi to vyšlo tak, že ho plnou rychlostí předjíždím.
A zase stojím. Pomalu mi dochází, že mě musí mít za blba. „To--- já --
tu ------ jjjen ----tak --------tfuj----intervaly---víš?“ Chápavě se
usměje, ale raději řadí na těžší převod a mizí za
kopcem. Mezitím
jsme na konci třetího kola a dojíždí nás čelo jedničky. Jedou jen o kousek pomaleji něž předtím Easy Rider. Zvířený prach se usazuje
až za Lhotou. Abych byl objektivní, tak tady je asi dvě stě
metrů dlouhá rovina, a tak vytváříme pětičlennou formaci.
Dojíždí nás další početné gruppo a
zavěšuje se do háku. Co blbnou? Aha,
to jsou naši. Byli kousek za námi a teď se dotáhli. Kromě pár
důchodců je tu celý dívčí internát. Ve sjezdu se pár
chlapů riskantním manévrem protlačuje na čelo a z dívčího
klubu zaslechnu nadávky "Tohle já nechápu,
oni snad nesnesou, aby byla ženská před nima". Vzduchem proletí
i pár ostřejších slovíček, ale ta zůstávají kdesi u koní a my
najíždíme kolem Průšovic chalupy
počtvrté na Horňák.. "Klídek, holky ty si do kopce sjedem". Začíná mě to bavit " No a kdyby ne, tak tu máte mě
J " Zářivý úsměv zůstává bez
odezvy, a tak se vydávám dopředu a dojíždím litvínovský dres "Ňákou CHeZu, to sem netahej…"
ukazuji na kladenské triko.
Severočeši se tváří nechápavě. Lehce nejistě dodávám: "…na to není nikdo zvědavej
". Asi nechodí na hokej. "My
jsme Kladno, co jste vy?" zkouším to ještě, ale pak už raději
zrychluji a odjíždím. Dotahuji se na Ela. Otáčí se: "Dej si bacha, abys nedostal pumpičkou" Ve
sjezdu poodjíždíme. Zůstává s námi jen Vosička a do kopce znovu útočí. Celkem bez námahy se
dotahujeme "Ty nás asi nemáš moc ráda,
když se pořád snažíš ujet…" Usmívá se, ale v očích má
hluboký žal " Však už mi brzy dojde…"
Nechci machrovat, holka, ale to přece
věděl každej. Kromě srdce máš taky hlavu. To bylo naposled, co jsme
ji spatřili. V příštích minutách ji pohltí hejno divokých včel.
Nahoře mě dojíždí
Diablo. Tváří se nejistě. "Nechceš
mi ujet, že ne ?" Na nic jinýho nečekám už půl
roku, vole. Kdoví, kdy zas budeš takhle načatej. Ale teď tě ještě
potřebuju. Jen to zformulovat: "Chci tě porazit, ale
napřed ujedeme spolu" Ve
čtyřech projíždíme do posledního kola. Ve škarpě sedí Vítek s
Josefem a mhouří oči do sluníčka. "To už jste v cíli?" prohodím a ještě zaslechnu
něco jako "…blbe" .
Nechápu, otáčím se na Diabla…"?" "…by nás museli předject,
ne?" Složitá geometrie závodu na krátkém okruhu mi dochází až ve
sjezdu. Vítkovi to nejelo a zabalil to.
Josef to přepálil a chtěl to zabalit taky. Chvíli kecali na mezi a
pak se Josef vrátil. Ale už za mnou J. Poslední kolo. Jedeme čtyři s PIJASem a
nějakým Příchozím. El taktizuje: "Když utrhneme PIJASe, jedem na tebe, když toho mýho, tak na mě".
Dnes mi ale nejde o PIJASe "Utrhneme
oba!" Vyrážím dopředu a nahoře zůstáváme s
ďáblem sami. Cítím šanci a ve sjezdu kousek odjíždím. Serpentiny do Bratronic jedu na doraz a podruhé v
sezóně se dostávám přes 185 tepů. Dvacet nad prahem a nic
mě nebolí. Endorfin je mocná
čarodějka. U křížku ucítím v zádech čísi pohled.
Bojím se otočit a tak sehnu hlavu s koukám se pod rukou. No jo, nevyšlo to! Ale aspoň jsem to
zkusil. Otáčím se na Diabla. Je nějaký jiný. Menší, hezčí.
Bez fousů. Je to
Lucka Kočí z SOS Praha. Pokořitelka
Královny Šumavy v Hlásné. El tu není. Jo!
Střídáme ve dvou. Pořád se otáčím a krátce před cílem málem
sjíždím do příkopu. Blbec! Poslední vyhup a do cíle! Je to tam! Pořád tomu
nevěřím. El dojíždí s nevelkou ztrátou a blahopřeje mi. Ale to
není ani potřeba. Skalpovat Diabla!! Nadýmám se pýchou
jako FUGU. To je taková ta rybička…ale to
ví asi každej. Ale co vlastně? Doma
listuji ve Světem zvířat, Ryby,
obojživelníci a plazi: "Zmiňujeme se o něm
hlavně proto, že požití jeho masa způsobilo už nejednou velké
otravy"… aha…"nastává chladnutí končetin…zrychlený
tep, rozšíření zornic, zpomalené dýchání…a konečně
smrt." Tak je to
tedy! Na Králi si dej pozor na Tuhoszův
bod, kamaráde. Jedeme
skupinu A! |
||
|
Dne 4.9.2005 se
v malebné vísce Lhota /okres Kladno/ konal 1.ročník cyklistického
závodu Lhotské okruhy.Závod se jel
jako 20.závod silničního poháru Unie amatérských cyklistů 2005. Výzvu změřit své
síly v tomto jistě prestižním
závodě jsem přijal i já a tak Vám mohu zprostředkovat svoje
pocity. Nedělní ráno dávalo tušit,že
počasí bude silničářské obci příznivě
nakloněno.Po vydatné snídani a zapnutí mobilu mě čekalo
překvapení v podobě SMS.Diablo – zřejmě
odpočinutý a pln sil po sobotní časovce do kopce / jak je toto možné
? / - navrhuje sraz v Sobíně a odjezd na start kolmo.Pochopitelně,že tento úlet nepřipadal
v úvahu a do Lhoty jsme se vypravili autem.Diablo na místě
navigátora pracoval tak spolehlivě,že jsme si trať pretěkov
nemuseli projíždět upnutí v pedálech našich ořů,čímž
jsme ušetřili mnoho sil. Okruh byl pořadateli
zřejmě zcela záměrně vytyčen tak,aby se vyhnul
byť i jen náznaku roviny,což je zcela neomluvitelné.Ano,chtěl jsem
na pořadatele křičet ono známé:“ Vy vrazi ! „ ,ale bohužel i
mezi cyklisty se najdou černé ovce,kteří nahlas proklamovali opak. Přesně v 10
hodin odstartovala zcela nezajímavá skupina A a B.V 10.10 to přišlo.Ostrý
start .Černý Harley Davidson,který měl čistit trať,byl okamžitě
pohlcen vyhladovělým peletonem nažhavených borců.Dech chytil až s prvním
drsným stoupáním.“ To se ti to jede,když za Tebe jiní táhnou „ ,souhlasil
jsem v duchu s reklamou jedné nejmenované společnosti.Kolmá
stěna okamžitě začala pracovat proti tempu bikerů.“ Někdo
musí vydat pravdivé svědectví ze zadních peletonových pozic „ ,pomyslel
jsem si a tak se mi podařilo sklepat tepovku pod 180.Cítil jsem,že v rámci
objektivní reportáže se bude nutno držeti
pod touto hodnotou. První kolo:
Krystalizují první skupinky,ke konci jedu s 2 staršími jezdci a s mladší
bikerkou z ČVUT. Druhé a třetí
kolo:Zkouším zvýšit tempo skupiny,ostatní se dopředu moc nehrnou.Tepovku
mám průměrně kolem 165,cítím se poměrně dobře,v
kopcích jsem schopen poodjet,v sjezdech mě však oba borci lehce dostihují.Něžná
zástupkyně ČVUT se drží,ve sjezdech
sice ztrácí víc než já,ale v kopcích nás vždy spolehlivě dorazí. Čtvrté kolo: Držíme se
pospolu,sem tam prohodíme pár slov a já již začínám promýšlet taktiku do
závěrečného kola : “ Poodlezu na prvním kopci a uvidím „. Páté a poslední kolo : Dle
taktiky jsem na prvním kopci získal 50 m.Před sebou jsem uviděl
bojovníka z klanu Pijasů.Netrvalo dlouho a už se mi vezl na zadním kole.Odpadl
až na poslední terénní vlně.A tak jsem sám slavně dorazil do
cíle.Ano,byl jsem šťastný a oprávněně hrdý .Dík správně
zvolené taktice jsem porazil:
Tak takhle jsem to viděl já.A takhle computer: 55
km,124 min.,avg-tep 165. A omluvte mou češtinu –
vždy jsem v ní byl slabý. |
||
|
|
||
|
|
||
