|
Mirek Zbuzek (CK Záluží) Tak,
bohužel Král je za námi, a to znamená, že sezóna se
nezadržitelně blíží ke konci. Pro mě osobně je tento
závod vrchol, jakási zkouška, jak jsem pilně trénoval a výsledek
vlastně vysvědčení. Po
minulém ročníku,který jsem jel 11 hodin a posledních 100km se
neuvěřitelně trápil, jsem si dal cíl letos to dát za deset. Po
Vysočině , kde jsem v sobě po fantastické spolupráci
s Kolíkáčem našel netušené schopnosti, jsem to posunul na
devět. Pátek
odpoledne: do Klatov přijíždíme s menším
zpožděním, takže místo plánované vyjížďky na
Poleň , zbývá čas pouze na večeři v hospodě a
tři pivka. Potom už se připravujeme na další den,
ještě v deset večer jezdím po kempu na kole a
zkouším řazení a brzdy, abych nebyl ráno překvapený. Ráno
jsem v šest podle domluvy na startu, za minutku přijíždí
Kolíkáč a potom i Jestřáb a Gejza. Už jsem slyšel
hodně stížností na brzký start na Králi, ale mně se
předstartovní atmosféra na potemnělém náměstí líbí, to jinde
nezažijeme. V 6
30 je start, téměř okamžitě se dáváme do pohybu,
vyjíždíme z náměstí a podle plánu se vydáváme stíhat Miki a
Diabla, kteří startovali z první vlny.První kilometry se jede
pořád pohromadě, poprvé vidím čelo závodu i na trati, to se mi
ještě nikdy nepovedlo. Vše probíhá podle plánu, po pár
kilometrech dojíždíme Diabla, ale bohužel se blíží pro mne
klíčový okamžik. Na opravované silnici v Chlistově mi
bohužel uchází zadní kolo. Naštěstí je tam bezpečné místo
na zastavení, ani jsem neohrozil ostatní. Okamžitě je mi jasné,
že o devíti hodinách si mohu nechat jenom zdát. Během výměny,
která mi trvala něco přes osm minut, jsem vymyslel náhradní plán.
Jet naplno, hlavně Javorník a Zhůří, abych ztrátu co nejvíce
snížil a ze Zhůří na Skelnou se chytit nějaké dobré
skupinky. Jak jsem naplánoval, tak jsem také jel. Předjíždím
ohromné množství lidí, však s jich kolem mě během opravy projelo necelých tisíc.
Na rovinkách za Velharticemi to peru kolem 40, dojíždím několik
skupinek které se za mně zavěšují. Když se zkouším
na chvíli schovat, tak rychlost hodně klesá, takže je to jenom na
mně. Zde by to chtělo jet k padesáti, vím že nabírám
další minuty ztráty, a ještě hodně ubývají síly.
Za Sušicí za sebou vezu snad přes 50 lidí, před
serpentinami u Dobršína se chvíli
taky schovávám a trochu odpočívám. Okolo Rábí až
k Šimanovu je to hodně zvlněné, já pořád
předjíždím jednoho cyklistu za druhým. V Bílenicích nestavím,
až za chvíli mně napadá,
že jsem tam mohl získat náhradní duši. Píchnout ještě
jednou a muset lepit, tak to by mně už opravdu nas….. Šimanov
oproti minulým ročníku nejedu tak v pohodě, už je znát
že začátek jsem jel hodně ostře, ale nakonec ho dávám
v klidu. Ve sjezdu pod Javorník trochu odpočívám, ale v kopci
zase pořádně makám a stále předjíždím. Do Kašperek
jedu pořád za svoje, stále jsem ještě nedojel skupinku, která
by mi vyhovovala. Ve městě nějaký dobrák přede mnou uhýbá
těsně před snad největší dírou co tam mají, jsem jí
trefil tak, že jsem málem pustil řídítka . Tímto se vám moje milá
Ksyria ještě jednou omlouvám, a děkuji, že jste to
vydržely. V Rejnštejně
u servisu beru náhradní duši a vidím, že La Zorra tam nechává
opravovat Diablovo zadní kolo. Taky se mu smůla nevyhnula. Doplňuji
pití a hurá na nejdelší kopec Krále. Podle
náhradního plánu jedu od spodu co to jde, mám to jako časovku do kopce,
nahoře už sotva točím nohama. V tuto chvíli jsem
pravděpodobně dosáhl Tuhozsova bodu. Kolbaba by měl ze mě radost. Naštěstí tady
dojíždím triatlonistu,zavěšuji se za něj a silou
vůle za ním vlaju. Postupně dojíždíme další lidi, na
Horské Kvildě jsem dokonce schopen střídat. Tak jedeme až na
Skelnou, cestou postupně nabíráme a ztrácíme další lidi. Za
Skelnou jedu ve skupině asi osmi lidí a doufám, že alespoň
polovina pojede dlouhou. Na rozdělení tras přichází šok.
Všichni odbočili na střední a přiznávám že mně
to srazilo na kolena. Dál se tedy ploužím sám. Ještě před
nájezdem na silnici na Železnou Rudu v nejprudším kopečku
mně dojíždějí dva kluci z Vrchlabí, ale v kopci
jedou takové tempo, že se za nimi neudržím. Potom zvolňují a
mám je na dohled až ke Špičáku. Abych je dojel, na to už
nemám. Ve stoupání na Špičák toho začínám mít dost, ale
nepřekvapuje mně to, po tom , jak jsem jel první polovinu závodu se
divím, že ještě sedím na kole. Až kousek před
Nýrskem mně dojíždějí asi tři lidi a jedu s nimi
k bufetu. Za bufetem se formuje pětičlenná skupina a jedeme na
Fleky. V duchu děkuji silničářům, že neopravili
silnici za Sv. Kateřinou, že tam nemusíme jet. Stoupání na Fleky
proti větru ale pěkně dává zabrat, kličkuji na konci
skupiny hledám nejvhodnější úkryt před větrem, ale fouká
to všude. Za Fleky se skupina trhá, zůstáváme sami s kolegou
od Rokycan. Občas prohodíme pár slov, alespoň nemusím pořád
myslet, kolik zbývá do cíle. V posledním kopci před Kdyní mi
odjíždí i on, ale blíží se bufet, takže mi to vůbec
nevadí. Na bufetu zastavuji tak na necelou minutku, dávám si půl
šátečku kelímek ionťáku naperu do sebe asi čtvrtý
karbošnek a jedu dál. Koráb:
nevím jak je to možné, ale tenhle kopec mi vůbec nevadí. Vždy
ho vyjíždím naprosto v pohodě a je to tak i tentokrát. Za to
ten kopeček mezi poli pod ním mně pěkně vytočil.
Minulý rok jsem tu byl v takovém stavu, že si ho vůbec
nepamatuji. Nahlas nadávám a dojíždí mně trojce lidí,
s nimiž se držím až pod Poleň. Hned dole mi
odjíždějí, ani se nesnažím se jich držet a snažím se
o pravidelné tempo. Nahoru jedu sám, za mnou nikdo ždímám ze sebe
poslední zbytky sil. Z Poleně sjíždím docela rychle a jedu co
to dá do cíle. Předjíždím jednoho cyklistu, který je na tom
ještě hůř než já, a ještě před
odbočkou k viaduktu předjíždí někdo jiný mně.
Poslední kilometr do cíle už trochu zvolňuji a kontroluji situaci
za sebou, kde se naštěstí nikdo neobjevuje. Poslední zatáčka
a vychutnávám si poslední metry do cíle, kde už čekají a
povzbuzují mně kluci, kteří jeli na Krále se mnou a vybrali si
kratší trasy. Cíl:
9h 13min. Na to, že jsem 8 minut měnil duši a
přibližně 170km jel jenom za svoje, jsem s časem
celkem spokojen. Vyhlášení v kulturáku bylo super zakončení
celého dne. Škoda
defektu na začátku, před startem jsem se cítil dobře a
těšil se na spolupráci v dohodnuté skupince. Ale i tak
jsem si Krále naplno užil, ale byla to pořádná dřina.
Ještě musím zmínit výsledek týmového kolegy Slávka Hnízdila. 200km,
181 místo, čas 8,07. Na to, že je to jeho první cyklistická sezóna
a ještě kolo kombinuje s fotbalem je to super výsledek.
Příští rok přislíbil, že s fotbalem skončí a
bude se věnovat jenom kolu, neboť v cyklistice si o výsledku
rozhoduje sám, kdežto ve fotbale jsou to velice často
rozhodčí. |
