K24
|
aneb, když je úkolem na závodě nezávodit 17.6. –
18.6.2005, účastníci: Hana Ebertová Trasa: ( Újezd u Brna – Žatčany
– Měnín – Blučina – Opatovice – Rajhradice – Otmarov – Telnice –Újezd u Brna,
celkem 28,4km) Komentáře
účastníků: |
||||
|
Hana Ebertová Je pátek 17.6. ráno a odjíždíme do Újezdu u Brna na 24hodinovku.
Mám rozporuplné pocity, protože hlavním důvodem není maximální výkon, ale
testování před závodem ve Švýcarsku na
720km , který jedu už 1.7. a který je pro mě nejdůležitější akcí sezóny.
Jedná se totiž o kvalifikaci na RAAM, nonstop závod dlouhý 4500km a pro mě
největší lákadlo a motivace! Problém je, že jsem neskutečně soutěživý člověk
a „samozřejmě“ chci vyhrát... Na tuto 24hod už se
chystám několik let, ale vždy dostalo zatím přednost něco jiného…Nicméně
pověsti příjemného prostředí a kamarádských lidí jsem tentokrát neodolala. A
přiznávám, že se mi i velice zamlouvá vybraná celkem rovinatá trasa, která je přiměřeně dlouhá a i
v noci maximálně bezpečná. A to
hlavně z důvodu, že vlastně nikde nepřekročíme 50km rychlost. Kolem půl dvanácté
přijíždíme v pohodě na místo a začínáme s přípravami. Je velice
teplo, okolo 30°C a tak klíčovou záležitostí u mě bude pití. Ostatně jako
vždy. Mám s sebou sice náhradní, ale jak se později ukáže perfektně fungující
doprovodný tým ve složení Vláďa Ptáček a Míla Štěpánková. Veškeré záležitosti
týkající se výživy mé tělesné schránky před, během i po závodě jako vždy
vzorně připravil Petr Havlíček, kterému touto cestou moc děkuji. Vytahuji
rozpis Petra a poctivě papám vše co je předepsánoJ. A rozdávám instrukce pro Mílu a Vláďu. Jak se později ukáže
skoro zbytečně, protože po prvním kole bude vše jinak… Kolem dvanácté si
vyrážím trať na nažhaveném Mikešovi (pro neznalé situace to není kocour, ale
můj titanový spolubojovník) prohlédnout.
Hned zpočátku cítím mírný vítr, ale to ještě nevím, co nás čeká druhý
den… Postupně projíždím Žatčany, Měnín a blíži se jediný mírný „kopeček“ –
nadjezd nad dálnicí. Ale i ten bude vypadat po 20h jako kopec, což moc dobře
vím… Prozatím si pochvaluji velice slušný asfalt, ale to nevím, co mě čeká za
Blučinou… Nejenže tam bude celou dobu hnusně funět proti, ale hladký asfalt
se mění v nechutně nerovný povrch, což sice nijak zvlášť nevadí pokud
zde pojedete jednou, ale při tomto závodě to znamená na konci rozmydlené
pozadí… Už dopředu nadávámL… Nutno podotknout, že v tomto
úseku jsem se druhý den proti vichru, který se zvedl po ránu, pohybovala asi
22… A opravdu to bylo po roviněL. Následuje průjezd Opatovicemi,
Rajhradicemi, opět přejezd dálnice (tentokráte po větruJ). Za Otmarovem následuje úsek, který budu asi nejvíce proklínat
– je fakt dost rozbitý, nebo spíš nerovný, ale naštěstí ne moc
dlouhý…Zakončený postupně třemi přejezdy, které jsou ale ve velice dobrém
stavu, takže nejsou problémem. V Telnicích projíždím poměrně nebezpečnou
a nepřehlednou křižovatku, která se mi moc nelíbí.L Následuje výjezd na hlavní a já se pěkně vezu z kopce a po větru úplně zadarmo
do cíle. Konečně se blíží 16h a
my se řadíme na startu. Mám společnost velice kvalitních maratónců v čele
s Patrikem Bártíkem, který je mým jasným favoritem! A podle
předstartovních řečí se čeká pokoření 700km hranice. Na druhou stranu já vím,
že to není až tak jednoduché a že je to už hranice extratřídy a abych byla
upřímná, tak v tomhle věřím jen Patrikovi. Ale je pravda, že mě někteří
kluci svým výkonem velice příjemně překvapili! Mým cílem je 600km, ale bez
jakéhokoli násilí, s tím že se do tmy povezu v první skupině a pak
se uvidí. 600 a 700 km je totiž opravdu velký rozdíl, co se týká nasazení a
výkonu! Je 16h a startujeme.
Jsem v pohodě a jedu asi na 3-4 místě pěkně schovaná a pěkně
v aerobním pásmu. Pohodička.
První kolečko asi za 46min, což je sice poměrně rychlé, ale mě to absolutně
vyhovuje. Dojíždíme do depa, beru si novou láhev a ve chvíli, kdy dojíždím
skupinu slyším ránu, ale vůbec mi nedochází co se stalo. Až asi za kilometr
mi někdo říká, že mám prasklý drát… Slyším se akorát nadávat, otáčím kolo a
jedu nazpátek. A v hlavě mi začíná šrotovat: 1. Že se celý závod budu dřít
sama, jak blbecL 2. Jak stihnu kolo do odjezdu do
Švýcarska opravit? Není nad speciality…L Ovšem nastalá situace výrazně usnadňuje
situaci Vláďovi s Mílou. A mě vlastně taky: nebudu mít cukání závodit
s klukama… Měním Mikeškovi zadní nožičkuJ a pokračuji za stálého nadávání dál. V následujících
hodinách se opakuje stálý scénář: objedu kolečko v rozmezí mezi
55-58min, naberu 0,7l láhev ionťáku a jednou za 3 kola jídlo dle rozpisu
Petra. Bohužel už po necelých 100km se objevuje další problém, zvaný žaludek…
Nemám chuť ani na jídlo, ani na pití – prostě je mi blbě. Po 21h píši Petrovi
SOS. Bohužel už má vypnutý telefon, takže budu ráno čekat, kdy bude vstávat…J Mezitím omezuji jídlo a ionťák nahrazuji čajem, což mi projde
v noci, ale vím, že ve dne už ne. Kolem deváté dávám pauzu (už není kam
spěchat…) a vůbec se mi nechce pokračovat… Po asi 1,5h nasazuji světlo a
pokračuji dále a jede se mi kupodivu úplně v pohodě . K noční
jízdě musím podotknout, že mnoho účastníků jede velice mizerně
osvětlených, případně jen se zadní blikačkou!!! A co je ještě více zarážející
tak dobrá třetina bez přilby!!! Myslím si, že by možná mělo být podmínkou
startu řádné osvětlení a přilba na hlavě…Po ujetí 3 kol opět zastavuji a
následuje opět asi 1,5h pauza a začínám si připadat dost jako turista.
V duchu počítám kolik km v této konstalaci můžu ujet a docházím k číslu 500. Nic slavnýho, ale jako příprava to
jde. Bohužel mi je furt blbě, ale pokračuji dále. Stále se mi ale jede velice
dobře a i v noci nepřekračuje čas jízdy na jedno kolo 1h. Vím ale, že
bylo třeba víc jíst. Čeká mě s pravděpodobností hraničící
s jistotou energetická krize. Kolem druhé hodiny mě zpestřuje jízdu
zajíc běhající sem tam po silnici a já zastavuji smykem, abych do něj
nenarazila. Bohužel v následujícím okruhu ho nacházím na stejném místě
mrtvéhoL. Auto holt tak milosrdné nebylo… Po
páté hodině opět zastavuji a v půl šesté se konečně ozývá telefon: Petr
a opět přichází správná rada.J A s pomocí lékárny je problém
vyřešen. Nutno podotknout, že vstává docela brzy…J Bohužel do té doby ideální počasí – v noci 18 – 20°C - se
začalo lámat k poměrně hnusné variantě: lehce sprchlo, zvedl se velice silný
SZ vítr, který přes den ještě zesílil a bylo poměrně teplo (25°C). Kolem 8h přichází docela velká energetická
krize a poprvé jedu kolo přes hodinuL. Děsný… Vláďa ovšem přichází
s dobrou motivací…, která na mě platí.J Prý mě dojíždí „usměvavá“ Tonička z Blanska, jedoucí na
horském kole…Tak ať se konečně přestanu flákat. Žaludek se postupně po
Petrově radě uklidnil a já začala opět pravidelně jezdit, pít i jíst. A tak
jedinou protestující částí těla se stalo pozadí…a na konci i trochu chyběla
motivace. Jsem holt v podstatě lenoch. A když nemusím, tak se nadřuL… Celkově ale musím říci,
že z mé stránky závod vrchovatě naplnil účel, s kterým jsem na něj
odjížděla. Podařilo se nám vyřešit bezprostřední problém, uhlídala jsem pití
– mého největšího strašáka a bez velkého úsilí jsem objela 500km průměrem
skoro 29. Asi by bylo zajímavé na této trati zkusit jet na maximum a docela
mě to i láká…Snad příště.J A ještě musím říci, že
pověst o kamarádské atmosféře vůbec nelhala a celý závod se vzorným zázemím
byl perfektně zorganizován až na jedinou, aspoň z mého hlediska,
chybičku. A tou bylo zapisování odjetých okruhů. Aspoň pro lidi, kteří jedou
naplno a závodí. Z vlastní zkušenosti musím říci, že po nějakých 12h
kola opravdu nemáte chuť řešit…A kontrolovat, zda jste zaregistrován… Na závěr bych chtěla
poděkovat všem, kteří mi pomohli při přípravě a realizaci akce ( Petrovi Havlíčkovi,
Martinovi Štorkovi, jehož kolo mě nakonec zachránilo a hlavně dvěma statečným
Míle a Vláďovi, kteří se mnou akci absolvovali a vydrželi moje nálady) DÍKY. |
||||
|
STATISTIKA ZÁVODU: Počasí : Pátek
30°C, mírný vítr, polojasno, noc 18 – 20°C, mírný vítr, Sobota
25°C, velice silný SZ vítr, ráno přeháňka, polojasno Ujetá vzdálenost: 511,2km, čas 17h50min, průměrná rychlost 28,67 Kolo: MIKEŠ,
Morati 1,1, kola WH 7700, Shimano Dura - Ace + Ultegra ( po defektu zadní
Mavic CXP33), 12/25 + 39/53 FERRI –
připravený jako záloha v případě nouze, Columbus Zona + Campagnolo
Veloce, 12/25 + 39/53 Doprovod:
Míla Štěpánková + Vláďa Ptáček + Felicia Vládi Suplementy + jídlo: Petr Havlíček |
||||
Vytvořeno v: Web Album Generator |
||||
