|
Břežanská
osma - časovka dvojic 23.04.2005 účastníci: Gejza - Hynek Co nás čekalo:
délka 37km,
převýšení m Komentáře účastníků: |
||
|
Prostě super. Musím říci, že letošní
Břežanská 8 byl jeden z nejlepších závodů jaké jsem zatím
odjel. Původně jsem si říkal, že zajet čas kolem 1h.
10-15 min by byla bomba. První kolo jsme dali za 31 min a dále díky Hynkovi,
který nasadil úžasné tempo a posledních 5 km mne doslova táhl jsme se
nakonec vešli pod 1h 5 min. Všechno vyšlo počasí bylo
super a závěrečné pivko při vyhlašování vítězů
v houfu šlapek chutnalo jako křen. Jen škoda, že nám
nevyšla bedna. Jen ještě budu muset vylepšit ty sjezdy v
těch dle Hynka, který vypadá, že cyklistice trošku rozumí prý
ztrácím. No prostě mám pud sebezáchovy a nechci z dětí nadělat
sirotky. |
||
|
Vzhledem
k tomu, že přímo s trati jsem jel do práci, ten můj report asi
bude první. V našem případě (já a ED) vlastně šlo
spíše o časovku jednotlivce (eLa) se zátěží vzadu (já).
Hned po prvním průjezdu Velikou Vsí nám bylo jasno, že
pečlivě vymyšlená strategie střídání je k ničemu,
poněvadž prostě na ED nemám, a pak už šlo jen o to
uviset mu za zády. Sice párkrát jsem ještě udělal trapný pokus
se zařadit dopředu, ale to spíše ze slušnosti. Díky, Ele,
choval si se maximálně férové, táhnul to, pořád si se soucitem
otáčel, zda se neztrácím, uklidňoval a podporoval. Nakonec
jsme se dostali na čas 1:08 (nebo něco málo pod to), což pro
mne je vynikající výsledek. Díky, Pavle, ještě jednou. Budu muset
ještě zatrénovat, třeba za rok to bude lepší.. |
||
|
Každou časovku dvojic jsem si zatím
užil vždy parádně, letošní to byla v pořadí
třetí v mé dosavadní „amatérské kariéře“ :-)).
V roce 2003 s Adamem na Osmě,
v roce 2004 s Honzou v Sojovicicích a letos se
Šemíkem. Již před závodem se spekulovalo o případných
dvojicích, nakonec to rozlouskl Adam, který si zamluvil Vlka a ke
Gejzovi se přiřadil Hynek. My se Šemíkem jsme nějak
vykrystalizovali v Kolodějích a potvrdili to i naše vyrovnané
výsledky na letošních závodech. Věřil jsem, že pojedeme k průměru
blížícímu se k 35km/hod., ale co se nakonec dělo na trati ...
to byl nádherný zážitek. Šemík dřel jak kůň,
perfektně spolupracoval a chyby jsme dělal já, když jsem málem
2x vylétl ze zatáčky v Předboji … Jeli jsme jako jeden
dobře namazaný stroj, taktika zněla co nejvíce střídat,
ať nikdo z nás „nevykysne“. Když jsme v první
osmě uviděli před sebou Igora s Elem před
Předbojem, nevěřil jsem vlastním očím, že jsme je
tak rychle dohnali, hodně nás vyhecovali, když jsme je stahovali a
pak jsme ještě dojeli za Dolínkem skvěle jedoucího Anděla
s Honzou. Bohužel naše sebevědomí nahlodávali,
některé dvojice, které se okolo nás přehnaly rychlostí blesku a
zmizely v dáli. První osmu jsme měli za 0:31:24 a dřeli
jsme dál. Za Předbojem jsme v dáli uviděli
Adama s Vlkem a zase nás pěkně popohnali, stále jsme jeli guma
na gumu a využívali vždy toho druhého, krásně schováni
v závětří. V posledním kopci už se jela
„podlaha“, Šemík trpěl o trochu více jak já, ale
odměnou mu byl závěrečný spurt do cíle, kde jsme nahnali
drahocenné vteřinky. Skvělá atmosféra ve společnosti
Šlapek pokračovala i po závodě, kdy jsme si navzájem
gratulovali a sdělovali svoje dojmy … |
||
|
Krásný počasí, velká konkurence a já s BM nedobrovolně
Kolíkáčem pasován do role favorita. Tak pro mě začal závod B8.
Od startu do prvního kopce sem se cítil opravdu dobře a snad jsem BM i
chvilku táhnul. Ale první kopec
vše změnil. Stálo mě to spoustu sil, abych BM nebrzdil. Dál
sme se celkem pravidelně střídali a v kopcích mě BM
vždycky vytáh. A takhle to šlo až do konce. Já sem jel podlahu
a se svým výkonem sem spokojenej, ale cítím, že sem byl tím slabším
článkem naší dvojice. Děkuju BM za jeho podporu a
zkušenosti, které mě během závodu předal. Blahopřeju
vítězům i všem zúčastněným šlapkám k jejich
výkonům. Byl to opravdu báječný a zajímavý závod. |
||
|
Hlavně to Kolíkáčovi moc nekazit, to mi
lítalo hlavou celý týden před časovkou. V pátek večer jsme si
domluvili strategii, tempo 35km/h v prvním kole a zkusit udržet. Přeci
jenom mít za sebou Bigmiga ze Sousedem vylučovalo jakékoli
vyčkávání a šetření sil a my jsme jednoznačně
chtěli vyhrát. Samotná jízda, to byl nářez, takhle jsem
ještě nikdy žádný závod nejel. I během krátké
časovky do kopce mi hlavou lítá spousta věcí a tentokrát ne,
takhle soustředěný na výkon, zadní kolo Kolíkáče a silnici
před sebou jsem ještě nebyl. Hned od startu jsme nasadili
plánované tempo, přiznám se pro mě to bylo tempo maximální, tep
stále kolem 180, rval jsem to co to šlo. K mému překvapení jsme
celkem rychle dojeli El Diabla s Igorem, úžasný, pak Anděla s
Honzou a nakonec i Vlka s Adamem. S Kolíkáčem se jelo opravdu
parádně, střídali jsme úplně automaticky, domlouvali se
minimálně. Jen občas jsme na sebe nadšeně řvali a
povzbuzovali se, ujišťovali se navzájem že je všechno OK.
Ke konci druhého kola jsem toho ale už začal mít tak akorát, po
rovince to bylo pořád bez problému, ale to stoupání před cílem jsem
Kolíkáče přestal stíhat, musel zvolnit a já si v duchu nadával jaká
jsem sračka. Prostě jsem už nemohl. .... Nahoře jsem se
za Kolíkáče zase pověsil a nabrali jsme tempo, že jsem
nechápal. Tohle maximální nasazení v závěrečných metrech musím
ještě okoukat. Nechápal jsem jak jsme to ještě mohli
takhle rozjet. Fakt úžasný. Nezapomenutelný. |
||
|
6 Historie 6 |
||
