Karlík -
časovka do kopce 18.04.2004 účastníci: doprovodný tým: Hrubeš František a Hrubeš Jéňa Literová Martina Pardonová Blanka s vnukem Danem Pravdová Simona - „Síma“ se
synem Lukášem Priharová Milada a Svoboda David Sýkorová Kateřina -
„Káťa“ s dcerou Veronikou Sýkorová Olga a Sýkora Evžen Zvárová Alena - „Alča“ se
psem Bonifácem Co nás čekalo:
délka 7,1 km,
převýšení 186 m, průměrné stoupání 2,5 % |
Komentáře
účastníků: Tak s předběžným 2.místem jsem spokojen. Pro mě největší vítězství je,že jsem konečně porazil Bigmiga, ale pořád ve vzájemné bilanci časovek vede, takže může být v klidu. Kolíkáče porazit při jeho nynější formě je snad jen v silách Kotěte, který dnes skončil až třetí. To Soused se do toho na horáku pořádně opřel a když jsem stahnul těch 30 vteřin z jeho náskoku, musel jsem se ho chvilku držet, než jsem ho byl schopen předjet. Nejlepší byl ale Šemík,
když jsem ho v závěru dojel,tak mě před cílem vyburcoval
ke dvěma spurtům, které vyhrál,ale mě pomohl k pár
vteřinám. Díky Šemíku,rozjel si mi to hezky..... Bylo to super. Diky skvělé Blance
a Danovi – hlídali nám naše ratolesti a hlídali skvěle.
František neuronil ani kroupu, a to je co říci.(babičce je
schopen plakat 30-45min v kuse, občas i tátovi-BigMigovi) - jsme mohli
jet. Na startu jsem se dozvěděla, že jsme již čtvrtým
největším týmem. Do startu mě chybělo ještě 10s
a startér se zeptal zda-li mám vynulovaný tachometr, nebyl. Start.
Zašlápla jsem hned na poprvé (Třebotovka asi na po čtvrté)
Výkřiky: “Jeď, makej......“ Navodili skvělou
atmosféru V zatáčce vidím a hlavně slyším Blanku s Danem,
s Jeníčkem a s Františkem. Neviděla jsem je na startu a
bylo mě trochu smutno. Smutek mizí, zamávám a už tuším,
že mi to sedne. A sedlo. Dupala jsem . Stále plna očekávání, kde
mě předjede první Šlapka. Dlouho se nic nedělo až
najednou Michal. Pamětliva startérových slov:“ V údolí se
někoho chytni a vyvez se “ Jsem se Michala chytla a diky
hloučku povzbuzovačů s mávátky, kteří řvali:“
koukej ta se ho chytla, hele jak se ho drží...! mě tak vyhecovali,
že jsem Michala předjela. Hladina adrenalinu byla dost vysoko. Na
tachometru 28-29. Bleskne mi hlavou – vždyť ses mohla chvíli
vést, ale co, dupej , Anděli, dupej. V tom mě Michal opět
předjíždí! Hlavně si ho, Anděli, nenech ujet, – se
prosím. V tom vidím jak Michal začal “ šíbovat s
přehazovačkou. Proč? Já jedu převod 52/21 a nemyslím,
že bych jej měla měnit. Předjíždím Michala s
předsevzetím, že už mě nesmí předjet.
Nepředjel. Stále to točím, snažím se jet švihem, ale
terén se před křižovatkou začíná zdvíhat. Ještě
předjedu taťku táhnoucí malou holčičku, která chvílemi
nestíhá šlapat, a tím končím.Kolem se to začíná hemžit
Šlapkami. Lehce jak motýl mě přeletěl Mathew, Honza,
Zvary. Před mostem Šemík s dotazem jak se jede. Pod mostem mě
málem svým MOHUTNÝM oddechnutím dostal ze sedla Adam. V kopci se mě
Svorada ptá: “Andí nechceš napít “ Kroutím hlavou, že
ne, kdyby tak věděl, že to bylo to jediné po čem jsem v
tu chvíli toužila. Hmm, holt příště. Pak mě
netečně předjíždí můj drahý choť (je smutný, prý
je zklamán svým výkonem, ale o to větší radost má z mého,
protože, pánové, já zářím, mě se líbil souboj s Michalem a vo
tom to je). Nohy by mohli, ale nestačím s dechem´nebo, že by
psyché? Kdoví, ale v momentě, kdy jsem uviděla oranžové
seskupení v cíli jako bych ožila jsem začala ještě dupat.
A JE TU CÍL. Hláška dne. Poté, co ráno BigMig
přivázal obě kola na střechu (mé + své) se děda soused
zeptal BigMiga: “To vezeš náhradní kolo?“ Tak jsem se taky rozhodl jeste neco napsat ke Karliku. Napadla
me ze zacatku jen jedna veta, ze by to bylo dobry konecne prestat smrdlat a
zacit jezdit. Osobne jsem od Karlika podle profilu trate zazraky necekal a
taky jsem celkem nic nepredved. Ale vo tom to neni. Rozhodne by me vic mrzelo
zajet vyborny cas se zapomenutym dresem Slapek. Je videt a citit kolem sebe,
ze obchodni znacka Vinohradske Slapky rychle stoupa vzhuru. Uz pri prezentaci
ti tykaj a kdyz vyzvedavas 12 cisel, tak to uz si pan nekdo a pak v te
atmosfere je videt, ze s nama vsichni pocitaj. Je to skveli, jeste jednou
diky vsem a hlavne - kdo by si to v zari 2003 pomyslel, kdyz jsme jezdily ve
trech ctyrech. Karlík se oblékl do oranžova
– Třebotovka překonána !!! Takovou účast našich
členů a doprovodného týmu jsme si nepředstavovali ani
v nejrůžovějších snech, vždyť nás bylo
dohromady 27 lidí a jet o 60 bodů do Šlapky2004 byla fantastická
motivace. Přes týden bohužel na kolo
nebyl čas, a tak jsem alespoň v sobotu hupnul na válce a
simuloval si Karlík, věřil jsem si, že to pojedu tak okolo 16
min, a tak jsem na válcích dupal těch 16 min. opravdu na max –
tepy okolo 170 a rychlost kolem 47km/hod. a v paměti se mi
odvíjela celá trať. Příjezd do Karlíku byl
oslňující, všude cyklisti a mezi nimi postávaly našláplé
oranžové Šlapky. Jdu se rozjet, začátek jedu
společně s Andělem, nahoře již osamocen
zahřívám svaly, cítím, že by to mohlo dnes vyjít. Sjíždím ke
startu, docela mě překvapuje, jak je to údolí dlouhé. Na startu
už jsme všichni seřazeni, nádherný pohled. Start se mi zase nepovedl, měl
jsem zbytečně těžký převod, ale po pár
šlápnutích už se to rozjíždí, jedu podle tepu, nechci se
dostat přes 180. Kotel chatařů u trati mi dodává mnoho sil -
řvu si nimi. Trať se kroutí, stále hledám před sebou
nějaký oranžový dres, ale nikde nikdo. Rychlost se pohybuje ke 30
km/hod. a až při výjezdu na hlavní silnici začínám před
sebou rozeznávat červený dres - je to Kotě. Říkám si to není
možné, buď jede on špatně a nebo já moc rychle,
nepřepálil jsme to ? zbyly mě nějaké síly do
závěrečné kopcovité pasáže ? Pod viaduktem roztáčím
lehký převod a v další zatáčce začínám rozeznávat
další Šlapky... těsně před cílem
předjíždím Michala Pravdu a na pásce marně svádím boj se
Sousedem. Nahoře už jedu ve velké euforii, vůbec jsem si
nehlídal tep, který mi vyskočil až na hodnotu 195. Nebyl čas na trénink, trať jsem jel ostře pouze jednou a to začátkem února, Mates celý týden trénuje jako blázen. Nic moc vyhlídky, ale nakonec to dopadlo parádně. Sešlo se nás 12, byli jsme sakra vidět a jelo se o mraky bodů. Já jel přesně podle plánu, tedy podle tepáku, max. 175 tepů až ke křižovatce, pak co to dá, cíl jsem projel na 190 tepech. A s výsledným časem jsem určitě spokojený, porazil jsem Matesa (Souseda na horáku bohužel počítat nemůžu) a ten spurt s Adamem v tom prudkém stoupání před cílem, to byl nářez. Bylo to jako vždycky:
báječná neděle ve společnosti Vinohradských šlapek.
Krátce k závodu: na start jsem se postavil na svém starém biku s tím, že
nemám co ztratit. A jel sem co to dalo. S časem jsem byl nakonec
spokojený (asi 17:30) i když vnitřně vím, že jsem se
trošku šetřil, bál sem se tý dýlky. Dva snad zábavné postřehy ze
závodu: 1) asi dva kilometry od startu mi
trvalo, než sem si zvyk, kde mám přehazovat, furt sem šahal
dolů na rám...a tam nic 2) jedinečný maskot týmu Adam.
Setkání s ním na trati závodu, vždy slibuje zážitek. Po minulém
závodě, kdy mi Andělka vyprávěla, jak ve chvíli, když jí
Adam předjížděl tak říká: "Chceš se mě
chytit?" sem se těšil až mě dojede. Nezklamal: po
polovině závodu, uprostřed údolí, se z levé strany ozvalo:
"Ahoj! Čoveče ty jedeš fakt dobře, to bych
netušil, že na tom biku tak pofrčíš....."
normálně jsme jeli vedle sebe jak na výlet asi 500m a furt žvanil.
Já mu pak řikám: "Adame ty vole jeď, to je závod ! A von se na
mě podívá a řekne: tak jo!....a byl
v háji...neuvěřitelné! Slibuju všem šlapkám,
že až dám dohromady svého "Literu", tak je
pořádně potrápím. Jo málem bych zapomněl tatínek Martiny byl
závodama, dresama, atmosférou....unešenej. V sobotu dostane od nás k
60-tinám silničku. Tak ho hlásim do šlapek! Damo a panove cyklisti, me dojmy z
prvniho letosniho zavodu predcily ma ocekavani - stalo to za to! A jak cely ten
den probehl? Ranni cesta (vyjezd 8.30h) na start ve
velmi chladnem i zatazenem ranu sice neslibovala optimalni pocasi, ale cim
vice se blizil Karlik - misto startu, tim vse vypadalo lepe .... V
Dobrichovicich situaci jeste vice zlepsilo 1 kaficko a tycinka pri
prijemnem rozhovoru s jednim extremnim cyklistou na PLNE vybavenem horskem
kole (vc. dvou prednich blikacek a klaksonu atp.) ktery se pry rozhodl
vyzkouset casovku.... Pri prijezdu na start jiz nezbyvalo mnoho casu, takze
jen pridelat cislo zaradit se na zacatek startovniho rostu (zatim...) a
vyrazit ... Jelo ,se skvele , tech 35 km z Kunratic bylo idealnich na
rozjeti, a profil prvni casti svadel k rychlejsi jizde. Prvni s kym jsem se
potkal cca asi v prvni pol. zavodu byl Zvary, pak nasledovali dalsi borci z
naseho ORANGE tymu .... vypadalo to ze tam snad nikdo jiny neni. Nakonec neoficialni cas v cili tesne
pod 20 min tj. prumer tesne nad 21 km - uvidime jak se bude lisit oficialni
casomira. Zpatecni cesta pres Vsenory, Jiloviste a Zbraslav uz byla jen
prijemnou tresnickou na dortu tohoto vydareneho cykistickeho dne - celkem 78
km s prumerem cca 21.5 km/h. Uvidime jestli uz priste bude tresnickou na
dortu tzv. POHODA s Semikem Adamem a Matesem .... Jen jeste poznamku - na zpatecni ceste
me v kopci na Tocnou miji dva nabusenci s holymi lytky a pry jestli jedu
z Karliku ... myslim ze nase dresy se brzo dostanou do podvedomi mnoha
cyklonadsencu i zavodniku ... a to uz hodne znamena ale i zavazuje !!! takze
diky a na videnou na pristim zavode . Tak tady taky připojuji pár slov k závodu:
trať jsem si vyzkoušel tréninkově jen jednou a říkal jsem
si, že bych se při závodě měl vejít do 20 min, což
se nakonec bez problémů povedlo, bylo to určitě i za
přispění výborné atmosféry, která vyhecovala asi úplně
každého. Po startu jsem měl v první fázi trochu problém odladit
správnej převod, ale brzy jsem ho našel a už jsem hledal
před sebou dříve vyjeté šlapky. První jsem zahlédl až v
polovině údolí, což bylo z psychologického hlediska tak za pět
minut dvanáct. Dotáhl jsem se na Svoradu a v dálce jsem viděl Michala s
Andělem. Docela mě překvapilo jak dlouho mi trvalo, než
jsem se přiblížil a kolegy předjel. Před odbočkou se
na mě bezproblémově dotáhl Honza, který mi v závěrečném
stoupání nadělil ještě min. 300 m. Po projetí viaduktem jsem
za sebou slyšel bojovné výkřiky a poté mě raketovou
rychlostí sejmul Šemík s Adamem. Do cíle jsem vjížděl
opět s pocitem, že budu zvracet, ale vyváženým ohromnou
euforií a radostí, že jsem dojel a vidím další stejně
šťastné tváře ostatních šlapek. I odpolední tiskovka se
velmi vyvedla, takže celkově super neděle. Jinak chci
upozornit, že se zapomnělo uvést do doprovodného týmu taky našeho
psa Bonifáce, což se ho hluboce dotklo a celý večer se mnou
nemluvil. |
bVýsledky
Šlapekb
Celkové výsledky z
Karlíku Celkové výsledky za rok 2004 |
6 Historie 6 |