Karlík - časovka do kopce

18.04.2004

 

účastníci:

Hrubešová Anděla - Anděl

Hrubeš Petr - Bigmig

Kocian Martin - Svorada

Kolář Adam

Litera Martin - Soused

Mareš Jan - Honza

Pravda Michal

Prihara Matěj - Mates

Říha Miroslav - Šemík

Sýkora Robert - Kolíkáč

Šimek Michael - Kotě

Zvára Martin - Zvary

 

doprovodný tým:

Hrubeš František a Hrubeš Jéňa

Literová Martina

Pardonová Blanka s vnukem Danem

Pravdová Simona - „Síma“ se synem Lukášem

Priharová Milada a Svoboda David

Sýkorová Kateřina - „Káťa“ s dcerou Veronikou

Sýkorová Olga a Sýkora Evžen

Zemánek Jan - Indurain

Zvárová Alena - „Alča“ se psem Bonifácem

 

 

Co nás čekalo: délka 7,1 km, převýšení 186 m, průměrné stoupání 2,5 %

 

Komentáře účastníků:

 

Adam

Tak s předběžným 2.místem jsem spokojen. Pro mě největší vítězství je,že jsem konečně porazil Bigmiga, ale pořád ve vzájemné bilanci časovek vede, takže může být v klidu. Kolíkáče porazit při jeho nynější formě je snad jen v silách Kotěte, který dnes skončil až třetí. To Soused se do toho na horáku pořádně opřel a když jsem stahnul těch 30 vteřin z jeho náskoku, musel jsem se ho chvilku držet, než jsem ho byl schopen předjet.

Nejlepší byl ale Šemík, když jsem ho v závěru dojel,tak mě před cílem vyburcoval ke dvěma spurtům, které vyhrál,ale mě pomohl k pár vteřinám. Díky Šemíku,rozjel si mi to hezky.....

 

Anděl

Bylo to super. Diky skvělé Blance a Danovi – hlídali nám naše ratolesti a hlídali skvěle. František neuronil ani kroupu, a to je co říci.(babičce je schopen plakat 30-45min v kuse, občas i tátovi-BigMigovi) - jsme mohli jet. Na startu jsem se dozvěděla, že jsme již čtvrtým největším týmem. Do startu mě chybělo ještě 10s a startér se zeptal zda-li mám vynulovaný tachometr, nebyl. Start. Zašlápla jsem hned na poprvé (Třebotovka asi na po čtvrté) Výkřiky: “Jeď, makej......“ Navodili skvělou atmosféru V zatáčce vidím a hlavně slyším Blanku s Danem, s Jeníčkem a s Františkem. Neviděla jsem je na startu a bylo mě trochu smutno. Smutek mizí, zamávám a už tuším, že mi to sedne. A sedlo. Dupala jsem . Stále plna očekávání, kde mě předjede první Šlapka. Dlouho se nic nedělo až najednou Michal. Pamětliva startérových slov:“ V údolí se někoho chytni a vyvez se “ Jsem se Michala chytla a diky hloučku povzbuzovačů s mávátky, kteří řvali:“ koukej ta se ho chytla, hele jak se ho drží...! mě tak vyhecovali, že jsem Michala předjela. Hladina adrenalinu byla dost vysoko. Na tachometru 28-29. Bleskne mi hlavou – vždyť ses mohla chvíli vést, ale co, dupej , Anděli, dupej. V tom mě Michal opět předjíždí! Hlavně si ho, Anděli, nenech ujet, – se prosím. V tom vidím jak Michal začal “ šíbovat s přehazovačkou. Proč? Já jedu převod 52/21 a nemyslím, že bych jej měla měnit. Předjíždím Michala s předsevzetím, že už mě nesmí předjet. Nepředjel. Stále to točím, snažím se jet švihem, ale terén se před křižovatkou začíná zdvíhat. Ještě předjedu taťku táhnoucí malou holčičku, která chvílemi nestíhá šlapat, a tím končím.Kolem se to začíná hemžit Šlapkami. Lehce jak motýl mě přeletěl Mathew, Honza, Zvary. Před mostem Šemík s dotazem jak se jede. Pod mostem mě málem svým MOHUTNÝM oddechnutím dostal ze sedla Adam. V kopci se mě Svorada ptá: “Andí nechceš napít “ Kroutím hlavou, že ne, kdyby tak věděl, že to bylo to jediné po čem jsem v tu chvíli toužila. Hmm, holt příště. Pak mě netečně předjíždí můj drahý choť (je smutný, prý je zklamán svým výkonem, ale o to větší radost má z mého, protože, pánové, já zářím, mě se líbil souboj s Michalem a vo tom to je). Nohy by mohli, ale nestačím s dechem´nebo, že by psyché? Kdoví, ale v momentě, kdy jsem uviděla oranžové seskupení v cíli jako bych ožila jsem začala ještě dupat. A JE TU CÍL.

Hláška dne. Poté, co ráno BigMig přivázal obě kola na střechu (mé + své) se děda soused zeptal BigMiga: “To vezeš náhradní kolo?“

 

Bigmig

Tak jsem se taky rozhodl jeste neco napsat ke Karliku. Napadla me ze zacatku jen jedna veta, ze by to bylo dobry konecne prestat smrdlat a zacit jezdit. Osobne jsem od Karlika podle profilu trate zazraky necekal a taky jsem celkem nic nepredved. Ale vo tom to neni. Rozhodne by me vic mrzelo zajet vyborny cas se zapomenutym dresem Slapek. Je videt a citit kolem sebe, ze obchodni znacka Vinohradske Slapky rychle stoupa vzhuru. Uz pri prezentaci ti tykaj a kdyz vyzvedavas 12 cisel, tak to uz si pan nekdo a pak v te atmosfere je videt, ze s nama vsichni pocitaj. Je to skveli, jeste jednou diky vsem a hlavne - kdo by si to v zari 2003 pomyslel, kdyz jsme jezdily ve trech ctyrech.

 

Kolíkáč

Karlík se oblékl do oranžova – Třebotovka překonána !!!

Takovou účast našich členů a doprovodného týmu jsme si nepředstavovali ani v nejrůžovějších snech, vždyť nás bylo dohromady 27 lidí a jet o 60 bodů do Šlapky2004 byla fantastická motivace.

Přes týden bohužel na kolo nebyl čas, a tak jsem alespoň v sobotu hupnul na válce a simuloval si Karlík, věřil jsem si, že to pojedu tak okolo 16 min, a tak jsem na válcích dupal těch 16 min. opravdu na max – tepy okolo 170 a rychlost kolem 47km/hod. a v paměti se mi odvíjela celá trať.

Příjezd do Karlíku byl oslňující, všude cyklisti a mezi nimi postávaly našláplé oranžové Šlapky. Jdu se rozjet, začátek jedu společně s Andělem, nahoře již osamocen zahřívám svaly, cítím, že by to mohlo dnes vyjít. Sjíždím ke startu, docela mě překvapuje, jak je to údolí dlouhé. Na startu už jsme všichni seřazeni, nádherný pohled.

Start se mi zase nepovedl, měl jsem zbytečně těžký převod, ale po pár šlápnutích už se to rozjíždí, jedu podle tepu, nechci se dostat přes 180. Kotel chatařů u trati mi dodává mnoho sil - řvu si nimi. Trať se kroutí, stále hledám před sebou nějaký oranžový dres, ale nikde nikdo. Rychlost se pohybuje ke 30 km/hod. a až při výjezdu na hlavní silnici začínám před sebou rozeznávat červený dres - je to Kotě. Říkám si to není možné, buď jede on špatně a nebo já moc rychle, nepřepálil jsme to ? zbyly mě nějaké síly do závěrečné kopcovité pasáže ? Pod viaduktem roztáčím lehký převod a v další zatáčce začínám rozeznávat další Šlapky... těsně před cílem předjíždím Michala Pravdu a na pásce marně svádím boj se Sousedem. Nahoře už jedu ve velké euforii, vůbec jsem si nehlídal tep, který mi vyskočil až na hodnotu 195.

 

Šemík

Nebyl čas na trénink, trať jsem jel ostře pouze jednou a to začátkem února, Mates celý týden trénuje jako blázen. Nic moc vyhlídky, ale nakonec to dopadlo parádně. Sešlo se nás 12, byli jsme sakra vidět a jelo se o mraky bodů. Já jel přesně podle plánu, tedy podle tepáku, max. 175 tepů až ke křižovatce, pak co to dá, cíl jsem projel na 190 tepech. A s výsledným časem jsem určitě spokojený, porazil jsem Matesa (Souseda na horáku bohužel počítat nemůžu) a ten spurt s Adamem v tom prudkém stoupání před cílem, to byl nářez.

 

Soused

Bylo to jako vždycky: báječná neděle ve společnosti Vinohradských šlapek. Krátce k závodu: na start jsem se postavil na svém starém biku s tím, že nemám co ztratit. A jel sem co to dalo. S časem jsem byl nakonec spokojený (asi 17:30) i když vnitřně vím, že jsem se trošku šetřil, bál sem se tý dýlky.

Dva snad zábavné postřehy ze závodu:

1) asi dva kilometry od startu mi trvalo, než sem si zvyk, kde mám přehazovat, furt sem šahal dolů na rám...a tam nic

2) jedinečný maskot týmu Adam. Setkání s ním na trati závodu, vždy slibuje zážitek. Po minulém závodě, kdy mi Andělka vyprávěla, jak ve chvíli, když jí Adam předjížděl tak říká: "Chceš se mě chytit?" sem se těšil až mě dojede. Nezklamal: po polovině závodu, uprostřed údolí, se z levé strany ozvalo: "Ahoj! Čoveče ty jedeš fakt dobře, to bych netušil, že na tom biku tak pofrčíš....." normálně jsme jeli vedle sebe jak na výlet asi 500m a furt žvanil. Já mu pak řikám: "Adame ty vole jeď, to je závod ! A von se na mě podívá a řekne: tak jo!....a byl v háji...neuvěřitelné!

Slibuju všem šlapkám, že až dám dohromady svého "Literu", tak je pořádně potrápím. Jo málem bych zapomněl tatínek Martiny byl závodama, dresama, atmosférou....unešenej. V sobotu dostane od nás k 60-tinám silničku. Tak ho hlásim do šlapek!

 

Svorada

Damo a panove cyklisti, me dojmy z prvniho letosniho zavodu predcily ma ocekavani - stalo to za to! A jak cely ten den probehl?

Ranni cesta (vyjezd 8.30h) na start ve velmi chladnem i zatazenem ranu sice neslibovala optimalni pocasi, ale cim vice se blizil Karlik - misto startu, tim vse vypadalo lepe .... V Dobrichovicich situaci jeste vice zlepsilo 1 kaficko a tycinka pri prijemnem rozhovoru s jednim extremnim cyklistou na PLNE vybavenem horskem kole (vc. dvou prednich blikacek a klaksonu atp.) ktery se pry rozhodl vyzkouset casovku.... Pri prijezdu na start jiz nezbyvalo mnoho casu, takze jen pridelat cislo zaradit se na zacatek startovniho rostu (zatim...) a vyrazit ... Jelo ,se skvele , tech 35 km z Kunratic bylo idealnich na rozjeti, a profil prvni casti svadel k rychlejsi jizde. Prvni s kym jsem se potkal cca asi v prvni pol. zavodu byl Zvary, pak nasledovali dalsi borci z naseho ORANGE tymu .... vypadalo to ze tam snad nikdo jiny neni.

Nakonec neoficialni cas v cili tesne pod 20 min tj. prumer tesne nad 21 km - uvidime jak se bude lisit oficialni casomira. Zpatecni cesta pres Vsenory, Jiloviste a Zbraslav uz byla jen prijemnou tresnickou na dortu tohoto vydareneho cykistickeho dne - celkem 78 km s prumerem cca 21.5 km/h. Uvidime jestli uz priste bude tresnickou na dortu tzv. POHODA s Semikem Adamem a Matesem ....

Jen jeste poznamku - na zpatecni ceste me v kopci na Tocnou miji dva nabusenci s holymi lytky a pry jestli jedu z Karliku ... myslim ze nase dresy se brzo dostanou do podvedomi mnoha cyklonadsencu i zavodniku ... a to uz hodne znamena ale i zavazuje !!! takze diky a na videnou na pristim zavode .

 

Zvary

Tak tady taky připojuji pár slov k závodu: trať jsem si vyzkoušel tréninkově jen jednou a říkal jsem si, že bych se při závodě měl vejít do 20 min, což se nakonec bez problémů povedlo, bylo to určitě i za přispění výborné atmosféry, která vyhecovala asi úplně každého. Po startu jsem měl v první fázi trochu problém odladit správnej převod, ale brzy jsem ho našel a už jsem hledal před sebou dříve vyjeté šlapky. První jsem zahlédl až v polovině údolí, což bylo z psychologického hlediska tak za pět minut dvanáct. Dotáhl jsem se na Svoradu a v dálce jsem viděl Michala s Andělem. Docela mě překvapilo jak dlouho mi trvalo, než jsem se přiblížil a kolegy předjel. Před odbočkou se na mě bezproblémově dotáhl Honza, který mi v závěrečném stoupání nadělil ještě min. 300 m. Po projetí viaduktem jsem za sebou slyšel bojovné výkřiky a poté mě raketovou rychlostí  sejmul Šemík s Adamem. Do cíle jsem vjížděl opět s pocitem, že budu zvracet, ale vyváženým ohromnou euforií a radostí, že jsem dojel a vidím další stejně šťastné tváře ostatních šlapek. I odpolední tiskovka se velmi vyvedla, takže celkově super neděle. Jinak chci upozornit, že se zapomnělo uvést do doprovodného týmu taky našeho psa Bonifáce, což se ho hluboce dotklo a celý večer se mnou nemluvil.

bVýsledky Šlapekb                 Celkové výsledky z Karlíku                 Celkové výsledky za rok 2004

µFotodokumentaceµ                                  Diskuze

 

6 Historie 6

2003