Bigmigovo zhodnocení časovek do kopce

Již delší dobu mám takovou chuť napsat článek, který by zhodnotil sezónu pohledem časovek, maratónu a jiných závodů, ale dostal jsem se k tomu až teď. Ono je to možná dobře, alespoň už má člověk s odstupem času chladnou hlavu.

Měl jsem před sezónou 2004 takovou vizi odjet všechny závody velosérie a všechny časovky. Byla to dost odvážná myšlenka, ale nakonec se mi to skoro podařilo. Velosérie padla celá, ale termínová kolize BT s Všenory mi nedovolila odjet celou sérii časovek. Nicméně i šest časovek ze sedmi mě přimělo k tomu napsat za celou sérii takové shrnutí. Začnu tedy časovkami a veloserii si nechám napříště.

Seriál časovek jsem už z poloviny okusil loni, ale zkušenosti z prvních závodů mi stále chyběly. První závod se jela jako každý rok počátkem dubna Třebotovka. Letos poprvé označená podivuhodně Radotín, ale historie a tradice říká něco jiného. Už příprava na tento závod byla zajímavá, protože si Šlapky najížděly časy nezávisle na sobě a před závodem se utvořil startovní rošt podle nejlepších výkonů. Nejlepší mezičas a určitě i nejlepší formu měl v té době Kolíkáč a zaslouženě zvítězil před Kotětem i když jen o pár setin sekundy. Mě se celkem závod vydařil a třetí místo považuji i s odstupem času za úspěch, protože jsem celou zimu odpočíval a začal jsem jezdit venku pravidelně až tři neděle před závodem.

I druhý závod se jel v režii Kolíkáčově a byl to Karlík. Bylo to 14 dní po Třebotovce a na mě bylo znát, že loňská forma je v nedohlednu. Navíc mi tato trať neseděla už v tréninku a závod mi vysloveně nevyšel taky. V rovinaté pasáži jsem ztratil hodně a závěr mě už nezachránil. Zbylo z toho až čtvrté místo, zatím moje nejhorší v historii Šlapek a poprvé mě překonal Adam, který zajel tentokrát výborně a jen možná díky nevhodné taktice neslavil vítězství. Ukázalo se, že zimní přípravu budu muset vylepšit. Poté byl od časovek skoro 2 měsíce klid a mohl jsem se tedy soustředit na odbourání zimního výpadku.

Další časovka se jela Loděnice. Byla to jedna z nejnáročnějších díky svému až 14% stoupání. Mně se v té době již podařilo najezdit nějaké kilometry a dohnat zimní přípravu, ale zase těsně před závodem jsem slavil co se dalo, takže jsem nestartoval rozhodně v úplné pohodě a asi bych i nadejchal J. Touha po prvním vítězství v sezóně však byla velká a tak jsem do toho dal opravdu vše. Závod se mi opravdu vydařil a 8 místo v Hobby bylo pro mě jako ze snu. Tak konečně jsem si zase začal věřit. Dá se říct, že to byl můj zlomovém závod. Od té chvíle už to byla jiná sezóna.

Další závod Všenory jsem z výše zmíněných důvodů nejel, a tak jsem si musel počkat na další závod další tři měsíce.

Počátkem září se jel trénink na Krále časovka Koledník. Profil připomínal náročnější Karlík, takže jsem byl opatrnější, ale formu jsem měl dobře vyladěnou. Několikrát jsem si po večerech trať vyzkoušel a problémy mi dělala hlavně délka. Přeci jen jet nadoraz 6.5 km je už dost náročné Vysoká účast Šlapek mě hnala dopředu už od startu tak, že jsem se postupně z posledního startovního místa propracoval až do čela. Byl to jeden z mých dalších vrcholů sezóny a jen těžko dokážu říct co bylo lepší jestli Loděnice nebo Koledník.

Šestým závodem sezóny byla Hlásná, která se jela koncem září. První závod, který jsem už jel a mohl tedy využít zkušeností z loňska. Nakonec se ukázalo, že to nebylo zase tak slavné. Projevila se na mě už únava ze množství závodů absolvovaných v září. Nakonec jsem sice zlepšil čas o pár desetin proti loňsku a udržel neporanitelnost ve Šlapkách, ale spokojenej jsem nebyl. Ač je Hlásná hodně podobná Loděnici, tak to byly dva úplně odlišné závody.

Tradičně posledním závodem v sérii a v sezóně byla Kopanina. Polovina října už bývá na závodění dost studená, ale letos počasí vyšlo perfektně. Nebylo sice nijak horko ani slunečno, ale hlavně nepršelo. Závod byl bohužel zkrácen asi o 300m, takže nebylo možno porovnávat časy s loňskem, ale asi to nikomu nevadilo. Byla to taková první rozlučka se sezónou. Mně se závod podařil celkem dobře a i když konkurence byla jen o málo za mnou, tak vítězství se počítá. Ono to vlastně ani žádné vítězství nebylo, protože hvězdou dne byl Anděl, který se dostal na bednu jako první individuální Šlapka.

Tak to byla moje první téměř kompletní série časovek. Myslím, že časovky splnili přesně to co se od nich očekávalo. Trénink, porovnání výkonnosti, zábavu, nadšení a v hospodě po závodech vždy stmelení kolektivu. Ročník ukázal, že kdo vyhrával časovky většinou měl i nejlepší formu na maratónech a ostatních závodech. Takže to byl takový ukazatel formy. Nic dalšího už mě teď nenapadá, takže nezbývá než se těšit na další sezónu. Konkurence bude zase větší, takže se máme určitě nač těšit.