Bělečské okruhy 29.05.2004 účastníci: Litera Martin - Soused Mareš Jan - Honza Říha Miroslav - Šemík Sýkora Robert - Kolíkáč doprovodný tým: Kolář Adam Co nás čekalo: 3 okruhy dlouhé 18,9km, celkem 56,7km
Komentáře účastníků: Kolíkáč Tradiční závod „Bělečské okruhy“ se tento rok kryl s „Tour de Kytlice“ a tak se Šlapky rozdělily do obou podniků, na BO byla avizována větší účast, ale bohužel Matesův páteční defekt, Kotěho nemoc a Adamův zpožděný vlakový příjezd způsobil, že na startu stálo pouze kvarteto Šlapek. Nesmím ještě zapomenout na ranní překvapivé setkání s „Kytličáky“ a pohodovou jízdu z Vinohrad až na start, kde jsme natočili 40km. Před startem mě zahřály u srdce dva momenty - nejdříve, že nás skupinka asi 10 cyklistů pozdravila „Ahoj Šlapky“ a pak k nám přišel další závodník, který říkal jak si čte náš web a moc mu líbí. Dresy opravdu působí … Start, tlačím se dopředu, ale čelo beznadějně mizí na horizontu, po výjezdu v Bratronicích u hřbitova se chytám asi v 5 členné skupince, ohlížím se ale nikoho ze Šlapek nevidím a tak rovinatější část pálím v této skupince rychlostí přesahující 40km/hod. Nad Nižborem ostrá pravá ještě chvíli sjezd a pak nejdelší stoupání na okruhu, kde mě dojíždí sjezdař Honza s informací, že Šemík píchnul a hned se loučí, já ho ale hecuji pojeď se mnou…Před vrcholem stoupání najednou slyším zdáli mohutné funění, a tak si říkám, on to ten Honza nakonec přece jenom rozjel, ale jaké je moje překvapení, když mě předjíždí nabušený Soused. Za vrcholem stoupání se sjíždíme s dalšími borci a pokračujeme dál. Před „stopkou“ Soused malinko ztrácí, já se snažím co to dá, zatím se mi jede v pohodě a tak první okruh mám okolo 35 min. Utrhávám se ještě s jedním borcem z této skupinky a snažíme se dojet větší balík před námi, ale je to marné, ve dvojici je dojet je nad naše síly…možná bylo v tuto chvíli taktickou chybou dupat ve dvojici a nepočkat na skupinu za námi, která nás stejně zase dojela před největším stoupáním. Holt po rovině a z kopce se ve větší bandě jede lépe a neubírá to tolik sil…. V kopci je povzbuzující Adam, který nabízí pití, já mu sděluji, že ještě jedno kolo vydržím, ale ve třetím mu budu už za pomoc vděčen. Druhé kolo mám zase okolo 35min. Jedu v dobře jedoucí skupince a chci se v ní udržet. Bohužel ve stoupání na mě přichází neuvěřitelná krize, žízeň, hlad, prázdný bidon a mžitky před očima je přesně to, co jsem potřeboval. Všichni mi ulítli, a tak poslední mojí spásou je Adam a jeho ionťák, kopec jedu kolem 9km/hod. a jsme na dně. Adam jede okolo mě a povzbuzuje, já piju co to jde a žeru müsli tyčinku. Jsem nahoře, ale sil je zoufale málo, přece jenom 14 denní pauza způsobená střevní chřipkou na mě zanechala následky. Snažím se ještě někoho chytnout, ale po 100m vždy odpadám, najednou je vedle mě Soused vezoucí se asi ve 4 členné skupince, říká „chyť se nás“, dokonce i na mě čeká, já na něj řvu „jeď, jeď, nečekej“. Před stopkou se trochu zase rozjíždím asi díky Adamově iontu a müslitýče, koukám na hodinky a jsem až překvapen, že by to mohlo být lepší než loni a tak z posledních sil se ploužím do cíle…a ono to vyšlo. Zlepšil jsem svůj čas, ale dnes to prostě na Souseda nestačilo…jel opravdu skvěle !!! Po závodě žeru a piju co můžu, sledujeme slavnostní vyhlášení výsledků. Soused a Adam jedou z Bělče už přímo domů a naše tradiční trojice pak volnou jízdou hurá do Berouna ke „Štice“, kde se královsky přežíráme.., Serpentiny k údolí Sv.Jána mě dokonale probouzejí z poobědní letargie, protože Šemík jde do nich z velkým úsilím a beznadějně mě mizí v dáli. V údolí se sjíždíme a průměrnou okolo 35km/hod. předjíždíme mraky cykloturistů, v Loděnici chceme na zmrzku, ale cukrárna zrušena. Zkoušíme Loděnici a pro mě na 130km je to fakt zážitek, zabejčim se a dávám si cíl předjet Šemíka, což se nakonec v nejprudší části kopce podaří. Pak ještě jeden iont na zahrádce a klasikou domů do vany…. byl to zase jeden podařený cyklistický den. Šemík Dlouho jsem se rozhodoval jestli vůbec jet, ale přemlouvání Kolíkáče a plánovaná velká účast nakonec rozhodla. A celkem nářez. Cesta do Bělče na start byla supr, počasí taky. Vypadalo to, že jediný problém bude zvládnout předstartovní nervozitu a pak porazit nadupaný kolegy. Ale všechno bylo jinak. Start byl parádní, snažil jsem se udržet v polovině balíku, Kolíkáče jsem viděl tak 5 m před sebou, Soused a Honza zase o něco za mnou. Krátké stoupání v Bratronicích ke hřbitovu, říkám si dotáhnu se na Kolíkáče, no a nic, zvlnilo se mi zadní kolo, prostě jsem píchnul. Mrknul jsem na computer a neujel jsem ani 3 km, to je neuvěřitelný. Bohužel oprava mi trvala 17 min, nevím co bylo horší, hledat příčinu tý mrňavý dírky, zvládnout vztek a nebo napumpovat kolo tou malou pumpičkou. A bylo to teda v háji, pokračoval jsem dál s tím, že se uvidí, třeba ... No a třeba nic, okruh jsem zajel za necelých 35 min, rychleji to prostě nešlo a v dálce přede mnou stále nikdo. Na začátku druhého okruhu mi dochází, že tohle tempo osamocený nevydržím, že stejně nikoho nedojedu a vztek mě taky přešel. Vyjel jsem ještě jednou kolem hřbitova a u lesa jsem to stočil oklikou do cíle. Otrávený jsem čekal na šťastnější kolegy. Vřítili se do cíle s minimálními odstupy a v parádních časech. Škoda, dost by mě zajímalo, jak bych v takhle vyrovnané konkurenci Šlapek skončil já. Příště.... Jo ale jinak se ten den celkem podařil, najel jsem přes 150 km, takže vlastně alespoň slušná příprava na Rampušáka. Soused Zdravím všechny šlapky. Rozhodl jsem se s Vámi podělit o mé zážitky ze závodu BO. Snad má historicky první reportáž zaujme. Původně sem měl jet Kytlice s Bigmigama (tímto se jim omlouvám), pro účast na závodech BO sem se rozhodl až dva dny předem, poté co mě přemluvil Kolíkáč (prej neblázni jede se o 40 bodů:) a přihlásil Šemík. Další neplánovanou akcí byl přesun na závod po vlastní ose. Ráno jsem se svezl kousek s Bigmigama do Chrášťan na sraz s Honzou, Kolíkáčem a Šemíkem. Udělali jsem pár krásných fotek se smetištěm v zádech :) rozloučili se s Kytlickými "manifestačními jezdci :)" a vyrazili směr Běleč. V poklidném tempu se blížíme k místu startu. Šemík s Honzou po cestě hledají krám, kde by si něco koupili. U jednoho zastavujeme. Po chviličce Šemík vychází ze slovy: "Tam maj akorát shnilý banány" odjíždíme. Další krámek navštěvujeme v Bratronicích, který je očividně lépe zásoben. Stojím před krámem s Kolíkáčem a přijíždí pan majitel. Vteřinu nám trvalo, než nám došlo, že nás opravdu chce zajet svým autem. Stačil jsem říci: "Ty vole von nás asi opravdu chce zajet". Jen tak, tak jsem uskočili. Pan majitel vystoupil a prohlásil: "Jo to sem přesně chtěl." I přesto :) si u něj Honza i Šemík nakoupili. Jako opravdový závodníci s igelitkou rohlíků :) přijíždíme do Bělče na prezentaci. Zaregistrujeme se jako příchozí (Jedna poznámka. Když bude UAC uvádět startovné 90Kč, tak tím myslí rovnou stovku :). Přemýšlíme co s bagáží, schováváme jí k jedněm lidem do auta a čekáme na start. Mezi tím k nám přijde jeden závodník a říká, že máme báječný web - to potěší. Ještě stačím pohltit plechovku Erektusu a jdeme na start. Co vám budu povídat. Byl sem úplně v transu, srdce mi bušilo jak Schumacherovi před startem F1. V životě jsem nejel s více jak 8 lidmi a teď kolem sto frajerů s kolama, který sem viděl jenom v televizi. Neznal jsem trať, nevěděl sem prostě nic...na tu směsici pocitu strachu a nadšení, když se ten balík "zacvak" a začal rozjíždět na to se nezapomíná...než sem se rozkoukal, tak sem byl po prvním kilometru mezi 10-ti posledníma. V Bratronicích přišel první kopec. Ten nesmím přepálit, říkám si v duchu, a jedu nejlehčí převod. Podél cesty stojí jeden závodník, defekt, to je ale smůla. To ještě netuším, že na vrcholu kopce stojí další a má oranžový dres - Šemík. Stíhám se ho zeptat jestli nepotřebuje pomoc. Odpovídá, že ne, že vymění a pojede dál. Následující rovinka mě naprosto ohromila, stále v balíku posledních závodníků jedeme skoro 50km/h...to je síla. Před prvním sjezdem skoro dojíždím Honzu. Vím, že jdou o něm legendy jak to švihá z kopce, ale to co sem viděl, to byla něco neskutečnýho. Honza s loktama na řídítkách, jako když jede na výlet na Slapy se koupat, předjíždí jednoho frajera za druhým. Ve třetí zatáčce ho už nevidím :) Potkám ho až v prvním stoupání. Původně jsem ho chtěl povzbudit, ale nabírám do plic tolik vzduchu, že nemůžu mluvit. Nahoře potkávám mohutně povzbuzujícího Adama a dotahuju se na skupinu ve který je i Kolíkáč. Společně projíždíme cílem prvního kola. Skupinka se záhy roztrhá a Kolíkáč ujíždí a uvidím ho až těsně před cílem. Celé druhé kolo jedu sám. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Snažím se udržet tempo. Vůbec nevím kolik je za mnou lidí. Přežívám pár krátkých krizí, dostávám napít od Adama (Adame díky) a vjíždím do třetího kola. Kde se konečně chytám jednoho maníka. Asi pět kilometrů střídáme ve slušném tempu. V kopci ho ale ztrácím. Zase vidím Adama. "Jeď! Kolíkáč je pár metrů před tebou. Nad kopcem se chytám nového maníka a opět rozjíždíme slušné tempo. Asi 4 kilometry před cílem vidím oranžový dres - Kolíkáč. Projíždím kolem něj a říkám: "Můžeš ? a on, že jo. Tak pojed'!" Po pár metrech to na střídání z jeho strany už nevypadá. Říkám tomu maníkovi co jel s náma. "Jeď nemáme na to, mi to dojedem spolu. Ale Kolíkáč na mě křičí ať ujíždím...at' se nezdržuju. V cílovém stoupání předjíždím ještě jednoho závoďáka a sem v cíly. Čas někde kolem 1:52 a průměr kolem 30. Za pár minut dojíždí Kolíkáč i Honza. Oba ve skvělých časech. Byl to skvělý závod v parádním počasí na krásné trati. Škoda, že nejelo více šlapek a ještě větší škoda Šemíkova defektu :) K výkonu Kolíkáče: byl bych ho určitě nedojel nebýt té krize, způsobené nejspíš jeho letošními zdravotními výpadky. A k výkonu Honzy: klobouk dolů před jeho zlepšeným osobního rekordem. A použiji jeho slova, kterými ten závod okomentoval. "Při takových závodech člověk, alespoň trošku okusí co je to opravdová cyklistika." Děkuju Vinohradským šlapkám za to, že jsem se mohl zúčastnit takového závodu, Honzovi za housku, Šemíkovi za pivo, Kolíkáčovi za přišpendlení čísla a Adamovi za jonťák a podporu :)
bVýsledky Šlapekb	Celkové výsledky
µFotodokumentaceµ	—Diskuze—
6 Historie 6 2002 2003