|
|
Silně mediálně sledovaná
časovka měla hned od počátku ten správný soutěžní nádech. Celý týden létali
na diskusi nejrůznější prognózy před závodem a taktiky, jak sestavit
startovní listinu. Navíc to vypadalo, že začal hon na Bigmiga.
Každá šlapka se chtěla vytáhnout. Je to tak. Jelo se totiž o neuvěřitelných
20 bodů, což jestli se nemýlím je zatím maximum. Předpokládá se totiž, že
zde každý dojede, neboť Adama mohl vyřadit snad jen defekt.
Ten ho teda nakonec málem vyřadil, když si přefouknul duši u zadního kola
tak, že mu téměř koukala ven, ale včas to dokázal opravit a byl jako my
ostatní připraven na startu. Startovní čísla totiž Honza takticky zajistil
hned jak jsme přijeli, takže jsme se dostali tentokrát na řadu už po 4 minutách
a odpadlo tedy nervy drásající čekání na start pro nás a pro obecenstvo.
Snad jen od Hujerů tam bylo víc lidí.
Ještě jsme dali kratší rozjezd na zahřátí a pak už to začalo. Před startem
jsem měl problémy s dehydratací, protože můj doprovodný kočárek kamsi
poodjel a já jsem musel využít kyselé občerstvení KPO. To nebylo bohužel
šťastné řešení, protože první půlku trati to ze mě lezlo, jak se dalo. Měl
jsem taky mnohem těžší nohy, než jsem zvyklí, ale sezóna je dlouhá a
náročná. Navíc vidina zisku zářijového Grand Slamu (vítězství v maratónu, v
časovce, v závodě a ve sprintu) mě hnala dopředu. To bude příští rok těžké
obhájit.
V druhé časti kopce se to již začalo zlepšovat a já cítil, že jsem to zase
já. Když jsem předjel Honzu, překvapilo mě, že vidím i Adama. Ten zdá se
nejel v takové formě jako v Řevnicích. Kolíkáč měl na mě moc velký náskok,
takže jsem ho ani nezahlídl. To už jsem to ale roztáčel a v závěrečných
100m jsem dokonce zaspurtoval. Poprvé jsem poznal, co to je jet na krev.
Naštěstí jsem jí poté neplival, ale rozdejchávání
nebylo tak hladké jako vždycky. Kolíkač měl z nás
asi nejlepší formu. Přesto jsem rád, že mé neveřejné předsevzetí vidět v
cíli na prvním místě displeje sedmičku se podařilo.
Poslední časovka se jede v Zadní Kopanině, což je na start cca 7 km od Řeporyjí. Předpokládám, že základní tábor uděláme u nás
a pojedeme se na zahřátí zaregistrovat společně. Po absolvování časovky se
už ani nemusíme vracet na start, ale můžeme se jen překulit na druhou
stranu domů. Oběd zařídím u paní domácí (Andělka), případně můžeme jít do
restaurace.
|