|
Rozlučková
jízda CKKV 06.12.2003 účastníci: Šemík poznamenal: Den začal příšerně. Proloupl jsem oko až 8:22 a 8:30 jsem už měl být u Kolíkáče. Hrůza. Kašlu na snídani a jedu na lačno, ještě tak vyčistit zuby a vyrážím. Kolíkáč na mě už čeká před domem, mrholí a my jedeme. Celkem bez problémů nacházíme místo srazu na Smíchově u Železničního mostu. Sešlo se tam tak 15 - 20 borců. Musím poznamenat, že celá organizace výjížďky ze strany CKKV spočívala pouze v tom startu, kam se hrabou na KPO. No nic. Vyrazili jsme po Strakonické směrem na Štěchovice, tempo lehce přes 30km/h. Pod mostem Závodu Míru, nebo jak se jmenuje, se k nám přidalo dalších tak 20lidí a skupinka se hezky rozrostla. Pravidelně se střídalo a u Davle přišla řada i na nás s Kolíkáčem. Uklidním všechny, ostudu jsme neudělali. Pěkný pocit táhnout skupinu 40 cyklistů, to jsem zažil poprvé. Před Štěchovice to většina lidí otáčí zpět na Prahu a my pokračujeme spolu s 10cyklisty dál. Začínáme stoupat na Hradišťko a tím pohodový výlet končí. Svižné tempo udržuje především nějaký borec z CKKV a vůbec nás nešetří. Naštěstí právě když už to vypadá, že mě utrhnou volá Bigmig. Samozřejmě Kolíkáče značně zbrzdí, zvolníme a vyjedeme na kopec společně v klídku bok po boku. Bigmig hlásí nějakou vichřici a déšť na Řeporyjích. Jen kroutíme hlavou, u nás stále pouze jemně mrholí. No úsměv nám dlouho nevydržel. Pokračujeme a tempo je celkem svižné. Vpředu se to stále míchá, nástupy jako by šlo o závod a ne výlet na ukončení sezóny. No a je to tady, začal slejvák a odpadávají další, pokračujeme už pouze čtyři. Klesáme k Sázavě a naštěstí přestává pršet a vychází sluníčko, supr silnice mírně stoupá jedeme kolem 26km/h. Asi to nestačí, zrychluje se na 30km/h a to stále mírně stoupáme. Kolíkáč je v pohodě, já ale začínám ztrácet. Prostě to nejde. Přeci jenom vyrazit bez snídaně byla pěkná blbost. Naštěstí na mě Kolíkáč čeká, dává mi hroznový cukr a dál již pomaleji pokračujeme pouze ve dvou. Slunce stále svítí občas nějaká ta sněhová vločka, je to vlastně letos první sníh. Prostě paráda. V Jílovém si dáváme oběd a pivko. Co bylo potom se dá těžko popsat. Čekalo nás už jen asi 30 až 40km ale vítr nám dával opravdu zabrat. Po rovince sklonění nad řidítky s maximálním úsilím jedeme ne více než 15 no možná 16km/h. Pravidelně střídáme a trpíme. Nejsme ale měkoty a jedeme ještě přes Průhonice, Uhříněves, Dubeč a přijíždíme do Prahy z východu. Úplně vyčerpaní ale nakonec doma. Bylo to super. Ve 2°C, v promočených hadrech a proti větru, který na Starom. nám. zlomil 30-ti metrový smrk, paráda. Kolíkáč poznamenal: Plánovaný sraz v 8,30 hod. na Vinohradské se díky zaspání Šemíka posouvá až na 8,45 hod. a tak rychlou jízdou přes centrum dorážíme akorát včas k železničnímu mostu na Smíchově, kde v přilehlém parčíku postávají další cyklisti. Vypadá to na solidní účast, stále přijíždí „zimní“ borci a tak po Strakonické směrem na Chuchli už jede asi dvacetihlavý vláček. Na různých místech se k nám připojují další a pod Zbraslavským mostem nás očekává další početná skupinka asi 20 cyklistů. Silnici vedoucí okolo Vltavy směrem na Štěchovice zaplňujeme jak při nějakém závodu. Jede se ve dvojicích, pravidelně se střídá, rychlost je okolo 30km/hod. Před Davlí se dostáváme se Šemíkem i do čela, začíná jemně mrholit - je to skvělý zážitek táhnout takový balík. Bohužel před Štěchovicemi je silnice zúžena do jednoho pruhu a je tu cedule zákaz cyklistů. Během minuty je peloton roztrhán, většina to otáčí a jede směr Davle, Kolíkáč se Šemíkem pokračují společně s dalšími 10 borci dál a přes most najíždějí na stoupání na Hradišťko. Volá Bigmig, že v Řeporyjích řádí vichřice, zde je zatím klidno až na horizont u Třebsína, kde začíná fest pršet a fouká silný vítr. Postupně odpadávají další borci a tak před Týncem jedeme již jen ve čtyřech. Na Šemíka z důvodu nedostatku energie (nesnídal) přichází krize, odpadáváme, žereme hroznový cukr a fíky a začínáme hledat nejbližší hospodu. Tu nacházíme v Jílovém, kde pivko, teplá polévka, gulášek a vepřo-knedlo-zelo nás alespoň trochu oživuje... Vycházíme ven do krutého větru, naštěstí nás čeká stoupání, které nás zahřívá. Šemík vzpomíná na své mládí a pálíme to do Jesenice, vítr je takový, že i po rovině jedeme max. okolo 15 km/hod. Střídáme se, ale vítr fouká všemi směry, takže si moc v závěsu neodpočineme. Naštěstí začíná svítit slunce a cesta přes Průhonice, Dubeč a Hostivař se již jede v euforii, že jsme to zvládli … Údaje z cyclocomputeru:
najeto 113,18km, průměr 24,29km/hod. |