Jizerská „60“ - MTB

12.10.2002

účastníci:

Datel Roman - Deitl

Sýkora Robert - Kolíkáč

Zvára Martin - Zvary

Co nás čekalo: 60 km, převýšení 1150 m

Deitl napsal:

Dojmy musím rozdělit do dvou částí:

1. Vlastní závod

Trať jsem znal už z dřívějších jízd po Jizerkách a tak jsem poprvé v sezóně věděl co mě čeká. To se ale týkalo jen trati a jejího profilu. Na to jsem byl připraven, co mě ale překvapilo byla velká tupost některejch jezdců v naší startovní vlně. Hned ve stoupání na hráz přehrady totiž skoro nikdo nereagoval na výzvy typu „Levá jede, pravá tlačí“, takže tam vzniknul pěknej zmatek. Jednomu z těchto týpků se podařilo mě celkem mistrovsky sundat z kola a ještě mi zohejbat převodník. Po úvodním stoupání se situace uklidnila a jelo se už celkem v klidu, až na zhruba 15 km jsem míjel hodně dobitýho jezdce, pro kterýho zrovna přijela sanitka. To už se stalo v o dost větší výšce než start a byla tam parádní kosa, odhaduju to tak okolo nuly. Po vcelku slušný jízdě během celý trati na mě na posledním kiláku přišla totální krize a skoro jsem nebyl schopen otočit pedálama. Nakonec jsem potupně netlačil, ale po projetí cílem jsem toho měl dost a byl jsem rád, že už je konec.

Startovní číslo

Triko

Deitl v cílové rovince

(fotograf Kolíkáč se vyznamenal)

2. Organizace

Už když jsem se den před závodem informoval o možnosti osprchování po dojezdu a odpovědí mi byl jen pobavený smích nějaké slečny začínal jsem tušit, že to nebude úplně ono. Při registraci byl chaos a bába u čipů asi neznala jinou bankovku než pětikilo. Nejlepší byl ale bufet, naštěstí byla taková zima, že se mi nechtělo hledat jinou potravu než musli tyčinku - nic bych totiž nenašel.

Takže závěr:

Pěkná trať, špatná organizace a co je nejhorší - nezařazení naší profistáje do výsledků soutěže teamů.

Kolíkáč napsal:

Team „Vinohradské šlapky“ se symbolicky schází na Vinohradské ulici v 6,30hod. a podle předpovědí vyráží vstříc zasněženým vrcholkům Jizerských hor. Cesta bez problémů, jedině v Jablonci je pro nás připraven menší orienťák v podobě objížďky. Okolo osmé hodiny parkujeme na louce u cíle a při otevření dveří od útulně vytopených aut na nás dýchne pěkná zima (+2°C).

Podle mapky scházíme do Josefova Dolu na prezentaci, která probíhá v místní škole a kde je hlava na hlavě a neuvěřitelný zmatek. Při výstupu zpět k autu se fotíme, Kolíkáč zapadává do místní strouhy plné vody, takže mokrá noha je přesně to, co je potřeba k příjemnému startu.

Navlékáme na sebe všechny vrstvy co máme, dlouhé rukavice, papučky na nohy, oberkabátky, čepice a kloboučky... Vnitřnosti zateplujeme třešňovicí a sjíždíme dolů ke startu, který je organizován ve vlnách po 500 bikerech s časovým odstupem 5 min. Jelikož jsme minulý rok nestartovali, zařazujeme se podle startovních čísel do předposlední vlny, ze které se ale nakonec stane vlna poslední. Okolo nás různorodí týpci, někteří i na předpotopních kolech, avšak největší zděšení v nás vyvolávají borci jedoucí jen v kraťasech a "bavlněných" tričkách.

Pro naši vlnu zní startovní výstřel v 9,55hod. a za hlasitého potlesku, velkého zájmu fotografů a kameramanů vyrážíme na trať. S Deitlem jedeme bok po boku, v lehkém odstupu za Zvarym. Po asfaltovém, mírně stoupajícím úseku přichází asi největší terénní stoupání na trase vzhůru na hráz přehrady. Většina závodníků jde pěšky, tvoří se fronta, začíná zmatek a stoupá nervozita. Vinohradské šlapky jsou našláplé, tudíž chtějí kopec vydupat v pedálech, je jim líto jít pěšky v papučkách, které zateplují jejich nohy, takže řveme: "Levá jede, pravá tlačí !!!" - ovšem tato hláška je bez odezvy.... vlevo se dá jet tak 3km/hod. se stálou hrozbou zřícení se do příkopu. S menším náskokem před ostatními „VŠ“ jsem nahoře u hráze, trochu "orošen", ale následující rovinatý asfaltový úsek zase tělo "příjemně" ochlazuje. Bohužel u dalšího mírného kopce se opakuje předešlá situace ze stoupání na hráz - peloton tlačí a stěží se prodíráme po levé straně s hláškou: "Pozor levá ...". V jednom z asfaltových sjezdů je sanitka a nepěkně rozbitý biker v příkopě...

Trasa je vedena po hřebenech Jizerských hor, po stopách zimní běžkařské "50", takže stoupání na trase jsou příjemná a nejsou moc dlouhá. Na 27.km je umístěn bufet „Na Knejpě“, kde nás očekává jen teplý ionťák, studený čaj, zmrzlý banán a tyčinka (kde jsou ty narvané stoly z Krále??). Dávám ionťák a s vědomím, že jsem měl celý týden střevní problémy, tlačím do sebe jen gel z tuby (na obalu je napsáno, že tato pasta nezatěžuje žaludek), no uvidím..... Proti nám už to pálej ti nejlepší z první vlny do cíle. Po bufetu přichází nejkrkolomnější část trasy, cesta je rozbitá, několikrát přehrazena odvodňovacími kanály asi 1m širokými, magoři na plně odpružených kolech to mastěj dolů hlava nehlava, ale je tu i druhý extrém, kdy někteří borci ležej na brzdách a jedou krokem...

Od chaty Smědava se trať vlní po panelové cestě, ve stoupáních většinu závodníků předjíždím, jede se v neustálém protivětru, na rozcestí u Bunkru je čipová kontrola a přichází menší krize, panelka se proměnila v bahnitou cestu, gumy se s pleskotem vnořují do jemného jílu a jsou tu i dva asi 3cm hluboké brody... Cítím docela hlad a žízeň a tak dvě müsli tyčinky zapité čajem z thermocykloláhve přijdou vhod (díky Ivane za dárek, tentokrát jsem tam ale Fernet pro jistotu neměl).

Po Kasárenské silnici dojíždím znovu na bufet „Na Knejpě“, málem ani neslézám z kola, dávám ionťák, „ledový banán“ a po menším výstupu, kde vítr fouká již do zad, následuje zasloužený sjezd k přehradě. I přes všechny vrstvy co mám na sobě cítím chlad a špičky u nohou také nejsou v teplotní pohodě. Průjezd přes hráz a už jsem natěšený na závěrečný sjezd do cíle, ale najednou se trasa lomí ve slušný výjezd, naštěstí asfaltový. Docela nepěkně si dávám, ale začínám pociťovat náběh na křeč v levé noze a nejsem sám, protože v příkopech jsou vidět jedinci s krásnými výrazy ve tváři, rozcvičující zkřečované nohy. Přes Hrabětice se dostáváme na cílovou loučku, kde pořadatelé pro pobavení diváků vymezili trať do půvabných esíček a tak ostré zatáčky na vlhké louce jsou poslední lahůdkou letošního ročníku „Nova Author Cupu“. Po projetí cílem jedu k autu se převléknout a jdu vyhlížet ostatní „Vinohradské šlapky“. Deitl přijíždí s neradostným výrazem ve tváři, po chvíli doráží i smějící se Zvary....

Jelikož v cíli je pěkná zima a husté fronty na jídlo a pití, vyrážíme po „menším Kolíkáčově zakufrování“ do vyhlášené hospody sáňkaře a kreslíře Urbana - „ U Pivrnce“, kde si dáváme pěkně do nosu ....

Údaje z cyclocomputeru: 60 km, 03:03:23 hod, 19,63 km/hod, 61 km/hod

Zvary napsal:

Tenhle závod byl pro letošní sezónu již opravdu rozlučkový. Jelo se v krásném prostředí v Jizerkách se startem v Josefově Dole. Na start jsme se dostali až do poslední vlny, takže jsme měli možnost útočit zezadu. První a zároveň jediné pořádné stoupání bylo kousek za startem směrem k přehradě a jak to tak bývá u "masovek", tak to byl spíše pochoďák vzhledem k hustotě cyklistů na jeden metr čtverečný. Ale protože jsem měl na botkách návleky, které jsem nechtěl chůzí zničit, tak jsem to téměř celé vyjel "hlava nehlava".

Zvary jede „hlava nehlava“

Zvary v cílové rovince

U Pivrnce

Zbytek závodu už byl veden spíše mírně zvlněnou krajinou po asfaltových a šotolinových cestách. Kvalita závodu byla poznamenána naprosto žalostným bufetem s nabídkou banán a musli tyčka a nějaké studené pití. Za ty prachy bych očekával více. Vzhledem k tomu, že teplota vzduchu se pohybovala okolo bodu mrazu, tak jsem se na bufetech téměř nezastavoval. Velkým zklamáním bylo rovněž zjištění, že náš team Vinohradské šlapky neuvedli na výsledkovou listinu, protože jsme byli pouze tři. Celkově ale hodnotím závod dobře a doufám, že příští rok ho pojedeme za lepšího počasí a hlavně v početnější sestavě.

Údaje z cyclocomputeru: 60,96 km, 03:33:59 hod, 17,10 km/hod, 56,3 km/hod

Jak jsme dopadli …
pořadí	startovní číslo	příjmení a jméno	r.č.	bydliště	kategorie	pořadí v kategorii	čas (hod.)	délka (km)	průměr (km/hod)
1013	2477	SÝKORA Robert	72	Praha 2	MA	799	03:04:14	60	19,54
1663	2478	DATEL Roman	72	Praha 2	MA	1270	03:27:08	60	17,38
1819	2479	ZVÁRA Martin	70	Beroun 2	MA	1373	03:34:00	60	16,82

… a pro srovnání nejlepší a nejhorší v kategoriích
1	42	HEJDUK Stanislav		Teplice	MA	1	01:55:32	60	31,16
2690	815	LINDAVER Tomáš		Praha 4	MA	1962	05:41:05	60	10,55

A jak dopadli „Vinohradské šlapky“ v soutěži družstev ?

Do výsledkové listiny nás nezařadili z důvodu, že je to soutěž 5-ti členných družstev, kde se počítá součet časů třem nejlepším v družstvu. Ale kdyby nás zařadili, dopadli bychom takto ve srovnání s nejlepším a nejhorším týmem:

pořadí	team	čas (hod.)
1	Redpoint - Rallye Sudety	05:57:45
67	Vinohradské šlapky	10:05:22
82	Esselte - šneci	13:12:31

Celkové výsledky a další info na: http://www.terra-tv.cz/bike.html